Sbohem, armádo!

30.11.-0001

Hamingway byl tak trochu psychopat na detaily. Třeba cestu autem z jedné vesnice do druhé popsal tak, jako bych tam seděl s ním a prožíval to taky. Blátivá cesta, kaluže zasypané štěrkem, po pravé straně tekla řeka, po levé byly skály, v dálce se vynořovaly siluety hor, za další zatáčkou byla cesta lemovaná kukuřičnými poli. Takhle to vážně popisoval, a dovedl to i na docela dost stránek. Ale chybou je to, že to začalo být pak strašně nudný, třeba když popisoval ústup a válku, tak strašně do detailu, skoro se to nedalo číst. První část naprosto nudná, začala mě bavit až tak druhá, přičemž ve třetí byl italský ústup, který nebyl tak nudný jako první část ale zase nebyl tak zábavný jako část druhá. Byl jsem rád, když už bylo po ústupu. Moc jsem také nepochopil, kde hlavní hrdina knížky bral tolik peněz, že pořád utrácel za druhý hotely a za jídlo a za pití a za cesty a já nevím ještě za co, jako by nosil po kapsách miliardy. Ale nebylo to úplně špatné napsané a místy to bylo zábavné. Zdá se, že v době, kdy lidi neměli internety a televize a mobily, ale jenom knížky, měli prostě menší nároky na literární umění, takže snad v jejich méně uspěchané době by ta detailnost nikomu nevadila. Ještě bych měl výhradu k rozhovorům, místy mi přišly nepřirozené, lidi by si takhle ve skutečnosti snad nepovídali… Kdyby to dnes vyšlo jako novinka, zřejmě by se to na dívali mnohem více kriticky.