Služebníci zla

Představovat Romana Cílka českému čtenáři je snad zbytečné, poněvadž tento spisovatel a publicista vydává knihy už od začátku 60. let, a dle národní knihovny je jeho autorství spojeno s téměř dvěma stovkami titulů a vydání. Už zběžný pohled na jeho bibliografii ukazuje, že středem jeho zájmu je především druhá světová válka, nejděsivější válečná událost v historii, která má na svém kontě životy více než padesáti milionů lidí.
Ve své knize „Služebníci zla – pohled do zákulisí nacistických tajných služeb“ nám dovoluje nahlížet pod plášť tajných a špionážních organizací hitlerovského Německa, které svými provokacemi a činy stály za samotným rozpoutáním tohoto válečného běsnění. Téma, ve kterém se autor cítí doslova jako „ryba ve vodě“, a jež využil i v jiných monografiích, např.:“Prst na spoušti“, „Osudové hry tajných služeb“, či „Krycí název Válka“.
Nosným tématem jeho knihy je organizace Sicherheitsdienst, známá pod zkratkou SD, což byla „dýka a plášť“ – tedy výzvědná služba obávané vojenské zločinecké organizace Schutzstaffel, neblaze proslulých jednotek SS. Zabývá se především dvěma postavami, které stojí za činností SD od jejího vzniku – tedy jejím vrchním velitelem a mozkem většiny akcí SS-Obergruppenführer Reinhardem Heydrichem, a pak hlavním agentem Alfredem Helmutem Naujocksem. Právě ten je označován jako člověk, který skutečně rozpoutal druhou světovou válku. V deseti kapitolách se seznámíme s pozadím Hitlerova nástupu k moci, s provokacemi vedoucí k stalinistickým čistkám v Rudé armádě, mnichovské dohodě, obsazení Československa, vznikem Slovenského státu, vypuknutím WWII. atd. Většinou nacistických tajných operací, které se zapsaly do análů špionáže, a jež dodnes skrývají některá svá tajemství.
Kniha je ukázkovým příkladem populárně naučné literatury, která díky autorově citu pro slovo dokázala přístupným a přesto odborným stylem přiblížit problematiku pozadí mnoha událostí, které i čtenáře více znalé této historické epizody určitě v mnohém překvapí. Osobně překvapivý byl onem (ne)mýtizovaný pohled na celou nacistickou mašinérii, kde postavy Hitlera a jiných jeho pohlavárů nebyli tak pevné ve svém šílenství a v jasném vítězství nacismu. Obsazení Sudet, či vypuknutí války v roce 1939 bylo noční můrou Hitlera a jeho štábu, kdy vůdce doslova tápal v nejistotě z výsledků, a vděčil spíše náhodě a omylům druhých stran za svoje úspěchy. Z českého pohledu je to pak využití československých tajných služeb a hlavně Benešova kladného vztahu k Sovětskému Svazu se Stalinem v čele, pro dezinformační operace směrem na Východ. Velmi kladně bych i hodnotil zdroje, kdy Cílek nevyužívá jen historických záznamů a publikací, ale mnohdy i jeho soukromých rozhovorů s přímými aktéry operací v poválečných dobách. Co mi v publikaci tohoto rázu naopak chybí, je rejstřík, či spíše slovník postav a událostí pro rychlejší orientaci.
V ediční řadě „Český čas“ vydalo knihu na počátku roku 2014 nakladatelství Čas.
P.S. text vychází z knihy „Muž, jehož řemeslem byl zločin“ (2006).