Sestry pod vycházejícím sluncem

předevčírem

Sestry pod vycházejícím sluncem patřily mezi mé nejočekávanější knihy letošního roku!
Jedná se o novinku Heather Morris, autorky historického románu Tatér z Osvětimi, kterého já osobně z celého srdce doporučuji. Četla jsem ho v originále a příběh mě naprosto pohltil (vím, že to tak neměli všichni). Potom jsem se navíc setkala s autorkou a věděla jsem, že si od ní přečtu vše, co napíše. To setkání bylo naprosto nezapomenutelné, dojatá jsem byla ještě dlouho poté...
Navíc jsem dalším historickým románům autorky (Cilčina cesta, Tři sestry) dala 5* a tak jsem očekávala to samé i od této novinky.
Bohužel ale přišlo lehké zklamání...
Děj se odehrává opět za 2. světové války, poprvé se ale dostává v ději mimo Evropu, konkrétně do japonského zajateckého tábora, kam se dostává naše hlavní hrdinka. Ta má za sebou nelehká rozhodnutí... Oporu najde u zdravotní sestry, která se do tábora dostala společně s ní...
Sestry pod vycházejícím sluncem jsou zajímavým, dojemným historickým románem o síle přátelství a rodině.
Opět autorka sepsala skutečné životní příběhy obou hlavních postav, na začátku knihy vám i prozradí, kdo z rodin obou hrdinek Heather Morris povyprávěl jejich příběhy.
Kniha jako taková se mi četla velmi dobře, ale bohužel (a doteď nevím, proč konkrétně) se mě celkový příběh dotknul tolik, jak jsem u autorky zvyklá (tím rozhodně nezlehčuji děj a události, které se za války odehrály)...
Doporučit knihu určitě mohu, ale předchozí autorčiny počiny jsou za mě ještě o level lepší!

20.04.2024

Jedná se o příběh válečných zajatkyň v japonských internačních táborech v Indonésii.

"Můžete nám prosím aspoň půjčit nářadí na vykopání hrobů a trochu dřeva na stlučení křížů?'' "Kapitán Seki vám dá na kopání mačetu." "Mačetu a k čemu nám bude? Ta by se hodila, kdybychom si klestily cestu džunglí, ale jak máme kopat do země tvrdé jako kámen velkým nožem?" "Dáme vám dvě mačety. To je vše, teď odejděte."

Pozn. autorky: "Nevyprávěla jsem tento příběh válečných zajatkyň v japonských internačních táborech v Indonésii proto, aby nebyl zapomenut. Vyprávěla jsem ho proto, aby vešel ve známost. Jak si můžete pamatovat něco, o čem jste ani nevěděli? Příběhy těchto žen by se měly zachovat stejně jako příběhy mužských válečných zajatců, protože jejich utrpení nebylo o nic menší; odvaha, s níž bojovaly za své přežití a postaraly se o své družky, jež zemřely, by měla být napořád oceňována a obdivována. Teď o nich víte. Pamatujte si je."

S autorkou naprosto souhlasím. O těchto zajateckých táborech jsem neměla vůbec tušení. Cením, že si vybrala toto téma.
Odvaha, rozdělení rodiny, pomoci nemocným i za cenu toho, že se rozdělím o svůj skromný denní příděl, utrpení, zoufalství, bezvýchodnost, to vše v příběhu najdeme. Vojenské sestry se srdcem na správném místě, které by za sebe navzájem položily život.
Námět výborný, ale zpracování už trochu pokulhávalo. Z knihy mám pocit, že tam nebyla dostatečně vyjádřená atmosféra a ten boj o přežití, zkrátka to celé působilo tak, že ano, sice měli zajatci málo jídla, ale že to vlastně nebylo tak tvrdé a dalo se to. Těžké téma, ale za mě by to chtělo lépe propracovat. Nicméně věřím, že měla autorka s knihou hodně práce, proto nechci být moc ostrá. Hodnotím knihu něco mezi 3 a 4 hvězdičkami. Co si o knize myslíte vy?

15.04.2024

Četla jsem Tatera z Osvětimi a nelíbil se mi. Autorka neumí válečné utrpení podat. Proto jsem se pustila do sester, abych zjistila, zda autorka vylepšila svůj styl. A musím bohužel konstatovat, že nikoliv. Příběh má být dle skutečné události, tak jsem si myslela, že ho autorce někdo vyprávěl a ona ho jen literárně upravila. Ovšem vzhledem k tomu, jak byla většina dialogů nereálná a vzhledem k poznámce v závěru, to vypadá, že si autorka většinu vymyslela na základě navštívení památníku padlých australských sester. Zvolené téma je určitě skvělé. Jen se ho měl ujmout někdo jiný. Já měla celou dobu pocit, že jsem se ocitla na ženském letním táboře. Z celé knihy stačí přečíst poznámku autorky, ta beletrie před tím jen znevažuje válečné oběti. Hvězdičky jsou za téma, za válečné oběti a za závěrečnou poznámku.

20.03.2024

Od Heather Morissové už mám doma knížku Tater z Osvětimi, ale za ty dva roky, co mi v ní leží, jsem se k ní nedostala a to z toho důvodu, že i přesto, že miluju a dějepis a historii tak mě tahle knížka nelákala tím, že je vlastně o válce, protože jsem strašně citlivý člověk a určitě bych u knížky brečela. Ale když se mi dostala do rukou knížka Sestry pod vycházejícím sluncem řekla jsem si, jo tu knížku si přečtu. A rozhodně jsem neudělala chybu. Knížka je vlastně z japonského zajateckého tábora a děj začíná v roce 1942, v době druhé světové války. Hlavní hrdinka Norah miluje svoji rodinu a hlavně svoji malou dceru a ale druhá světová válka jí v tomhle nepřeje. Její dcera musí odjet od ní pryč, a Norah se pak ocitne v zajateckém táboře. A spolu s ní tam skončí zdravotní sestra Nesta. Obě ženy se na tom místě snaží přežít a snaží se najít odvahu.

Upřímně já jsem strašně ráda že jsem si tuhle knížku při přečetla a taky jsem strašně ráda že existuje autorka jako Heather, strašně se mi líbí, že všechny knížky které napsala, napsala podle skutečného příběhu, podle toho, co se fakt někomu stalo a já ji fakt hrozně můžu doporučit pro milovníky podobných knížek a nebo celkově pro lidi kteří miluju dějepis, protože tady to je takové krásné doplnění o kterém se ve škole úplně neučíte.

Za knihu děkuji @albatrosmedia.cz