Príbeh nového priezviska
Elena Ferrante
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
< 2. díl >
Neapolská sága pokračuje ďalším príbehom! Druhá kniha z Neapolskej ságy začína vo chvíli, keď Elena spolu so svojou „geniálnou priateľkou“ Lilou nechávajú za sebou svoje klaustrofobické dievčenstvo a vstupujú do sveta búrlivej mladej dospelosti, ktorú sprevádza láska, strata a zmätok. Na pozadí Neapola 60. a 70. rokov sa predtým nerozlučné priateľky vyberajú každá svojou cestou. Lila sa ako šestnásťročná vydala za bohatého Stefana Carraciho len, aby v svadobný večer zistila, že ju zradil, a tak ich manželstvo pochoval. Elena si naopak vybrala školu, netradičnejší spôsob, ako sa oslobodiť od dusivého života štvrti. Príbeh dvoch priateliek z neapolskej štvrte pokračuje. Elena a Lila majú dvadsať rokov. Lila je uväznená v tradičnom manželstve, zatiaľ čo Elena pokračuje na svojej ceste hľadania seba samej. Komplikovaný a meniaci sa vzťah medzi nimi ich často spája, ale aj rozdeľuje. Každá z nich sa ocitá na pomedzí bolestivého odporu a hlbokej lásky, ktorú k tej druhej cíti. Dievčatá dospievajú, sú z nich ženy, uprostred života ktorých stojí toto zvláštne a dokonale vykreslené priateľstvo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , InaqueOriginální název:
Storia del nuovo cognome, 2012
více info...
Přidat komentář
Druhý díl se mi líbil víc než první, asi jsem si zvykla na styl psaní. Chvílemi to je hodně zajímavé a má to spád, chvílemi se to ale zpomalí a na můj vkus zbytečně autorka rozebírá do široka svoje pocity. každopádně budu pokračovat dalším dílem.
Co se týče "zmatení postav a jmen", už to bylo o něco lepší než v prvním dílu, kde bych se bez taháku neobešla. Ferrante má dar jazykové obrazotvornosti, bohatou slovní zásobu, kterou dokáže přesně vyjádřit pocit. To je opravdu radost číst.
Baví mě na tom asi především nepředvídatelnost děje - ona nepředvídatelná je sice především postava Lily a její jednání, ale v zásadě se od toho odvíjí celý příběh. A tak když už si říkáte - je jasné, jak se tohle vyvrbí, většinou jste úplně vedle. :-)
Čte se to krásně, knížka vyžaduje pozornost, a tak to není oddechovka, kterou si večer zresetujete mozek. Ale stojí to za to, věnovat četbě Přítelkyně energii.
Oproti prvnímu dílu možná méně dějové, ale o to hutnější a mnohem intenzivněji pronikající do labyrintu lidské psychiky. Zvláště první polovina knihy (pobyt na letním bytě) na člověka působí jako detailní rozbor kolektivního sezení u psychoanalytika – v dobrém smyslu, samozřejmě. Jen s jednou věcí se občas hůře popasovávám: s těmi dlouhatánskými, komplikovanými souvětími, ve kterých člověk někdy zabloudí… Ale i přes tu malou výhradu pořád čistých 5*!
Dokonalý román, u kterého se člověku může zatajit dech a který sám plyne pod rukama stránka za stránkou, až je čtenář na konci a musí sáhnout po dílu následujícím... Škoda, že už jsem v půlce.
Ani o druhém dílu nemohu mluvit jinak než v superlativech. Hlavním hrdinkám je mezi patnácti a pětadvaceti. Úžasné a zároveň strašně obtížné období, kdy s člověkem mávají city a emoce, dělá ukvapené soudy, pochybuje o sobě a zároveň je přesvědčen, že už všemu rozumí. Vzpomněla jsem si na tuto etapu svého vlastního života. A i když probíhal o generaci později a v naprosto jiných reáliích, zjistila jsem, že některé aspekty dospívání si asi budou podobné vždy a všude. Velmi mě zaujal úryvek, který jsem si v mírné obměně vypůjčila z románu.
„Je těžké si to připomínat. Dnes nemám pro své tehdejší já špetku pochopení.“
Série nabírá na grady. Jestli vás první díl vtáhnul do děje, tento díl vás úplně pohltí. Ještě více v něm vyniká obdivuhodný vypravěčský styl autorky, její schopnost popsat nejniternější ženské pocity. Rozdíly mezi hrdinkami se rozvírají jako nůžky. Kam bude asi směřovat třetí díl? Už se na něj těším :-)
Do knížky jsem se dokázala začíst mnohem rychleji než do prvního dílu. Opět strhující příběh. Nepřestává mě překvapovat, jak dobře se mi knížka čte, i když je převážně popisná. Zajímavé je, jak si autorka hraje s časem - některé události v rámci několika let jsou shrnuty na pár stránkách, některé události, které se odehrávají řádově pár týdnů, jsou vylíčeny v rámci půlky knihy (někdy trochu zdlouhavé, děj to nikam neposune, ale zase to hezky vykresluje psychický stav hlavní hrdinky).
Rozhodně lepší než první díl. Ale přesto je v knize dost zdlouhavých scén. Každopádně třetí díl si také přečtu :-)
Sága pokračuje a je stále zajímavější, spletitější a napínavější. Co čeká Lilu a Elenu na dalších stránkách? Jejich životní osudy jsou plné změn a napětí, autorka je umně splétá a očekávání toho, co nastane, je čím dál větší...A navíc - neapolské reálie, prakticky nedávné doby (neboť polovina minulého století není pro některé z nás žádná vzdálená historie) jsou stále šokující a je dobré si připomenout, že něco takového se dělo a děje v tzv. rozvinuté staré dobré Evropě...Dávám opět plný počet a doporučuji.
Každopádně o dost lepší než první díl, ale stále některé pasáže nudné, některé záživné...vztah mezi hlavními hrdinkami mi stále není jasný.
Po pomalejším prvním dílu mě tento druhý absolutně pohltil. Naštěstí jsem měla čas na čtení a četla jsem tařka všude...geniálně návykový styl psaní - až mě to místy štvalo :-)
Byla jsem nadšená už z prvního dílu a tenhle byl ještě lepší. Nutila jsem se číst pomaleji, vychutnávat si každou scénu, jen abych mohla strávit s Lilou a Lenů delší dobu. Jako kdybych tam byla s nimi, prožívala jejich radosti, smutek, nejistotu, umanutost, touhu...
Tak už vím , proč je tato série tak vysoko hodnocená . Kniha je tak čtivá , že mám momentálně pocit,že žiju život Lily , Elen a všech z Neapole .Je nabitá emocemi a tak mě písmenka ženou dál a dál .
Nevím sice jak celá tetralogie dopadne ,ale moc bych přála ,aby se na Lilu konečně usmálo trochu toho obyčejného štěstí .Myslím,že se nenarodila pod šťastnou hvězdou . Byla inteligentní , byla obletovaná snad každým mužem , který kolem ní prošel , měla spoustu talentů a přesto není šťastná .
Začalo to už v dětství , kdy nemohla studovat , pokračovalo to naivním útěkem do sňatku v šestnácti letech ,aby ještě u svatebního stolu zjistila , že spadla z bláta do louže .
E. Ferrante píše tak přesvědčivě , jako by skutečně prožila to co popisuje a mě to moc baví a vás to bude taky bavit .
Je tady už z mého pohledu spousta hezkých a trefných recenzí, tak jen krátce.
Kniha skvělá, gradující, opět vtáhne do děje (který není úplně předvídatelný). Jen mě už chvilkama hlavní hrdinka svým věčným snižováním sama sebe a vyzdvihovaním Lely mírně dráždí :).
To ale nemění nic na tom, že se nemůžu dočkat, až se mi do ruky dostane další díl!
Přiznám se, že mi chvilku trvalo než jsem se pořádně začetla, ale potom se to rozjelo a najednou jsem nemohla přestat a četla jsem jedním dechem. Druhý díl přibližuje další pokračování osudů hlavních hrdinek a jejich blízkých. Strašně silný příběh, který vás zasáhne. Moc se těším na pokračování, jak to s hlavními hrdinkami bude dál :-)
Ten svět domácího násilí je pro mně strašně těžko stravitelný.ta "normálnost" a přijatelnost takového jednání (všechny ženy byly přesvědčeny že Lina zmlátit tj.srovnat potřebovala)...jinak velmi zajímavý příběh.doporucuji spíš náročnějším čtenářům tj.nečekejte oddechovku
Štítky knihy
přátelství italská literatura 60. léta 20. století Neapol zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2016 | Geniální přítelkyně |
2017 | Příběh nového jména |
2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
2018 | Tíživá láska |
2020 | Prolhaný život dospělých |
Kdo se chce poučit o absolutní nestálosti života, nemusí studovat filozofické a duchovní knihy, stačí sáhnout po Geniální přítelkyni. Kdo se chce podívat po skrývaných a temných zákoutích něčí mysli, kam i u sebe neradi chodíme, klidně může, vypravěčka nás do nich ochotně pustí.
Popisuje, málokdy soudí, nic netají. Každý její hrdina je svým způsobem sobecký, vlastní osoba je vždycky středobod zájmu, někdy dobře skrývaný. Ego vítězí na celé čáře. Vznešené a inteligentní fráze, jimiž se někdo zahaluje, aby se odlišil, se jedním silnějším fouknutím setřou a na povrch se znovu ego vítězně vydrápe.
"Jak rychle se měnili lidi, jejich zájmy, city. Dobře vystavěné věty se jen nahradí jinými dobře vystavěnými větami, čas je proud jen zdánlivě souvislých slov, kdo jich má víc, víc jich splácá dohromady."
Nakonec dojdeme k tomu, že "čas jednoduše plyne bez jakéhokoliv smyslu a že je krásné se jen občas vidět, abychom slyšely, jak se bláznivý zvuk mozku jedné odráží v bláznivém zvuku mozku té druhé."