Skleněný pokoj

02.01.2019

Velmi krásné čtení!

01.01.2019

Kniha Skleněný pokoj je fiktivní příběh zasazen do skutečného domu, místa. Příběh rodiny Landauerů je velmi čtivý. Dokázala jsem během čtení prožívat jejich osudy. Hvězdičky dávám za psaný příběh. Nehodnotím autorův nápad a to psát fiktivní příběh, který popisuje příběh vily Tugendhat. Chápu potomky rodiny Tugendhatů, že mají k této knize výhrady. Protože tímto jim bude příběh Skleněného pokoje přisouzen.

27.12.2018

Musim rici, ze ze zacatku jsem nedaval teto knize moc velke nadeje. Cst si o stavbe mi pripadalo nudne, ale hned od uvodu me pribeh chytl a docetl jsme to jednim dechem. Doporucuji :) V kazdem pripade plauji vilu navstivit.

17.12.2018

Rozmýšľam, či by tento príbeh bol pre niekoho niečím atraktívny, keby sa neodohrával tam, kde sa odohrával. Odmysliac si "sklenený pokoj" to pre mňa bol banálny a plytký príbeh o niekoľkých promiskuitných ľuďoch, ktorý zneužívajú pre svoje potreby slovo "láska." Čakala som nejakú bombu, nie umelo vykonštruované osudy ľudí, ktorým som akosi nechcela uveriť. Plusom knihy je to, že je napísaná veľmi "čtivým" spôsobom, krátke kapitoly posúvajú dej veľmi rýchlo.

Za mňa priemerná kniha, ktorá sa stratí v množstve iných, ktoré som tento rok čítala a po čase si spomeniem už len na Vilu Tugendhat. Som zvedavá na filmové spracovanie, možno vizuálna stránka knihe pomôže.

16.12.2018

Krásný a dojemný příběh. Raději bych ale četla o skutečných obyvatelích vily Tugendhat. Aspoň mám námět na výlet.

08.12.2018

Vzhledem k tomu, že historii vily Tugendhat, vilu samotnou i příběh jejích obyvatel trošku znám, po několika desítkách stránek jsem měl nutkání knihu odložit. Teprve poté, co jsem se od srovnávání fikce vs. fakta oprostil a knihu četl jako čistou beletrii, začal jsem ji vnímat pozitivně. Je psána poměrně svižně a se spádem děje, ale v některých momentech jsem se nemohl ubránit pocitu, že sex (záměrně užívám tento výraz, nikoliv erotika, protože o tu nejde) je do knihy vkládán až příliš, bez dějové nutnosti a se záměrem zatraktivnění - což ani podle mne kniha nemá zapotřebí. Po dokončení knihy nicméně naskočila asociace fikce vs. fakta, a docela chápu rodinu Tugendhatovu, která se od knihy distancovala velmi ostře a s pohoršením. Určitě bych nereagoval jinak.

08.12.2018

Prohlídka vily Tugendhat mě velmi nadchla a mám ji stále v živé paměti již několik let. Čtením knihy jsem se opět přenesla na tohle úžasné místo, které bylo tak skvěle v knize popsáno. Když k tomu přidám osudy lidí nejen tohoto domu, tak vzniklo pro mě velmi čtivé dílo.

07.12.2018

Již nějakou dobu jsem zvažovala návštěvu vily Tugendhat, zatím se mi tak nepovedlo. Nedávno jsem objevila tuhle knihu a ta mi náhled to tohoto domu umožnila, v knižní podobě a bylo to něco neuvěřitelného. Autor v knize píše o osudy této vily od jejího zrození až defakto po součastnost. Myslím si, že spisovatel má velký talent v popisování, protože když jsem obracela stránky románu, před očima se mi odehrával film. Příběh této vily? Příběh rodiny, která v ní žila? Obojí bylo v knize náramně popsáno. Kniha mě lákala přečíst hlavně proto, že mě láká samotný objekt a také mě hodně zajímalo to jak spisovatel, který není čech píše o nás. Teď se těším na Pražské jaro.

03.12.2018

Čtivý příběh vypovídající o vzniku slavné vily. Ať už plný fikce nebo založený na pravdivých osudech. Nejzajímavější byla pro mě linie vídeňských pobytů, opředená určitým tajemstvím, zakázeného ovoce a nejistoty pomíjivého štěstí, které si člověk v danou chvíli vlastně ani neuvědomuje. Opakem toho byla chvílemi až nudná, zdlouhavá a vcelku nezajímavá poslední třetina knihy z doby soudruhů, kde si nešlo najít cestu ani k jednomu z aktérů milostného trápení. Zoufale jsem se chtěl vrátit k původním postavám. Co jsem moc nepochopil a co mi přišlo samoúčelné, byla autorova až posedlost lesbickými charaktery. Kdo napočítá v příběhu víc než dvě heterosexuální ženy, má u mě lístek do kina na filmovou verzi. Na tu se ostatně dost těšim, takže vítěz interní soutěže půjde do kina pravděpodobně se mnou :D Bude alespoň s kým rozebrat, jak se filmaři poprali se samotným závěrem, který je už v knize dost na hraně dobrého trapnovkusu.

30.11.2018

Kniha je velmi poutavě napsaná, první část o plánování a stavbě vily se mi líbila nejvíc. Šťastná léta, na která už vrhal stín nastupující fašismus... Prostřední část mi hodně připomínala Kunderovu NLB (doktor Tomáš, jeho dívka, jeho "kamarádka"...). Popis erotického jiskření mezi téměř všemi protagonisty a odboček od "dobrých mravů" se zde co do četnosti téměř vyrovnal popisu dějinných událostí - to, a těžko uveřitelný konec způsobily, že dávám "jen" 4 hvězdy.

29.11.2018

Ach! Úžasná kniha, úžasný příběh. S obdivem skládám poklonu autorovi, který musel nastudovat obrovské množství materiálu, který se musel seznámit se zdejšími reáliemi a který musel pochopit spoustu historických souvislostí. Příběh je mimořádný stejně jako je mimořádná samotná vila Tugendhat. Navíc - její příběh neskončil v roce 1990, ale pokračoval dále a dneska je to opravdu skvost, za kterým jezdí do Brna odborníci z celého světa...

Skutečný příběh rodiny Tugendhat byl maličko odlišný, nicméně podstatné linky děje jsou reálné, včetně brněnské návštěvy Lízy (ve skutečnosti Grety) v roce 1969.

Chápu výhrady dcer původních majitelů k obsahu románu, ale Mawer nepsal dokument. Určitě stál mnohokrát před dilematem, jak příběh uchopit, aby nikomu neublížil a přitom napsal plnokrevný román. A to se mu, myslím, povedlo. Je potřeba se na Skleněný pokoj dívat jako na skvělé literární dílo, které bylo po zásluze oceněno. Pokud čtenář chce vědět, jak to skutečně bylo, najde spoustu dokumentů jinde.

Skleněný pokoj je jeden z nejkrásnějších románů, které jsem v poslední době četla. Je o živých lidech, o jejich neuvěřitelných osudech a o mimořádném místě, které je navždy ovlivnilo. Doporučuji.

22.11.2018

Tak krásná kniha, po jejím dočtení jsem dokonce cítila ono mrazení - které vždycky po dočtení dobré knihy mám.
Román inspirovaný skutečným příběhem vily Tugendhat - která je v knize nazývaná jako vila Landauer. Osudy lidí, které se této budovy určitým způsobem dotýkaly. Ve vile jsem byla a musím říct, že autor knihy ji popisuje opravdu dokonale. Onyxová stěna, "skleněný pokoj" a z něho úžasný výhled do zahrady a na celé město, nadčasovost této budovy, její kouzlo. Samotnou mě to opravdu uchvátilo. (Ne nadarmo je budova zapsaná na seznamu UNESCO)
V knize se nenásilně dozvídáme historické události, které život vily doprovázely. Emigrace rodiny, následné předání vily do rukou nacistů, poté do rukou sovětských a až na samém konci se vrací zpět do vlastnictví československého státu.
Životy lidí, které se navzájem proplétají, osudná, jakoby náhodná setkání. Láska, nenávist. Rozdělování ras, přiblížení nacistických praktik. Různá společenská postavení a rozdíly mezi nimi.

Abych to tedy shrnula - kniha se mi líbila moc, za mě určitě pět hvězdiček! (A kdo ve vile ještě nebyl, určitě to napravte!)

19.11.2018

Příběh by se mohl odehrávat v jakékoliv vile bohatých lidí. Jedině popis jak se vila stavěla byl zajímavý. Postava Viktora ničím nenadchla. Nebylo, za co by si jej člověk vážil. Autor se vyžívá v popisech sexu mezi všemi a korunu tomu dává lesbická láska. Přijde mi to jako urážka původních obyvatel vily.

16.11.2018

Děkuji čtenářské výzvě za téma. Jinak bych si jí nevybrala.

11.11.2018

Na Skleněný pokoj jsem byla moc zvědavá,protože bydlím nedaleko Brna. Ale... Nepochopila jsem, proč se vila nemohla jmenovat Tugendhat (proč se autor nedomluvil s rodinou na použití jejich jména s upozorněním, že je to fikce). Proč přejmenoval i sa- motného architekta L.M.van der Rohe? Proč najednou jména Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové zůstávají nezměněna? Přes všechna proč se mně kniha četla dobře. I když některé vztahy tam byly celkem nadbytečné, ubytování a zaměstnání milenky neuvěřitelné, ale vila Tugendhat to celé pozvedne. A proto to stojí za přečtení.

07.11.2018

Přečteno v rámci čtenářské výzvy 2018.

O příběhu vily Tugendhat jsem před přečtením knihy nevěděl zhola nic. Jako nepolíbeného jak (funkcionalistickou) architekturou, tak čímkoli o vile, se mi kniha moc líbila. Vila stála zároveň na pozadí i v centru dění, zároveň byla "pouhým" objektem k bydlení a středobodem života Landauerových.

Velmi zajímavý byl popis prvorepublikového života v Brně, který ostatně zabral největší část knihy. Ocenil jsem také reflexi českých historických událostí a obecně symboliku ve vztahu k dějinám - přerod vulgárního a oportunistického řidiče v "zapáleného" revolucionáře a funkcionáře strany (zde si nejde nevzpomenout na Škvoreckého Zbabělce), zašlapávání kulturního odkazu minulosti ve jménu rudě zářící budoucnosti zástupy uvědomělých proletářů, přísně vědecké pojetí fyzické antropologie, které mělo nacistům pomoci ještě efektivněji páchat genocidu, velkoústá prohlášení o transparentnosti a otevřenosti od někoho, kdo má sám co skrývat a mnohé další.

Prosycení příběhu erotikou se mi zdálo být zbytečným, nijak neutvářelo atmosféru a do děje příliš nepasovalo. Stejně tak bych nemusel dopodrobna sledovat exilový osud rodiny Landauerových, citové avantýry jednotlivých protagonistů bych také dokázal bez problémů oželet. Jako přísně racionální člověk pak nemůžu než povzdechnout nad "osudem" či všudypřítomnou náhodou, které se dařilo až neskutečně - setkání vídeňských uprchlíků ve vile a setkání na úplném konci knihy... opravdu to bylo nutné?

V souhrnu mě Skleněný pokoj zaujal, děj utíkal velmi rychle, přes drobné výtky mě bavil a - což bylo možná jedním z autorových záměrů - přiměl mě k tomu, abych se o vilu Tugendhat zajímal a naplánoval její návštěvu.

06.11.2018

Další kniha, do které jsem se pustila v rámci Čtenářské výzvy. Ale také proto, že se mi líbila Mawerova kniha Dívka, která spadla z nebe, i když recenze na ni byly rozporuplné. Skleněný pokoj se mi v podstatě líbil. Hlavně tedy části knihy, které se týkaly samotné rodiny Landauerových, která nechala vilu Tugendhat postavit. Ostatní byla trochu omáčka, některé pasáže připomínají červenou knihovnu a klidně by šly vynechat. Tím se podle mého názoru snížila literární kvalita knihy a celkový pocit z ni.

05.11.2018

Kdyby autor vynechal až nechutně líčenou erotiku, knize by to přidalo na ceně. Aspoň za mě. Ve vile jsem byla dříve než jsem knihu četla. Takže něco o historii jsem již věděla. Je škoda, že u takového příběhu se autor snížil ke "ke čtivějšímu" žánru.

30.10.2018

Skleněný pokoj zaujímá v mém seznamu přečtených knih zvláštní místo. Příběh je hodně odosobněný, a přesto se Vás osudy jednotlivých postav dotýkají. Mnohem víc se Vás ale dotkne příběh samotného domu, kterému je celá kniha zasvěcena. Za necelé století totiž mnohokrát změnil majitele a stal se svědkem mnohých událostí. V centru všeho je skleněný pokoj, místo, které pulzovalo životem za každého režimu...dvanáct schodů na obrat, pak obrat na malém odpočívadle a dalších děvět schodů na spodní podlaží....tak snadné je ponořit se do příběhu.