Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494566/bmid_ready-player-two-nova-hra-zacina-63b2b41084c7f.jpg
3
266
76
Ready Player série
< 2. díl
Nová fantastická honba za pokladem. V sázce jsou tentokrát dva světy. Jste připraveni? Po vítězství v soutěži vyhlášené zakladatelem bezplatného kyberprostoru Oasis narazí Wade Watts na něco, co znovu zamíchá osudem jeho i celého lidstva. Ve hře se objeví nové a poslední velikonoční vejce s tajemným obsahem, které může Oasis povýšit na zcela novou úroveň a učinit tuto virtuální realitu ještě podivuhodnější – a mnohem návykovější. Wadeovi přibude další soupeř, neskutečně silný a nebezpečný, který neváhá obětovat miliony životů, aby dostal, co chce…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , Laser-books (Laser)Originální název:
Ready Player Two , 2020
více info...
Přidat komentář
Na pokračování Ready Player One jsem se těšila jako malé dítě na vánoční dárečky, takže když se mi naskytla příležitost si knihu přečíst, okamžitě jsem po ní skočila.
Když jsem četla první díl, byla jsem jako přikovaná, byla jsem nucena číst a číst a číst, protože to prostě byla naprostá pecka. Druhý díl byl… jiný. Nebyl špatný, to ne, ale neměl v sobě to kouzlo, které v prvním díle na jeho stránkách ožilo. Zkrátka nedosahoval takových kvalit jako jeho předchůdce. Ale i tento příběh mě v mnohém zaujal (hlavně při získávání šestého úlomku). Co mě ale hodně vadilo, tak byly až časté odkazy na různé popkulturní záležitosti. Měla jsem v tom trochu guláš, protože jsem ty filmy, písničky či hry prostě neznala.
Za mě ale kvalitní pokračování, u kterého však doufám, že už žádné další nebude.
3,5 hvězdičky
Tohle byl moc prima návrat do známého kyber prostředí za kámošem Wadem a spol.))
První polovina mě bavila o něco víc, hned mě vtáhla do děje, trochu mě tam ale později rušilo zdlouhavé řešení úkolů a zbytečně moc odkazů na osmdesátky.
Jasný, nevyhneme se srovnávání s prvním dílem.
Ten je pro mě stále nepřekonatelný :)
Dvojky to mají holt vždycky těžký. Ale i tak jsem si čtení užila.
Tezko zastirat zklamani. Napad, ktery se tak skvele podarilo zpracovat v prvnim dilu uz se proste tak uspesne nedal nastavovat i ve druhem. Dej postrada napeti a spad, vse pusobi, ze je to tam dane tak z povinnosti, genialni mix popkulturnich odkazu z prvniho dilu se tu zvrhnul na otravny gulas nezajimavosti. Blok nekolika kapitol venovanych filmum Johna Hughese, byl tak otravny, ze jsem myslel, ze knihu odlozim. Pomerne caste woke agitace mi taky prisly zbytecne. Cele to byl takovy sprint bez spetky atmosfery se zaverem, ktery zanechal jen rozpaky a celkove by asi bylo lepsi, kdyby kniha ready player two nikdy nevznikla.
Ready player one je moje srdcovka, kterou jsem od vydání v češtině přečetl asi osmkrát (!) Stále mě baví a i když knihu znám skoro zpaměti, jistě si ji ještě několikrát přečtu. Logicky jsem se tak na ready player two velice těšil a Cline nezklamal, i jeho druhý počin je skvělý. Zvláště na druhý díl je kniha výrazně nadprůměrná. Samozřejmě nedosahuje kulervoucího spádu jako díl první, ale velmi se mu blíží. Zvláště bych vyzdvihl nečekaně hluboký závěr, který, podobně jako díl první může být dost přesnou predikcí vice či méně vzdálené budoucnosti. Popravdě jsem se ještě nerozhodl, jestli se na to těším, nebo se toho děsím.
Možná jsem čekal víc, ale i tak jsem tak nějak spokojený. U některých pasáži jsem se opravdu nudil, ale nepřeskakoval jsem. Jinak se kniha četla rychle a pohodově. Normálně bych dal 3*, ale jelikož mi je toto téma blízké tak dávám 4 a doufám, že další dil už nevyjde.
Za mě super pokračování, svižné vyprávění, zajímavý nápad, I když podobné předchozímu dílů, ale za mě to fungovalo, fakt jsem byla spokojená.
Tak jak jsme si zamilovala první díl, zamilovala jsem si i tento, možná chvílemi až moc zbytečně zdlouhavě popsané úkoly pro hledání úlomků ale závěr mě překvapil. První díl byl jedna z mála knížek kde bych si troufala tvrdit že by pokračování vůbec nepotřebovala ale jsem velmi ráda že toto pokračování bylo napsáno.
(SPOILER) Jsem moc ráda že se dostalo i na Tolkiena, protože bez něj by byl svět opravdu jiný. A ze všech Ard ( 1,2,3) by mě nejvíce potěšila návštěva Arda 0, protože Věk Stromů je svou povahou nejzásadnější.....
Jako obvykle u pokračování oblíbené knihy je trochu potíž v tom, že čtenář očekává minimálně stejné "zjevení" a dechberoucí příběh, ne-li ještě lepší. A většinou to nevyjde. Přesto je to pořád velmi dobrá kniha, Cline zkrátka umí popsat život geeků. Trochu mi vadily rozsáhlé pasáže věnované až příliš podrobně osmdesátkám, ale to je vlastně jediná podstatná chyba.
Nejdřív mě mírně zklamal i závěr, ale když se mi po čase rozležel ve vzpomínkách, vlastně je to docela slušný námět k filozofickým úvahám.
Suma sumárum – pokud překonáte obvyklé nešvary následných dílů a oprostíte se od nereálných očekávání, pak si i tuhle knížku oblíbíte.
I přes komentáře označující knihu za kopírku jedničky… co na to říct, dvojky to mají vždycky těžké. Nicméně i přesto si myslím, že autor neztrácí na kvalitě. Do knihy jsem ihned upadla stejně tak jako do té první a pustila mě až po jejím dočtení. Jedná se opět o dobrodružný sci-fi román, kde je jasné, že se bude jednat o hledání dalšího easter eggu, protože pořád se nacházíme v OASIS, kde je stále hlavním tvůrcem James Halliday. Kniha mě rozhodně nezklamala a opět mi dopřála zažít vesmírné dobrodružství, které nás ovšem na konci vyplivne úplně jinde. Knihu doporučuji a považuji ji za také za tak skvělou, jaká byla jednička.
Naprosto zbytečné pokračování na které jsem se ale překvapivě těšil mě nakonec nechává klidným a žádný zázrak už se jako u prvního dílu nekoná, Cline je správný geek a ví jak pro nás psát, ale Ready Player Two nám nic nového neukazuje, příběhová linka není moc originální a místy jsem si říkal, že je to jen upravená jednička, některé pasáže zbytečně zdlouhavé a lehce zapometulné..
Za mě se jedná o naprostý průměr na který za pár dní zapomenu
Jestli mám použít slovo, které naprosto vystihuje druhý díl, je to ZBYTEČNÝ. Jednička byla jako zjevení, povinnost pro všechny geeky. U dvojky jsem přeskakoval celé pasáže, jak moc jsem se nudil. Na knihu jsem se těšil, ignoroval jsem zahraničí recenze a doufal, že dostanu další pecku. Nestalo se. Dějová linka je dost chabá a kniha vás vlastně nemá čím překvapit. Obávám se, že Ernest Cline vyčerpal svůj potenciál už v prvním dílu. Co fungovalo tehdy, tady dost skřípe. Třetí hvězdičku dávám za popkulturu, kterou má autor v malíku. Ale tím to bohužel nezachrání.
(SPOILER)
Od začátku knihy přemýšlím, co vše bych si chtěla vyzkoušet :D
Chvílemi zbytečně zdlouhavé, některé úkoly bez znalostí prostředí a osob nudné a i částečně špatně pochopitelné. Možná pro znalce to může být lepší zážitek...
Nejvíc zvědavá jsem byla na konec. A nějak nevím, jestli to žezlo je výhra. Nehledě na to, že bych nechtěla mít tu moc...
Upřímně jsem očekávala úplně jiný konec a dost mě to zklamalo.
Kniha se mi líbila pouze částečně. Hodně částí knihy je pro mě "hluchých" - při čtení jsem kusy skoro přeskákal, pro mě nudné pasáže. Některá kapitoly dosahují kvalit jedničky, závěr mě překvapil. Celkově je dílo pro mě takové nemastné, neslané.
Čteno už v roce 2020 (kdo má čekat na překlady!), ale naštěstí se dochovala má dobová recenze:
Uběhlo pár let a máme tady pokračování dnes již kultovního hitu. Parzival se svými přáteli musí opět vyřešit rozsáhlý quest v OASIS, a v sázce je opravdu hodně. Základní zápletka je sice podobná jako v Ready Player One (a asi bychom byli naštvaní, kdyby tomu tak nebylo), ale nějaké odlišnosti tu naštěstí jsou. Většina knihy se odehrává během 24 hodin, neustále spěcháme dopředu a čas nás tlačí, což podobně jako třeba u knih Dana Browna vytváří podobný spád a napětí. OASIS je tu představena v pokročilé formě, která je k nerozeznání od reality, uživatelé ji vnímají všemi pěti smysly a je to vlastně jako matrix z filmu Matrix. Kromě Parzivala se vrátí Atr3mis, Aech i Shoto, ale objeví se i nové postavy, Parzival například získá novou sympatickou transsexuální kamarádku:)
Moc se nepovedl hlavní záporák a vůbec celá jeho motivace, která slouží jako spouštěč hlavní zápletky s hledáním artefaktů v OASIS. Je to přitažené za vlasy a jedné postavě z jedničky to dvakrát nelichotí.
Největší slabinou knihy jsou ale některé úkoly, které Parzival s kamarády řeší. Opět se týkají osmdesátkové kultury, ale výběr konkrétních děl se moc nepovedl. Například celý jeden úkol (tj. 4 kapitoly, cca 40 stran) se odehrává ve světě filmů Johna Hughese, které u nás viděl málokdo (dokonce ani já!!). Nejhorší je ale "hudební" úkol. Ernest Cline je samozřejmě sympaťák, ale hudební vkus má mizerný. To bylo vidět už v Ready Player One, kde se jeden úkol týkal jakési rockové kapely, o které jsem nikdy předtím neslyšel, a když jsem si to pustil na Youtube, tak jsem jen nechápavě kroutil hlavou, co je to za sra*ku. No, a v Ready Player Two je ještě něco horšího, a kapitoly s hudebním úkolem jsou tak doslova utrpení číst. Naštěstí hned další úkol se odehrává ve světě něčeho, co dobře znám (nebojte, vy taky), a najednou jsem si blaženě vychutnával každé slovo a všechny narážky pro znalce. Škoda, že takových úkolů nebylo víc.
Závěrečná bitva bohužel nedosahuje kvalit té z jedničky, ale úplný konec je docela fajn. Je jiný, než jsem očekával, a tváří se, že Ready Player Three asi nebude. Což by bylo dobře, ale jeden nikdy neví..
Takže když to shrnu, kniha nedosahuje kvalit jedničky, ale furt je lepší než Armada.
Štítky knihy
LitRPG (herní svět + fantasy/sci-fi)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Ready Player One: Hra začíná |
| 2016 |  Armada |
| 2023 | Ready Player Two: Nová hra začíná |
Kniha Ready Player Two: Nová hra začíná je v
| Právě čtených | 30x |
| Přečtených | 344x |
| Čtenářské výzvě | 108x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 205x |
| Chystám se číst | 199x |
| Chci si koupit | 87x |
| dalších seznamech | 3x |
Přestože kniha si vypůjčuje dost idejí z jiných děl (Matrix, Sword art online apod.), i když to naprosto otevřeně přiznává, protože tam ze sebe všichni sypou popkulturní narážky jako by na tom závisel jejich život (Což vlastně závisí), je to pořád skvělá kniha. I když ten exposition dump všech těch narážek, ze kterých jsem bez googlení rozuměl tak čtvrtině, je hlavně u konce, kdy musí už dost spěchat, dost zahlcující. Ale to je holt Clineův styl, za který ho máme tak rádi.