Sbohem buď, lásko má
Raymond Chandler
Phil Marlowe série
< 2. díl >
Marlowe se dostane k naprosto rutinnímu případu - hromotlucký Zubr Malloy, který právě opustil vězení, hledá svou starou lásku, krásnou Velmu. Události se vyvíjejí tak nepříznivě, že se detektiv pomalu chystá pátrání vzdát, ale pak se octne ve správnou dobu na špatném místě a nechá se zatáhnout do vraždy, která vede k zlodějům šperků, jiné vraždě, věštkyni, dalším několika vraždám a ke korupci větší, než je průměrný hřbitov.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1997 , DelfínOriginální název:
Farewell, My Lovely , 1940
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu výborného amerického spisovatele jsem četl teprve nedávno. Vzpomínám si, že byla i dobře zfilmovaná, ale už je to hodně dávno - rok 1975. Marlowa hrál herec Robert Mitchum a nějaký herecký štěk tam měl i Sylvester Stallone.
Po vynikajícím Hlubokém spánku, kdy je kniha doslova nabita hrátkami s jazykem, přirovnáními, určitým cynismem, jasným příběhem i jistým drobnějším duchovnějším přesahem, mne kniha Sbohem buď, lásko má mírně zklamala. Ne že by byla špatná, ani náhodou. Ale s jazykem se zde hraje jen sem tam, chvílemi je to melodramatické, chvílemi cynické a občas dokonce hloupé. Snad nebudu moc spoilerovat, když si položím základní a v knize nezodpovězenou otázku, proč, když její nástroj pomsty selhal, zabila sice již nepotřebného přítele, ale Marlowa, který byl první v pořadí, toho ne? Proč ho nechala žít, když jí o něho šlo primárně? A i jinak si nemohu pomoct, ale stále častěji jsem měl pocit, že sám Chandler se do toho zamotává, a některé postavy se mu každou chvíli hodily jinak, některé motivy nechal vyšumět, a nakonec pošle Marlowovi dokonce anděla strážného v podobě Reda. Takové deus ex machina, když už došly nápady, jak ho dostat na loď. Navíc jsem se nemohl zbavit dojmu, že zatímco v první knize se chová tvrdě, ale ví, co dělá, zde se chová často jako pitomec, když leze tam, kde nic nezjistí, a navíc mu musí být jasné, že minimálně dostane nabančeno. Prostě se zde Marlowe občas chová jako pitomec, nemůžu si pomoct. Dokonalé jsou ale popisy - nejen prostředí a krajiny a místností, ale třeba i halucinogenního stavu, kdy mám jako čtenář pocit, že mám halucinace taky. Ale jak říkám, i když jde o literární nadprůměr, oproti původně nastavené laťce jde jen o průměr z hlediska stylu, jazyka, a co se příběhu týče, dokonce o mírný podprůměr.
Mám moc rád Chandlerův styl psaní a jeho sarkastická přirovnání. Např.: "Byla svůdná jak rozeschlé necky." Samotný případ, který tentokrát Philip Marlowe rozlouskl, není moc zajímavý, ale to vůbec nic nemění na tom, že jde o velmi dobrou knihu. Chandler umí v několika větách skvěle vystihnout charakteristiku postavy a prostředí umí popsat tak, že vyloženě vklouznete do místa děje, cítíte pachy i vůně, a to dělá z jeho tvorby něco, k čemu se moc rád vracím.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno detektivní drsná škola Los Angeles
Autorovy další knížky
2011 | Hluboký spánek |
1967 | 3x Phil Marlowe |
1965 | Dáma v jezeře |
1976 | Poslední útočiště |
2012 | Vysoké okno |
Hluboký spánek mě vyškolil - byl to jakýsi nultý ročník - nedostatečně! Ve druhé chandlerovce to kupodivu také nějak (…dost kostrbatě) kriminalisticky dopadne, ale musíte se k tomu promanévrovat mířenou palbou sarkastických frků a invektiv nenuceně odkapávajících z potlučené kušny hlavního protagonisty. Získávám nápadný dojem, odkud mají Kulhánek s Kopřivou načteno! 6/16