Jana Seymourová: Laskavá královna

02.02.2019

Přečtena za týden. Skvěle dokresluje pohled na dvě předchozí královny. Opět skvěle napsané, i když je těžké soudit jaká vlastně byla. Ale je opravdu uvěřitelné, stejně jako u Anny, že prostě neměla na výběr.

08.01.2019

Knihy od této autorky mám obecně velmi ráda. Kladně hodnotím nejen zpracování, ale i závěrečný doslov, ve kterém autorka vždy shrne celý příběh a poskytne čtenáři přehled faktů a fikce.

Mám silnou tendenci srovnat třetí manželku Jindřicha VIII. s těmi předchozími, ale neudělám to, protože se jednalo o reálné osoby, autorka tedy nemohla nijak významně ovlivnit jejich charakter a život.
Aspekt, který se však dá hodnotit je zpracování knihy a ani zde paní Weirová nezklamala. Postavy byly velmi dobře charakterizované, děj byl zajímavý a kniha mimořádně čtivá. Na druhou stranu ale čtenář musí dávat pozor, třeba na postavy, kterým se během příběhu měnily jména (buď se ženy vdaly nebo muži získali tituly).

Osobně si myslím, že je to další krásná kniha z tudorovské Anglie.

05.01.2019

Román potěší ty, kdo se zajímají o Jindřicha VIII. a jeho ženy. Je skvěle napsaný, nemohla jsem se od něj odtrhnout. A navíc je napsán historičkou, která než ho napsala, si o Janě Seymourové vyhledala informace v historických záznamech. Mně osobně překvapilo, že nezemřela při porodu, ale až 12 dní po něm.

27.12.2018

Táto kniha mi poskytla dosiaľ najucelenejší a veľmi vierohodný obraz Jany Seymourovej. Hoci bola (pravdepodobne) úplným opakom vášnivej a zrejme aj veľmi charizmatickej Anny Boleynovej, autorka dokázala jej osobu, život a dobu priblížiť veľmi pútavým a čitateľsky príjemným štýlom.

03.12.2018

Někteří ji označují za jedinou z manželek, kterou Jindřich VIII. skutečně miloval. Někteří tvrdí, že byla ze strany krále jen racionálně zvolenou matkou syna, kterého nutně potřeboval, a o citech mezi nimi darmo mluvit, obzvláště po "výživných" manželstvích s Kateřinou Aragonskou a Annou Boleynovou. Každopádně informací je málo a dokonce chybí cokoliv osobního, co by po Janě Seymourové zbylo (pokud si psala deník, nebyl nalezen, a v dopisech při vyjadřování vlastních názorů nejen na politiku byla zdrženlivá). Alison Weir jako vždy vychází z podrobných rešerší, k tomu konzultuje i s odborníky z jiných oborů, než je historie (např. její rekonstrukce příčin Janiny smrti v románu i stručný popis metodiky této rekonstrukce v doslovu je fascinující) a líčí Janu jako ženu plachou, ale pevného charakteru, s vyhraněnými názory, ale skromným smýšlením o sobě samé, která ve třech nejbouřlivějších letech Jindřichovy vlády (1535-1537) "tančila tak rychle, jak dokázala"; její boj za zachování vlastní tváře při nutnosti volit pragmatická řešení ve specifických situacích, obzvláště v době, kdy již žila s králem (kupříkladu její postupný příklon k aktivní účasti na odstranění Anny Boleynové, a to navzdory své silné víře a smyslu pro morálku) je popsán věrohodně. A protože román na předchozí díla nenavazuje, ale prolíná se s nimi, pravidelný čtenář Alison Weir získává nejen další porci historického čtení pro ženy, ale také možnost konfrontovat úhel pohledu první, druhé a třetí manželky Jindřicha VIII. na děje v období po roce 1518.