Příběhy řecké filozofie

13.02.2023

Tato kniha se velmi dobře četla. Dalo se zde dozvědět spousta zajímavostí o životech velkých řeckých filozofů. Autor zde doplňoval i své vlastní poznámky či od jiných historiků. Kniha si zaslouží pět hvězdiček.

04.10.2019

Příběhy řecké filosofie byly skvělým počtením. Dostalo se mi skrz ně cenných základů nejen řecké filosofie, ale filosofie obecně. Kniha je napsána poutavě a jednoduše a tak není těžké, i pro laika jako jsem já, pochopit základní myšlení starých Řeků. A hlavně: Nejde jen o suché popsání filosofických systému; dílo je zpestřeno poučnými příhodami, které zažívali první filosofičtí velikáni.

V mé nejoblíbenější historce vystupuje slavný řecký kynik Diogenes. Ten žije skromným životem, ve kterém se zaměřuje především na svého ducha a odpoutává se od všeho materiálního, od pudů a od emocí. Proto není nijak zvláště zaujmut, ani když se před ním objeví sám Alexandr Veliký. Jejich pohledy se setkají a vojevůdce, který poznal s kým má tu čest, se otáže: "Co si přeješ?!" Diogenes pohlédnuv na něj lhostejným (možná i trochu otráveným) pohledem odpoví: "Ustup mi ze slunce!"

Po některých příbězích mi však vyvstala otázka, má-li opravdu filosofie takovou sílu. Například Sokrates před vykonáním rozsudku smrti nejenže klábosí se svými přáteli, on vypije číši bolehlavu s takovým postojem, jaký mám já, když jdu na toaletu. Samozřejmě nepochybuji o tom, že síla osobnosti všech řeckých myslitelů v těchto příbězích je umocněna jakýmsi zbožtěním, kterým si prošli prostřednictvím pisatelů příběhů.
Avšak má opravdu sám způsob myšlení a síla vůle opravdu moc pozvednout se absolutně nad strasti světa?

Co mě hlavně díky příběhům zaujalo, je výjimečnost řeckého myšlení a kultury. Podle ní je nejdůležitější v našem životě starost o naši duši. A překvapuje mě, kolik způsobů hygieny duše Řekové praktikovali. A jak to vypadá, tak si ty metody často ze své podstaty odporovaly.

Upřímně trochu jsem v rozpacích z toho, že někteří našli (nebo tvrdili, že našli) naplnění života v materiálních slastech (např. kyrenaici). Zrovna tuto filosofickou školu bych osobně odsoudil jako výplod šílence, který se prosadil, jen protože byl první, který prosazoval tento typ smýšlení.

Do života si z knížky odnáším povzbuzení do přemýšlení o všem kolem. Chci se divit krásám tohoto světa, a snažit se o to, co může neobdivovat jen hlupák. Chci se snažit hledat a najít Dobro.
"Ten, kdo ví, co je správné, také správně činí." - Sokrates

15.02.2014

Výborná kniha, škoda, že jsem o ní nevěděla před zkouškou...

27.08.2012

Kniha italského spisovatele o řecké filozofii se mi velice líbila. Autor dílo prokládal historkami i ze svého života, snažils e, aby čtenář každého filozofa, či filozofickou školu pochopil, nezabýval se nepodstatnými údaji, věnoval se jen tomu, co je opravdu důležité a zajímavé. Vždy na začátku každé kapitoly popsal filozofův život, kde se narodil, kdo byl jeho rodiči, či čím se zabýval před filozofií. Používal také hodně poznámek z primární literatury, či od jiných historiků. Častý byl například řecký historik a vzdělanec Diogenes Laertios a jeho dílo Vite dei filosofi. Také samozřejmě používal díla filozofů, o kterých píše. Jediné, co bych této knize vytkla je to, že poznámky byly na konci a tím pádem se hůř hledaly a přetáčely. Ale tak to je skoro vždy a není to chyba.