Soukromá tajemství
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452113/bmid_soukroma-tajemstvi-23a-452113.jpg
3
186
186
Anna by ani za nic své matce nepřiznala, že její manžel není, jemně řečeno, tak dokonalý muž jako byl její táta, jehož ale nikdy nepoznala, ovšem Lucie, ta nechce říct o otci svého doposud nenarozeného dítěte vůbec nic. Pan Gruss zase trvá na tom, že mezi půlnocí a jednou hodinou ranní musí být vrátnice Šternberského paláce zamčená a tedy mimo provoz, kdežto Milada odmítá kohokoliv do zámecké školní kaple pustit už bůhvíkolik let. Pro vypravěče povídky Jaroslava Rudiše je záhadou, co se dělo včera večer a proč má na balkóně na keříku navěšená rajčata z nedaleké večerky, zatímco pro Tomáše Marka Epsteina je to jeho nový telefon. A jak spolu souvisí mikulovský židovský hřbitov s prvním mléčným zubem malé Ester?... celý text
Přidat komentář
Každá povídka mě něčím zaujala, některá více a některá méně. Nejvíce se mi líbily ty od Petry Dvořákové a Jaroslava Rudiše.
Nevím, zda dát 3 nebo 4, ale zvednu knize průměr. Myslím, že stojí za přečtení. Já si ji koupila před cestou vlakem a za dvě hodinky jsem ji zhltla.
Každá povídka od jiného autora- tyhle sbírky mě moc baví.
Ale taky každou z nich vnímáte jinak. U některé se těšíte, že skončí a u některých si říkáte, že byste brali celou knihu...
Tak já teda vypichnu ty, kde bych se ráda dozvěděla, jak to pokračovalo:
Alena Morstajnova - pohádky - nejsmutnější, ale i nejlépe napsaná povídka o mamince samoživitelce a o tom, jak to mají těžké.
Jaroslav Rudiš - samochlapskej večer - hodně vtipná povídka v jedné větě. Rudiš pobavil.
Petra Dvořáková - umaúúú - milé a vtipné!
Škoda, že nejdou dát půlené hvězdičky, vidím to na 2,5 (horší průměr). Většina povídek za moc nestála, našlo se pár světlých výjimek.
Zde to zachraňuje strašně Rudiš. I ten sem snad poslal největší zahozeninu, co měl a stejně fungovala. Ověřeniny jako Epstein jsou trochu plytké a člověk se do nich nedokáže ponořit. Jiní autoři už jen dojíždí na vlně nějakého zklamání. Tohle se nepovedlo.
Za mě jednoznačně nejlepší povídka Mornštajnové a Dvořákové, povídky Geislerové ve sbírkách vždy dokáží zaujmout.
Povídky já prostě můžu. Když se mi nechce přemýšlet, jsem unavená na sáhodlouhý příběh, hromadu postav a spoustu stránek, povídky jsou taková relaxační jistota.
V této knize se mi líbily všechny povídky, ale zmínila bych se jen o některých.
- Povídka Pohádky od mé milované Aleny Mornštajnové byla silná, lámala mi srdce. Příběh Anny, malého Říši a arogantního, nafoukaného Honzy mě doslova rozebral.
- Další povídka, která se mi vryla pod kůži je od pana Jaroslava Rudiše. Ještě jsem s povídkou o “jedné” větě nesetkala.
- Petra Dvořáková opět předvedla svůj skvělý styl, ne nadarmo jsem ji zařadila mezi top české autorky.
- A nakonec bych ráda zmínila Biancu Bellovou, která do vážné konverzace otce a dcery dokázala zakomponovat psí koule. To mě rozesmálo.
Toto byla má druhá kniha z edice Česká povídka a když bude příležitost, určitě si pořídím a přečtu další.
Pro mě byla tahle útlá kniha překvapením, protože se mně líbily povídky všechny. Většinou mě v povídkových antologiích zaujme tak jedna, dvě a tady všechny.
Příjemné čtení, některé povídky se mi líbily, u některých mi vadí autorův styl, ale to je asi u povídek od různých autorů normální. Ale celkově dobré.
Knihu jsem si přečetla především proto, abych se více seznámila s českými autory. Je velmi zajímavé sledovat, jak dané téma každý uchopil jinak, po svém. Jak už to tak u sborníků bývá - některé povídky zaujaly více než jiné
Zatím nejzajímavější kniha povídek z celé série. Příběhy ze života a některé teda dost drsné. Ale četlo se to dobře
K povídkám se dostanu jen občas, proto je těžko hodnotím. Nedokážu je porovnávat, všechny povídky mě něčím zaujaly. Podle mého názoru se výběr povedl rozlišností témat i stylem zpracování. Mne nejvíce zaujal styl Jaroslava Rudiše. Doporučuji na odpočinek, i když témata nejsou nijak veselá.
Mít tajemství se nevyplácí, ať jsou malá nebo velká, stejně se vždy nějakým způsobem vydrápou na povrch našeho nitra. Čeští spisovatelé a spisovatelky mě opět nezklamali. Vytvořili hříčku melodramatických a občas i vtipných kousků života neexistujících lidí, kteří se zrcadlí v dnešní společnosti. Takže každý se v nějaké povídce častečně najde. Opět moc pěkně zpracované téma, jen poslední povídka, byť pěkně napsaná, jej úplně nenaplnila.
V rámci mého osobního průzkumu mnou nečtených autorů jsem si vypůjčil malou tenkou knížku - a byl jsem překvapen, jaká témata ze života jsou v ní zpracována. A nejen témata - ale také důvody, příčiny a způsoby jednání jednotlivých postav či hrdinů. Udělal jsem si názor, kam se asi svět posouvá v mezilidských vztazích. Úroveň zpracování povídek je různá - proto průměr.
Poslední dobou přicházím povídkám na chuť a i tyto se mi líbily. Není to nijak těžké čtení, přesto poskytují náměty k zamyšlení. A i když se jmenují Soukromá tajemství, řekla bych, že jsou hlavně o vztazích, což je pro mě vždycky zajímavé téma.
Audio načteno výborně. Povídky jsou příběhově obyčejné, nic ve zlém, tématicky prostě nepřekvapí. Tedy až na "Jak jsem hledal bránu" B. Bellové :).
Povídkové knihy nevyhledávám, protože do povídek se člověk sotva začte a už je konec. Tato edice Českých povídek mě ovšem docela zaujala a občas ji do četby zařadím pro zpestření. Jak už to u povídkových sbírek bývá, některé povídky velmi dobré, některé slabší a bez jiných bych se obešla :) Tady se mi překvapivě nejvíce líbila Milada A. Geislerové a Telefon M. Epsteina. Jen mě vždy znovu překvapí kolik autorů má potřebu psát v "pražštině", což moc ráda nemám.
(Audiokniha)
No, nevím, buď jsem ve špatném rozpoložení nebo mě asi povídky neberou. Poslouchala jsem jako audio, interpretace je tedy skvělá (asi je to to nejlepší na celé audioknize), ale samotné povídky, jako takové, mě moc neuchvátily. Mou největší pozornost si získala jen Mornštajnová a Koucká, ostatní takové nezáživné... škoda :-(
Na rozdíl od antologií, které vycházely v knížkách malých formátů pravidelně před Vánoci, jsem tentokrát byla příjemně překvapena úrovní jednotlivých povídek. Každá má dobře vystavenou pointu, a když už je někdy předvídatelná, pak s ohledem na celkový styl a úroveň jazyka je potěšením ji dočíst do konce. Snad až zbytečně přes míru mi přišla jen povídka poslední, jinak celek působí soudržným dojmem a každý autor má co nabídnout.
Štítky knihy
povídky tajemství české povídky
Část díla
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
Krátká povídková knížka. Všechny povídky mají společné téma - soukromé tajemství. Některé jsou více, některé méně povedené. Jak už to tak v antologiích bývá.
Knížečka stojí za přečtení, a to především díky povídce Aleny Mornštajnové, Petry Dvořákové a Marka Epsteina. Jaroslav Rudiš chce sice ohromit neotřelým stylem psaní (jeho povídka je jedno dlouhé souvětí, které je dlouhé 8 stran), ale nedaří se mu čtenáře zaujmout. Mnohdy bolestné vyprávění o třináctých komnatách je bezesporu zajímavou sondou do hlubin lidské duše.