Priepasť
Jozef Karika
Bývalý lezec trpiaci panickým strachom z výšok narazí na legendu o skalnej plošine v Tatrách, kde neznáma sila núti ľudí, ktorí tam zablúdia, skočiť do priepasti a zabiť sa. Nezvyčajné množstvo smrteľných nehôd v tejto oblasti mu nedá spávať. Rozbehne pátranie na vlastnú päsť, lenže skutočnosti, ktoré odhalí, sa vymykajú ľudskej predstavivosti a chápaniu. Za svoju zvedavosť kruto zaplatí – sám sa ocitne na hrane priepasti. Je stará legenda horských vodcov o nadprirodzenej sile zhadzujúcej ľudí do hlbín iba strašidelná fáma, alebo obsahuje zrnko pravdy?... celý text
Přidat komentář
První kniha od pana Kariky, která mě nakonec zklamala.. Do půlky jsem si říkala jak je skvělá, ale potom? Přišlo mi, že na každé stránce čtu jedno a to samé dokola a cítila jsem z ní strašnou depresivní náladu a u čtení mi nebylo vůbec dobře.. Nevím proč tomu tak bylo..
"Život je souboj s bolestí ve kterém nemůžeš zvítězit. Nakonec podlehneš stejně jako ostatní." Mám takové tušení, že se mi od Jozefa už nic nebude líbit ( a neposadí mě na prdel), tak jako Trhlina.
Pan Karika opět zabředl do skutečných reálií...
Představuje nám Vysoké Tatry jako kruté místo, plné smrti a nejistoty.
Stejně dopadla Tribeč v Trhlině, nyní stejným způsobem slovenské velehory.
Jenže narozdíl od geniálně pojaté Trhliny, Karika vsadil na komornější styl vyprávění, v kterém nedokázal udržet správné napětí. Příběhu by spíše slušela forma povídková, na román je vše příliš stále se opakující, vyvolávající stále stejné obrazy a nepříliš barvité dějové linie.
Slovenský autor psát umí. Ale v této knize jakoby psal často pro sebe, ekvilibristicky se ztrácel ve vlastních větách, a i když výborným způsobem popisuje martýrium hlavního hrdiny, tak spousta slov a úvah je zde navíc, čtenáře umrtvují, namísto aby v něm zažehly touhu polykat další a další odstavce.
Úplně překvapující není ani rozuzlení, i když se zřejmě jedná o nejlepší část knihy, ještě společně s počátečními několika stranami.
Jde o průměrný horor, bez eskalujících zážitků...
A tak trochu o negativní reklamu Vysokým Tatrám.
A o vytvoření pocitu, že nikomu se nedá věřit...
Tohle jsem nečekal. Ten hype kolem autora nechápu. Je to utáhne, je to neuvěřitelné prostě ne. Zůstala mi potom neprijemna pachuť ztráty času. Bohužel. Moc jsem se těšil.
Mám vícero důvodů, proč dávám knize na rozdíl od většiny ostatních čtenářů vysoké hodnocení... Sama jsem "lezkyně", která kdysi nevylezla ani na žebřík, jak se bála výšek, a teď šplhám po horách jako kamzík, takže vím, co je to mít pod sebou propast, a vím, jak to je, když najednou přijde "zásek"... proto jsem se dokázala do postavy dokonale vžít... Dále, toto je moje druhá kniha od Jozefa Kariky - čtu je od nejnižšího hodnocení, "Trhlinu" si nechávám na samý konec, takže zatím nesrovnávám... Také se mi líbilo, jak autor zakomponoval do děje mého oblíbence Joe Simpsona a jeho "Touching the Void"... a ty "psychokecy", jak tu zaznělo, mi nevadily ani v nejmenším, naopak navozovaly správně schizofrenickou atmosféru... takže tak... ;-)
Musím říct, že thrillery/hororové knihy Jozefa Kariky to mají u mne čím dál tím těžší. Tu laťku tomu paradoxně nasadil sám pan autor svými knihami Trhlina a Strach (ten především), které se mi dost zaryly pod kůži. A Strach pořád u mne nic nepřekonalo, co se týká knih, které ve mně uměly vyvolat strach. Tma se Trhlině a Strachu ani nepřiblížila, Smršť už trochu víc - a Propast z výčtu Karikových knih u mne zůstala na půl cesty.
Skvělý námět, opět skvěle vykreslené prostředí, hlavní hrdina po psychické stránce rozložený na drť. Ale přiznám se, že tentokrát se na mne ty emoce, které hlavní hrdina prožívá, úplně nepřenesly, nedokázala jsem se na něj napojit a prožívat jeho psychické rozpoložení s ním. Což je něco, co u Karikových hororů/thrillerů hledám. Protože ve Strachu to se mnou dost zacloumalo (a v Trhlině vlastně nakonec taky, i když ne třeba na 100 %).
Autor jede podle určitého vzorce, který je v jeho hororech dost podobný, takže by se někomu mohlo zdát, že se autor už opakuje, či možná trochu vykrádá sám sebe. Mně to zatím žíly nijak zvlášť netrhá, ale je fakt, že ty účinky to už na mne tolik nemá, protože už dopředu tak nějak tuším, co mohu očekávat. Začínám mít trochu dojem, že mne autor už nemá čím překvapit.
Ve výsledku tak Propast hodnotím průměrně. Není to určitě špatná kniha, ale od pana autora mne holt zaujaly jiné trochu více, no...
Velké zklamání
Poprvé, co jsem u knihy přeskakovala , stále podobné pasáže mě jen zdržovaly od rozuzlení.
Navíc některé věci mi vůbec neseděly...Miro neležel na břiše, ale strčený byl zezadu, to jako se ve vzduchu otočil?
Závěr jsem tušila už od třetiny knihy. Takže překvapení žádné, snad jen v tom, že v závěru sice vyšetřování policie, ale kameru nikdo nezkoumal?
Prostě divné, nepropracované, takové zbytečně natáhlé , psycho řečí zbytečně moc a fakta nedotáhlé.
(SPOILER)
Bohužel, ačkoliv jednou to přijít muselo, je tato kniha od mého oblíbeného autora zklamáním.
Stručné shrnutí proč.
1)Autor opět opakuje vzorec, kdy spojuje psychicky labilního hlavního hrdinu s pověstmi (Trhlina, Smršť) a případnými skutečnými událostmi (Trhlina) a strachem z určitých věcí jako je výška, slepota, propadnutí mimo realitu, nedůvěra v sebe sama, co se týče vnímání reality a událostí jež se staly nebo se právě dějí (Trhlina, Tma, Smršť ).
2)Délka knihy - zhustit do povídky, by mi přišlo mnohem lepší (přistihl jsem se, že už čtu jen proto, abych věděl, jak to skončí).
3) Závěr. Za mě u Tmy perfektní, u Smršti zajímavý, u Trhliny perfektně završující předchozí děj, dávající smysl a částečně ponechaný na čtenáři (minimálně dvě možnosti).
Zde u Propasti mně přišel závěr nepropracovaný, nudný a bez pointy (možná jsem jen nepochopil).
4)Uvítal bych hrdinu/y, ke kterým bych jako čtenář mohl mít nějaký vztah, ať už pozitivní nebo negativní. Tento problém mám u všech 4 knih. Hlavní postavy jsou zde jen kvůli tomu, že zde někdo být musí, ale jejich charaktery jsou velmi jednoduché.
Fakt je mi líto, že musím dát takto nízké hodnocení. Na knihu jsem se moc těšila, Tatry miluju a některá zmíněná místa dobře znám. Také znám strach z výšek a něco na způsob panické ataky na horské túře už jsem taky zažila. Z tohoto pohledu super.
Jenže! Proč do toho plete ty psycho kecy?!! (Pardon, jiný odpovídající výraz asi nenajdu) Navíc se pořád opakují. Asi to mělo navodit tu správnou atmosféru, jenže z mého pohledu se to teda nepovedlo. Souhlasím s předchozími komentáři, že menší rozsah, "zhutnění" by v tomto případě bylo jen k dobru.
Ako tu viacerí spomenuli: poviedka s týmto námetom by bola vynikajúca a asi by bolo oveľa lepšie vydať zbierku vymakaných poviedok (aj Tmu by ten formát isto pozdvihol na vyššiu úroveň) ako za každú cenu naťahovať do extrémov. Verím, že Karika má na viac.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, tak dlouho píšete to samé, až zklamete i fanoušky. Karika se nevyhnutelně opakuje, a to funguje jen tehdy, když stejné myšlenky obalíte novou akcí, záhadou, dobrodružstvím. Propast je bohužel pozoruhodně strnulým filozofickým cvičením, což je škoda, protože mě občas napadlo, jestli není dílem docela dost osobním – v pár tvrdých nerozvleklých odstavcích o destrudu ke konci knihy. PhDr. (ha!) Karika však samozřejmě není hloupý, jisté neustálé opisování kruhu svým dílem – vidění toho samého jinak – přiznává jako záměr, další rovinu svého fikčního světa. Dokonce na svém webu píše, že tvořivé opakování je vlastně hodnotnější, než ta čtenářským diktátem žádaná (pseudo)originálnost – ta moje chtěná nová akce, záhada, dobrodružství. Já bych mu však, pro dobro běžné čtenářské lačnosti, doporučil, aby chvílemi opustil hlavy svých hrdinů, přidal více postav, více „faktů“, lokací, děje. Tato obsese pádem byla únavnější než život. A Karikova argumentace, proč Propast a Smršť mají stejnou výchozí situaci, nález kamery, je sice zručná, avšak tak inteligentní člověk musí vědět, že okecává skutečnost, že je také one-trick-pony, jako každý komerčně úspěšný autor. (Čteno v překladu Jiřího Popioleka.)
Ona asi žádná kniha od Kariky Trhlinu nepřekoná. Strach byl slabej, ale Propast - ta byla ještě slabší. Naprosto neosobní a nesympatický postavy, zdlouhavej děj o ničem.
Mrzí mne to, ale tato kniha od autora je (dle mého názoru) nejslabší z těch, které doposud napsal ... :(
Ano, bylo tam tajemno a mrazivo.
Ano, bylo tam nějaké napětí a hrátky s psychologií.
Ale proč to bylo tak roztahané ? Hodně pomalý rozjezd a celkově rozvleklost příběhu byla nešťastnou kombinací.
Celkově to bylo takové nějaké NIJAKÉ a to jsem si myslela, že u autora tento výraz nikdy nepoužiju :((
Když vás něco nutí udělat krok do prázdna...
Bývalý lezec trpící panickým strachem z výšek narazí na legendu o skalní plošině v Tatrách, kde neznámá síla nutí lidi, kteří tam zabloudí, skočit do propasti a zabít se.
Můj pátý Karika - po Trhlině, Strachu, Tmě a Smršti přišla na řadu Propast. Příběh o tom, jak moc může být přitažlivé objetí s prázdnotou.
Líbilo se mi to, Trhlině se asi už nic nevyrovná, ale i tak jsem si užila dva pěkné večery ve společnosti sprunggeista ;) Těším se na další knihu!
"Když se díváš do propasti, i propast se dívá na tebe."
Upřímně řečeno, jsem po přečtení Smršti (kdy jsem u posledních stran málem vypustila duši...) neměla od téhle knihy moc velké očekávání...
Karika mě ale tentokrát mile překvapil!
Jako ano, je pravda, že náměty a výstavba děje se prakticky opakují, ale v tom je právě kouzlo jeho stylu a to je to, co mě k jeho tvorbě přitahuje!!!
Téma "Call of void" mi neskutečně sedlo, autor si s ním pěkně vyhrál.
A ani to natažení děje na 210 stránek mi tentokrát nevadilo ;-)
Námět by byl dobrý, jen kdyby z toho pan Karika udělal povídku třeba na 80 stran. Zdlouhavé omílání pořád jednoho a toho samého dokola a natahování děje mě nebavilo. Spisovatele řadím mezi své oblíbence, ale tohle se mu moc nepovedlo.
Autor se začal opakovat v námětech (hlavní postava najde něco na základě čeho se rozjede celý děj). Nicméně to byl opět zajímavý, nervy drásající námět, plný děsu a psycha. Je pravda, že na konci už jsem nezvládala vnímat co je tedy doopravdy realita a co je klam. Autor i odhadl celkovou délku knihy, neustále omílání destrukce s udržením na životě by mě za chvíli přestalo bavit číst.
Musím říci skvělé téma na hororovou knihu. Bohužel jsem se tentokrát vůbec nebála. Neustálé omílání autora o skalní plošině se záhadnou minulostí více jak na polovině knihy moc napětí nepřidalo. Možná měl autor napsat kratší povídku. Konec jsem už trochu vytušila a nijak mě nepřekvapil.
(SPOILER) Kariku mám moc ráda, mám všechny jeho knihy, a tak jsem se na Propast těšila. Začátek je super, konec je fajn. Jeho vidiny minulosti mě moc bavily. Ale to je bohužel vše. Propast považuji za jednu z nejslabších knih. Pasáže na plošině jsou zbytečně dlouhé, od začátku je bystřejšímu čtenáři jasné, jak to dopadne. Holt Trhlinu už Karika asi nepřekoná.
Štítky knihy
záhady horory paranormální jevy nevysvětlené, nevyjasněné jevy pobyt v horách Vysoké Tatry
Skrýt reklamy
Je to čistokrevný horor - nic víc a nic míň - a z tohoto pohledu mi Propast přišla nad průměrem literatury tohoto typu. Dvě třetiny skvělé, závěr trochu zbytečně vysvětlující to, co už sdělily popsané situace a obrazy. Večerní čtení za extrémně větrného počasí mělo neuvěřitelně strašidelný nádech...