Slova a věci

06.12.2020

Proč jsem četla tuto knihu? Protože mě zajímají slova. Dočetla jsem se však mnohem víc.
Při čtení jsem zažívala chvíle nekonečného obdivu. Především k autorovi a jeho nesmírné vzdělanosti, širokému zaměření, jak dokázal propojit slovy zkoumání slov jako takových ve třech vědních oborech – filologii, biologii a ekonomice, tedy ohledně prozkoumání slov samotných, pak to, jak se vztahují k přírodě, a nakonec to, jak se propojují s prací a penězi a snad i odměnami. To, jak prozkoumává jednotlivé oblasti vědění v několika předchozích stoletích. To, jak začíná celou knihu desetistránkovým popisem jednoho Velasquezova obrazu, který nezbývá než najít, aby člověk opravdu do mrtě pochopil, oč na obrazu běží. Až dodatečně mi došlo, proč vlastně – pohledy na obrazu, to, kam všude se vlastně dá podívat, vskutku velmi korespondují se způsobem, jakým se autor podíval na slova. A na věci, k nimž vlastně slova neoddělitelně patří. Krom toho autor musel přečíst dlouhou řadu knih, na které v textu upozorňuje a nějak se k nim vztahuje.
V druhém, rozhodně stejně obdivném pohledu stojím i před překladatelem Janem Rubášem, neboť přeložit něco takového je opravdu jiná šťáva než překládat cokoli vyprávěcího. Muselo to dát velkou práci, protože mnohdy pochopit to, co autor ve svých košatých a cizími pojmy prošpikovaných větách má na mysli, bylo zřejmě docela častým skoro hlavolamem.
S mnoha cizími slovy, která autor v textu běžně užívá, jsem se ve svém životě setkávala, přesto se mi velmi často dělo to, že jsem si nebyla jistá, a abych tomu všemu pořádně porozuměla, nejen že jsem mnohokrát otevírala slovník cizích slov a ověřovala si, jestli slovu, které přeci znám, opravdu správně rozumím v uvedené souvislosti, ale často jsem si uvědomovala, jak bych uvítala někoho, s kým bych mohla ledacos z textu (někdy nejen větu po větě, ale i slovo za slovem) pořádně podrobně probrat. Na dokreslení oněch ryze odborných pojmů chci uvést, že pokud člověk zná, nebo aspoň někdy slyšel slova jako souslednost, atribuce, reprezentace, flexe atd., nejspíš si stejně bude muset najít slova jako např. doxografie, apofantika, agregace, diachronní, exegeze, denunciace, intranzitivita, demiurgie, merkantilismus. I při psaní v počítači jich polovinu systém podtrhl červenou vlnovkou :-)
A aby to bylo opravdu úplně jasné, uvedu zde větu ze str. 80: „Sloveso být, směs atribuce a afirmace, kříženec diskurzu z prvotní a radiální možnosti mluvit, definuje první a nejfundamentálnější invariant propozice.“
V žádném případě však nechci odradit další čtenáře od čtení téhle nadmíru zajímavé knihy, která mi na jevy, které byly pro mne doposud snad dost známé, otevřela pohledy nečekané a nové. V knize se samozřejmě objevují i věty, u nichž není třeba sahat po slovníku a které jsou srozumitelní přímo a čtenář se z nich raduje. Jako např. na str. 37: „Vědění neznamená vidět ani ukázat, ale interpretovat.“ Nebo na str. 77: „Počátek řeči je tam, kde se objevuje sloveso.“
A na doplnění je třeba dodat, že stejně zajímavý je i doslov, v němž Petr Horák cituje obsáhlou recenzi tohoto Foulcaultova díla, kterou napsal Jan Patočka. Ne že by to bylo čtení lehčí!

31.03.2020

I když autor opustil tento svět v roce 1984, jeho geniální myšlenky nejen, že nestárnou, ale zejména v této době se stávají nanejvýš aktuálními:
„Epidemie je snem mocných, umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém podrobné registry informací a vytvořit strnulý prostor, v němž každý občan podléhá přímému vlivu moci.“
Každé další slovo je zbytečné !

25.06.2019

Jedna z mojich najobľúbenejších filozofických kníh. Starostlivo a podrobne som ju preštudoval, opakovane sa k nej vraciam.