Proti všem
Alois Jirásek
Náboženské husitské hnutí zachvátilo celý český národ. Sedláci, měšťané a vladykové prodávají své statky nebo je v náboženském fanatismu zapalují a za zpěvů husitských písní odcházejí za ostatními bratry a sestrami k Táboru. Cestou ničí kláštery a hubí nepřátele kalicha. Na mohutném ostrohu hory Tábor vyrůstá pod rukama pilných bratrů nové město, které se plní nadšenými božími bojovníky, ale i fanatickými sektáři a blouznivci. Probošt vypáleného louňovického kláštera prchá spolu s novickou Martou a sakristánem před oddíly husitů. Kdyby je husité chytili, čekala by je jako odpůrce přijímání podobojí jistá smrt. V blízkosti vesnice Bukovska se sice s jedním oddílem husitů téměř setkají, ale podaří se jim včas utéct. Hledají úkryt v sousedním Hvozdně, kterému vládne vladyka Ctibor z Hvozdna. Ten zde žije se svou dcerou, vdovou Zdenou z Hvozdna, ve které díky hříšnému a poživačnému životu svého muže, kterého nikdy nemilovala, našlo velký ohlas kázání Mistra Jana Husa i ostatních husitských kněží, a s mladým Ondřejem z Hvozdna. I Ctibor z Hvozdna si zamiloval Jana Husa, nesdílel však dceřino nadšení pro radikální husitské kněze. Ctibor z Hvozdna poskytne uprchlíkům přístřeší. Při své obhlídce sousedního Bukovska se stane svědkem vypálení a zničení tamního kostela a dobytí tvrze husity. Spatří, jak většina vesničanů odchází do nového města Tábora – někteří sami zapalují své domy, jiní odcházejí s husity ze strachu před nimi. Zdena z Hvozdna přemlouvá svého otce, aby také odešli na Tábor. Ten váhá, Zdena odchází sama. Uprchlý probošt s novickou a sakristánem potají utíkají postranními cestami z Hvozdna a za doprovodu Ondřeje z Hvozdna se dostávají do bezpečí radonické tvrze Oldřicha z Rožmberka a odtud dále na jeho hrad Příběnice. V Táboře se Zdena z Hvozdna rychle zabydluje – pomáhá v místním špitále, ve kterém pečuje o raněné. Setkává se s mladým knězem Bydlinským a knězem Kánišem – oba patří mezi radikální husitské kněze. Odmítají pomáhat Praze, na kterou se chystá Zikmund s křižáckou výpravou, neboť ji pokládají za hříšné město. V Táboře se objevuje i Ctibor z Hvozdna s Ondřejem. Chce být hlavně dceři nablízku. Probošt louňovického kláštera se vydává za císařem Zikmundem jako posel Oldřicha z Rožmberka. Na husitském území se pohybuje v přestrojení, na území, které ovládají křižáci, ve svém duchovním oděvu. Při cestě je svědkem řádění cizích vojsk, která zabíjí bezbranné ženy i děti a vše pálí na cestě ku Praze. V Kutné Hoře se setkává s císařem Zikmundem. Domluví s ním další plán – Zikmund napadne Prahu a ve stejnou dobu Oldřich z Rožmberka Tábor. K Zikmundovi dorazí i poselstvo z Prahy – chtějí zabránit útoku na Prahu, ale zároveň požadují, aby Zikmund akceptoval přijímání podobojí. Zikmund se jim však vysměje. Žižka i přes odpor knězů Kániše a Bydlinského táhne Praze na pomoc. Ve vojsku se nachází i Ondřej a Ctibor z Hvozdna. Zatímco se Žižka připravuje na boj s křižáckou výpravou, dozvídá se o tom, že Oldřich z Rožmberka obklíčil Tábor. Vysílá tedy část vojska Táboru na pomoc – mezi ním i Ctibora z Hvozdna a Ondřeje z Hvozdna. Při vítězném boji o Tábor je Ctibor těžce zraněn. Dostává se do špitálu v Táboře, ve kterém o něj pečuje jeho dcera Zdena. Dozvídá se, že si Zdena chce vzít kněze Bydlinského. Ctibor z Hvozdna se sňatkem nesouhlasí, neboť je mu proti mysli radikální a fanatické učení Bydlinského. Zdenu však nemiluje jen kněz Bydlinský – i kněz Kániš k ní zahořel. Mezi oběma knězi tak vzniká silná rivalita. Ondřej z Hvozdna pospíchá s vojskem zpět ku Praze. Husité se opevnili na Vítkově. Vojsko císaře Zikmunda přebrodí Vltavu, aby zaútočilo na husity. Husité se však ubrání a zvítězí. Ondřej z Hvozdna se s ostatními vrací na Tábor. Ctibor z Hvozdna se už cítí lépe. Na hradu Příběnice uprchlá novicka často vzpomíná na Ondřeje z Hvozdna. I na Příběnicích je vězněno mnoho husitů. Ti se vzbouří a podaří se jim vyslat zprávu na Tábor. K Příběnicům tak dorazí husitské vojsko a hrad dobyde – věznění husité jsou volní. Správcem hradu se stane Ctibor z Hvozdna. Novicka se opět setkává s Ondřejem z Hvozdna a ten jí chrání před rozběsněnými husity. Vezme ji pod svojí ochranou na Tábor. Zde novicka přechází na husitskou víru. Kněz Kániš i Bydlinský v Táboře bouří své přívržence proti ostatním husitům. Nakonec jsou však většinou vyhnáni z Tábora do městečka v podhradí Příběnic, spolu s nimi i Zdena z Hvozdna. Žárlivý Kániš popouzí ostatní proti Bydlinskému – podaří se mu zfanatizovat dav svých věrných, kteří Bydlinského i Zdenu z Hvozdna upálí v jejich domě. Pomoc, kterou k nim pošle Ctibor z Hvozdna, přichází pozdě. Adamité kolem kněze Kániše jsou poté Žižkou rozprášeni... Zdroj: aloisjirasek.cz... celý text
Přidat komentář
Překvapivě poutavé a čtivé. Hodně dějová linie bez hlubších popisů prostředí či psychologických pochodů. Podle mě nejde o genia první kategorie, ale jako román pěkné. Překvapivě dobré, i ten jazyk člověk brzy navykne.
Padlo mé základoškolské tabu. "Přečetl jsem Jiráska". Tedy jedno jeho dílo. Zatím. A jaké to bylo? Skvělé! 700+ stran jsem docela proletěl a musím říci, že jsem opravdu nečekal, že kniha bude mít neustále spád a bude mne pořád bavit.
Oproti zde zmíněným delším popisům přírody, okolí a scény osobně nic nemám, právě naopak. Velmi rád si modeluji scénu děje.
Resumé?
Chtěl jsem se trochu nahlédnout pod pokličku husitství + náramně jsem si početl = win-win.
Jirásek mne opravdu příjemně překvapil, určitě sáhnu po dalším jeho díle.
Kniha nás v mládí silně ovlivnila - dokonce jsme si vyrobili cepy a válčili jsme s nimi.
"Houfnic, jež nahrazovaly bratřím počet, nebylo v té chvíli možná znovu nabíti."
Tahle větička mi straší v hlavě už desítky let a je to myslím to jediné, co jsem z toho jako kluk pochopil. Protože Proti všem není dobrodružné povídání o bojovnících a jednom geniálním vojevůdci, ale učebnice dějepisu. Autor tady charakterizuje situaci v Čechách pár let po popravě Jana Husa, analyzuje, jak postupně docházelo k polarizaci obyvatel do dvou vyhroceně nepřátelských komunit, vysvětluje, jak to mohli Češi aspoň na pár století vyhrát a ještě docela přesvědčivě ilustruje, čím se Češi 15. století lišili od nás. To vše prosím na základě velmi důkladného studia historických pramenů. Jestli chcete vědět o husitské době něco jiného než školní předžvejkaniny, doporučuji tuhle knihu. Dovolil bych si vyslovit názor, že jak nám to napsal mistr Alois, tak nějak to možná opravdu bylo.
Po třech knížkách od stejného autora mě už stará čeština nezpomalovala. Četlo se to dobře, husiti "doblí", všichni ostatní "okliví"... Dále na řadě Husitský král a Bratrstvo. Kdo by to čekal, že začnu číst Jiráska, ale když už člověka nenutí povinná četba, ale může to zkusit sám od sebe, hned je to jiné. Ale je samozřejmě třeba proložit to nějakou dobrou fantasy.
Zde Jirásek nabírá na síle, intenzita příběhu a historických okolností zesilují stránku za stránkou. je to napsané svižně a přesto nevynechává žádné prvky tehdejší doby. Kdo chce stanout uprostřed dramatického a naprosto efektního příběhu a při tom si přečíst právě tohoto autora není lepší volby. Fakt že se již nacházíme v jakési paralýze je citelný a jako by odkazuje na události příští.
Další z knih která se snaží vysvětlit skutečnost normálních lidí v boji proti šlechtě ,cizákům, církvi. Obyčejní a prostí lidé umírali za svobodu jak názoru tak i náboženství.
Prvních 20 stran jsem si musel trochu zvykat na styl a jazyk, ale kniha se parádně rozjela a hodně bavila mě až do konce. Nutno však podotknout, že moje znalosti historie jsou tragické, takže děj byl pro mě překvapující a o to víc mě četba bavila :)
Na rozdíl od jiných Jiráskových knih jsem si Proti všem docela užíval. V roce, kdy jsem ji četl,byla opravdu pořádná zima, která umožnila výstavbu parádního sněhového hradu. který byl do jara mnohokrát střídavě dobyt husity a křižáky (a mnohokrát byli pěkně dobiti i účastníci bojů, které byly neobyčejně líté) než jej definitivně dobylo slunko. Neobyčejně (přes četné boule) milá vzpomínka, třebas ne zcela literární.
Štítky knihy
náboženství zfilmováno křižáci husité Jan Žižka křížové výpravy husitství kněží Zikmund Lucemburský, 1368-1437 Češi a Němci
Část díla
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Velmi zajímavé čtení (byť trochu zdlouhavé, ale spád přijde :) ). Kniha je vyprávěna nejen z pohledu jednotlivých postav ze strany husitů, ale i ze strany katolíků, takže čtenář (nebo aspoň já) nenabyde dojmu, že jedna strana je lepší/horší než druhá. Pěkný závěr knihy také spočívá v tom, když sebývalá katolická jeptiška dá dohromady s husitou..