Sen noci svatojánské

kniha od:


Koupit

Popis knihy zde zatím bohužel není.

https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342256/big_sen-noci-svatojanske-7Xw-342256.jpeg 4.2918
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , František Borový
Originální název:

A Midsummer Night's Dream, 1600


více info...
Nahrávám...

Komentáře (88)

Kniha Sen noci svatojánské

Louisareading
31. března

Klasika, kterou jsem si musela přečíst několikrát, aby se mi konečně začala líbit. Abych postavy přestala vidět jako hysterické hlupáky. Ta jejich exponovanost mě vždycky strašně unavovala. Ale dneska můžu říct - konečně jsme text pochopila v celé jeho kráse. Konečně se soustředím na rytmus veršů, ne jen na tu na první pohled hloupou střeštěnost postav. Doporučuji. :)

marrie5227
28. ledna

Jsem velkou milovnicí divadelních her - tedy, ráda na ně chodím právě do divadla.
Shakespeare pro mne byl a je jednou z největších divadelních legend a jeho hry jsou jedno velké mistrovské dílo.
Kdysi dávno jsem dokonce navštívila i Sen noci svatojánské v podání jednoho dobrovolnického divadla a moc jsem si jej užila.
Ale teď už ke knize - čtení her mi nikdy nešlo, natož takto veršovaných. K maturitě jsem měla přečíst Romea a Julii, ale nezvládla jsem to ani do půlky.
Teď, 2 roky po ní, jsem si zakoupila tuto hru a nezabrala mi ani dva dny. Myslím, že čím jsem starší, tím lépe se do toho dokážu ponořit a jistě zkusím přečíst víc podobných kousků!
Mimo tuto jsem četla jen Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda, což je další pecka v mém seznamu her, které toužím přečíst.

Samotný děj je velmi příjemný, ubíhá rychle, člověk se pousměje.. moc krásný kousek a jsem ráda, že jsem tímto překousla svůj strach a nechuť vůči hrám a pustila se do ní!


Sirina
17.10.2021

Přestože se člověk snadno ztratí v množství postav, je to jedna z mých nejoblíbenějších her.

s1ombrehimawari
06.10.2021

Multidimenzionální ač přespříliš dramatické drama.

Suzanne07
24.09.2021

Knihu jsem četla na referát už dřív, ale pamatuju si, že jsem se hrozně ztrácela v postavách, a ještě horší to bylo vysvětlovat. Občas byl děj chaotický a nepřehledný, ale jinak nemám co vytknout. Příběh mě bavil a osudy postav autor mistrně propletl.

Macvosik
09.09.2021

Sen noci svätojánskej vo mne vždy vzbudzoval dojem účasti na nejakom sabate, či keltskom ríte. Ostatne, Beltain a ďalšie pohanské sviatky a s nimi späté rituály neboli ešte v Shakespearových časoch až takou vzdialenou minulosťou, na niektorých miestach dokonca ešte stále doznievali a vyrušovali (doslova) miestnych protestantov. Sen akoby do seba abstrahoval toto pohanstvo - a možno len "náš" obraz o ňom, ale to je teraz irelevantné - s akousi jeho živočíšnosťou a živelnosťou, s jeho schopnosťou búrať hranice medzi sociálnymi skupinami i medzi človekom a prírodou. Akoby sa tu skrátka zacelila nejaká trhlina a všetko sa zmiesilo do jedného kotla, čoho výsledkom je príchod elfov, trpaslíkov a víl, akýchsi manifestácií tohto miesenia a prepájania ľudského a prírodného. Možno takto doliehal na fantáziu malého Shakespeara svit ohňov a smiech tancujúcich ľudí uprostred Ardenského lesa. (...) Rovnako fascinujúce je aj to, ako si túto tému vyžiadal samotný jazyk prvého vrcholného obdobia v tvorbe Williama Shakespeara. Ten akoby tu sústavne explodoval do nových a nových básnických postupov, irónií a paradoxov, prekvapivých, často protichodných prirovnaní, ktoré Shakespeare následne prepája prostredníctvom tém jednotlivých monológov, kedy človeka prekvapuje každé ďalšie slovo až vzniká dojem extrémneho nasýtenia a preťaženia. Slovo tu získava nadvládu nad dejom, ovláda ho, prejavuje sa vo svojej vlastnej "materialite" a mení sa na burácajúce more, ktoré čitateľa necháva vynárať sa, aby ho následne opäť ponorilo do svojich vĺn a nenechalo ho vydýchnuť. Človek sa vďaka týmto veľkolepým metaforám na istý čas cíti ako súčasť celého kozmu. Slovo akoby tu skrátka získalo magickú moc. (...) Spolu s tým do toho prenáša aj ten prvok ľudovej (smiechovej) kultúry, ktorý celú udalosť čiastočne relativizuje. Zúčastnili sme sa len nejakého utajeného rítu? Je to len súčasť rozbujnenej fantázie počas skúšania na predstavenie? Alebo je to len Klbkov sen? A možno je to celé len tým divadelným snom, na čo poukazuje záverečná parodizujúca pasáž, ktorá človeka od tohto splynutia odvádza do metatextuálnej roviny, kedy sa paroduje samotné divadlo. (...) Tu potom vlastne vystupuje niečo zaujímavé, a to akási strata. Strata schopnosti vnímať inú, ako profánnu realitu. Sledujeme tu ľudí utopených vo svojich problémoch, pechoriacich sa vo svete uprostred väčších síl, nevediacich o svojej malosti a smiešnosti (a netýka sa to len hercov, ale aj milencov) a neschopných vnímať zásahy "osudu" a toho, čo ich presahuje. Zároveň je to aj ukážka fluidnosti lásky, v ktorej sa pre zmenu zjavuje neschopnosť postáv "pevne stáť" a brániť sa prvoplánovým pudom, vlastnej živočíšnosti, náhle vnikajúcemu prírodnému svetu. Aj tu sa tak ukazuje tá metamorfóza a absencia akéhosi vhľadu, ktorá práve vychádza z miesenia pohanského rituálu, z bezhraničnosti. A ani divadlo, v ktorom sledujeme lásku až za hrob, nedokáže do tohto sveta vniesť poriadok a ubrániť sa mieseniu vysokého a nízkeho, vážneho a smiešneho. Tým sa vlastne kruh uzatvára, pretože v tomto kotlíku stierajúcom hranice je uväznená aj samotná Shakespearova hra. Aj Shakespeare, a to nielen slovom, ako som to popisoval už vyššie, ale aj fraškovitým, pritom sprvu tragicky vyznievajúcim žánrom, sa stal obeťou tohto miesenia. Už tu sledujeme, že "život je utkaný z rovnakej látky ako sny". (...) Aj napriek relativizácii však niečo v človeku chce veriť, že tá mágia, ktorú Shakespeare ukazuje je skutočná. Že občas sa zem rozostupuje a na povrch sa rozbehnú Pukovia, víly a škriatkovia. Že nastal čas, kedy sa profánna realita rozpúšťa a človek zažíva už tu na zemi ten absolútne pohlcujúci pocit spojenia so všetkým živým navôkol. Ak nie, aspoň tu máme Shakespeara, ktorý nám dokáže tieto pocity na pár okamihov sprostredkovať.

Videné:
Divadlo: 1x
Film: Sen noci svatojánské (1959), Sen noci svatojánské (1973), Sen noci svätojánskej (1999)

lily_maleckova
23.08.2021

Za mě jedna z lepších Shakespearových děl, bavilo mě to ️
4/5⭐

Set123
08.08.2021

Je to zvláštní komedie tento Sen noci svatojánské. Viděl jsem ji dvakrát zinscenovanou v Národním divadel, což, pravda, nebyla žádná výhra z hlediska rekvizit a jeden z důležitých veršů inscenace také postrádala, ro však neznamená, že to nebyl svým způsobem zajímavé. A i zde platí, že vidět inscenaci – byť třeba ne vizuálně perfektní – je mnohem lepší nežli prosté knižní podání, které je u dramat dobré spíše pro pochopení jednotlivých pasáží, krása celku je však kolikrát narušena. Tak, ze čtení samotného Snu bych si toho moc neodnesl, děj si pamatuji (a chápu) díky inscenaci, jednotlivé verše se mi však do mozečku usadily po přečtení. A které? Upřímně za opravu zajímavé považuji dvě.

Jednak hned úvodní kde Egeus vyhrožuje Hermii smrtí (prostřednictvím athénského práva, což mne osobně rozlítostňuje) a dává tak celé hře poněkud jinou atmosféru nežli měla hra, kterou jsem viděl na jevišti.

Druhá scéna je naopak ta poslední. Oberon napravuje co sám s Titánií a Pukem napáchal, žehná všem třem párům a odchází. Puk za ním uklízí. Bohové napáchali všechen bordel a taky si ho po sobě pěkně uklidili, to je myslím pěkné.

Jinak mi hra nic moc dalšího nenabídla a ani pan profesor Hilský mě tentokrát nepřesvědčil o existenci kdovíjak zajímavých aspektů hry. Čímž nechci jakkoliv hanit opět bravurní překlad a snižovat práci, kterou vynaložil při překladu. Jedná se o celkem zmatenou záležitost, u které se člověk zasměje (hlavně Puk mi časem přirost k srdci) ale nic zvláštního si z ní nejspíše neodnese. Spíše bych doporučil komedii Večer tříkrálový.

1