Původ totalitarismu I-III

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Třísvazkové dílo slavné politické myslitelky, která zkoumá kořeny totalitarismu 20. století. První svazek je věnován antisemitismu, druhý imperialismu a třetí totalitarismu.

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/189285/big_puvod-totalitarismu-i-iii-yUU-189285.jpg 4.637
Žánr:
Literatura naučná, Historie, Politologie, mezinárodní vztahy

Vydáno: , Oikoymenh
Originální název:

The origins of totalitarianism, 1951


více info...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Původ totalitarismu I-III

deirdre
17. února

Totalita nevzniká zo dňa na deň. Hannah Arendt s mrazivou presnosťou opisuje, čo jej predchádza a varuje pred tendenciami riešiť spoločenskú, morálnu a ekonomickú krízu týmto spôsobom. Pretože tieto tendencie sa črtali už pred šesťdesiatimi rokmi, keď túto knihu dokončovala. Bola to žena s prenikavým vhľadom, vedela, že "človek môže uskutočniť pekelné fantázie bez toho, aby spôsobil pád nebies alebo otvorenie zeme" a vedela, ako sa to môže stať. Inak, toto nie je kniha na jedno čítanie. Toto je na štúdium a mala by sa povinne študovať a prediskutovávať na všetkých univerzitách. Aby sme si už nikdy nemuseli klásť otázku, ktorú autorka kladie v úvode: Ako sme to mohli dopustiť?

MarwinWilliams
01.12.2020

Tato kniha je pro lidstvo skoro tak důležitá jako bible. Nebylo jednoduché vše pochopit na první přečtení, v knize je přehršel informací. Nyní se na její přečtení chystám již počtvrté a opět se těším, že objevím něco nového....


Montezuma
24.05.2020

Pochopil jsem tak 50%, ale i to málo stojí za to.

V historii lidstva existovaly jen dva totalitní systémy: německý nacistický a stalinský bolševický.
Totalitní systém nejdříve vytvoří iluzi, v jejímž zajetí pak drží nejen každého jednotlivce, ale i své elity, ideálně celý svět. Totalitní systém musí neustále "plynout", být neustále v "pohybu", být HNUTÍM a existovat na hraně a za hranou zákona, za žádných okolností se nesmí institucionalizovat v tradičním slova smyslu, nechat spoutat zákony, protože zákony mají tendenci narušovat celistvost iluze. V okamžiku, kdy se totalitní systém dostane k moci a ustaví svou iluzi coby jedinou realitu, je možno tuto iluzi prorazit jedině smrtí Vůdce, či jeho vojenskou porážkou.

Zajímavá je také analýza příčin holokaustu. Podle Arendtové na něm nesou značný podíl viny sami Židé. To by bylo řevu, kdyby kniha vyšla dnes.

Dorothea
20.08.2019

Geniální. Co víc dodat...

eviku19
14.05.2014

http://www.youtube.com/watch?v=RLMEcxdsMew
Jean -Luc Godard v tomto ani nie osem minutovom videu číta z tejto knižky..dobre vidieť:)

namoki
26.12.2013

Moc zajimava knizka, podava srovnani totalitnich systemu a snazi se ukazat, jak vznikaji, dostavaji se k moci, jak funguji a jak ovlivnuji lidi zijici uvnitr. Moc doporucuji k precteni

Set123
11. února

Člověk si před tímto geniálním počinem Hanah Arendtové připadá poněkud méněcenný, neví jaksi, co by ke knize napsal, protože kniha je na straně jedné dost složitá na to, aby si člověk myslel, že ji bez dalšího pochopil v každém jejím ohledu (člověkem míním „já“, samozřejmě), na straně druhé je příliš komplexní ve svém celku, aby ji bylo jednoduše popsat, vyjádřit, vyložit. Pokusím se tak jen částečně shrnout co jsem si z textu odnesl a, možná moc expresivně, vyjádřit své pocity. Přísně vzato budu knihu spoilovat, ač nevím, jak by vyzrazení závěru odborné knihy mohl někomu vadit, zvláště, když je dost tušený a předvídaný, ale stejně na to raději upozorňuji.

V zásadě lze patrně říci toto: Hannah Arendtová, coby německá židovka a velká filosofka, pokouší se o to, o co se pokoušel vlastně téměř každý po čtyřicátém pátém roce a sice vyrovnat se s noční můrou nacismu, která se přehnala přes Evropu a stalinistickým terorem, který v Evropě ještě řádil. Snaží se o to uchopením nacismu a samozřejmě bolševického totalitarismu, pochopením jejich genese, systému, filosofie (či spíše mysticismu) a psychologie. A co si budeme, z hrubých charakteristik výše nastíněných je patrno, že měla k danému cíli dobré predispozice.

O komplexitě díla můžeme hovořit už proto, že ač „Totalitarismus“ se jmenuje pouze poslední ze tří dílů, rozbor totalitarismu začíná už antisemitismem a sice počátky moderního antisemitismu, tedy pohybujeme se v hlubinách 19. století, ba dokonce ještě dále. Už tato část je mimořádně zajímavá, přednáší nám totiž důvody, proč byli židé tak jednoduchým cílem. Zde si dovolím skromně říci, že tvrzení, že na holokaustu nesou značný podíl viny sami židé, je dost nešťastné. To Arendtová neříká. Z takové interpretace totiž vyznívá, že si to židé takřka zasloužili, respektive aktivně přispěli k tomu, že bylo přirozené chtít se jich zbavit. To ovšem není pravda. Židé se pouze nešťastně postavili (a ano, z části svou vinou, z části historickými událostmi), do takové pozice, že byli nejjednodušším terčem pro všechny, kteří chtěli útočit na národní stát. A tak to schytali. Čili nejedná se o nějakou formu spoluviny, jakožto spíše o nešťastnou pozici a jistou nepraktičnost, kterou autorka velice detailně popisuje. Každopádně v daném dílu pro mne osobně nejzajímavější byl velice zajímavý pohled na Dreyfusovu aféru, kterou se autorka zaobírá velice detailně a která je opravdu velmi fascinující.

Další kniha řeší genezi a paradoxy imperialismu, potažmo vznik moderního rasismu a byrokracie. Nutno podotknout, že definice daných termínů jsou u paní Arendtové dost svérázné, takže musíte přistoupit na její filosofickou hru. Tento díl byl pro mě asi nejcizejší, nevěděl jsem o daném tématu de facto nic. A proto byl velice zajímavý. Patrně nejdůležitější pro celkové vyznění díla je samozřejmě kapitola o panslavismu a pangermanismu.

Ale důležité je, co je to vlastně ten totalitarismus? Genesi autorka opsala velice podrobně. Na řadě je tedy systém. Nu a ten je samozřejmě naprosto absurdní. Ztracený, osamocený člověk shluklý do mas našel svůj smysl v naprostém nesmyslu. Redundance v rámci organizace, její nestálost, hierarchie, která ve skutečnosti pozbyla mocenské návaznosti, nepredikovatelnost a znásilnění principu enumerativnost veřejnoprávních pretenzí, coby vůdčí zásady tohoto podivuhodného a neuvěřitelného kolosu. Něco nepředstavitelného a nepochopitelného.

Pokusila se tedy autorka o to, co je na díle patrně nejzajímavější. Pokusila se najít psychologii totalitarismu a pochopit psychologii jemu podřízených subjektů. Psychologii té šílené formy vlády sui generis, která ani nemá formu. 600 stran na kterých se o toto autorka pokouší a po jistou dobu to třeba i vypadá, že se jí to povede, ale člověk cítí, že to tak nějak stále není celé. Arendtová vám vysvětlí proč a vy obratem odpovídáte: Jasně, ale proč? A na to přijde ta nejhrůznější odpověď, odpověď podvědomě tušená, ale stále neuvěřitelná, nepřijatelná: I přes všechnu tu snahu dobrat se podstaty psychologie totalitarismu nacistického a bolševického, stejně jako podřízených subjektů daných totalit, musíme nezbytně dojít k závěru, že jejich specifikem je psychologie absentující. Podstatou, jedinou hloubkou, kterou v těchto režimech můžeme najít je destrukce, rozbití, roztříštění každého celku tak, aby z něj nic nezbylo. Tyto totalitarismy ovládají vše tím, že z něj udělají nic. Vrcholná, absolutní forma totalitarismu se vyznačuje kompletní a úplnou prázdnotou reálného světa, jediné co zbývá, je fikce, ídea jakéhosi fikčního světa.

A to je něco strašlivého. Arendtová v dosti katastrofickém závěru tohoto monumentálního počinu nám říká něco, co je absolutně mimo chápání lidského mozku. Mimochodem, stejnému závěru došlo i mnoho jiných filosofů. Ale de facto všichni (ti které znám já, odporný postmodernista), shodli se na tom, že to vše je vrcholem modernity, finální erupce osvícenství, která zasypala Evropu a na nás je se od ní odklonit. Shodují se na tom (neo)marxisté na straně jedné a postmodernisté na straně druhé. Arendtová mezi ně nepatří a i její metodologie je mezi nimi naprosto svérázná, což její dílo činí jen o to zajímavějším.