Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410685/bmid_slepe-skvrny-o-chudobe-vzdelavani-p-b1w-410685.jpeg
4
440
93
Základní výbava k porozumění české společnosti, krize demokracie a fungování současné politiky. Pracovat, mít osobní život, udržovat si přehled o politickém a společenském vývoji a přitom se nezhroutit — to občas může vypadat jako nadlidský úkol. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na informacích, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Analytik Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.... celý text
Přidat komentář
Přesně, jak tu už mnohokrát: povinná četba pro každého! A ano, musíte ji mít doma, protože tolik informací nelze pojmout a zapamatovat si po jediném přečtení. Nejvíc mě překvapilo, jak obrovské rozdíly jsou v rámci naší malé republiky.
Vynikající, čtivá a poučná kniha, která by měla ležet na nočním stolku každého, kdo chce nahlédnout na společenské problémy více komplexně a ne jenom z pohledu své "bubliny". Mně kniha v tomhle ohledu pomohla a otevřela mi v mnohém oči. Mám tyhle sondy do české společnosti ráda, vždy mě překvapí :-)
Trefné nahlédnutí do problémů české společnosti. Pro běžného smrtelníka je asi nejdůležitější zjištění, jak moc velký vliv má na náš úsudek vlastní psychika a na emocích založené předsudky, které často jednají v přímém rozporu s fakty či empirickými daty. Právě tohle porovnávání "lidského přehánění" se statistickými údaji mě bavilo na téhle publikaci nejvíce. Ne ve všem bych se sice s autorem shodl (normálka) a občas mě některé pasáže, zejména ty, co se týkaly zahraniční politiky (USA) nudily více, než bych třeba chtěl, ale chápu, že to mělo účel a že se autor snažil porovnávat. Ve finále je úplně jedno, jestli s autorem souhlasíte nebo ne, Slepé skvrny jsou bezpochyby důležitou knihou pro každého, protože sebereflexe a kritické myšlení je to, co české společnosti často zoufale chybí. Stačí se podívat na sociálních sítích do diskuzí...
Ne se vším co autor prezentuje resp. hlavně s některými návrhy řešení bych souhlasil, ale to je naprosto v pořádku. Smysl této knihy vidím v tom, že o některých věcech, kde jsem měl a mám celkem vyhraněný názor, se dá přemýšlet i jinak. Hodně mě zaujala kapitola o vzdělávání, práci na průzkumech veřejného mínění a jejich interpretaci, vnímání toho co je nazýváno populismem....celkově hodnotím velice kladně. K některým tématům bych si s chutí přečetl od autora ještě více detailnější zpracování a rozpracování nastíněných problémů, jejich řešení a zejména provázanosti v rámci celé společnosti.
Kdybych měl někomu doporučit jen jednu knihu, kterou si má letos přečíst, byla by to tahle. Neveselá sonda do nejniternějších společenských problémů, podložená značným množstvím dat a důkladně ozdrojovaná.
Prokop občas vystupuje z role objektivního autora a přidává své subjektivní návrhy (zpravidla inspirované zahraničím), jak naložit s konkrétní slepou skvrnou. Toho si velmi cením. Dělá to přesto, že ví, že už jen proto bude některými čtenáři odsouzen jako progresivista, levičák nebo neomarxista. Ale upřímně - ještě jsem neslyšel, že by (a teď vybírám jedno téma za všechny jako příklad) někdo u exekučního problému přišel s lepším řešením, než s lepší dostupností oddlužení (nebo extrémnějším Hůleho nápadem dluhové amnestie). Základní argumenty té debaty jsou jasné - má se lidem odpustit to, že si někdy (někteří) žili nad poměry a spadli do pasti neregulovaného byznysu, nebo se má tvrdě trvat na odpovědnosti jednotlivce? Přiznávám, že ze zarytého náctiletého pravičáka postupně "měknu" a posouvám se do středu. Ano, většina lidí si za to skutečně může sama, ale mají být kvůli nezodpovědnosti v určité části života už navěky odsouzeni k tomu, za chybu pykat, nebo jim dáme druhou šanci, která s sebou nese pozitivní externalitu v podobě odpadnutí nutnosti sypat těmto lidem peníze z eráru a naopak z nich udělat plátce daní/pojistného?
Skvěle zpracovaná je také kapitola vzdělá(vá)ní, která by klidně mohla být delší.
Všechna témata jsou ta, o nichž by se měly vést debaty a kterým by mělo být věnováno místo ve volebních programech politických stran. Ale ne jen jako zmínka. Mám už po krk těch, kdo něco prostě zařídí, nebo neurčitě řeknou, že je to problém a vyřeší ho. Řešení, prosím pěkně - jak, kdy, co a za kolik. Naivně děkuji.
Na závěr si neodpustím jednu věc, ze které se mi dělalo fyzicky špatně. Jak ksakru může někdo označit jiného člověka za méně lidského jen proto, že nevypadá jako on?? Zarazilo mě vůbec to, že výzkumníci předkládají něco jako "index humanity". Ale jak si může někdo vůbec dovolit označit jiného člověka za méně lidského, ať už z jakéhokoli důvodu... to je mi naprosto odporné. Nejednou už jsme to v historii zažili a označovat určité skupiny lidí za méně lidské z jakéhokoli důvodu vedlo k neuvěřitelným zvěrstvům...
Říkám to už dlouho, O.K., tak si to brumlám pod vousy: Daniel Prokop na Hrad! Nebyl by to první(ostatně ani druhý) sociolog na prezidentské pozici, tradici po této stránce rozhodně máme. Kdo neopomíjí neviděné, ale trpělivě poukazuje na bolesti dneška, má co říct. I z pozic odborných. Neméně totiž z pozic obecně lidských, vždy platných. Apeluje, vyzývá: pojďme toto všechno probrat ne ať se uleví systému, ale především až šokujícím způsobem velkému počtu našich spoluobčanů, tedy nám. Jednou se to stane: věřím tomu, že bude prezident. I HAVE A DREAM.
Zajímavá témata na zamyšlení, bohužel při čtení jsem často narážel na místa, kde byli používaná argumentační fauly a to i takové, že autor musel vědět, že jej používá. Občas mi přišlo, že autor argumentuje něčím, co spíše dokazuje opak atp. Použít to jako předlohu pro následnou debatu s autorem by asi šlo, ale jako samostatná kniha mi to přišlo užitečné spíše k procvičení hledání problémů v textu.
Výborná záležitost. Spousta aktuálních témat, o kterých je třeba se bavit mnohem hlasitěji a na mnohem více úrovních. Otázky, které je třeba klást a hledat na ně odpovědi. Kniha čtenáři otevírá oči, vytváří praskliny na jeho sociální bublině a snaží se jej protáhnout ven a ukázat mu realitu "tam venku". Oceňuji nejen výběr většiny "bolavých" témat, ale i nastíněná řešení. A přesně, jak bylo řečeno v jednom z komentářů níže, kdyby se tato kniha dostala do povolaných rukou, ke kterým by se přidala i schopná hlava a nebojácné srdce, to by se děly věci! (Takže nereálné, bohužel...). Pro mě osobně byly docela dost hutné a nezáživné pasáže o problematice metodiky průzkumů, ovšem chápu, že i tomuto je třeba se věnovat. Ale jinak se mi to četlo skvěle a asi mi to i dost přineslo. Nedá se samozřejmě souhlasit se vším, ale rozhodně se dá o všem přemýšlet. Doporučuji!
Bravurní analýza nejen české společnosti, kterou by si měl přečíst úplně každý! Už jen z toho důvodu, že Daniel Prokop primárně necílil na určitou sociální bublinu; naopak se zaměřil na někdy poněkud kontroverzní témata, o nichž neradi slyšíme, a jejichž řešení jsou často komplexní a dlouhodobá (tudíž u politiků značně neoblíbená). Každý jednotlivý problém jednoduše křičí po diskuzi, a to jak s přáteli, tak na úrovni veřejné. Naléhavé a stále aktuální sdělení, které je nutné reinterpretovat dál.
Prokopovy Slepé skvrny na mě vyskakovaly už dlouhou dobu. Ze všech stran na mě byl vytvářen nátlak, který jsem ke konci neustál a musel po knize sáhnout! Asi jsem si dílo lehce idealizoval a čekal jej trochu jiné.
Česká společnost z pohledu sociologického hlediska byla rozebrána do úplných podrobností. Dozvíte se o ekonomických rysech nejchudších regionů, temných stránkách našeho vzdělávacího systému, rasismu, politice, elitářství a mnoho dalšího. S informačním obsahem jsem byl nadmíru spokojen a nemám jedinou výtku. Tahle kniha by dokázala změnit mnoho, kdyby se dostala do rukou správným lidem. To je však pouhou utopií a s touto myšlenkou si budu pohrávat raději ve svých snech.
Nebudu lháti, ale kniha se mi v některých částech velmi těžce četla. Nebudu to zde uvádět na konkrétních případech, ale často mi při složitějších pasážích létaly myšlenky docela jinam. Možná byl problém jen na mé straně a ostatní čtenáři to třeba vidí jinak, ale já to zde napsat musím.
Když na titul pohlížím jako na celek, jeho potenciál na přínos české společnosti je neskutečně obrovský. Jen je třeba ho využít! Paráda. :)
Tuto knihu by si měli přečíst všichni a měla by být výbavou učitelů společenských věd. Pomáhá lépe pochopit, jak funguje společnost a hlavně upozorňuje na témata, u kterých většina lidí dělá, že je raději nevidí.
Autor varuje i před důsledky, jaké takový postoj může mít v budoucnu pro všechny daňové poplatníky, kteří nyní křičí, že "nemakačenkové" by neměli nic dostávat.
Sama jsem dříve učila a vím, že u dětí hodně záleží na prostředí, ve kterém vyrůstají.
Při čtení jsem si uvědomila řadu věcí. Třeba to, že jsem měla štěstí na svou rodinu, která mě podporovala, umožnila mi studovat a tím pádem nyní vydělávat poměrně slušně. A nebo taky to, že žiju v určité sociální bublině a díky této knize jsem snad i lépe pochopila voliče některých stran nebo postoje jiných skupin obyvatelstva.
Na knize je velmi znát vazba autora na USA, což ale není na škodu.
Když jsem si pořizoval tuto knihu, tak jsem myslel, že bude více zaměřena na populismus a volby v česku. Je však mnohem komplexnější, velká část je zaměřena na USA, což mě moc nebavilo. Celkově jsem od knihy očekával trochu něco jiného, avšak to není chybou autora. Hodnocení dávám velmi kladné!
Další kniha z edice "Tohle by měl číst každý dospělý a ve škole by se to mělo vyučovat". I když nemusíte nutně souhlasit se všemi názory autora (a já nesouhlasím) nelze zpochybnit, že tahle kniha je výživa pro kritické myšlení obsahující obrovské množství zajímavých a důležitých informací a souvislostí.
Vynikající! Slepé skvrny jsem přelouskal za necelé tři dny. Kromě práce, spánku a cvičení mne zpomalovalo to, že jsem si ji zatrhával „poprávnicku“ – podtrhaného textu mi zůstalo více než toho nepodtrhaného. Knížka nabízí přesně to, co jsem tak moc potřeboval. Odhrnout oponu populistické politiky, prostoupit kouřem příběhů a metafor a najít neotřelý pohled na některé palčivé problémy naší společnosti. A je to nesmírně napínavý thriller. Thriller o nás všech. Postavený na datech. Byť přibližných, ale srozumitelně vysvětlených. Ne na pohádkách o kulturních válkách.
Líbí se mi přebal a vůbec celá kniha mi přijde umně provedená. Knížka je psána čtivým jazykem a občasné endnotes jí dodávají na přesvědčivosti. Ale není jich zase tolik, aby při čtení překážely. Knihu jsem četl hodně na přeskáčku a sebekriticky musím říct, že otázku chudoby jsem si nechal až na konec. Ale možná jsem jen věděl, že to nebude milé čtení. Rovnou se přiznám, že o chudobě v ČR jsem toho příliš nevěděl a o většině ostatních témat, s výjimkou daní, jsem obeznámen spíše povšechně. Proto jsem si řekl, že se nejprve podívám na gender pay gap a daně, abych si udělal obrázek o tom, jestli můžu důvěřovat i zbytku.
Po podkapitole o gender pay gap jsem byl trochu skeptický. Přišlo mi nešťastné nechat diskusi vést názory Jordana Petersona. Ale možná jsem jen byl příliš kritický, protože Wolverine z Michiganu je ostražitý před sociologem, který pobýval v Ohiu :-) Kapitola o daních mne však přesvědčila. Prokop cituje Slemroda (z Michiganu) i doc. Janského (z IES na FSV UK) – světově uznávané experty na daňovou politiku. Popis skutečností je trefný a daňové návrhy mi dávají smysl, byť jsou argumenty pro i proti. Jenom si myslím, že zejména první podkapitolu o daních napsal Daniel Prokop příliš temně. Trochu jako to dělávají média. Ano, daňové úniky jsou zásadní problém, který nabourává pevnost společenské smlouvy. Ano, daňové úniky a praní špinavých peněz nám (a státům celého světa) ubírají peníze, které nám v rozpočtu chybí. Slepé skvrny tak správně řekly A (problém), ale už neřekly B (současná řešení). Od roku 2008 mezinárodní organizace jako G20, OECD, OSN a EU (!)vedou iniciativy proti daňovým únikům a praní špinavých peněz. A právě díky EU musíme povinně tyto iniciativy implementovat. Samozřejmě, že vždycky je co zlepšovat, ale minimálně v oblasti mezinárodních daňových úniků a praní špinavých pěněz v EU jsem mírným optimistou. Souhlasím nicméně, že o mnoha problémech daňového systému popsaných v knize politici, odborníci i veřejnost ví, ale nenašel se odvážlivec, který by se do nich pustil. S čestnou výjimkou zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, která v konečném důsledku učinila obtížným získat majetek méně majetným a ještě k tomu je vedla k tomu, aby si na zaplacení daně vzali úvěr. A teď nově se zrušením „superhrubé mzdy“.
O ostatních tématech jsem se mile rád nechal poučit (někdy i pobavit), i když u některých podkapitol bych potřeboval něco dovysvětlit a prodebatovat. Oceňuji také diskusi o amerických reáliích.
Při čtení knihy mi přišlo zarážející, jak málo se učíme ve škole o rétorice, mediální gramotnosti a politice (Jestli už je to jinak, tak mi to prosím napište do zprávy. Moc by mne to potěšilo.). Některé termíny (např. dog whistle) a techniky, o kterých jsem v knize četl, byly pro mou přítelkyni z USA známé už od střední školy. Chápu potom, že nás snadno obehrají marketéři používající triky politických matadorů z USA, když mnohdy ani nemáme v hlavě pojmenování pro nástroje, které proti nám političtí marketéři používají.
Z knihy si beru mnoho dalších detailních poznámek a poznatků. Z těch obecnějších mimo jiné tyto:
Fundamentalismus v jakékoli formě je problém.
Máme se dobře, ale ne všichni a mohlo by být lépe.
Vzdělání každého z nás je důležité. Pro nás všechny.
Hloupá rozhodnutí se nám zdají chytrá, když je děláme.
Slova, příběhy a metafory jsou zavádějící sluha, ale zlý pán.
Otřesná úroveň diskuse ve veřejném prostoru může být (a zřejmě je) politickou strategií, jak odvést naši pozornost od stěžejních záležitostí. Trpíme tím všichni.
Vyšší střední třída („elita“) nestojí v opozici proti ostatním třídám („většině“). My všichni bychom se měli semknout proti politikům, kteří nás ženou navzájem proti sobě do vymyšlených válek. Přijde mi, že právě populisticky komunikující politici jsou těmi elitami, před kterými nás chtějí chránit.
Kritizovat nemám příliš co, jen mne ještě napadlo, že Daniel Prokop v knize zastává převážně liberální světonázor (z amerického pohledu). To je jeho právo a je dobře, že to neskrývá. Proti „hysterickým“ konzervativcům píše bez servítek. I tomu rozumím. Právě i ta „hysterie“ k emocím svádí. Jen si myslím, že knížka tak spíše „přesvědčí přesvědčené“ než že by dala prostor konzervativcům změnit názor. Je obtížné změnit názor, když se čtenář cítí pod palbou. Byť faktů. Čest těm, kteří to dokážou. Odvážnému konzervativci bych tak knihu doporučil, ale přijde mi, že je psána především pro „liberální“ čtenáře.
Na čtení knihy pro mne bylo nejcennější porovnat si popisované výsledky výzkumů a vlastní představy o české společnosti a jejích problémech. V tomto knihu považuji za obzvláště hodnotnou. Slepé skvrny tak mohu ke čtení doporučit všem, kteří se chtějí dozvědět více o naší zemi, lidech v ní a zejména sami o sobě.
Kromě toho, co je zde vyzdvihováno ve velké části příspěvků, bych opravdu ráda pochválila sondu do metodiky průzkumů. Málokdo si sám od sebe uvědomuje, jak se na modely dívat a podle čeho posuzovat jejich relevanci. Zde je dost jasně a srozumitelně nastíněno, kde jsou potenciální problémy. A jak je vlastně těžké jako výzkumník k problému přistoupit, aby získaná data rozumně reflektovala realitu a nebyla snadno napadnutelná.
Analýza zejména české společnosti od erudovaného sociologa, který nadzvedává pokličku od slušného eintopfu, jehož mnohé ingredience kauzálně interagují a vytváří jakýsi podivný mix, který by ale konec konců nemusel být tak nepoživatelný, kdyby.. Prokop tak nezůstává pouze u analýz, naopak, je zastáncem praktické sociologie a snaží se uvařit chutnější, funkčnější a spravedlivější manu.
Jo a pozor na metafory, můžou být příliš zjednodušující : ) (viz taky jedna z kapitol).
Porobná analýza problematických široce sdílených mýtů v aktuálním životě české společnosti založená na empirických sociologických datech. Autor ukazuje, že často není třeba bourat dům od základů, ale k zásadnímu zlepšení stavby by stačilo opravit detail, který většina lidí a politici ve "slepé skvrně" (raději) nevidí.
Například (zjednodušeně):
- Většina exekucí v ČR není kvůli půjčkám na dovolenou, ale na splácení energií. Řešením by bylo, aby lidé v exekuci nemuseli vydělávat na příslušenství exekucí prací načerno.
- Osmiletá gymnázia obecně nevykazují v primě až kvartě lepší vzdělávací výsledky oproti šesté až deváté třídě, ale demotivují k učení talentované žáky "zbylé" na druhém stupni základních škol. Řešením by bylo ponechat čtyřletá gymnázia až pro starší studenty.
- Dvoukolový systém voleb do senátu generuje kvůli malé volební účasti ve druhém kole senátory se slabším mandátem, navíc druhé kolo jej prodražuje. Řešením by bylo zavést v jediném kole možnost volit druhého alternativního kandidáta k tomu voličem preferovanému.
A mnoho dalších detailně probíraných poučných analýz doložených konkrétními čísly a citacemi.
Pozitivní ohlasy a doporučení na tuto knihu jsem nacházel na mnoha místech, až jsem začal mít výčitky, že už mám knížku nějakou dobu doma a dosud jsem si ji nepřečetl. Tak jsem se do ní ještě před koncem roku pustil, abych ji konečně mohl posoudit i já sám.
Autor je známý sociolog a ve své knize vychází především ze sociologických průzkumů, jejichž výsledky srovnává se zažitými (a často mylnými) představami o fungování současné společnosti v různých oblastech a problematikách.
Bez jakýchkoliv výjimek oceňuji autorovu erudovanost i v knize obsažená fakta. Z čtenářského hlediska se mi však knížka nečetla zrovna lehce, ale možná byl problém na mé straně, že jsem momentálně nebyl na takový druh četby správně naladěn. Také jsem nepochopil, proč autor do knihy zakomponoval pasáže o americké politice, když se už podle svého podnázvu měla zabývat českou společností.
Slepé skvrny bývají často srovnávány s Opuštěnou společností od Erika Taberyho. Za sebe musím říct, že Taberyho historicko-politologický přístup mi byl mnohem bližší a zapůsobil na mě mnohem více.
Štítky knihy
sociologie chudoba, bída krize vzdělávání populismus
Autorovy další knížky
| 2019 |  Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti |
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 2021 | Na moři, za plotem, na síti |
Kniha Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti je v
| Právě čtených | 63x |
| Přečtených | 577x |
| Čtenářské výzvě | 84x |
| Doporučených | 71x |
| Knihotéce | 247x |
| Chystám se číst | 606x |
| Chci si koupit | 173x |
| dalších seznamech | 11x |
Velmi zajímavé čtení pro všechny kdo se zajímají o aktuální dění. Líbí se mi, že když autor o nějakém tématu argumentuje, tak uvádí fakta pro i proti.