Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386106/bmid_sberatel-snehu-SxY-386106.jpg
4
721
721
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. Budějovický novinář Jan Štifter zaujal již dvěma novelami: Kathy a Café Groll, v nichž se na pozadí místních událostí dotýká obecně lidských témat. V románu Sběratel sněhu do jisté míry navazuje na svou prvotinu Kathy, v níž pátral po osudech své „ztracené“ babičky Kateřiny. Sběratel sněhu líčí v několika prolínajících se časových rovinách a na základě archivních dokumentů i českobudějovické architektury události odsunu a poválečných let, které se nám jako drobné střípky skládají do plastického obrazu toho, jak to možná bylo, možná nebylo, ale určitě nemělo a nejspíš nemuselo být. Do děje nás Jan Štifter svým stylem psaní vtahuje od prvních stránek – živým, místy až surovým líčením osudů dvou (nebo vlastně tří) chlapců, v němž jako by si předsevzal, že znovu postaví dávno zbořené budovy.... celý text
Přidat komentář
Asi do poloviny jsem se spíš pronudila, nevtáhlo mě to a ani moc nebavilo, ale protože knihy zásadně neodkládám, tak jsem vydržela a stálo to za to - nabralo to spád a pak už jsem knihu ani nedokázala odložit, než jsem jí se zatajeným dechem dočetla. Už si ani nepamatuju, kdy jsem měla z nějaké knihy tak zvláštní pocity, ale připisuju to autorovi k dobru a proto nemohu dát jinak než 5hvězd.
Jsem prý ukecaná. Dokážu mluvit před obecenstvem, dělala jsem rozhovory pro televizi a rozhlas, recituju a není problém dát se do hovoru s úplně cizími lidmi, třeba v autobuse. Mám velkou fantazii a představivost. Tato kniha mě však nechala beze slov, nevím co říct, snad jen to že se moc líbila a byla jsem nadšená, hltala to . Magický realismus a historie, na kterou nesmíme zapomenout.
Začátek knihy byl pro mě dost rozpačitý, jelikož jsem se ztrácela v ději, postavách i čase (1930-1945, 1956, 2017). Od druhé půlky se to již zlepšilo a jednotlivé příběhy mě začaly zajímat a byla jsem zvědavá, jak se příběhy propojí.
Autor velmi dobře vystihl jednotlivé doby i vztahy mezi postavami, které byly uvěřitelné a výborně vykreslené. Kniha obsahovala trochu magie a duchovna, nicméně tady mě to nijak nerušilo. Autorovo styl psaní je mi blízký a budu se těšit na další jeho knihy.
Začátek pro mne nebyl vůbec jednoduchý, přiznám, že mi úplně nesedl. Ale jsem ráda, že jsem knihu neodložila a četla dál, protože to, co se na následujících stránkách rozjelo, bylo nečekaně dobré.. Příběh gradoval v samotném závěru a rozpletl tak nitky všech tří dějových linií a v podstatě i všech účinkujících.. Klobouk dolů, tato kniha se povedla...
Když jsem se dotrápila asi do poloviny, přečetla jsem si napřeskáčku ten nejstarší příběh, ten se mně líbil. Žádní duchové. Ti mi totiž vůbec nesedli. A znovu jsem ocenila možnost půjčování knih v knihovně. Když šáhnu vedle, jako v tomhle případě, peněženka žádnou ztrátu neutrpí a já zas knížku vrátím.
Já jsem nadšená! Je to moc krásná kniha, rozhodně doporučuji. Závidím obyvatelům Budějovic, že se mohou pyšnit tak pěknou a zajímavou sondou do své minulosti. Všechno do sebe skvěle zapadlo.
Pletenec lidských osudů, z nichž na každém jednotlivém, a to i na tom zdánlivě sebebezvýznamnějším, kdysi záleželo, či pořád záleží. A to až do té míry, že se o slovo hlásí bytosti z onoho světa, protože něco zůstalo nedořešeno. Příběh si mě přitáhl a nepustil, což je pro mě známkou kvality. Žádné nadbytečnosti, žádné nesrovnalosti. Nedávno jsem četla dva další české romány s podobnou tématikou - Trýznivé měto Daniely Hodrové a Zmizení Sáry Lindertové od Kateřiny Šardické. V prvním případě strašně čpěly záhrobní věci a ač jsem knihu dočetla celou, vůbec mi nedošel smysl toho všeho. V druhém případě byl příběh poutavý, zdálo se mi, že smysl nacházím, ale závěr mé hypotézy zcela setřel, a tak nakonec nevím. Zato Sběrateli sněhu nemám co vytknout. Všechno do sebe zapadlo a mně z těch osudů úplně přeběhl mráz po zádech.
Posloucháno jako (povedená) audiokniha. Po Světle z Pauliny a Café Groll moje třetí kniha od Štiftera. Napínavý, dojemný, současný i dávno zašlý příběh, který se v závěru výborně propojí. Krásná práce s češtinou, která se ve Štifterově podání nádherně přizpůsobuje jednotlivým časovým linkám.
...a trochu lituju, že nejsem z Budějic a nemůžu si více užít barvitě popsaná místa jednotlivých částí příběhu.
Naposloucháno. Pan Štifter umí! Umí mě napnout a překvapit, umí mě dojmout. Bezmála století, tři generace, k tomu trochu nadpřirozena a ještě jako přídavek výborné načtení.
Po Café Groll (které mi velice přirostlo k srdci) druhá kniha od Štiftera. A musím říct, že pro něj začínám mít vážně slabost.
Příběh tří generací (30. léta, 50. léta a rok 2017) by mohl napovídat, že se jedná o generační román jedné rodiny (s těmi se roztrhnul docela pytel), ale není tomu tak úplně. Jedná se o různé příběhy a situace různých lidí, které jsou navzájem ovlivněny a na konci se vše sejde dohromady. Završení mi přišlo super. Moc mě baví jazyk, výrazy a myšlenky, které Štifter používá.
Je vhodné číst opravdu pozorně, aby si člověk samotné čtení ještě více užil v místech, kde se drobné zmínky a detaily spojují.
Jako stavaře mě více než duchové děsila zmínka o tom, že Dominik ze současnosti (rok 2017) chodí pro dřevo na topení odřezávat kusy krovů na střechu činžáku, jelikož tyto krovy jsou dle jeho názoru předimenzované :D To mě strašilo ještě dlouho, že by tohle mohl někdo dělat.
Autorovi se podařilo ve mně probudit zájem o lepší poznání Českých Budějovic, uliček a staveb, která jsou zmíněná v jeho knihách (i těch míst, která už byla bohužel zbořena a zničena).
Pohodová duchařina na dovolenou. Musím se přiznat že jsem občas tápal kdo je kdo, ale během pár vět jsem se i díky letopočtu na začátku každé kapitoly dokázal rychle zorientovat.
Jsou to tři příběhy (před válkou, padesátá léta a osmdesátá léta) . Na konec je vše propojeno. Pro mě- moc hezké čtení.
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny Němců
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Se Štifterem to asi budu mít jako s Formánkem. Objektivně uznávám, že píší dobré knihy, jenže mám problém s jejich stylem. Ani tady mi ten odosobněný styl vyprávění moc nesedl. Navíc jazykově a výrazově se odlišuje pouze Dominikova linka, ta před- a poválečná linka si jsou z tohoto pohledu dost podobné, což je divné jednak s ohledem na dobu i věk jejich hrdinů. Přitom u deníkových zápisků autor dokázal, že i s touto rovinou by pracovat uměl.
Jinak ale opět oceňuji, že mi autor přiblížil historii míst, po kterých chodím, kolem toho domu Pumperlových skoro denně.