Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386106/bmid_sberatel-snehu-SxY-386106.jpg
4
710
213
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. Budějovický novinář Jan Štifter zaujal již dvěma novelami: Kathy a Café Groll, v nichž se na pozadí místních událostí dotýká obecně lidských témat. V románu Sběratel sněhu do jisté míry navazuje na svou prvotinu Kathy, v níž pátral po osudech své „ztracené“ babičky Kateřiny. Sběratel sněhu líčí v několika prolínajících se časových rovinách a na základě archivních dokumentů i českobudějovické architektury události odsunu a poválečných let, které se nám jako drobné střípky skládají do plastického obrazu toho, jak to možná bylo, možná nebylo, ale určitě nemělo a nejspíš nemuselo být. Do děje nás Jan Štifter svým stylem psaní vtahuje od prvních stránek – živým, místy až surovým líčením osudů dvou (nebo vlastně tří) chlapců, v němž jako by si předsevzal, že znovu postaví dávno zbořené budovy.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem začal číst třikrát a ne a ne se do ní začíst. Až mi to přišlo vůči autorovi, kterého osobně neznám, trapné. A tak jsem znovu sebral odvahu a knihu přečetl asi na tři zátahy. A byl jsem velmi mile překvapený. Štifterovi se podařilo vytvořit poměrně spletitý příběh o třech časových rovinách, v němž není nouze o historické souvislosti (např. chování Henlienovců a nebo kruté jednání českých občanů v Českých Budějovicích po válce apod.), a zejména se mu propojily osudy jeho postav a jejich dětí, a to jak živých, tak mrtvých. Štifterova síla je v detailu, umí vystavět situaci, umí ji včas ukončit (přerušit do jiné časové roviny), je dobré, jak některé ty vazby fungují.
Už ale není tak silný v jazyce, kterým se snaží přiblížit různá tři historická období (jak lidé spolu mluví, jak uvažují...) - to jsem mu ve velké většině nevěřil a způsob, jakým líčil současnost, mě vlastně iritoval. Naložil si na sebe velmi těžký úkol. Pomáhají mu sice různé rekvizity, o nichž se mluví nebo jsou součástí situace, ale trochu to skřípe. A pak jsem se nesrovnal s názvem, který vůbec s příběhem nesouvisí. Sběratel sněhu tam sice je, ale není hlavním hrdinou (to nemá a ani nemůže mít hlavního hrdinu) a jeho "sběratelství" nemá v příběhu vůbec žádný podíl na dramatičnosti. Není to oblouk, který by někam vedl. Jistě, i Štifter je tady "sběratel" různých okamžiků z různých koutů historie, ale to je hodně slabé spojení. Zkrátka jsem rád, že jsem se nakonec přemohl, není to uhrančivé, není to strhující, je to poctivě odvyprávěný a domyšlený příběh v kulisách Českých Budějovic v průběhu 20. století. Chvílemi (kolem hlavní zápletky) je to chytlavé a zaplaťpámbu není to plytké a ploché, jako je např. dílo paní Morštajnové. Zkusím autorovu další knihu.
Rychlé přeskakování mezi třemi časovými obdobími je velmi náročné na pozornost, takže doporučuji přečíst tzv. na jeden zátah, jinak v tom budete mít pořádný guláš.
A kdo věří na duchy, bude nadšený ;)
Román Sběratel sněhu má zajímavou zápletku ukrývající tajemství, je napsaný podmanivým stylem, postavy jsou dokonale vykreslené, plné života, nálada je spíše temná a tíživá.
Příběh má několik vypravěčů, neboť se odehrává ve třicátých a padesátých letech minulého století a v současnosti. Děj je opět zasazen do Českých Budějovic a každá doba je autenticky vykreslená - neklidná atmosféra třicátých let, kdy narůstají sympatie k Hitlerovi, těžké poválečné roky i současnost, kterou zastupuje ne zrovna typický mladý pár. Osudy všech postav čtenáře zaujmou, pointa na konci překvapí a propojí všechny tři dějové linky.
Této knize se toho moc vytknout nedá, přesto rozhodně není pro každého a mimo nadšených komentářů chápu i ty zklamané. Je to spíše těžká četba. Mým problémem bylo se do knihy začíst, to šlo hodně ztuha.
Ke knize mě přivedly místní komentáře, vysoké hodnocení mých oblíbených a knihovna nabízející audioverzi. A tak jsem se zaposlouchala a čekala a čekala a kouzlo se nekonalo. Nehnul se mnou ani konec, kde všechno do sebe mělo zapadnout a i zapadlo, ale proč zrovna tak a ne jinak, připadlo mi to nahodilé a víceméně uměle vykonstruované. Jakoby mi bylo kus děje odepřeno. Na relativně malém prostoru tři samostatné příběhy s mnoha postavami, jejichž osudy však běžely pouze po povrchu a já je chtěla poznat hlouběji, mi neumožnily ponořit se a prožívat. Doposlouchala jsem a bezradně přemýšlela, jestli mi někam nezmizely poslední kapitoly. Mrzí mě to, ale zde jsem se s autorem nepotkala.
Koncepční dokonalost!
Český spisovatel odvedl bezchybnou práci, ať již z hlediska propojenosti děje, tak zejména barvitým, až vytříbeným pojetím jazyka.
Zejména časová linie ze současnosti je ohromující, nenechává vydechnout, je velmi aktuální a způsob vyjadřování hlavní postavy celého příběhu je nejen zábavný, ale hlavně přímočaře současný.
Prozrazovat cokoli s dějových souvislostí je na škodu. Autor dovede držet napětí jako málokdo a popisuje pocitové i dějinné události naprosto lehce, s bravurou umělce.
Někomu se bude zdát, že pan Štifter zachází příliš daleko, pohrává si s nereálnem, ale vše do sebe nakonec zapadne a jeho vyprávění je natolik kouzelné a lidsky hodnotné, že se nenajde snad nikdo, koho by nezaujalo.
Malý formát knihy navíc umocňuje tempo četby.
A román je sžíravě štiplavý, občas melancholický, smutně nemravný a kousavý ve svém pojetí.
Každý čtenář má rád zajímavé vyprávění. Zde je navíc okořeněno kvalitou spisovatelova umu.
Zamilujete se...
Po přečtení anotace jsem nabyla dojmu, že mám před sebou klasické české rodinné drama na pozadí historie 20. století; milé, zajímavé, ovšem díky oblibě dějin bez větší ambice zaujmout. Jenže on je Sběratel sněhu ve skutečnosti zcela odlišný! Jeho jedinečnost lze hltat nejen z Štifterova mnohdy svérázného, jindy básnického stylu, díky němuž si mě nadobro získal u bolestných jednohubek Světla z Pauliny. Miluju, když se autor svému románu opravdu věnuje a mazlí se s nejedním slovním spojením, protože díky bohu i navzdory rychlé době nejsme každý pouhým konzumentem příběhů. Ať je román či novela klidně o poznání kratší, pokud nám umožní nikoliv "vypnout", ale zastavit se a dovolit si zcela vplout do písmenkového prostředí. Navíc ta série budějovických příběhů, pomalu se splétajících do jednoho smíření, je i díky své spiritualitě originální a navíc využívá historie pouze na podkreslení atmosféry; takřka by se zdálo, že je v ní autorovi zkrátka o něco lépe, než v té současné. Nejde tedy dle mého názoru o zatraktivnění knihy na trhu, nýbrž o nástroj komunikace, kdy se rozvíjí (zatím) veškerý možný Štifterův potenciál.
Prvních šedesát stránek jsem se rozhodovala zda knihu neodložím (naštěstí ale jde o knihu malého formátu). Musela jsem si zvyknout na styl psaní i střídání dějových linií a poté mě kniha začala více než bavit. Přestože osobně nemusím zrovna duchařinu, tak tady musím uznat, že příběh půvabně okoření a vše nakonec do sebe zapadne tak jak má. Vulgarismy mi poněkud vadily, nicméně to k ději i sociální vrstvě hrdinů tak nějak patří a člověku to nakonec až tak nepatřičné nepřijde. Kniha rozhodně stojí za pozornost.
Tak nakonec Super! Úkol Josefa a konec, kdy do sebe všechno zapadne, mě doslova rozsekal (máme hodně podobný rodinný zážitek)
Příběh se odehrává v Českých Budějovicích a střídají se tři dějové linie, 30. léta, 50. léta a současnost rok 2017. Plno postav, které se dost pletou a do toho ještě Josef....
První knížka od autora a určitě ne poslední
Nechybělo moc a bylo by to vynikající. Jan Štifter skvěle rozehrál jednotlivé dějové linky, zahltil čtenáře postavami, vtáhl ho do 3 časových období, připomenul nelehká období našich českých dějin, otevřel spoustu otázek. Nažhavil mou zvědavost. Knihu nešlo odložit. Konec byl působivý, má hloubku a mnohé se propojilo. Ale mnohé zůstalo nevyřčeno a vlastně z celé knihy mám dojem, že by si zasloužila mnohem větší prostor. Bohužel takto ve mně zůstává pocit zklamání, že některé postavy a dějové události byly jen kulisou a to je strašná škoda.
Café Groll tento "malý" formát sednul lépe.
Všechno už asi bylo napsáno v komentářích pode mnou... a nenapadá mě jiné slovo než zde již použité - "geniální"... Ten začátek - první stránky - mě docela "rozsekal"... a konec ještě víc... Moje druhá kniha od Jana Štiftera a rozhodně ne poslední, myslím, že o tomhle autorovi ještě uslyšíme... Moc doporučuji...
Neuvěřitelný počin. Štifterovi fandím už dlouho, ale tohle je jeho vrcholné dílo! Fantastické, doporučuji všem!
První stránku jsem si musela přečíst asi 3x, než mi došlo, že s Josefem to je fakt tak, jak je. Těch šokujících momentů bylo v knize více, jsou dávkovány postupně a překvapivě, občas příběh působil zmateně, ale postupně vždy do sebe vše zapadne a jen valíte oči. Je to pochmurný příběh, je v něm i nadpřirozeno, to mě tedy bavilo, ale občas se mi hůře usínalo, když jsem nad knížkou moc přemýšlela.
Každopádně na knize se mi nejvíc líbilo propojení 3 příběhů, ty historické mě bavily moc. Kolikrát, když jsem v nějaké starší části města, se zasním a přemýšlím, jak to tam vypadalo kdysi a jací lidé v ulicích žili a jak vypadal jejich život…no prostě tenhle styl vyprávění mi sedl. Bylo to mé první seznámení s autorem a ráda kouknu po jeho dalších dílech.
V globále velmi příjemné první seznámení s Janem Štifterem. Mohlo to být dokonalé, ale.... Dvě skvěle propracované historické časové linie gradují do třetí, současné, která bohužel místo, aby příběh propojila, trochu ho pomačká. Nejde o styl, ani o výrazové prostředky, ale spíš o to, že to nedrží. Dominikův osobní příběh jako kdyby otevíral otázky, které se zdají ve vztahu ke zbytku vyprávění nedůležité (chování k ženám, sociální status atd.) - a ty, na které bychom odpověď naopak chtěli, zodpovězené nejsou (např. proč si "vybral" Josef právě jeho). Ale je to detail, za přečtení Sběratel sněhu rozhodně stojí! Navzdory tomu, že by si zasloužil lepšího redaktora/korektora (hrubky v české knize, jako fakt?!).
Víkendová četba, která byla příčinou toho, že jsem se na horách moc nevyspal a po nocích četl. Postupně jsem se nechával vtáhnout do jednotlivých dějových linií a čekal s napětím, jak se propojí. A užil jsem si trochu toho smutku z nešťastných nebo prázdných životů a chvílemi také vděku, že nežiji v padesátých letech na Šmídovně.
Geniální. Naprosto a jednoduše geniální. Když už to do sebe začne zapadat, nakonec to stejně dopadne úplně jinak.
Podle mě výborné. A nejen proto, že jsem budějčák a všechny popisované ulice vidím naprosto jasně před očima. Že jde o propojení tří dějových linek je tady už hodně napsáno. Stejně tak o tom, že autor vtipně a bystře vsadil na tajemno, kterým napíná a udržuje čtenáře v bdělosti. Oceňuji i to, jak autor nenásilně podává srovnání tehdejší a současné mluvy, výrazů, chování a jednání lidí. Jsem ráda za připomínku nedořešené omluvy Čechů vůči odsunovaným Němcům. Ale bohužel to v naší historii není jediná neukončená a neomluvená věc. Stačí si vzpomenout na české RAF letce, nebo na činy naší komunistické strany.
První třetina slabší, trvalo mi se do knihy začíst.....postupně ale vše dávalo větší a větší smysl a nakonci do sebe vše krásně zapadlo jako puzzle. Příběh, který se reálně mohl klidně stát. Moje první kniha od tohoto autora, rozhodně se chystám i na další. :-)
Kniha se mi moc líbila. Pravda chvilku trvalo se zorientovat v různě se prolínajících a zdánlivě nesouvisejících příbězích a časových obdobích, ale potom skvělé. Baví mne knihy, které vás tak vtáhnou do děje, že vše prožíváte s hlavními hrdiny, či alespoň pozorujete za oknem. Po setkání s autorem mne nadchlo jeho vysvětlení třetího neživého kamaráda, kterému chtěl alespoň takto dopřát prožít dětské dobrodružství. Autor je mi blízký, přečetla jsem asi vše co napsal a těším se na další.
Líbil se mi jazyk, atmosféra, postupné rozplétání a návaznosti 3 dějových linií, hlavní i vedlejší hrdinové. Bohužel závěr byl částečně předvídatelný x stránek před samotným koncem a tak místo závěrečné gradace přišlo menší zklamání.
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny Němců
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Kniha Sběratel sněhu je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 947x |
| Čtenářské výzvě | 252x |
| Doporučených | 62x |
| Knihotéce | 225x |
| Chystám se číst | 543x |
| Chci si koupit | 114x |
| dalších seznamech | 6x |
Absolutně láska na první přečtení. A ano, největší díl na tom mělo to, že bydlím ulici vedle od Dominika. Víc jak deset let jsem trvalým bydlištěm Budějčák (i když srdcem jinde) na Palačáku, kde se děj odehrává. V knize jsem byla jako doma. Až zítra půjdu ven, budu se na roh Riegrovky a Otakarky dívat úplně jinak.
Plus samozřejmě prolínání současnosti s válečnou minulostí, to je moje. Tomu autor perfektně přizpůsobil i mluvu, ani na okamžik jsem neměla žádný pocit nepatřičnosti.
To, jak vykreslil nespočet (nejen) dobových problémů typických (nejen) pro danou dobu, jako krutost mezi lidmi, hledání sebe sama, problémy soužití různých kultur apod., bez příkras a schovávání, za to klobouk dolů. A postavy? Absolutně lidské, věrohodné, se srdcervoucími reálnými osudy. Anežku jsem si ihned zamilovala, než mi došlo, o kom celou dobu vlastně čtu. Vtipný tři kluky taky. A Dominikovy starosti s cenami bytů 2kk v naší čtvrti sdílím každičký den, haha.
Až se zas trochu stydím za ty moje předsudky vůči českým autorům (ano, furt mam pocit, že tu píše jen vzduchoprázdná paní T. a afektovaná slečna L.). A taky jsem si říkala (pardon, pane Štiftere), že tenhle pán od pohledu nebude moje krevní skupina. A je. Víc než kdokoli jiný za poslední dobu.
Nebo jsem vyměkla, to je taky dost možný. Těším se na další knižní setkání, doopravdy.