Skleněný pokoj

25.10.2020

Tematicky jistě originální se zajímavým historickým pozadím a pro Brňáky o to více, že se jedná hlavně o známou vilu v jejich městě. Také LGBT mohou být spokojení, kniha respektuje globální oteplování v literatuře více než dostatečně. Celkově tedy velmi dobrá kniha, která nic nezjednodušuje a zanechá pocit, že jsme se něco dozvěděli, zvláště když si najdeme opravdovou historii vily Tugenhat a přinejmenším si jí alespoň virtuálně prohlédneme.

28.09.2020

Příběh je skvěle napsán a také vyprávěn. Postavy, jejich vývoj a povahy jsou výborně napsány. Konec byl velmi dobře napsaný, ale zároveň jsem se nemohla ubránit pocitu, že tam minimálně jedna kapitola chybí. A proto mi konec přišel sice uzavřený, ale zároveň neúplný.

25.09.2020

Začátek byl na hraně, chvilkami jsem chtěla knihu odložit, ale nakonec jsem příběh ustála celý.. Ne že by kniha byla špatná, ale asi nejslabší kterou jsem letos četla. Měla jsem pocit, že knihu píší minimálně tři autoři, naprosto rozdílný střed knihy, pak i konec ... Kniha je trochu zklamáním ..

Pro zvídavé: na téma Fakta a fikce Skleněného pokoje byla zpracována diplomová práce. Zajímavé. Odkaz: https://is.muni.cz/th/v3voc/Bakalarska_diplomova_prace_-_2014.pdf

15.08.2020

Co se týče Mawerovy tvorby, tak mohu srovnávat pouze s knihou Pád, která mi přišla malinko lepší a psychologicky propracovanější. Stejně jako ostatní i já měl s knihou občasné problémy. Nejhorší byl vlastně začátek a přiznám se, že do četby se mi tak moc nechtělo. Ty permanentní popisy architektury a minimum děje. Pak se to ale tak po 60 stránce začalo nepatrně obracet, až se to dostalo do něčeho, co jsem hltal po nocích a velmi mě to bavilo. Velkým problémem pro mě bylo i takové zvláštní odosobnění autora od postav, což možná způsobovaly některé typy vět při popisu toho, co postavy dělají. Na vině však mohl být i český překlad. Za mě tedy horší čtyři hvězdičky. A co musím autorovi přiznat je, že se jedná o nejlepší marketing, který kdy vila Tugendhat měla.

12.08.2020

Já asi nikdy pořádně neocením to, jak Simon Mawer píše. Nápad skvělý, docela i popisy a dialogy. Ona to vlastně není špatná kniha, ale.. Přemíra sexu, kterému se někdy autor snaží vtisknout nějaký hlubší smysl (ale spíše to bývá komické). Přemíra nevěry – a tady chci něco říct: buďto je každý muž opravdu hovado anebo pan Mawer zkrátka nechtěl zpracovávat nějaké větší motivace k nevěře mužů. Ať tak či tak, moc jsem to nepochopila a nelíbilo se mi to.

10.08.2020

Skvěle napsáno. Zprvu se mi do ní moc nechtělo, ale velmi mile mě překvapila, od poloviny jsem se od ní už neodtrhla a musela dočíst. Autor si s tématem vyhrál a příběh vykreslil takovým způsobem, že nad ním už několik dní přemýšlím. A to mě baví :-) Vřele doporučuji!

03.08.2020

Měla jsem knihu delší dobu a pořád se mi do ni nechtělo pustit. Nakonec byla velmi ctiva a vůbec mě nenudila, i když jsem občas zrychlila u pasáží popisu myšlení postav. Ale jinak hezké a da se ze čtení i lehce něco odnést.

30.07.2020

Nádherné mistrovské dílo.

27.07.2020

Autor objevil způsob, jak posunout jeden z mnoha příběhů o útlaku různými politickými režimy do nové roviny, a to prostřednictvím architektonické památky v hlavní roli. Za mne mimořádně atraktivní čtení. A to, aniž bych chtěla cokoli zlehčovat či normalizovat, nikoli díky příběhům hlavních postav (kdy podobných osudů najdete v literatuře spoustu), nýbrž právě díky zapojení stavby do příběhu způsobem, jakým to autor provedl.

15.07.2020

(SPOILER) Popis atmosféry bez chybičky, některé momenty ze života asi ne podle reality ale pěkně propracované.

02.07.2020

Knihu jsem přečetl v angličtině a moc se mi líbila. Oceňuji hlavně dvě věci - jak si autor hrál s jazykem a do angličtiny přimíchával česká (a německá) slova. Dále bylo také velmi zajímavé podívat se na československé dějiny 20. století očima zahraničního autora.

23.06.2020

Komentář kap66 níž je podle mě přesný. Nevěděla jsem, co mi vlastně v knize (stejně jako v několika dalších od stejného autora) chybělo, vždyť příběhy jsou propracované, témata zajímavá... Ano, je to určitý nadhled, humor, zlehčení, kterého se mi tam pokaždé nedostává. Dějová linka, popisy, atmosféra, to všechno funguje, jen je celek tak nějak strohý, bez osobní angažovanosti... Přesto samozřejmě dobře odvedená práce a v tomto případě i atraktivní představení brněnské vily Tugendhat.

21.06.2020

Vilu Tugendhat bych jednou moc ráda navštívila, zatím znám z obrázků a teď i z popisů v knize. Právě popis atmosféry "Skleněného pokoje" se mi na knize líbil nejvíc. Kniha se četla dobře, jen mi vadilo několik věcí. Nevím, jak to přesně vyjádřit, řekněme míra fikce. Hlavní manželský pár, stavitelé vily, byl autorem vymyšlený, se zkutečnou rodinou Tugendhatových měl společného vlastně jen to, že těsně před válkou odešel do Švýcarska a pak do zámoří. Jiné postavy např. V. Kaprálová jsou v knize samy sebou, bez fikce. Chápu, že vymyšlenost hlavních postav umožnila autorovi pustit se do velmi odvážného mapování citových vztahů stavebníků vily. No a právě ta odvážnost byla další věc, která mi úplně nesedla...

18.06.2020

Úžasná knížka, poutavý příběh. Viděla jsem i film a ten je jen slabý odvar knihy. Vřele doporučuji. :-)

15.06.2020

Výborná kniha, dobře se četla, mám ráda styl psaní autora.

08.06.2020

Velmi dobré: dramatická doba, přesněji dramatická velmi odlišná období Československa (relativně nedávno minulá, přesto pro nezúčastněné velice vzdálená) a moderní architektura, která překvapuje (i když pro domov bych si to rozhodně nevybrala), v kombinaci s osudy několika výrazných postav a jejich rodin (trochu nadbytečný a zdlouhavý příběh moderní mimo rodinu, přespříliš sluníčkový závěr). Rozhodně pro mne zatím nejlepší autorova kniha. 90%
Naživo jsem vilu nikdy neviděla, ale rozhodně je dle fotek a popisů unikátní, stejně jako její osud - ráda si o ní najdu ještě dodatečná fakta (a porovnám s románem ;-).

"Viktor se vždycky řídil zásadou, že budoucnost je něco, co je potřeba zařídit, manipulovat, ohýbat a kroutit tak, jak si dotyčný přeje, a teď vidí, jak to bylo bláhové. Budoucnost se prostě přihodí."

"Výška by měla člověku poskytovat určitou ochranu, měl by díky ní být méně zranitelný, schopný mít život, emoce, vlastní osud pod kontrolou. Ale není to tak. Když pláče vysoký člověk, působí to tak nějak komicky."

Pár drobností, které mi úplně neseděly: jen jednou jedinkrát Viktor oslovil Liesel jako Elišku (měli být Češi, tak proč německá podoba jména?); Liesel ke konci zmiňuje, jak dopadla "celá Viktorova rodina" (o ní ale nebyla ani zmínka v celé předchozí historii, ani rodiče, ani sourozenci zmiňování nebyli, jakoby Viktor byl sám samotinký na světě); jak dopadla Kati (z Maričiných vzpomínek se leccos mohlo vytratit, ale jak se dostala k milosrdným sestrám)?
Míru fikce jsem nezkoumala, podivila jsem se jménu hlavních hrdinů (Landauer - čtyřkolové, ale kočáry), jak žila a dopadla rodina skutečných vlastníků, to doteď nevím. Ale nemohu se zbavit dojmu, že v tom novém brožovaném vydání nebyla úvodní poznámka autora s upozorněním, že vše je prakticky fikce.

Osobní poznámka: naše prvorepubliková doba mi vždycky připadala úžasná, ten rozmach, rozvoj, ta svoboda, ty vymoženosti, ale čím dál tím víc mne udivuje, jak se to vůbec podařilo a kdy se to vlastně stihlo, když hned zpočátku 20. let už uchvátil moc Duce a těsně u nás začal vystrkovat drápy uřvaný Rakušák, který na počátku 30. let uchvátil moc definitivně a do pár let rozpoutal válku. A do toho už dekádu po vzniku republiku tu byla celosvětová hospodářská krize. To vše muselo na lidi a jejich podnikání a plánování světlé budoucnosti vrhat nemilosrdné stíny, pošlapávat skvělé podnikatelské plány a rozhodně se ani osobně nežilo nijak lehko se všemi těmi narůstajícími tlaky z okolí. Můj obdiv zůstává a roste, jak to v téhle malé zemičce naši předci skvěle zvládali.

08.06.2020

Dostala jsem knihu darem od bratra. Normálně bych o ni asi ani nezavadila, neb mi je tento druh moderní architektury poněkud protivný. Ale protože se darovanému koni na zuby nekouká, začala jsem se prokousávat i touto vilou.
Neobvykle dlouho jsem se do knihy začítala. Vlastně jsem se až musela do čtení nutit. V jednu chvíli jsem ji i odložila a musela si spravit chuť na 3 úplně jiných knihách. Nakonec jsem se vrátila. A nakonec hle - od poloviny jsem už byla zaháčkovaná a všechny osudy mě zajímaly.
Jen úplně poslední kapitola mi přišla zbytečná.
Ale hvězdu dolů za ten úvod.

01.06.2020

Knihu jsem četla hlavně proto, abych pochopila to, co mi ve filmu nějak uniklo, protože si s ním scénárista moc hlavu nelámal. Ale film a kniha jsou dvě naprosto odlišné veličny, které pevně spojuje pouze ten Dům stojící nad Brnem, kterým kráčely dějiny a projel Rus na koni. Autor moc dobře propletl fikci se skutečnými událostmi a vytvořil zajímavý a docela složitý příběh.Taky mě baví, když cizinec píše o naší historii a nestane se z toho hysterie. Tenhle pán je ještě ke všemu dobrý vypráveč. Jeho popisky a styl vyprávění mě z míry nevydly a ani nijak nešokovaly, nebylo čím.