S elegancí ježka
Muriel Barbery
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175236/bmid_s-eleganci-jezka-GBS-175236.jpg
4
1050
214
Pichlavé ostny ironie v dojemném příběhu o filozofii a kráse. Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti. Mezinárodní bestseller / ve Francii prodáno 1 100 000 výtisků / vychází v 35 zemích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , HostOriginální název:
L'Élégance du hérisson , 2006
více info...
Přidat komentář
Velice zvlastni kniha, vlastne svym zpusobem docela ujeta, nerealna (opravdu takto mysli dvanactileta pubertacka at je sebeinteligentnejsi?), plna filozofickych odbocek, ktera vetsine z nas moc rikat nebude. Dej na prvni pohled temer zadny, jen jakesi melancholicke placani se sama v sobe. Jak Rene tak Paloma jsou jine nez ti ostatni, kteri jim nemohou rozumet a ony nemohou rozumet jim (nebo jim vlastne vidi az do morku kosti, ale prave proto je nechapou). Obe s jistym opovrzenim pozoruji a glosuji svet kolem sebe, misty je to trefne, nekdy plne klise, vetsinou tragikomicke. Jak pise Trudos, je ovsem potreba naladit se na stejnou vlnu jako autorka. No a ja zrovna cetla knihu v nejakem vhodnem rozpolozeni, ve vhodne dobe a v situaci kdy jsem mela na cteni cas a nevadilo mi ze v ni nenalezneme strhujici akci. A tak jsem si proste jen cetla a nechala se houpat na vlnach pocitu. A nevadilo mi ani to, jak jsou nektere veci prehnane a ze si u postav nejsem jista zda jsou mi sympaticke nebo ne. A tak jsem stejne jako Lector (ktery moje pocity po docteni knihy krasne vystihuje) rekla "proc vlastne ne".
V podstatě červená knihovna... Pominu-li celkem prostinký děj typu Popelka, nemám také moc ráda postavy Ach-jsem-tak-jiná (trochu napodobuji autorčin oblíbený trik). Autorka sama na mne působí dojmem, že by ráda psala filozofické úvahy, ale správně tuší, že by je nikdo nečetl a tak je vložila do úst dvanáctileté dívence a ošklivé domovnici. Což působí přinejmenším rozporuplně.
Dva osudy, dva diametrálně odlišné světy, dvě hlavní hrdinky, které spojuje věčné filozofování o smyslu života.
Námět to není špatný, nicméně autorčin styl a podání rozhodně nesedne každému, nešetří odkazy na různé myslitele novodobých dějin filozofie a stále víc a víc tak čtenáře vtahuje do rozsáhlých a místy nudných výkladů ústředních myšlenek.
Hlavní postavy jsou sice prokreslené, ale pokud jde o jejich úvahy a tok myšlenek, autorka nás rozhodně nešetří a proto není občas jednoduché se v příběhu orientovat. Těch myšlenkových proudů je již dost, je to toporné a čtenáře to spíše unavuje, než obohacuje.
Tato kniha by tak mohla skvěle fungovat jako úvod do studia filozofie, jako román nikoliv.
Neočekávejte závratný děj, očekávejte závratnou sondu do vnitřního světa několika lidí, kteří se sešli v Paříži.
Nevim uz tyden se s knizkou trapim. Odkladam ji, treba k ni dospeji. Zatim zadne nadseni nechapu, nehodnotim .....
Na knihu jsem se těšil, námět mě lákal.
Jenže - k setkání dvou hlavních postav (na což jsem se těšil nejvíce) dochází až k závěru celé knihy, takže tomu předcházejí hodiny a hodiny zdlouhavých monologů, z kterých jsem měl spíše dojem, že autorka, víc než cokoliv jiného, chce dát na odiv svoje vlastní filozofické vzdělání. Navíc, jako člověk, který prožil část života i v době minulého režimu, jsem krapet alergický ta takto zjevnou propagaci ideologie proletariátu. Ale chápu, že ve Francii jsou tyto sociální otázky stále in.
Taky jsem nepochopil, proč domovnice tak důsledně skrývala svoje pravé já. Nemyslím si, že by se cokoliv změnilo, kdyby všichni věděli, že se jedná o sečtělou samozvanou filozofku. Myslím, že by to bylo každému stejně ukradené. Hrát hloupou a být inteligentní je podobné, jako být bohatý a chodit jako nuzák. Což hlavní hrdinka sama kritizuje. Obojí je jen jistá póza, snobárna.
Nicméně, dovedu si představit, že v době dospívání a hledání sebe, by mě kniha nadchla více, asi bych se byl schopen ztotožnit i s dospívající hrdinkou. Ale takhle, s odstupem času, mi přišla jako rozmazlený ufňukaný fracek.
Tato knížka je mojí "osobní biblí" - čtu ji pravidelně každý rok ... a proč? Protože Paříž, protože haiku, protože filozofie, protože Japonsko, protože lidské povahy, protože letní déšť, protože úvahy, protože René a Paloma ... protože je to knížka, která souzní se mnou
Nereda bych někoho odradila tím, že mou reakci uvedu tvrzením, že jsem ráda, že jsem dávala na střední během filosofie pozor. Samozřejmě ona a s ní spjatá jména se nezjevují na každé stránce, ale byla část dvě, kdy jsem ztrácela niť, a možná jsem i uvažovala o v té chvíli přijatelnějším přetočení stránky.
Celkově na mě dílo udělalo dojem. Pokud máte klid, jste doubavě naladěni a přemítání o společnosti je na vašem denním pořádku- Ježek by vás neměl minout.
A jak já se ráda vyjadřuji k závěru: tento byl.., jako když se ve vlaku kocháte vnější krajinou za sklem, je vám tempo příjemné, ani nevadí, že za pár hodin budete ve stanici, užíváte si cestu. Ale najednou vlak zrychlí; A ani se nenadějete a jste v cíli. Jste tam, ale je to zbytečné.
"Být chudá, ošklivá a navíc inteligentní, to člověka v naší společnosti odsuzuje k vystřízlivění a k pochmurné budoucnosti, na niž je potřeba si začít zavčas zvykat. Krása omlouvá všechno, dokonce i neslušnost. Inteligence už dnes není kompenzací stavu věcí, dorovnáním, které příroda nabízí méně šťastným dětem, ale stala se nadbytečnou hračkou, která zvyšuje hodnotu šperku. Ošklivost je vždy už předem vinna, a tak jsem byla odsouzena k tragickému osudu, který byl o to bolestnější, že jsem nebyla hloupá."
Knížka obsahuje řadu krásných pasáží a zamyšlení, celek byl ale pro mě velmi těžko uchopitelný. Příběh se v podstatě dost vlekl, nechápala jsem propojenost osudů, které mi závěrem přišly až příliš fantastkní. Myslím, že se musí přečíst vícekrát, aby člověk dokázal myšlenky opravdu vstřebat: "Ti se mi něco navyčítali za válku i za mír... a všechno přišlo právě včas.. Všechno přijde právě včas tomu, kdo umí čekat...."
Tohle jsem ti milá Barbery moc nevěřil. Dvanáctiletá puberťačka plánuje sebevraždu, přitom si užívá života, s optimismem i pesimismem nazírá na svět a všechno nadšeně komentuje. Prostě takové veselé depresivní čtení. Já vím, autor musí nějak přilákat čtenáře, a taky tu vše směřuje k určitému konci, ale stejně u mě nějaká závěrečná katarze neproběhla. Jinak se mi líbila postava domovnice René, filozofii mezi řádky jsem respektoval a kupodivu jsem si užíval i příjemný plynulý text vyprávění.
Příběh se tváří hlubokomyslně, ale smysl toho všeho mi unikal. Nedočteno, zklamalo, nehodnotím...
Vidět do hlav dvou žen, které si jsou na venek tak cizí a odlišné, ale jejich proudy myšlenek naopak neuvěřitelně podobné - navzdory věku, postavení i vlivu okolí. To zní a nakonec i je prostě super podstata příběhu.
Obsahově hodnotím knížku taky nadprůměrně, ale osobně bych asi ubrala trochu na tak silném proudu filozofických myšlenek. Občas jsem měla dojem, že se autorka snaží těch jmen filozofů nacpat do textu co nejvíc. A nebo je fakt "filogeek" a moje mozkové obrátky to nepobraly.
Nic na tom nemění fakt, že příběh je to pěkný, dojemný a obohacující.
Knihu jsem četla již dvakrát- je to jedna z knih,které pro mě znamenají milé pohlazení. Postavy domovnice a holčičky žijí svůj vnitřní život tajně, jakoby jen pro sebe a tomu já rozumím. V dnešním světě, kdy díky soc. sítím víme o každém všechno, jsou pro někoho možná trochu "divné".
Letní déšť, něžná nespavost, jasmínový čaj a jedna kamélie, která dokáže změnit náš osud. Pěkné.
Moje kamarádka četla tuto knihu už v roce 2008. Já jsem se k ní dostala až nyní po 10 letech a velmi jsem litovala, že jsem knihu nečetla společně s ní.
Během čtení jsem úplně na vlastní kůži cítila, jak by ji moje tehdy 18leté já "žralo", citovalo a tahalo všude s sebou. Teď mě naprosto míjela. Chápu, proč se čtenářům líbí, ale pro mě je v tuhle chvíli jen dalším zbytečným románem, který mnou proteče a nezanechá žádnou stopu. Škoda.
Stále však trvám na tom, že se ke mně knihy dostávají v pravý čas. Tahle mi zkrátka jenom nebyla souzena.
Tato kniha je naprostý literární klenot! Rozečetla jsem ji sice už před nějakou dobou, ale nechávala si ji jen čistě na doma, kde jsem na ní měla klid. Žádné čtení při čekání na MHD, žádné vyplňování času při cestě z práce a do práce.. Tato kniha si zasloužila víc. Asociálno, ironie, sarkasmus, které miluji, ale vše ve velmi sofistikované nehrubé formě, na mě promlouvá pomalu z každé stránky.
Skončila jsem na straně 134 a řekla si, že svůj čas využiji pro nějakou zajímavější knihu. Naprosto souhlasím s Eremitas, Tereza 1198 a dalšími, kterým se kniha nelíbila. Kniha mi absolutně nic nepředala, do čtení jsem se musela nutit a mnohokrát jsem se přistihla, že jsem přečetla několik stran a nic si z nich nepamatuji... Nebudu se k ní ani vracet. Nedočetla jsem, hvězdy neudílím...
Štítky knihy
humor zfilmováno francouzská literatura ironie
Autorovy další knížky
| 2008 |  S elegancí ježka |
| 2021 |  Růže sama |
| 2009 | Pochoutka |
| 2019 | Život elfů |
| 2023 | Nesčetně hvězd |
Kniha S elegancí ježka je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 466x |
| Čtenářské výzvě | 110x |
| Doporučených | 178x |
| Knihotéce | 467x |
| Chystám se číst | 620x |
| Chci si koupit | 69x |
| dalších seznamech | 18x |
Velmi zvláštní kniha. Prokousat se jí nebyla legrace. Závěr jsem vytušila. Několik neotřelých myšlenek, nepodbízivé, jiné.