Prokletí rodu Usherů
Robert R. McCammon
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475073/bmid_prokleti-rodu-usheru-twN-475073.jpg
4
143
41
V Zániku domu Usherů, klasickém příběhu z pera Edgara Allana Poea, umírá Roderick Usher i jeho sestra Madeline. Představme si však, že tito dva mají ještě jednoho sourozence, v němž se úděsné rodové dědictví přenáší do budoucnosti… Walen Usher, současná hlava rodu Usherů, pomalu umírá jako nemohoucí, zohyzděný stařec. Do své rozsáhlé přepychové rezidence v Severní Karolíně, kde generace Usherů skrývají tajemství tak ďábelské, že Rodericka dohnalo k smrti, svolává své tři děti, aby určil svého nástupce a dědice. Rix, jeden z Walenových synů a spisovatel hororů, který se zbytkem rodiny býval nejméně v kontaktu a jako Usher se nikdy příliš necítil, potřebuje nové téma na román. Po návratu do otcova domu začne v knihovně a na základě rozhovorů s obyvateli panství rozkrývat minulost, v níž nebyla nouze o záhady, šílenství, náhlá úmrtí a vraždy. Hrůza čiší nejen z dávného rodového prokletí, nýbrž i z tajuplné budovy vypínající se na ostrově uprostřed lesa, kde jako malý chlapec zažil největší děs svého života a která ho i nyní silně vábí do svých temných, nepoužívaných chodeb. Rix se v tomto nevlídném prostředí musí popasovat se vším, čemu se léta vyhýbal. Musí nejen zjistit, jaké je jeho místo v pavučinách záhadného rodu, nýbrž i to, kým sám vlastně je.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2021 , FobosOriginální název:
Usher's Passing , 1984
více info...
Přidat komentář
Román vychádza zo slávnej Poeovej poviedky resp. z nápadu, že na svete existoval ešte jeden Usher a po tom, čo hlavné postavy zahynuli a ich dom sa ponoril do desivých močiarov, tento ich súrodenec si ďalej žil svojím vlastným životom. Na prvý pohľad je všetko v absolútnom poriadku. Vietor kvíli, skučí a prechádza do tajuplného šepotu, noci sú temné a ponuré, v komínoch mrazivo vrieska meluzína a obrovské, prastaré stavby ukrývajú príšerné tajomstva, ktoré je rozumnejšie neodhaľovať svetu. A som veľmi rád, že niekto v ČR vydal starší horor (1984), prostredníctvom ktorého som sa zoznámil s v USA pomerne slávnym žánrovým spisovateľom. Druhou stranou mince je, že som s týmto románom ukrutne bojoval. Je to proste skoro 400 strán plných drobného, hustého textu, pričom postavy čítanie neuľahčujú. Skôr naopak: dlho mi trvalo, kým som si na ne zvykol. Je pravdou, že posledných 100 strán už dej odsýpal i vďaka tomu, že som sa v nich (a vzťahoch medzi nimi) lepšie orientoval, ale ako celok ma kniha ktovieako nezaujala. Pripomenula mi Relikviu od Childa & Douglasa. Okrem hororového žánru síce diela nemajú nič spoločné, ale obidve sú podľa mňa napísané až príliš dobre. Dané príbehy totiž až také zaujímavé nie sú a svojím spôsobom si nezaslúžili byť napísané takým kvalitným, „románovým“ štýlom. Mierne rozpaky som mal aj z priveľkého množstva tém (Žrava, Dýňák, telekinéza, strašidelný dom, zvrhlý rodinný klan), ktorých spracovanie ma napriek nadštandardnému počtu strán nechytilo. V dobrom ma pobavilo úvodné (šokujúce?) cameo. Oceňujem lacetku, atraktívny obal a autorov krátky medailónik na prebale. Trocha mi chýbalo úvodné slovo, ktoré by nám o románe (alebo jeho autorovi resp. období, v ktorom kniha vznikla) prezradilo viac. Chvíľu som dokonca zvažoval hodnotenie len 2*, ale napokon som dospel k záveru, že by to nebolo fér (mám dojem, že niečo, čo prekladá Milan Žáček, nemôže byť vyložená blbosť).
Příběh E. A. Poa neznám. Ale tahle kniha mě dostala, i když jsem si příběh musela znovu projít a uspořádat.
Je zde více dějových linek, které do sebe ale ve finále krásně zapadnou a najednou dává vše mnohem větší smysl. Do knihy jsem se začetla hned od začátku a posledních 100 stran jsem už hltala jedním dechem.
(V komentáři prozrazuju část děje):
Několik desítek stran mi trvalo, než jsem se začetla a pak mi příběh konečně strhl. Jednoznačně se jedná o napínavou a vpravdě bezútěšně hororovou záležitost. Ač příběh navazuje na Ushery od E.A.P., často jsem si během čtení i vzpomněla na nedávno čtenou Mexickou gotiku (sebezničující rodina, tajemná minulost zkažených předků, rodové zatížení a hrůzu vzbuzující dům, zápach nevětraných místností, umírající doslova za živa se rozkládající patriarcha, který slyší každý zvuk v domě a předává rodovou štafetu a dědictví, neužívání elektřiny, krvavé bohatství, které těží z utrpení jiných, …) . Zároveň je něčím jiným originální a působí hrůzněji. V hororech nemám tolik načteno, takže se možná jen jedná o klasické téma a toto je jednou z nesčetných hororových variací, kde hlavní roli hraje strašidelná budova, kde se mění počet místností a která promlouvá k příchozím různými způsoby.
Zatímco ponurá atmosféra Mex.gotiky může působit i temně sympatickým až romantickým dojmem a Pád domu Usherů je mistrovským, melancholickým až poetickým dílem, odpor v této knize nemá ono dekadentní kouzlo. Atmosféra je ovšem také fantastická, jen jiným a méně příjemným způsobem. V tomto příběhu převládá deprese, bezútěšnost, strach a román umí vyvolat až nepříjemně nehezké a živé pocity. Neuvěřitelná rozlehlost přepychem zaplněného Paláce plného starožitností jsou synonymem zla, sochy se smaragdovýma očima a vztáhnutýma rukama vidíte přímo před sebou stejně jako nebezpečně se rozbíjející okna, která musela být zazděna, proto je Palác ponořený do tmy. Nekonečné měnící se chodby a přeskupující se místnosti vzbuzují zvědavost a lákají k nahlédnutí, předně ale děsí a odpuzují svojí nepřehledností, pastmi a labyrintem. Před vstupem do Paláce se hromadí mrtvá zvířata, v Paláci se prý cosi schovává (démon?), takže není divu, že se lidé neopováží ani přiblížit... Okolní les plný trnů a kamenů působí „jako ostnatý drát“, který umí uvěznit a tnout do živého stejně jako dům, obloha je věčně rudá a v kraji jsou na denním pořádku bouřky.
Tyto působivé popisy jsou oživeny podivnými výrazy, které na mě zpočátku působily buď až úsměvně nebo zpočátku nejasně: krajem chodí Dýňák (nebo-li zloděj dětí, jenž je snad zmocněncem samotného ďábla), má černou šelmu Žravu (která požírá lidi), rozlehlá vila poblíž Paláce se nazývá Vrátnicí, místní chodí na Jazyk, ve zpustošené vesnici žije Král Hory, Usherové mají záchvaty a při nich se musí chodit schovávat před světlem a hlukem do prazvláštní Tiché místnosti…Psychologie postav je propracovanější, jednu z hlavních rolí tu hraje i kluk ze samoty, kterému monstrum uneslo bratra. Tajemství se postupně odkrývají, na konci čeká překvapení...
Popisovala jsem hlavně dojem z knihy a ten je o nepříjemných, nevyumělkovaných emocích, takže nemůžu říct, že je mi román přímo sympatický, každopádně je mi nelhostejný a autor patří podle mého mezi lepší autory horor. příběhů a nevlídných prostředí. Pocitově dávám 3,5*, kvalitativně si ovšem horor stojí rozhodně výš. Edgar Allan Poe to sice není, svojí osobitou hodnotu každopádně má.
(SPOILER) Naprosto fantastické, napínavé a děsivé. Skvěle napsané, některé postavy mi moc nesedly, ale to někdy bývá. Na konci do sebe všechno zapadne a je tam velké nečekaně odhalení, jen co mě mrzí, tak jsem nepochopila kdo vlastně byl ten ,,pan domácí”. Jinak jsem naprosto nadšena.
Kniha mě nadchla, má skvěle propracovaný děj. Pozvolna se seznamujete s rodinou Usherových a dozvídáte se o nich stále děsivější věci. Do toho příběhy Usherů z minulých generací, zvláštní obyvatelé kolem Usherlandu, podivná postava Dýňáka.. To mě docela dostalo, z koho se vyklubal Dýňák a v čem spočívala jeho práce :-O! Poslední třetina knihy byla docela jízda. Děj slušně graduje a všechno do sebe zapadne jako dílky skládačky. Kdo má rád temné knihy, doporučuji.
Priznám sa, že poviedku od Poea som asi nečítala, aspoň si to nepamätám (nejaké poviedky som čítala veľmi dávno), ale myslím, že to nevadí. Kniha má od začiatku tajomný dej – Usherova choroba, ktorá spôsobuje, že sa človek rozkladá zaživa, záhadný Palác (obrovská stavba z ktorej má Rix hrôzu) obklopený ešte záhadnejšími lesmi s príšerami... ako chytilo ma to od začiatku. Dej síce plynul pomaličky, ale to mi nejak nevadilo, aspoň tá atmosféra sa postupne stupňovala. S čím som ale mala obrovský problém sú postavy. Rix, ktorý je hlavnou postavou, ma vôbec nebavil, prišiel mi taký o ničom a ešte aj dosť ustráchaný. Zvyšok jeho rodiny bol proste strašný, možno okrem sestry, len tá sa tam vyskytovala celkom málo. Okrem rodiny Usherov sa tam objavujú aj ľudia žijúci na ich pozemkoch, napríklad rodina Tharpeových. New Tharpe v lesoch prišiel o brata, vzal ho tajomný Dýňak a on sám v sebe objavil nejakú nadprirodzenú silu, ale so stratou brata (na rozdiel od jeho matky) sa nevie zmieriť. A tu pre mňa nastal ďalší kameň úrazu, tá nadprirodzená sila... prišla mi strašne zvláštna a nejak mi tam celkovo nepasovala. A čím viac sa blížil koniec knihy, tým menej ma to bavilo a ani záver na mňa nejaký hlbší dojem nespravil (aj keď som to nečakala). Je to škoda, myslím, že kebyže sa autor viac venuje Usherom a menej tým ostatným veciam, tak by ma to chytilo viac.
Na knihu jsem se moc těšila…a byla zklamaná. Podle mě se ze skvělého námětu dalo vytěžit víc…zvlášť z minulosti rodiny Usherů.
Žrava a závěr…to pro mě bylo zklamání a už už jsem se těšila, až knihu dočtu a budu moci odložit.
Třebaže patří Robert R. McCammon mezi moderní tvůrce hororu, jeho kompozice zápletky je překvapivě komorní. Pečlivě si dává záležet na propracované psychologii postav, kdy jednoduchými tahy dokáže věrně vystihnout figury různých povah, přičemž každá z nich má v dramatu svou nezastupitelnou roli. Spisovatelovou nejsilnější zbraní je ovšem sloh a ten je v případě Prokletí rodu Usherů prvotřídní, což ještě umocňuje kvalitní překlad Milana Žáčka. Odstavce příběhu vás velmi snadno strhnou promyšlenou gradací, kdy se zdánlivě nesouvisející události postupně spojují v konkrétní celek a s blížícím se finále netrpělivě trnete v očekávání, jaké že to dekadentní šílenosti nakonec odhalí ikonické rodové sídlo. Dlužno podotknout, že autor se nespokojí pouze s vykuchanými těly, protože ty jsou jen zlomkem toho, co hrůzu dělá hrůzou. Tohle je chytrý horor s morálním přesahem, jehož cílem není šokovat, ale bezděčně vyvolat ve čtenáři pocit, že byl právě svědkem čehosi nevšedního. A to se povedlo.
Sága jedné rodiny, která dospěla na křižovatku. Hodně postav, hodně motivů a mnoho vrstev sahajících do minulosti. Děj se sune z kroka na krok, nespěchá, události se vrství, všechno se děje pod povrchem a téměř nenápadně. Erupce nastane až ke koncu. Jak jinak. Vyzrálý styl, zajímavé popisy a několik zvratů, autor se s postavami nemazná. Své místo na slunci si musí vybojovat. Mouchy to má - kniha vznikla v 80. letech, někdy moc magie, jedna hůl by snad stačila taky. Autor u nás málo známý byl inspirací celé řadě u nás známějších, takže pocit již čteného je celkem normální… déjà lu;)
Nějak se nemůžu začíst. Po přečtení recenzí jsem si říkala, že musím tedy vydržet, ale 190 stran a pořád nemám potřebu tu čtečku vzít do ruky :( A ten Dýňák mě fakt rozčiluje. Chtěla jsem se bát. Zatím jsem se dočkala jen popisu zaživa hnijícího Uschera staršího. Asi to balím a třeba někdy dočtu.
Já mám z této knihy smíšené pocity. Zaujal mě obal knihy tak jsem si ji pořídila. A celkem velký zklamání
Páni, to bylo! Hrůzostrašné, nečekané, fascinující. Tuhle knížku by určitě ocenil i sám Edgar Allan! Rozhodně doporučuju!
Čtenář postupně společně s hlavním protagonistou odhaluje tajemství záhadné a hříšně bohaté rodiny, v jejíž historii je možné najít vraždy, podvody, násilí a mnoho dalšího. Rix pohrdající rodinnou zbrojovkou se rozhodne odkrýt vše o své rodině a poctivě se snaží informace nastudovat. Jakmile vás ale jednou Usherland pohltí, je velice těžké vyprostit se z jeho sevření.
Jen málokdy se stane, aby mi kniha vzala slova a dílu Roberta R. McCammona se to podařilo. Příběh tajemné rodiny ve mne rezonoval ještě dlouho po jeho dočtení.
Musím přiznat, že paradoxně jsem měl asi největší "problém" s tahounem příběhu Rixem, asi už jsem poněkud alergický na děti z bohatých rodin, kterým nikdy nic nescházelo, ale zároveň mají potřebu jakési revolty proti rodině. Jasně, žít v rodině Usherů není nic snadného a leckomu by nakonec definitivně přeskočilo a ve svěrací kazajce by si pobrukoval písničku o ovečce. Ale v určitých aspektech chování mi prostě hlavní postava nesedla. To je však patrně to jediné, co bych knize vytkl, se zbytkem jsem byl natolik spokojený, že bych se nebál Prokletí rodu Usherů zařadit po boku Kill Creeku a nepřekonatelného Dracula do trojice nejlepších hororů roku 2021.
Na začiatku, asi prvých 80 strán som sa nevedela začítať a skoro som knihu odložila - to by bola škoda, lebo potom ma neskutočne chytila a už nepustila.
Je to naozaj horor a výborne napísaný, aj čo sa samotného spôsobu písania autora týka, za mňa úplne super. Spôsob písania mal v sebe niečo zo starosvetskej elegancie. :)
Veľmi oceňujem, že aj napriek naozaj temnej a ťaživej atmosfére, som si v knihe našla "priateľov", proste niektoré postavy som si naozaj veľmi obľúbila a mala som o nich strach. Tá atmosféra príbehu je skutočne hustá, úžasne temná, pozvoľna graduje a vedie k záveru, ktorý môže byť pre niektorých čitateľov naozaj šokujúci.
Kniha je naozaj obsiahla a v súvislosti s tým mi trošku vadili dve veci:
- príliš malé písmenká, hustý súvislý jednoliaty text
- autor mohol vynechať niektoré veľmi podrobné opisy a "zoznamy" vecí, ktoré išli trochu na úkor napätia a udržania pozornosti čitateľa :)
Samotný záver (pointa prekliatia) ma neprekvapil, vlastne sa to podľa mňa ponúkalo ako vysvetlenie počas celej knihy a tak nejako som stále dúfala, že to nebude len "toto", ale naozaj bolo. Vôbec mi to ale nevadí, hororov som prečítala už toľko, že očakávať od každého z nich absolútnu originalitu a prekvapenie by bolo odo mňa naivné :D
Odporúčam, je to výnimočné dielo.
Možná byla chyba číst to hned po skvělém Joe Hillovi, ale zkrátka tohle působilo vedle jeho stylu jako chudej příbuznej. Nakonec jsem se sice začetla, zajímalo mě, co bude dál, ale stejně jsem si to moc neužívala. Pointou jsem byla trochu zklamaná. A do toho všechny ty kouzla a čáry...
Ale obálka je parádní!
Skvěle napsaný horrorový román. Od autora jsem znal zatím jen povídku "Noční stíny" z výborné antologie horrorů Hlas krve, která se mi moc líbila. Román je čtivý, napínavý, atmosféra je silná, fandům horrorů rozhodně doporučuji.
Kniha se mi moc líbila. Začátek knihy mi připadal trochu slabý, nepřipadal mi tak poutavý, chytlavý. Pak se ale kniha začala rozjíždět a já se začetla a nemohla se odtrhnout. Myslím si, že autor dokázal skvěle propojit minulost a přítomnost. Pomalé odkrývání minulosti, co se děje v tom lese, co je doopravdy v tom domě, jak to spolu souvisí... pomalu vrůstající napětí. Překvapení rozhodně v knize nechybělo. Líbilo se mi vyprávění z pohledů více postav. Některé kapitoly končily v tom nejlepším a pak následovalo vyprávění z pohledu jiné postavy. To jsem pak dychtivě otáčela stránky.
Musím říct, že mi tahle kniha připadala jako horor, i když jsem se při ní nebála. To by chtělo silnější kalibr, abych se já bála, ale občas jsem při čtení měla husinu. Občas mi sice přišlo, že autor popisuje do úplných detailů něco, co je úplně zbytečné a moc mě to nebavilo. Taky se mi občas pletly postavy. Ale rozhodla jsem se, že za to strhávat hvězdičku nebudu. Když pomyslím na příběh, tak mám chuť si ho přečíst znovu. Jak tahle kniha ukazuje, tak být nejbohatším člověkem automaticky neznamená štěstí. Spíše naopak. Některé bohaté rodiny mají tajemství, o kterých se nám ani nesní.
Zánik domu Usherů od E.A.Poea jsem nečetla. Nevím tedy, jestli se v něm děj odehrával v Paláci, který je v Prokletí rodu Usherů popsán jako tajemný, záhadný, jako samotné zlo, ale v této knize v něm již rodina nebydlí, i když je středem příběhu. Pátráním po historii svých předků nám odkrývá Rix, potomek Usherů, hrůzné skutečnosti. Od začátku je kniha velice čtivá a já jsem si ji jen užila. Doporučuji.
Štítky knihy
tajemno dekadence rodina horory strašidelné domy mysteriózní, mystéria strašidelné příběhy
Autorovy další knížky
| 2021 |  Prokletí rodu Usherů |
| 2013 | Masky apokalypsy |
| 2023 | Smrt před úsvitem |
| 2017 | Čarodějnice z Fount Royal |
| 2016 |  Bitevní hranice Země |
Kniha Prokletí rodu Usherů je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 161x |
| Čtenářské výzvě | 25x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 221x |
| Chystám se číst | 160x |
| Chci si koupit | 48x |
| dalších seznamech | 10x |
Překvapilo mě, že je knížka z roku 1984, pač nese všechny znaky současného mainstreamového literárního hororu. Což znamená, že je přístupná vlastně každému, koho baví fantasy jen lehce okořeněné kapkou hororu. Prokletí rodu Usherů není špatná knížka, ale hrozně povrchní, útočící na první dobrou, nedokáže moc strhnout nebo zaujmout. A vedlejší dějová linka už je pak vyloženě otravná. Inspirace Kingem je z toho samozřejmě cítit z každé stránky, leč Stephen je kvalitou přeci jen "trošku" jinde. Ale v "halloweenském týdnu" to svůj účel celkem splnilo :-)