Sběratel mušlí

10.06.2019

Je to takové nahlédnutí do obyčejných životů neobyčejně obyčejných lidí. Ano, některá povídka je lepší jiná slabší, prostě a jednoduše, né každý život je tak zajímavý, ale každý má přeci jen něco do sebe a jeden bez druhého by nemohl existovat. Kniha je směsicí pocitů tužeb a polootevřené konce ji dělají zajímavě tajemnou.

Za mě je to další autorova výborná kniha a svou čtivostí a lehkostí s jakou je napsaná si najde určitě ještě mnoho a mnoho čtenářů a příznivců.

01.05.2019

Bohužel mě tato kniha zklamala, A. Doerr má moc pěkné knížky i to jak dokáže cokoliv popsat.Četla jsem Jsou světla, která nevidíme a O dívce Grace, ale tato mi přišla slabší. Povídky mi přišly krátké a nezáživné

18.01.2019

Ze začátku jsem si myslela, že mi autorův styl psaní nebude vyhovovat, ale již koncem druhé povídky jsem si užívala každou větu. Každá povídka byla úplně jiná, u některých jsem dokonce nechtěla uvěřit, že ji napsal ten samý autor. Některé povídky se mi líbily moc, pár mi jich zase úplně nesedlo, ale můj celkový dojem z knihy je kladný.

06.01.2019

Četla jsem ji jedním dechem, vlastně jsem ji přečetla během 24 hodin. Pohltila mne, vtáhla mne. A nejvíc 1. a 2. povídka... Anthony a jeho styl, tak lehký a čtivý, teď čtu jihočeského autora a nějak se nemohu na jeho styl přepnout.

29.11.2018

Osm povídek. Osm různých lidí. Osm různých nahlédnutí do jejich životů.
V knize byly jak silné příběhy,tak i ty slabší, přesto ve mně po dočtení zůstal příjemný pocit,a tak si myslím, že si autor zaslouží 4 hvězdičky.

30.10.2018

Bavily mě neotřelé máměty povídek.

12.10.2018

Některé povídky byli lepší, jiné horší, ale všechny povídky pokud si je dostatečně necháte projít hlavou, tak na vás dýchne super příběh.

09.10.2018

Milá a příjemná kniha. Některé příběhy se zdají být na první pohled slabší, ale když si je člověk nechá dostatečně projít hlavou...

14.09.2018

Doslova úchvatné. Zajímavé povídky odevšad.

30.08.2018

Noooo ... kniha ani nenadchne, ani neublíží. Pro mne tak nějak neutrální. Některé povídky jsem zhltla jako malinu, některé jsem nemohla přelouskat. Ale každý si po přečtení udělá obrázek sám.

25.08.2018

Krásné povídky od mého milovaného autora. Lyrické, pravdivé příběhy. Ráda se k nim opět vrátím.

21.08.2018

Nebyla jsem příliš spokojená. Od autora jsem čekala daleko více, vzhledem k románu Jsou světla, která nevidíme.. Některé povídky mě sice zaujaly, ale rozhodně jich bylo méně než těch, které nezaujaly. Děj příběhů se pomalu táhl, konce byly poněkud zvláštní, jakoby ani sám autor nevěděl, jak má skončit. Proto jsem byla ráda, když už jsem skončila já s knihou! :-D

19.08.2018

Zvláštní kniha, rozhodně ji nikdy nebudu číst podruhé. Příběhy plné nicoty a zmaru. Přečtete jeden příběh, řeknete si - tak snad ten další bude lepší... - a nebude. Je to prostě nuda, příběhy o ničem, a přestože další Dorerrovy knihy mám ráda, tato se nepovedla. A nebudu říkat, že ano, jen abych byla za sečtělou...

V pořadí 3. kniha, kterou od autora čtu. Jeho povídky se čtou skoro samy. Každá je jedinečná a přitom mají něco společného - moře. Vážně příjemné a oddechové čtení.

26.06.2018

Docela mě mrzí, že někteří lidé nedokáží ocenit tyto příběhy a celkově tuto knihu. Tahle kniha je pro lidi, kteří se v tom dokáží najít a kteří mají jiné myšlení a pohled na svět. Příběhy mají své osobní kouzlo, které je určeno jen pro některé. Nevím jak to popsat, každopádně kniha není určena pro "běžné" lidi. Tím samozřejmě nechci nikoho urážet, je to jen můj osobní názor.

28.05.2018

Jako ty vole nevim. Povídka Lovcova žena ze mě úplně super, ale Sběratel mušlí podle, který se vlastně jmenuje celá knížka, to byl dost průser. Většina povídek má takovej ten melancholickej nádech, a to je přesně ten typ atmošky, co mi leze krkem. Asi jako nedoporučuju, je to celý takový zvláštně divný...

16.05.2018

Lepsi nez Zed vzpominek. Voda ve vsech podobach. Krehke a intenzivni.

02.05.2018

Nádherná kniha plná povídek, každá je jako ze sna. Neskutečně poetické příběhy. Jejich děj plyne jak pomalé letní odpoledne. Každá povídka je z jiného prostředí, ale všechny jsou jakoby důvěrně známé. Čtete a současně tam jste. Pro ty, kdo milují knihy, protože je těší číst a nepotřebují ždímat z textu velké děje nebo doslovnost, je to poklad. Nechybí melancholie, neuchopitelnost divokých lidských duší... Zkuste si představit, že celý váš svět je moře, vy a váš muškařský prut,"skutečný svět" zůstal někde v dáli a vy jen žijete tou chvílí, vítr věje, v uších zní hudba, možná blues, a ryba právě zabrala... O těch chvílích je Sběratel mušlí.

04.04.2018

Anthony Doerr ve své vrcholné formě i přes vysokou lať Světel nevidoucích- povídková nádhera popisů naturálních, emotivních i smyslových --- i když nějaký ze smyslů neslouží, pudy a vjemy jeho postav prorůstají na povrch o to razantněji, všichi vynikají nějakou "zvláštností" jak obohatit žití druhým, či sobě sama. Každý se dostává na rozcestí, je postaven před volbu. Plesám u příběhů náznakových, které nevodí čtenáře polopaticky a přesto si dokáží udržet kontinuitu a to spásné vrnění i přes popisné pasáže, které u autora prostě "žeru" a pluju si s ním po vlnách, vrcholcích stromů, krpálů i oblak ...