Proud času
Michael Crichton
„Cestování časem není možné, to ví přece každý,“ vysvětluje v knize Michaela Crichtona Proud času viceprezident výzkumné společnosti ITC. Jenže – ono to není tak docela cestování časem, jako spíš… Výsledkem zkrátka je, že dva vysokoškolští učitelé a dva postgraduální studenti historie se ocitnou ve čtrnáctém století, v době pokroku a válek, zbožnosti a krveprolévání. Jejich akademické znalosti jsou vystaveny těžké zkoušce a oni musejí použít všechny duševní a fyzické schopnosti, veškerou svou obratnost, odvahu a sílu vůle, aby dokázali přežít a vrátit se do současnosti. Pokud je ta současnost bude vůbec ochotna přijmout zpátky…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2004 , BaronetOriginální název:
Timeline , 1999
více info...
Přidat komentář
Jiné knihy mě nadchly(Kořist,Kmen Andromeda,Skandální odhalení...) a proto jsem sáhla i po této,ale jsem zklamaná...Hlavní hrdinové jsou na útěku od začátku do konce,až je to otravný,jak se vždycky z každé situace dostanou,přestože nejsou ani vycvičení v bojových uměních,ani nad nimi nebdí andělíček strážníček...Děj se tak smrsknul na začátek a nakonec.Dojem nezachránila ani lákavá myšlenka cestování časem.
Napínavé, akční, poučné, strhující...ale: těch akčních scén, kdy hlavní hrdinové odněkud / před něčím prchají a zase a znovu zázračně uniknou je moc, to je čtení pro děti, navíc to zabírá snad půl knihy.
Oceňuji fundovaný a čtivý vhled do středověkých reálií i kvantové fyziky.
Jsem zklamaný z toho, že v knize není nějak víc rozehrán motiv komunikace současnosti s minulostí, časový paradox nebo tak něco. Naši hlavní hrdinové minulost hodně ovlivnili, zanechali tam svou stopu a autor se mohl aspoň v jedné kapitole na konci vrátit na Castelgard a trochu si to užít. Na to, jaké možnosti takto rozehraná situace nabízela, z toho autor vyhmátl v zásadě jednu - akční - stránku příběhu. A díky tomu se kniha řadí sice k nadprůměrnému, ale přeci jen pouze k oddechovému čtivu.
Začalo to zajímavě, aby se z toho nakonec stal 'obyčejný' historický román, a ty já moc nemusím. Nicméně, když odhlédnu od určité části uprostřed knihy, která mě nudila, to bylo čtení velmi přínosné, napínavé a zajímavé.
A pro tohle mám rád Crichtona. Kniha byla po pomalejším rozjezdu plná nepřetržité akce. Na to, že to byla 400 stránková kniha, tak utekla hodně rychle.
Kniha, která vás chytne a nepustí, dokud neotočíte poslední stránku. Výborný thriller o cestování časem, ve kterém navíc uvěříte, že cestovat v čase je možná i reálná věc, stačí mít jen dobré znalosti z fyziky. :)
Proud času se mi velmi líbil. Snad je pravda, že její hrdinové mají velké štěstí, ale kdo by psal o lidech, kteří hned první den zemřou. Nebo o něčem, co je naprosto nezáživné, známé a nebo probrané. Crichton zde skloubil historii s vědou a zlidštil tak složitou tématiku do velmi dobře propracovaného příběhu.
Tato kniha nepatří k těm lepším, ale rozhodně není špatná. Crichton si opět vybral jeden jev z teoretické fyziky (kvantovou mechaniku) a zaobalil ho do rozsáhlého příběhu. Tentokrát možná až příliš rozsáhlého, protože zpočátku, kdy se kniha věnuje technické stránce celého problému, děj odsýpá a nevyhnutelně směřuje k hlavnímu tématu, cestě do minulosti. Tam se tempo děje pomalu začne ztrácet, až ke konci příběhu působí jako uměle prodlužované. Hlavní hrdinové stále ne a ne se vyhrabat z problémů a ve chvíli, kdy už to vypadá nadějně, zase něco nevyjde.
Filmové zpracování také není nic extra, ale za to bych vinila především scenáristy, kteří si z knihy vycucli jen hlavní myšlenku, hlavní postavy okopírovali a přizpůsobili je americkým standardům, což se dá málokdy považovat za plus. Na technické detaily se vykašlali úplně, takže z předlohy zbyl pouze výlet do středověku, který nedopadl zrovna nejlépe.
Když člověk moc nepřemýšlí nad tím cestováním v čase (mezi vesmíry) a nad "nesmrtelností" hlavních hrdinů, tak se jedná o docela slušné čtení, místy velice napínavé. Ale určitě se jedná o podprůměr od tohoto autora.
Nedávno zesnulý Crichton patří k autorům, kteří dokáží namixovat správný koktejl jak z různých vědeckých oborů, tak je rozvinout v docela zajímavou vizi a vytvořit tak velmi čtivý, po literární stránce řemeslně zpracovaný hybrid sci-fi a thrilleru, okořeněný navíc v různých knihách takřka mikroskopickým pohledem na různá prostředí. Není divu, že jsem docela s chutí řadu jeho knih přečetl a dodnes po nich čas od času do knihovny sáhnu.
Tentokrát to byl Proud času – podle statistik docela čtená kniha. Ba i komentářů je u ní pár. Co mne ale překvapilo, je skutečnost, že ji vlastně všichni komentátoři hodnotili jako lehké oddychové dobrodružné čtení s historickým pozadím.
Proboha, to si nikdo nevšiml, že byl učiněn pokus o primitivní vysvětlení základů kvantové teorie pole? Které mimo jiné pořádně nerozumí ani fyzici na ní pracující. A to je na ní vlastně postavena celá zápletka knihy.
Na jejím praktickém využití vlastně staví hlavní zloduch svůj „podnikatelský záměr“ – a tady autor docela dobře vystihl kulturní devastaci budoucích pokolení (kterou můžeme vidět už dnes) – skutečnost, že lid chce být baven a sycen autentickými zážitky (vzrůstající obliba různých reality show a soutěží – dnes pochopitelně pečlivě narežírovaných).
A jako třetí bych chtěl vyzdvihnout historický rámec knihy – je pochopitelně diskutabilní reálnost popisovaných dějů, způsobu života a myšlení našich předků. Máme ale jako produkty technické civilizace tendenci nahlížet na obyvatele našich zemí v období označovaném jako středověk jako na bandu nemytých a smradlavých idiotů s vykotlanými palicemi a s chováním řeznických psů. Ono to ale bude asi trochu jinak. Kdyby byl tento pohled správný, nebyli by schopni zvládnout v podstatě globální ekonomiku s obchodem přes kontinenty a vytvořit stavby, nad nimiž i dnes stojíme v úžasu a přitom v čase, který bychom dnes nebyli i se svou technikou schopni dosáhnout.
Takže pokud budete knihu číst, nežeňte se jako psi po zaječí stopě po její – byť zajímavé -dějové linii, ale dívejte se i okolo sebe, nepřijdete o nic z děje a akce, získáte ale možná i něco navíc než pouhé pobavení.
Autor pravděpodobně překonal rekord vyváznutí hrdinů z rozmanitých smrtelných nebezpečenství na stránku. Nicméně některé myšlenky jsou opravdu inspirující a už jen kvůli historickým reáliím 14. století stojí kniha za přečtení.
Jak to u
Crichtona bývá, hrdinové mají s pekla kliku, protože by normálně nepřežili ani den. Ale je to hodně zajímavé dobrodružné čtení.
Lehká, dobře čtivá knížka, která rozvíjí myšlenku chování současných lidí ve 14.století.
Štítky knihy
zfilmováno cestování časem thrillery sci-fi
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
Kniha Proud času je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 404x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 25x |
| Knihotéce | 161x |
| Chystám se číst | 123x |
| Chci si koupit | 23x |
| dalších seznamech | 4x |
Tohle nemá snad jedinou přidanou hodnotu. No dobře, dvě: Dlouhá, úzká pole. To aby se nemusel oráč tolikrát otáčet a sporá fyzička středověkého lidu ve srovnání s fitness muskulaturou dneška (dnešek prohrává)...trochu málo. Nevím co potřeboval Michael honem, honem splatit, ale něco určitě. Jinak by se pod tuhle šedivou nudu nepodepsal. Jen za jméno autora ještě 3 slabé *** dám.