Bretaňské poměry
Jean-Luc Bannalec (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219393/bmid_bretanske-pomery-Y4n-219393.jpg
4
418
133
Případy komisaře Dupina série
1. díl >
První případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně – na konec světa. V malebné pobřežní vesničce je jednoho horkého červencového rána nalezen zavražděný stařičký majitel slavného hotelu. Komisař Georges Dupin se v bretaňské letní idylce záhy dostává na stopu podivuhodného tajemství..... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
Bretonische Verhältnisse , 2012
více info...
Přidat komentář
Velmi uhlazená detektivka, která mi připoměla maigretovky. Komisař Dupin tráví třetinu času povídáním si s podezřelými a další dvě třetiny procházkami po malebném bretaňském městečku a sezením v kavárnách. Vyprávění je pomalé, ale rytmické jako příboj a bylo příjemné nechat se jím ukolébat.
Příjemná detektivka. Ze začátku jsem se bála, že se mi bude špatně orientovat ve francouzských jménech (nejsem zrovna s francouzštinou blízký kamarád), ale ukázalo se, že je to zbytečné. Postav je přiměřené množství a jsou snadno zapamatovatelné, děj má spád, prostředí je zajímavé a hezky vylíčené, s atmosférou. Určitě si přečtu i další díly.
Už léta se do Bretaně chystám. Dnes, v době, kdy mě vláda ruku v ruce s koronavirem s bídou pustí do nejbližšího obchodu s potravinami, jde o milou ochutnávku aktuálně absolutně nedostupného prostředí. Z knihy mám příjemný dojem, převažoval pocit mé přímé přítomnosti na všech těch turisticky atraktivních místech, včetně dráždění chuťových buněk v místních restauracích, i pocity setkávání se zajímavými, svéráznými postavami, dokonce i se starou malířskou partou, jejíž sláva má teprve přijít.
80 % (doposud 128 hodnocení s průměrem 78 %).
I pro mě to byla poklidná klasická detektivka. Díky komentářům jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Nedá mi to a do svého komentu přidávám kousek, co mě pobavil: Kadegovi bylo asi pětatřicet, měl podsaditou postavu a kulatý, téměř dětský obličej, poněkud odstávající uši a na hlavě velkou lysinu. A považoval se za neodolatelného.
To byla ale pěkná detektivka! Fakt. "Bretaňské poměry" mi půjčil jeden dlouholetý kamarád (kterému tímto moc děkuji) a musím mu dát za pravdu, četlo se to tak nějak s lehkostí a skoro samo. Žádné drastické scény, žádné potoky krve, jen taková obyčejná vraždička na francouzském venkově.
Neumím přesně identifikovat čím to je, ale atmosféra knížky na mě působí jakoby to ani nebyl příběh ze současnosti. A dokonce mi něčím připomíná styl Agathy Christie.... Ten klid Bretaňské vesnice.... její obyvatelé.... Nejsem vůbec žádný velký frankofil, ale Bretaň má jistě své kouzlo. Myslím, že se ke komisaři Dupinovi ještě vrátím, protože mu to vyšetřování jde moc hezky.
A jako bonus jsem objevila jedno moc pěkné bretaňské přísloví: "Klidné moře neudělá z nikoho dobrého námořníka"
Rázovitá Bretaň, moře, slunce, nádherné divoké pobřeží, městečko malířů a mlýnů Pont Aven, Paul Gauguin, chytlavá zápletka, pro mě prostě výborná detektivka, která se naprosto strefila do mého vkusu.
Svérázný komisař Dupin a jeho ještě svéráznější způsob pátrání mi učaroval, a když se během čtení ještě projdete prostřednictvím Street View po nábřeží města Concarneau nebo uličkami městečka Pont Aven, které leží střídavě na břehu řeky nebo mořského zálivu podle aktuálního stavu přílivu (kdysi před lety jsem zde byla, o to víc mě to vše chytlo), bude zážitek úplný. A protože se děj odehrává na mnoha konkrétních místech, které autor s takovým porozuměním a láskou popisuje, můžete je všechna za pomoci Google maps navštívit. Po dočtení jsem ještě otevřela příslušné "malířské" weby a nahlédla do Pijoanových Dějin umění…
Jen pozor, kniha není pro milovníky divokých akčních thrillerů. Připomnělo mi spíš klidnou atmosféru některých detektivních příběhů Agathy Christie.
.... " Tak já ti Karlí nevím ..." jsem na tom jako Jiřina Bohdalová v jedné letité scénce s telofenem , ale k věci: už potřetí jsem otevřela knihu Bretaňské poměry a dočtu tak na 80. stránku - kniha mě zase nebere. Nemám ráda krváky a brutalitu, to mi vyhovuje, že tady není, ale chybí nějaký spád. Tak já nevím ... číst neb nečíst dál? Dostaví se něco, co mě zaujme? Na DB knih jsou celkem kladné ohlasy, ale za mne nevím??? Jsem divná?
Klasická, pohodová detektivka. Žádně potoky krve, strohé vyšetřovací metody. Chvilkami nuda, ale ono to k tomu i patří. Nebojte se jí :-)))
Tato detektivka od Bannaleca patří k nejlepším... nečekejte krváky a akci, spíš neustálé popíjení kafe :-)
Velmi klidná detektivka z Bretaně. Žádné strhující tempo, žádné hromady mrtvol nebo litry krve. Pátrání je založené na shánění informací a přemýšlení inspektora Dupina, který bez kofeinu a jídla nedokáže vydržet příliš dlouho. Nádherně vykreslené prostředí přírody Bretaně a malebných městeček u moře. Dobré čtení.
V rozporu s pravidlem číst série od prvního dílu jsem první díl příběhů komisaře Dupina četla až jako čtvrtý, prostě jsem ho nemohla sehnat. :) V tomto případě mi zdá se nic neuteklo. Pěkný příběh, rozhodně doporučuji k přečtení.
Klasická průměrná detektivka. Žádná krvavá lázeň. Prostě oddechové čtení.
Za mne příjemná detektivka, která je dobře napsaná a čtivá. Je pravda, že styl psaní je pozvolný, někdy je to bohužel tak trochu na škodu jinak zajímavého vyprávění. Jedná se zde spíše o detektivní klasiku, která se obejde bez drastických scén s potoky krve a hromadami mrtvol. To mi bylo opravdu hodně sympatické, stejně jako komisař Dupin. Ten se ve svém vyšetřování dostane na stopu jednoho tajemství, které nemělo být nikdy odhaleno - jak už to tak obvykle bývá :-). A celé vyřešení případu s touto skutečností (samozřejmě) úzce souvisí ;-). Knize tedy dávám poctivé čtyři hvězdičky a určitě se časem poohlédnu po pokračování.
Nebyl důvod odebrat ani jednu hvězdu z plného počtu. Sympatický hlavní hrdina, vtipné hlášky, zašmodrchaný případ. Pachatele jsem sice uhodla poměrně brzy, nicméně ani poté kniha neztratila spád a já byla napnutá, zda jsem se trefila. Nechápu, proč byl Dupin v anotaci prezentován jako milovník tučňáků, když podstatně víc své lásky věnoval kávě (můj člověk). A barvité vykreslení Bretaně bylo úžasné. Jdu na druhý díl.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány německá literatura Bretaň
Autorovy další knížky
| 2014 |  Bretaňské poměry |
| 2015 |  Bretaňský příboj |
| 2018 | Bretaňský příliv |
| 2017 | Bretaňská pýcha |
| 2016 | Bretaňské zlato |
Vlastně nevím proč jsem čekala takového bretaňského Hercula Poirota. :-) Takže jsem se chvilku srovnávala s tím, že hlavní detektiv používá mobil a nosí džíny. Vlastně se mi to líbilo, nemám tomu co vytknout, jen si nejsem jistá, jestli si příběh budu za pár měsíců pamatovat. Každopádně když nebudu mít co číst (haha), nebudu se rozpakovat sáhnout po dalším díle nekomplikované detektivky, kde hlavní vyšetřovatel není žádný superman a příjemně se u ní relaxuje.