Romeo a Julie
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/254918/mid_romeo-a-julie-DO5-254918.jpg
4
5445
5445
Veronou zmítá konflikt mezi mocnými patricijskými rody Monteků a Kapuletů. Jejich spor je už tak vyhraněný, že se ho snaží urovnat i sám kníže Eskalus. Navzdory této nebezpečné situaci se mladý Romeo Montek rozhodne v přestrojení navštívit ples pořádaný úhlavními nepřáteli jeho rodiny. Pozná tam krásnou Julii a je to láska na první pohled. Pro zamilované neexistují žádné hranice, Romeo a Julie bez sebe nedokážou žít… Shakespearova tragédie patří k nejznámějším dílům tohoto autora. Dočkala se nesčetného množství filmových i divadelních adaptací, nesmrtelný příběh dvou milenců byl inspirací i pro mnoho autorů beletrie.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2015 , OmegaOriginální název:
Romeo and Juliet , 1595
více info...
Přidat komentář
tuto knihu jsem nedavno docetla kvuli maturite. je napsana zvlastnim, ale bohatym jazykem, clovek si musi nekdy domyslet vyznam slova - ale urcite stoji za precteni. po zacteni jsem celou knihu hltala a vtahla me do deje, pribeh je dobre promysleny a krasne sepsany. pokud jako maturant/ka vahate zda precist ci ne, tak urcite doporucuji.
5/5
Hodnocení: Tuto knihu jsem také četla jako povinnou četbu a opět mě příjemně překvapila.
Jelikož vím, jak příběh probíhá a jak končí, tak pro mě děj knihy nebyl takovým překvapením, ale přesto jsem si čtení knihy moc užila a považuji ji za velice povedenou knihu co se klasické literatury týče.
Co se mi opravdu moc líbilo byla velice bohatá slovní zásoba a košaté slovní obraty a v tomto případě i oceňuji velice zdařilý překlad celé knihy. Jazyk ač není používán v běžné mluvě se k celému příběhu a prostředí velmi hodil a nedělalo mi problém se začíst i přes trochu náročnější jazyk.
Romea a Julii jsem si po pár stránkách oblíbila a celkově se mi moc líbil tento tragický zamilovaný příběh i když šťastnější konec bych mimochodem uvítala více. Ale příběh byl opravdu skvěle promyšlený, ty slovní obraty a skvělé použití slov, která do sebe vzájemně zapadají, autor byl opravdu mistrem svého řemesla a i pokud máte o příběhu Romea a Julie povědomí, tak opravdu stojí zato si přečíst i knihu. Mimochodem musím říci, že poslední dobou mám celkem štěstí i na dobrou klasickou literaturu.
__
Ze všech Shakespearových her, které jsem přečetla, a že jich bylo hodně, jsem nejvíce nadšená z této klasiky. Mistrně vygradované, moderní i dnes. Když si knihu navíc přečtete ve Veroně, svůj zážitek znásobíte.
Klasika všech klasik.... Co k tomu víc dodat.... Jeden večer a zhltnete celý příběh.... A to již po několikáté :-)
Tahle knížka je jedna z mála knížek, které jsem si vybrala k maturitě a před několika dny přečetla. Polovinu knížky jsem přečetla v práci a druhou část dočetla doma. A chci říct, že jsem viděla film s Leonardem DiCapriem a je to dost sporné, co je lepší. Ale můj názor je takový, že v knížce se dozvíte více toho jak to bylo a kdo koho zabil než ve filmu. Jestli jste viděli film, tak pro Vás to bude jednodušší na porozumění než ten kdo knížku čte jako první a potom vidí film. Ale doporučuju ty možnosti oboje a hlavně je to správný výběr k maturitě protože hezky pochopíte děj a snadno se o tom mluví. I když je knížka psaná hodně archaicky (=stará slova jako jest, zpupný atd.), ale stojí za to si ji přečíst.♥️
Pribeh vsech pribehu. Je tam vsechno, zrada, laska, nenavist, prazelstvi, smutek, nesmrtelnost. Kdyby podle toho mustru psal knihy kazdy, urcite to nebude nuda, protoze ten text je dokonaly i po stovkach let od sveho vzniku.
Klasický příběh, na který asi není moc, co sdělit. Jeho problémem je, že ho všichni znají nazpaměť dříve než vůbec vědí, kdo ho napsal, nebo jak vypadá obal knihy. Kniha je už mnohdy zbytečná, jedině, že by ji někdo přečetl s úžasně důmyslným a veršovaným překladem, tak by člověk ocenil i samotné detailní čtení. Přeji lidem z roku 2200, že Romeo a Julie už nebude tolik prokádrované školstvím a vším, že někdo si ho bude moct přečíst a užít si to.
Nejznamější klasika W. Shakespeara - Romeo a Julie, kdo by to neznal. Příbeh lásky dvou lidí, jejiž národy se nenávidí, až příběh nakonec končí tragicky. Tato divadelní hra je klasika, krásná avšak smutná.
Můj první Shakespeare. Nečekala jsem, že to uběhne tak rychle, a bude to tak vtipné. Taky mě překvapily časté sexuální narážky. Trochu mě mrzelo, že tam není téměř žádný prostor pro poznání postav trochu víc do hloubky, chápu, je to hra, ale stejně.
Docela dost mě štvalo, že jsem od začátku věděla, jak to dopadne. Myslím, že by se ten příběh neměl ve škole a všude možně spoilovat.
Romeo a Julie jsem viděla ve škole film, ale nikdy jsem tuto hru nečetla. Je úžasná. Jsem ohromená kolik synonym Shakespeare používal. Kolika slovy byl schopný popsat jednu situaci. Opravdu jsem to prožívala s nimi.. celou tu hru, jejich pocity a to co se dělo. Jsem opravdu ráda, že jsem si tuto knihu přečetla a rozhodně se těším na další díla Shakespeare.
Světoznámý příběh lásky, který zná v hrubých obrysech (to je důležité) téměř každý. A v základu se dělíme v pocitech na dva tábory. Na ty, kteří jsou dojati hloubkou citů těch dvou mláďat, a na ty, kteří tím patosem a naivitou pohrdají. Nebudu lhát, patřil jsem spíš do tábora odpůrců. A po přečtení stále některé scény dráždí moje nervy (Romeo pod balkonem) a protáčí panenky (zoufající Julie). Což není důležité, protože Romeo a Julie byla hra, která mě v mnohém překvapila a hlavně naprosto rozbourala představy, které jsem o tomto dramatu měl. O dojmy bych se chtěl následně podělit.
Romeo a Julie je příběhem naivní první lásky. Tedy v případě Romea druhé, protože je to ptáček přelétavý, přestože ve svých citech nejspíš nelže. A první láska je přece vždycky nezměrná, patetická, přehánějící, nebo ne? Romeo je pako. Ještě, že má vedle sebe Merkucia, který se pro mě stal zářící hvězdou hry, ačkoliv se konce nedožil (což není spoiler, vždyť jde o Shakespearovu tragédii). Ty jeho sarkastické poznámky, nadhled, rýpavost, to je něco pro mě. Taky do vás kamarád rýpal, když jste byli hlavou v oblacích, taky jste měli vedle sebe svého Merkucia? Zároveň je celkem vtipné celé setkání Romea s Julií při plese u Kapuletů. Velmi mi to totiž připomnělo můj oblíbený pohádkový film Kouzelná země skřítků - Montekové=skřítci, Kapuleti=víly, koukněte na to, je až s podivem na kolik adaptací člověk už narazil. Julie, to je chudina, položila se do toho celá. A ještě si zašla pro radu k Vavřinci, což je slušný gauner. Co s ním? Na jednu stranu předvede naprosto dokonalý monolog na téma matky Země, na druhou ty dva podpoří v jejich nerozumu, všechno zpunktuje a odsoudí ty dva blázínky k zániku, aby byl nakonec ještě knížetem považován za svatého muže, protože účel světí prostředky a znesvářené rody usmířil. Inu, kutna mnicha nedělá.
Formou je tahle hra docela houpavá. Od primárního příběhu, přes teatrální vyjevení citů, po vyjevenost aktérů, přes záchvaty nejrůznějších pocitů až k sexuálním narážkám a humoru. A že ty dvě poslední zmíněné jsou tu zastoupeny hojně. Až překvapivě. Nečekal bych, že mi Merkucio poví, že "láska je uslintaný idiot, který s vyplazeným jazykem poskakuje po světě a jenom kouká, do jakého otvoru by honem vlezlo to jeho touhou poblázněné žezlo." Stejně tak bych neočekával, že o Julii někdo řekne, že "teď padá na nos, ale až zmoudří, bude padat naznak."
No, nebudu vás dále provokovat. On tu celou pointu dramatu stejně asi nejlépe shrnul Vavřinec: "Tak se to dneska s láskou mladých má: srdcem se neřídí, jenom očima", protože "kdo střídmě miluje, miluje dlouho: promešká lásku, kdo spěchá, hnán touhou".
Klasický známý příběh lásky. Nesmrtelná klasika od Shakespearea. Ačkoliv proti této knize nic nemám, mám vůči ní averzi ještě z dob maturity a hlavně rozbor díla. Z toho mám husí kůži ještě teď. Ale jinak samozřejmě klasika, hlavně ta filmová.
Kniha se mi spíše nelíbila. Přišlo mi divné, že se Romeo a Julie znali pouze jednu noc a hned chtěli svatbu (nehledě na Romea, který těsně předtím cítil neutuchající lásku k jiné holce). Nakonec vše vyřešili sebevraždou. Abych jenom nehanila, tak se mi moc líbila věrnost Julie k Romeovi.
Neopakovatelná, ačkoli neustále se opakující... Nezapomenutelný příběh lásky, která překonala věky.
Láska, zrada, vášeň, intriky, nepochopení, čest i odvaha... Člověk to zná a stejně je vždycky znovu uchvácen. Člověk to ví a stejně ho to dostane.
Už s chmurným mírem vchází chmurný den
a samo slunce těžkou hlavu skrývá.
Jen zprostit toho, kdo je nevinen
a trestat provinilé ještě zbývá.
Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova...
Chápu, že se jedná o několik set let starou klasiku, ale za mě ne. Na většině stran o nic nešlo a když se člověk zamyslí, šlo celý problém vyřešit naprosto jednoduše a žádná "tragédie" by se nestala. Shakespeare není nic pro mě.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno divadelní hry tragédie William Shakespeare, 1564-1616 divadelní programy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
(SPOILER) Je těžké takhle známou knihu uchopit jinak než ostatní...tak aby sem nepsala to co bylo napsáno už asi tisíckrát.
Jediné co snad můžu říct je to, že toto dílo se právem řadí mezi klenoty literatury a to především díky Shakespearově hře se slovy a schopnosti tvořit nezapomenutelné příběhy. Docela mě překvapilo, že už i v době Shakespeara znali slova jako sorry, a takovoutu novodobou hatlamatilku, kterou v dnešní době považujeme za extrémně cool a novou. A přitom jí už uměl používat i někdo jako Shakespeare.
Příběh je samozřejmě velmi tragický......věci by šly vyřešit jinak, ale kvůli tragickým náhodám se z toho všeho stává takové menší krvavé řečiště. Osudová láska mezi Romeem a Julií........upřímně já ji moc jako osudovou nevnímá. Mladá, Naivní, Zaslepená ´, letní láska ...to určitě ano. Každopádně si myslím, že by z ní samy postavy možná i za těch pár let vyrostly a i pro ně by se jejich manželství stalo trochu stereotypním. Nějak si neumím představit Romea jak po třeba takovém 10 letém soužití s Julií jí pořád skládá básně. Možná i ty sebevraždy by si rozmysleli, kdyby nejednali tak ukvapeně a zasněně. Jenomže o tom to právě je, že v tu chvíli v oné spalující lásce co se zrodila spíš v naší hlavě a z touhy prostě milovat, spíš než milovat někoho, spíš než milovat někoho proto jaký je. Vždyt přece Romeo vidí Julii pořád jenom jako anděla, božskou královnu a neustále opěvuje její vzhled.....chce milovat a Julie je vhodná k tomu, aby jí měl rád...šlechtična v rytířských románech co opije svým vzhledem nejednoho mladého nezkušeného člověka. Romeovi jde o lásku jako takovou, Miluje, Chce milovat...poznat jaké to je. Otázka, ale je jestli miluje Julii. Je možné tak rychle na lásku zapomenout. Včera milovat Rosalindu a Dnes milovat Julii ?
Co tím chci vlastně říct? Zatvrzelí Shakespearovci možná v tomto díle opravdu vidí čistou, nehynoucí a nikdy nekončící lásku....která je hluboká a silná. A ona opravdu hluboká je. V tu danou chvíli skutečně působí osudově, pro postavy je osudová...protože jí takovou chtějí mít, chtějí milovat hluboce, zakusit onu sebezničující lásku......Přesto jednají, ale ukvapeně ....svatba hned ted, svatební noc hned ted....jako by se samy báli, že jejich láska je jen přechodná záležitost, vrtkavá . Stejně rychle jako se zjevila, může se i rozplynout...a nezbyde po ní ani stopa. Ale co víc taky čekat od mladické lásky. Je náhlá, vstává z povrchností, oplývá nafouklými, vznešenými slovy, milenci jí hluboce prožívají....dokud se jim neomrzí a nepřejdou na nový a vznešenější objekt svého zájmu.