Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500502/bmid_setkani-s-ramou-QjF-500502.jpeg
4
1086
1086
Poté, co bylo v roce 2077 v Itálii zničeno meteoritem území o několika stech kilometrech čtverečních, rozhodli se nejvyšší představitelé lidstva vytvořit systém radarů a teleskopů, které by monitorovaly všechna tělesa prolétávající naší soustavou. V roce 2130 zachytily radary těleso o mimořádných rozměrech. Pohybovalo se po přímce, nikoliv po elipse jako ostatní asteroidy. Dostalo jméno Ráma a na čas se na něj zapomnělo. Teprve když se přiblížilo k Marsu, byla k němu vyslána sonda. Kamerové snímky vyrazily lidstvu dech. Ráma byl válec o délce padesát kilometrů a průměru dvacet kilometrů. Jeho povrch byl úplně hladký a podle slabého gravitačního pole se dalo tušit, že je také dutý. Lidstvo se chystalo uvítat první návštěvu z hvězd… Klasická science fiction sira Arthura C. Clarka, za níž získal neuvěřitelnou řadu literárních ocenění, se vrací v původním českém překladu Zdeňka Volného.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2022
,
Argo
Originální název:
Rendezvous with Rama , 1973
více info...
Přidat komentář
Jeden ze základních kamenů moderní sci-fi. Četl jsem již dávno, ale stále si pamatuji, jak mě přitahovala tajemná atmosféra příběhu, strach z neznáma, gradující napětí i technické popisy, které jsem si musel pročítat opakovaně, abych si to vůbec dokázal v hlavě představit. V mých osobních žebříčcích se tato kniha vždy umisťovala na nejvyšších příčkách a stavím ji výše než jiná Clarkova díla, včetně Vesmírné odysey.
LIDSTVO SE CHYSTALO UVÍTAT SVOU PRVNÍ NÁVŠTĚVU Z HVĚZD… Tak tohle není nic pro mě! Takový množství technickejch serepetiček… Já když čtu, tak fakt nechci přeměřovat působení gravitace, nebo počítat, kolik se odvede práce v kilogrammetrech. Tolik popisování viděnýho… Chápu, že Ráma je úkaz, ale mě to nebaví. Čekám, kdy jako se to rozjede, ale vono je to furt to samý. Často jsem se přistihl, že nedávám při čtení pozor (a ne, fakt jsem se nevracel zpět!). Pak jsem aspoň doufal, že třeba – víte jak je to bejvá v těch filmech, že přijdou poslední stránky a ty mě odrovnaj kurevskou pointou… A tady? – ty vole, vážně? A.Ch.Clarke má fajnovej styl psaní, ale já na tyhle serepetičky nemám buňky. P.S: Jestli tohle má zfilmovat rejža Duny (Denis Villeneuve), tak to mu fakt nezávidím…
Série o Ramovi je jeden z mála unikátů ve scifi literatuře. Do detailu promyšlená klasika s originálním a neohraným nápadem. Spolu se sériemi jako je Duna, Vesmírná odysea nebo Nadace patří k tomu nejlepšímu co kdy bylo v žánru napsáno.
Čtivé, tajuplné, s atmosférou. Ráma vylíčen perfektně, postavy a okolní meziplanetární dění už trochu plošeji.
Další dobrá kniha z éry dnes již "klasické" scifi. Samozřejmě se člověk musí trochu odprostit od faktu, že je kniha psána v roce 1973, takže "slyšet" cvakání tlačítka rec na kazetovém záznamníku, když kapitán Norton nahrává zprávy, je trochu úsměvné, ale jinak je to velmi nadčasová kniha. Až jsem měl někdy pocit, že z této knihy brali inspiraci tvůrci seriálu Invaze.
Dávám 5/6 hvězd.
Moc dobré, Clarke v nejlepší formě. No, další díly už byly jen dobré.
Asi to opsal od Součka, myslím. Z jeho staré povídky Válec... :-))
Ke sci-fi jsem si hledala cestu postupně, ale nyní mám myslím načteno velké množství velikánů tohoto žánru. Z různých knih, které nás zavedou do vzdálených světů a daleké budoucnosti, mám několik milovaných a Setkání s Rámou mezi ně patří ze 110 procent. Je to fascinující pohled na objevování záhad, které jsou mimo naše chápání. Moc bych si přála nějakou dokonalou filmovou adaptaci. Tato kniha si ji zaslouží. 5 hvězd z 5ti.
Asi už pomalu objevuji, který kousek žánru sci-fi mi tak nesedí. Tento.
Solaris, Rama...
A teď se teprve divím, jakto že se mi líbila Vzpomínka na Zemi.
Od Clarka se mi jiné věci líbily víc. Teda ty dvě, co jsem četla předtím.
Setkání s Rámou po 788:
Tak jenom pár pikošek:
- rok 2131 – bude tu opravdu povoleno meziplanetární mnohoženství?
- docela veselé je to upachtěné cestování uvnitř Rámy, na šlapacím ultralightu a na voru z barelů!
- Sir A.C. Clarke si v roce 1973 nedokázal představit to, co máme dnes: tedy dron s kamerou
- a k popukání je sabotážní akce s přeštípáním drátů na vražedné raketě s jadernou náloží, to je fakt návrat do 2. světové, kterou zažil u RAF
Ale dobrá story!
Ano, takhle má vypadat klasické sci-fi! Už dlouho nějaké dobré hledám a toto mě dostalo!
A. C. Clarke rozhodně ovládá schopnost vyprávět příběh. Vytvořil originální konflikt lidstva s neznámou formou života značně převyšující lidský intelekt a zároveň postavil člověka do pozice objevitele a tápajícího archeologa s omezeným časem. Člověk je najednou konfrontován se zajímavými morálními otázkami. Do čeho mohu zasáhnout?
Děj příběhu by se dal shrnout jednou větou, ale přesto je předkládán opravdu poutavě. Moc mě to bavilo (další díly proto radši nebudu ani zkoušet).
Skvělé sci-fi, kéž by takto vypadaly všechny. Místo to bylo až moc výpravné a popisující trochu moc do detailu motivace postav, ale to neubírá na skvělé kvalitě této knihy. Popis mimozemské rakety a dění ve vesmíru byl udělaný tak skvěle, že jsem si to dokázal do detailu představit.
Asi to nejlepší z dílny pana Clárka. Kniha mě neskutečně bavila. Poutavý příběh, který vás pohltí a nepustí. Napětí a neznámo které vám nedovolí přestat číst a nutí vás zjistit co je v další kapitole. Tato kniha dokazuje že na poli SCI-FI není lepšího autora.
Mé první setkání s Rámou proběhlo kdysi těsně před nástupem na střední školu, pokud si správně vzpomínám. Krátce po nadšené procházce Měsíčním prachem stejného autora se mi knížku podařilo ukořistit v knihovně. Sice jsem spoustě věcí příliš nerozuměla a některým vůbec (co je to sakra perihelium, jak funguje ta Coriolisova síla atd.), to však nijak nebránilo fascinaci.
Trochu jsem se obávala návratu do Rámova světa – zjišťuji, že mi starší scifka často nesednou (zatímco v pubertě mě okouzlila veškerá fantastika). Tahle klasika naštěstí není případ, kdy bych se nad určitou zastaralost a místy nepřesné informace nedokázala povznést. Zaujetí objevováním neznámého, cizího prostředí zůstalo zachováno. Potřebovala bych o facku lépe prokreslené charaktery, ať se o ně můžu třást. Pár věcí se zbytečně opakovalo (např. narážky na ideální styl pohybu v nízké gravitaci). Pozadí výpravy - zabezpečení, financování, velení, to vše by se hodilo mít promyšlené více do detailu. Takhle to působilo, jako by hlavní vliv na rozhodování kapitána Nortona měla samozvaná banda rozhádaných vědců.
Každopádně těch bezmála 50 let od prvního vydání zanechalo na (hard?) sci-fi dobrodružství jen nepatrné, vcelku roztomilé vrásky. Nejhorší vadou na kráse jsou obálky Baronetu, zvláště ta z roku 1993 je vizuální peklo. Potřetí už se zřejmě nepotkáme, ovšem bylo mi ctí. 80-85%
Autorovo mistrovství jsem ocenil, když jsem si uvědomil, že první třetina poměrně obsáhlé knihy popisuje jak někdo leze po žebříku ... a člověk to čte poměrně s napětím.
Knihu jsem si četla ve vlaku, přistoupil ke mě průvodčí a povídá: "To je sakra dobrá knížka. Vybrala ste skvělý čtení."
Měl pravdu.
Velmi nápaditá klasika, která se třeba v budoucnu může stát i skutečností. Na zfilmování to asi nebude, bylo by tam málo sexu, akce, krve a vůbec..., asi jako kdybychom se dívali na nějaký přírodopisný film o líhnutí motýlů za polárním kruhem a ještě za vydatného sněžení.
Velmi zvláštní pocity to v mně vyvolává, čtu-li starší zprávy o doutníkovém asteroidu Oumuamua. Vědci se nedokážou shodnout, jestli je to kus nataveného železa, horniny, odštěpku z jiného většího tělesa nebo zdali by to mohla být poškozená mimozemská loď, třeba tak trochu podobná Clarkově... jenže, už je fuč (tedy zatraceně daleko) a peláší si to furt dál a dál. Ale špekulovat se bude ještě celá léta o tom, že to je "naprosto přirozené těleso, jehož původ lze jednoduše vysvětlit", neboť se z té hyperboly už nikdy nevrátí ;)
Ale za mě, doporučuju přečíst si o obém! ;)
Jak byli pravili thorir, Usire, Tupoun a mnozí další. Jen dodávám, že audiokniha, kterou namluvil pan Myšička je S-K-V-Ě-L-Á!
Dnes již téměř klasické dílo, skvělé, čtivé, nápadité, místy možná trochu archaické, přesto extrémně zábavné, originální, chytlavé a svým způsobem nadčasové. Hrdinové jsou sympatičtí, čtenář se s nimi rychle sžije. Doslova cítí ten omezený čas, ten tlak, daný zákony nebeské mechaniky. Autor buduje skvělou atmosféru objevování neznámého, aby se vzápětí přepnul do rychlé akce. Text dnes vlastně působí jakoby z jiného světa, příběhem se vine silný objevitelský duch doby, odvaha čelit neznámému, riskovat život s nejistou vidinou posunout hranice lidského poznání zase o kousek dál. Je to oslava objevitelů a průzkumníků, oslava odvahy, schopností a odhodlání. A pak je tu Ráma, tajemný posel z kosmických dálav, bezvěký cizinec, hádanka epických rozměrů, již jen představa stát uvnitř a spatřit vše na vlastní oči bere dech. A je vůbec z naší galaxie? Tolik otázek a tak málo odpovědí. Příběh je zcela zaslouženě zařazen mezi mistrovské díla Science Fiction, odmazávám si tímto jeden čtenářský rest a všem fanouškům SF jednoznačně doporučuji.
Štítky knihy
vesmír mimozemské civilizace hard sci-fi Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) Jupiter (literární cena)
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Hard sci-fi a jedna ze dvou hlavních knih od Clarka. Každý, kdo má rád sci-fi by měl tuto knihu přečíst aspoň jednou. Poprvé jsem ji četl někdy před dvaceti lety, teď to bylo asi po páté a ten první wau efekt už tak nějak vyšuměl.
Ve 30. letech 22. století se ve Sluneční soustavě objeví tajemné těleso, které se ukáže jako vesmírná loď stará snad statisíce let. Lidstvo žije po celé kolonizované Sluneční soustavě a rozhodne se objekt, pojmenovaný Ráma, prozkoumat. Pozemská raketa přistává na obrovském Rámovi, nachází svět bez života, ale postupně se život v Rámovi probouzí. Lidé mají různé teorie, co se bude dít, Merkuřané se obávají a přichází s vlastním řešením.
Kniha je plná technických popisů, popisování gravitace, pólů, rovníku apod. Postavy jsou takové nudné, bez emocí. Ale to jsou téměř všechny postavy Clarkových většiny románů.
S odřenýma ušima dávám čtyři hvězdy a jdu se začíst do dalšího dílu série.