Pražské jaro
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389272/mid_prazske-jaro-EYJ-389272.jpg
4
810
202
Simon Mawer, autor Skleněného pokoje, bestselleru deníku New York Times, se vrací do Československa. Tentokrát během bouřlivých šedesátých let a s napínavým příběhem o sexu, politice a zradě. V létě roku 1968, v roce Pražského jara a studené války, se dva studenti Oxfordu, James Borthwick a Eleanor Pike, rozhodnout projet stopem Evropu. Tím si zkomplikují právě se rodící přátelství, které by mohlo přerůst v něco většího. Jakmile dorazí do jižního Německa, zrodí se v jejich hlavách nápad navštívit Československo – zemi, ze které se Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ usmívá na svět kolem. Mezitím, Sam Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, sleduje s cynismem diplomata a vášní mladého muže vývoj v zemi. Ve společnosti české studentky Lenky Koneckove si nachází cestu do světa československé mládeže, která je plná nadějí a nových myšlenek. Za železnou oponou se v této chvíli nic nezdá být nemožným. Avšak obří kola politiky se dál točí v pozadí, sovětský vůdce Leonid Brežněv vyvíjí na Dubčeka nátlak a Rudá armáda se shromažďuje na hranicích. Tato chytrá, strhující a smyslná novela opět potvrzuje, že Simon Mawer je jedním z nejtalentovanějších současných spisovatelů historické špionážní fikce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Kniha ZlínOriginální název:
Prague Spring , 2018
více info...
Přidat komentář
S touhle knihou mám jeden zásadní problém. Je strašlivě čtivá, ale obsah prostě pokulhává. Stejně jako ve Skleněném pokoji jsem mi žádná postava nebyla sympatická, buď mi byli úplně jedno, nebo mi vadili. Co se týče děje, tak linka s Ellie a James mi přišla v podstatě zbytečná, ta druhá mě zajímala mnohem víc. Takže se mi to četlo fakt dobře, jen na těch 400 stran mi toho přišlo prostě obsahově málo.
Na tento román jsem se chystal delší dobu, proto jsem byl rád, když se v tento čas naskytla příležitost k četbě. Očekávání byla velká, především mě zajímal fakt, jak anglický autor uchopil problematiku roku 1968. Výsledek mě překvapil, nebylo to pro mě ani strhující četba, ale na druhou stanu jsem se ani nenudil.
Příběh asi nebyl určen primárně českým čtenářům, neboť je protkaný historicko-popisnými pasážemi, které se mohou českému čtenáři zdát až primitivní. Věřím však, že pro nečeského čtenáře byly tyto části funkční.
Příběhová linka čtyř hlavních postav byla zpočátku přehledná, pod tíhou příběhu se zahalovala do mlhy, při vyústění příběhu byla až zmatená. Zajímavé však bylo podkreslení této linky především vyprávěním dějinných událostí roku 1968. Zde autor sáhl až k didaktickému sdělení (viz komentář výše). Funkčnost ať čtenář posoudí sám.
Byl to můj první román od S. Mawera, zpočátku jsem si musel zvyknout na jeho styl (potažmo styl překladu), ale od poloviny knihy jsem si příběh užíval (především popisované reálie komunistického režimu apod.).
Tahle kniha se četla sama. Jen mi přišlo, že autor nechává čtenáře zbytečně dlouho čekat na okamžik, kdy se všichni hrdinové setkají, kdy se jejich osudy protnou... Seznámil nás se čtyřmi postavami - a pak nechal jejich příběh odvíjet. Autor zřejmě chtěl poukázat na rozdílný přístup k období tzv. "Pražského jara": James a Eleanor k nám v podstatě "přijedou na výlet", aniž by tušili, jak to tady skutečně chodí - zato Sam zde žije nějaký čas, vidí věci s odstupem a přistupuje k nim s určitým cynismem. Zčásti to tak vyžaduje i jeho profese, ale časem se ukáže i jeho citlivé jádro. Jde o zajímavý román. Jsou zde použity i skutečně originální přirovnání a až básnické obrazy všední reality i líčení přírody. Co mne však zarazilo, jsou autorovy občasné komentáře, v nichž se vyjadřuje k dějinám jedné malé země. Chápu, že chtěl cizincům přiblížit dění v Čechách - ale soudím, že v knize jsou zbytečné, čtenář si fakta může najít a ověřit kdekoliv na internetu. Nevím, proč zmiňuje Jana Masaryka, Miladu Horákovou, Kafku, atd, když k textu nemají nejmenší vztah. Také nevím, proč odtajnil další budoucnost některých postav, a další nechal na čtenářově fantazii. Každopádně atmosféru dění přiblížil zcela realisticky, měla jsem pocit, jako kdybych tam v té době byla. Myslím si však, že román "Skleněný pokoj" už nepřekoná...
"K čemu je morální vítězství, když je bitva prohraná?" České dějiny v jedné větě...
Zajímavý a čtivý pohled na neveselé období československé historie zpoza železné opony. Mawer ve svém fiktivním příběhu rámovaném skutečnými událostmi velmi přesvědčivě zachytil šedesátá léta a to na obou stranách tehdy opravdové hranice mezi světy. Se studenty cítíme postupnou změnu atmosféry během jejich cesty, a to jak s geografickým přibližováním se k Praze, tak i s krátícím se časem do doby příjezdu nevítaných (a pozvaných) "osvoboditelů".
Kéž bychom i my tehdy mohli vše vyřešit odjezdem na jiné, lepší, místo.
V roce 1968 jsem byla docela malá holka, ale díky této knize se mi opět vybavily některé vzpomínky….
příjezd tanků od Benešova, tanky na Palackého mostě, který jsme museli přejít cestou k prarodičům, střelba z mostu směrem k Andělu a hlavně zvláštní atmosféra té doby, směsice nadšení, odvahy, strachu, zoufalství a bezmoci…..
Simon Mawer tuto atmosféru přesně vystihl ve svém díle. Na pozadí skutečných událostí vykreslil uvěřitelný a napínavý příběh několika různých postav.
Je zajímavé vidět známé události očima cizince. Poutavě napsaný příběh, ale jak už někdo napsal níže, NĚCO tomu chybělo. Určitě stojí za přečtení.
Atmosféra neopakovatelného 68. roku mne osobně sice o pár let minula, ale vychovala mne generace, která ten neskutečný vzlet a posléze ještě větší pád zažila na vlastní kůži. Myslím, že si dnes už ani neumíme představit, jak moc velké zklamání, jaký zmar nadějí to musel být.
Simon Mawer ve své vrcholné formě zvládl na pozadí událostí roku 1968 proplést osudy lidí z rozličných sfér, zemí a kultur tak poutavě a přitom tak uvěřitelně! Vtáhl mě zcela do děje i do atmosféry doby. Chtěla bych taky umět takhle poutavě vyprávět příběhy....
"Pořád jsem si tím lámala hlavu, dokud jsem nedospěla k názoru, že žádné dobro ani zlo neexistují, že je jen o to, co lidem ubližuje a co ne."
Budu zcela upřímná: čekala jsem velké zklamání s poněkud xenofobními slovy "ježišimarijá, jak by Angličan mohl vystihnout atmosféru této specifické doby československých dějin?". Ve skutečnosti mi Simon Mawer vyrazil dech. Díky sofistikovaně zvoleným postavám se ocitneme uvnitř hovorů vysokého politikaření, ovšem s takovou všedností a umem, že celá záležitost (díky bohu!) nepřipomíná článek toho dílu učebnice dějepisu, k němuž se na školách málokterý pedagog dostane. Zároveň prokázal obrovské pochopení pro jednání mladé nadšené generace, té, jež se o tolik víc snažila vymanit ze spoutaných konvencí svých rodičů. Sexuální revoluce, marihuana, autostop napříč Evropou tolik kontrastovaly s tím více stísněným a opatrnějším, možná dle mého názoru více intelektuálním uvolňováním pražského jara. Skláním se především za empatické vnímání ducha doby a bravurní znalost československých reálií, aniž by aspiroval na post učitele historických věd. Plesám za geniálně sestrojený příběh i formu. Zatlačím slzu za nespravedlnost, za pohřbení neopakovatelně veliké naděje tolika lidí. Děkuji za každou jednotlivou stránku!
Červencové čtení jsem zahájila knihou Simona Mawera Pražské jaro. Bylo to moje první setkání s autorem a absolutně jsem nevěděla, co od knihy čekat.
Děj je zasazen do období komunismu a má dvě linie. První z nich patří anglickému diplomatovi Samovi, jehož úkolem je mimo jiné vstřebávat atmosféru a získávat informace z prostředí, ve kterém se pohybuje. Jeho život je poklidný, bez výrazných změn. Ale pouze pokud pomineme vztah se Stephanií, která ho žádá o pauzu a odjíždí na čas do Německa. O něco později se Sam účastní setkání v kostele, kde se jedná nejen o stávající politické situaci, ale zároveň i o vzniku nového politického hnutí. Mezi přítomnými ho zaujme Lenka. Je usměvavá, nedokonale krásná, zkrátka úplně jiná…
Druhou linkou nás provází mladí, povahově značně odlišní studenti oxfordské univerzity, Eleanor a James. Oba měli na léto velké cestovatelské plány, které jejich přátelé nakonec zrušili. Proto se rozhodnou vyrazit na cestu do Evropy olečně.
A protože si Eleanořina povaha doslova libuje ve zvratech, změnách plánu a nečekaných rozhodnutí, není divu, že je kroky zavedou i do Prahy…
Přiznávám, že je pro mě doposud těžké tuto knihu nějakým způsobem zhodnotit. Možná proto, že jde z mého pohledu o velmi kvalitní literaturu, kterou si neberu do rukou tak často, a proto pak mívám jiná očekávání. Četla se výborně, rozšířila mi obzory ohledně české historie a je úctyhodné, že se tímto tématem zabývá právě zahraniční autor. Moc se mi líbily pasáže z cest Eleanor a Jamese. Dýchala z nich volnost, nespoutanost, chuť dobrodružství. Něco, po čem mnohdy toužíme, ale nakonec se to neodhodláme realizovat. Moje sympatie si získala i Lenka a sice tím, že byla energická, podnikavá, odvážná a zůstávala sama sebou. Prostředí a dynamické scény jsou vykreslené velmi působivě, neměl by tedy být problém do děje proniknout a naplno ho prožít. Na závěr oceňuji způsob uzavření obou dějových linií. Za mě maximální spokojenost.
Na druhou stranu mi chybělo NĚCO. Možná větší emoční prožitek, ono pomyslné WOW. Nevím.
Knihu rozhodně k přečtení doporučuji! Já sama se výhledově chystám na další dílo a sice Skleněný pokoj. Ať se vám příběh líbí!
P. S. Slyšela jsem, že je dobré podívat se na pár rozhovorů s autorem. Umocní to prožitek z četby :)
Moje chyba že jsem se čtení příliš nevěnovala, takže jsem si knížku nemohla dostatečně užít. Ale i tak byla skvělá.
Moje druhá kniha od Mawera. Ze Skleněného pokoje jsem byla nadšená a autor nezklamal, tohle bylo opět skvělé, čtivé a ke konci napínavé. Děj je doplněn několika krátkými kapitolami, které stručně popisují důležité historické momenty naší země, což velmi oceňuji.
Za mě nejslabší Mawer. Skleněný pokoj mě nadchl, po Trpaslíkovi jsem se vrhla na studium genetiky, Jaro téměř nezanechalo stopu. Asi jsem na pozadí takových dramatických událostí čekala dramatičtější příběh.
Čtivé, místy napínavé, hlavně od vpádu vojsk, ale... já prostě nesnáším otevřené konce a obzvlášť takhle napsané!
Jako vždy skvělý Mawer. Poutavý příběh několika lidí na pozadí dramatických událostí naší země. Přesto, jedna hvězdička dolů, za pocitové porovnání se Skleněným pokojem, který je pro mě srdcovou záležitostí.
Od knihy jsem si slibovala tolik, že jsem mírně zklamaná. Simon Mawer umí skvěle vyprávět, o tom žádná, takže všechno, co napíše, je svižné a čtivé. Ale tentokrát mě kniha nijak zvlášť nepohltila. Na postavách mi moc nezáleželo, místy mi děj přišel až příliš politický. Ale atmosféra Prahy a života za železnou oponou se mi zdála povedená, obzvlášť konec byl skvěle napsaný. Z tohoto historického hlediska mi kniha přišla vhod. Čekala jsem ale větší bombu, myslela jsem, že z příběhu budu nadšená. Pro mě tedy z této autorovy "československé trojice" zůstává nejlepší "Skleněný pokoj".
Po Skleněném pokoji jsem tak zhruba věděla na co se můžu připravit : na zvláštní,nevyrovnané vztahy, nevěru, líčení sexuálních scén, možná i stejného pohlaví, zvláštní někdy dost zbytečné a rozvláčné dialogy, ale především mistrovsky zachycenou atmosféru doby , v které se vše odehrává a popisy známých míst ( což u cizince teda za ty 4 hvězdy určitě stojí). Přesně to jsem našla v této knížce. Eleanor mi byla neuvěřitelně nesympatická, James zase takovej lehce ovlivnitelnej , Lenka byla na tu dobu až moc uvolněná, ale díky tomu jsou všechny ty postavy uvěřitelnější. Po radostném nadechnutí následuje mráz, který vše spálí..Beznaděj ztracených nadějí a iluzí na nás dýchá z každé další stránky, je téměř hmatatelná. Chvíli se vám zdá, že jste tam před budou rozhlasu proti ruským tanků stáli s nimi. Že příběh nemá konec je bohužel častým jevem u mnoha románů, takže už jsem se naučila, že je to vlastně pozitivní, můžu si ho domyslet podle svého..
Asi nejsem ten správný cílový čtenář. Po Skleněném pokoji jsem zkusila ještě Pražské jaro a se stejnými pocity. Chybí mi zřetelný konec osudů postav. Co se stalo s Lenkou? Jak dopadl vztah mezi Jamiem a Ellie? Příběh je vzhledem k době celkem poutavý, ale na mě moc rozvláčný. Absence některých pasáží bych ocenila, naopak jsem postrádala leckterá vysvětlení. Stejně jako u Skleněného pokoje, který mě zaujal o něco více.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Kdybych měla tuto knihu popsat jediným slovem, pak by to byla "deziluze". Myslím, že toto slovo dobře vystihuje, co zažívaly postavy románu, jakož i já jako čtenář tohoto díla. O Mawerových vypravěčských schopnostech mám věru vysoké mínění, a proto mě zde čekalo obrovské zklamání. Je až s podivem, jak byl příběh zasazený do tak atraktivních kulis, i přes zásadní dějinné zvraty, prázdný. Jednotlivé postavy byly povětšinou velmi necharismatické, v některých případech až nudné, a bylo poměrně těžké se s nimi sžít a prožívat jejich osudy. A když vám postavy nepřirostou k srdci (ať už v dobrém či ve zlém světle), to pak je sakra těžké ve čtenáři vzbudit zájem a emoce. Invaze neinvaze.