Proti všem
Alois Jirásek
Historická epopej Proti všem zaujímá jistá specifika mezi romány Jiráskovy doby, a to především v autorově schopnosti maximální dějovosti a rozvinuté kronikářské stavby. V první části prózy Proti všem, nazvanou Skonání věku, vystupuje do popředí spíše element krajiny, část druhá, Kruciata, je především dějová, část závěrečná, Boží zástup, je počtem kapitol i rozsahem nejkratší, ale je dramatickým zakončením celého díla. Hlavní dějiště epopeje autor tentokráte situoval do jižních Čech, na Tábor. Přední skupinku fiktivních hrdinů zvolil z venkovského zemanstva, z lidí, kteří odešli na Tábor a do Žižkových polních vojsk z pohnutek nikoli sociálních, ale ideových. Konkrétně jsou to zemani z Hvozdna, Ctibor z Hvozdna, adoptivní otec mladého Ondřeje a dcery Zdeny. Jednotlivé akce a činy odpůrců kalicha pak autor často předvádí s využitím postupů dobrodružného románu. Jejich dějová linie i celý román se otevírá únikem louňovického probošta a novicky Marty před zástupy kališníků. Vzápětí se pak rozbíhají velké kroky probošta Petra proti kališníkům, jeho nebezpečné putování do tábora císaře Zikmunda na Kutné Hoře, jednání s Oldřichem z Rožemberka, společné válečné akce proti husitům, porážka v nich a proboštova smrt. Oproti tomu zdomácnění novicky Marty na Táboře a její perspektiva sňatku s Ondřejem předvádí, že Žižkovy vítězné vojenské operace měly dalekosáhlé důsledky i pro soukromé osudy lidí. Hlavní téma Proti všem – obrana kalicha a země před Zikmundem a potom i obrana proti sektářskému radikalismu uvnitř samotného Tábora – je sledováno pomocí rodiny z Hvozdna. Tři obyvatelé tiché zemanské tvrze jsou vtaženi do velkého hnutí a autor je rozestavuje tak, aby jejich prostřednictvím bylo možné, podobně jako kamerou, obhlédnout celé dění. Nejmladší z této trojice, panic Ondřej, je uplatněn jako čestný bojovník polních tažení Žižkova vojska a jako očitý svědek vítězných bitev. Při jednom svém zranění se seznamuje s novickou Martou a vzájemná náklonnost přerůstá v lásku. Přestože se Ondřej od své milé neustále vzdaluje, veden povinnostmi Žižkova bojovníka, ve třetí části románu nalézá chvíli, aby se s Martou srozuměl, že se k ní vrátí. Druhá mužská postava – Ctibor z Hvozdna se „očistil“ teprve Husovými kázáními, do té doby byl tvrdý člověk, své ženě a jediné dceři nerozuměl a nedbal na to, co si myslí o jeho rozhodnutích. V poměru k husitskému hnutí vystupuje Ctibor z Hvozdna jako kritik a soudce všech táborských krajností jako bylo pálení kostelů, ničení obrazů, náboženský fanatismus a konečně i volná láska adamitské sekty. Skutečnost, že se k sektě přidala dcera jeho odmítavou reakci spíše ještě zesiluje, než aby ji problematizovala. Jediný kdo nám tedy dovoluje poznat i nejradikálnější táborskou větev je postava Zdeny z Hvozdna, která svou mravní a citovou opravdovostí i tragickou smrtí představuje to, co jako odkaz husitství může přijímat člověk nové doby: touhu po družném lidství, po nesobecké spolupráci. Tragický skon, který paní Zdenu s Bydlinským (jeden z táborských mladých kněží) zaskočí ve chvíli, kdy se (pozdě) rozhodli sektu adamitů opustit, aby ochránili sebe a svoji lásku před zfanatizovaným davem, ukazuje velmi kriticky na tuto sektu, odsuzuje jejich ideologii a morálku. Ve světle jejího údělu dostává doba vítězných husitských bitev tragickou perspektivu nenaplněných ideálů. zdroj: http://pohodaveskole.net/... celý text
Přidat komentář
Překvapivě poutavé a čtivé. Hodně dějová linie bez hlubších popisů prostředí či psychologických pochodů. Podle mě nejde o genia první kategorie, ale jako román pěkné. Překvapivě dobré, i ten jazyk člověk brzy navykne.
Padlo mé základoškolské tabu. "Přečetl jsem Jiráska". Tedy jedno jeho dílo. Zatím. A jaké to bylo? Skvělé! 700+ stran jsem docela proletěl a musím říci, že jsem opravdu nečekal, že kniha bude mít neustále spád a bude mne pořád bavit.
Oproti zde zmíněným delším popisům přírody, okolí a scény osobně nic nemám, právě naopak. Velmi rád si modeluji scénu děje.
Resumé?
Chtěl jsem se trochu nahlédnout pod pokličku husitství + náramně jsem si početl = win-win.
Jirásek mne opravdu příjemně překvapil, určitě sáhnu po dalším jeho díle.
Kniha nás v mládí silně ovlivnila - dokonce jsme si vyrobili cepy a válčili jsme s nimi.
"Houfnic, jež nahrazovaly bratřím počet, nebylo v té chvíli možná znovu nabíti."
Tahle větička mi straší v hlavě už desítky let a je to myslím to jediné, co jsem z toho jako kluk pochopil. Protože Proti všem není dobrodružné povídání o bojovnících a jednom geniálním vojevůdci, ale učebnice dějepisu. Autor tady charakterizuje situaci v Čechách pár let po popravě Jana Husa, analyzuje, jak postupně docházelo k polarizaci obyvatel do dvou vyhroceně nepřátelských komunit, vysvětluje, jak to mohli Češi aspoň na pár století vyhrát a ještě docela přesvědčivě ilustruje, čím se Češi 15. století lišili od nás. To vše prosím na základě velmi důkladného studia historických pramenů. Jestli chcete vědět o husitské době něco jiného než školní předžvejkaniny, doporučuji tuhle knihu. Dovolil bych si vyslovit názor, že jak nám to napsal mistr Alois, tak nějak to možná opravdu bylo.
Po třech knížkách od stejného autora mě už stará čeština nezpomalovala. Četlo se to dobře, husiti "doblí", všichni ostatní "okliví"... Dále na řadě Husitský král a Bratrstvo. Kdo by to čekal, že začnu číst Jiráska, ale když už člověka nenutí povinná četba, ale může to zkusit sám od sebe, hned je to jiné. Ale je samozřejmě třeba proložit to nějakou dobrou fantasy.
Zde Jirásek nabírá na síle, intenzita příběhu a historických okolností zesilují stránku za stránkou. je to napsané svižně a přesto nevynechává žádné prvky tehdejší doby. Kdo chce stanout uprostřed dramatického a naprosto efektního příběhu a při tom si přečíst právě tohoto autora není lepší volby. Fakt že se již nacházíme v jakési paralýze je citelný a jako by odkazuje na události příští.
Další z knih která se snaží vysvětlit skutečnost normálních lidí v boji proti šlechtě ,cizákům, církvi. Obyčejní a prostí lidé umírali za svobodu jak názoru tak i náboženství.
Prvních 20 stran jsem si musel trochu zvykat na styl a jazyk, ale kniha se parádně rozjela a hodně bavila mě až do konce. Nutno však podotknout, že moje znalosti historie jsou tragické, takže děj byl pro mě překvapující a o to víc mě četba bavila :)
Na rozdíl od jiných Jiráskových knih jsem si Proti všem docela užíval. V roce, kdy jsem ji četl,byla opravdu pořádná zima, která umožnila výstavbu parádního sněhového hradu. který byl do jara mnohokrát střídavě dobyt husity a křižáky (a mnohokrát byli pěkně dobiti i účastníci bojů, které byly neobyčejně líté) než jej definitivně dobylo slunko. Neobyčejně (přes četné boule) milá vzpomínka, třebas ne zcela literární.
Štítky knihy
náboženství zfilmováno křižáci husité Jan Žižka křížové výpravy husitství kněží Zikmund Lucemburský, 1368-1437 Češi a Němci
Část díla
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Velmi zajímavé čtení (byť trochu zdlouhavé, ale spád přijde :) ). Kniha je vyprávěna nejen z pohledu jednotlivých postav ze strany husitů, ale i ze strany katolíků, takže čtenář (nebo aspoň já) nenabyde dojmu, že jedna strana je lepší/horší než druhá. Pěkný závěr knihy také spočívá v tom, když sebývalá katolická jeptiška dá dohromady s husitou..