Pravidla moštárny

Moje srdcová záležitost!

23.02.2019

Pravidla moštárny ke mně přišla během poměrně dlouhého období „čtenářského útlumu“ a nejspíš byla přesně to, co jsem potřebovala. Už na začátku jsem se do Homera zamilovala a chodívala jsem si číst s takovou radostí, jako bych s ním měla spíš jít na rande.
Je to takový ten pořádný román, kde mají všechny postavy svůj příběh nebo alespoň pořádné pozadí. Pro doktora Larche bych určitě neměla takové pochopení, kdyby do příběhu na začátku spadnul s cedulkou „starý, svérázný, zahořklý, přesto milující“. Ale když člověk pozná jeho život, promine mu i ten éter, no ne? Bylo zkrátka krásné, jak měla každá postava svůj smysl a místo ve vyprávění (možná s výjimkou konce, který byl lehce slabší a třeba roli Rose Rose jsem asi úplně nepochopila). Příběh se potom odehrává skoro nepřetržitě během několika desítek let. Vidět sirotky dospívat a dospělé stárnout bylo dojemné a zároveň skoro melancholické. Asi bych se s nimi sžila, i kdybych bývala nechtěla.
Co se mi taky hrozně líbilo, byl humor. Dost velkou část knihy tvoří poměrně naturalistické popisy potratů a podobných věcí, a některé pěkně cynické hlášky mě zastihly zcela nepřipravenou (ale o to hlasitěji jsem se pak smála). Ten naturalismus sám o sobě mi vůbec nevadil – větší problémy mi v knihách dělávají špatné postavy, a těch tu bylo pomálu.
Takže víte, co by Homer Wells odpověděl na otázku, jestli si tuhle knížku ještě někdy přečtu?
„Jasně.“

17.02.2019

kniha určitě lepší než film

17.02.2019

Do světa šel, "domovem pohlazen," pro košt poznání, košt pokušení. Sladký i trpký plod, /zá/visící na křehkosti bytí, utrhl ze stromu ŽIVOT.

11.02.2019

Jako náruživá čtenářka Johna Irvinga jsem nemohla minout ani tento román. Musím ale bohužel říct, že mě oproti jiným jeho dílům zklamal. Možná i tím, že jsem ho četla v době, kdy vznikl stejnojmenný film, který ve své době přitáhl spoustu mainstreamových diváků, kteří v tom hledali něco, co tam nebylo. Prostě jako rebelujícího puberťáka mě to dokonale znechutilo :-) S odstupem musím přiznat, že román irvingovský je, ale stejně si dovolím říct, že trochu vybočuje.

03.12.2018

Na tuto knihu se většinou obevují pouze velmi kladné komentáře, nicméně musím se přiklonit spíše k těm trochu negativním. Příběh mě bavil snad jen vprostřed, proto jsem taky knihu četla skoro 5 měsíců. Děj je opravdu velmi roztahaný, ale pak najednou zase extrémně rychlý. Moje romantické srdéčko si nestihlo užít ani žádného hezkého příběhu... konec už pak hodně uspěchaný, a proto celkově moc nadšená nejsem.
Kniha by byla dobrá jako povinná četba do základních nebo středních škol anebo ještě lépe by se tam z ní mohlo předčítat a spojilo by se příjemné s užitečným, nebyla by nutná sexuální výchova... :-D Často jsou popisovány takové detaily gynekologických postupů, u kterých opravdu neumím rozlišit správnost a ani po tom mé čtenářské oko netouží :-)

18.11.2018

Irvingovy knihy mě vždy potěší svou polytematičností, hloubkou a intertextualitou. Jen bych ubrala na počtu stran.

22.10.2018

Moc rozvleklé. Erotično , jako vždycky , ale unavující. Já to nakonec před koncem vzdal.

30.09.2018

Je tak se nechat unaset pribehem to na Irvingovi zboznuji. Kazdy den si vychutnat par stranek knihy a zit s postavami nekolik mesicu. Krasny a misty kruty pribeh.

02.09.2018

Zpočátku jsem měla trochu problém s autorovým stylem psaní a predlouhatanskym popisem jak okolí, tak postav, hlavně Homera, o kterém celá kniha je. Ale když jsem si na nej zvykla, zamilovala jsem si to. Tato kniha mne chytla za srdce a budu na ni dlouho vzpomínat! Nádherný příběh, který vás nezklame. Nenechte se odradit zacatkem. Na film se nedivejte, knize nesahá ani po kotníky ;).

19.08.2018

Ke čtení mě nalákalo hodnocení knihy a tak jsem se do ní pustila i s manželem. Ale toto není nic pro nás. Oba jsme to vzdali, protože ta rozvláčnost byla děsná. Volný čas jsme raději věnovali jiným knihám.

07.08.2018

Po velkou část knihy jsem se musela do četby nutit a několikrát jsem se modlila, aby už byl konec. Avšak jakmile ten kýžený konec nastal, zaplavila mě zvláštní směsice pocitů. Čtenář si náhle uvědomí, jak k němu jednotlivé postavy přilnuly a myšlenka celého díla mu rezonuje v hlavě ještě několik dnů po dočtení. Jediné mínus shledávám v tom, že tu samou myšlenku dokázal tentýž autor vecpat v příjemné, ne-li příjemnější podobě do 120 minutového snímku, aniž by divák znalý předlohy něco výrazněji postrádal (přestože pozměněných scén je ve filmu víc než dost). Z toho důvodu si myslím, že děj románu je zbytečně moc dlouhý a rozvleklý, především pak jeho druhá půlka, a to nemluvě o nepochopitelně nastavovaném závěru. Ve výsledku může bohužel tento styl psaní odradit nejednoho čtenáře...

25.07.2018

Nejsem schopná to dočíst. A to je u mě co říci. Prostě jsme se s knihou nepotkaly :-(

05.07.2018

Ne zrovna moc lehké a příjemné téma potratů, ale román se mi moc líbil. Knížka je velmi obsáhlá a popisuje hodně široké časové období. Díky tomu jsem k mnoha postavám hodně přilnul. Audiopodoba je příjemně namluvená.

Pro mě nejlepší kniha mého života...

19.05.2018

Pro první setkání s vychvalovaným Irvingem jsem si záměrně vybral Pravidla moštárny díky povedenému filmu Lasseho Hallstroma, který si z knihy vybral to nejkvalitnější. Autorovy spisovatelské kvality jsou zřejmé od prvních stránek, dramaticky i humorně poklidně vypráví svůj příběh s neobvyklými a zajímavými postavami v kontroverzním prostředí, ale výtku mám k přílišné rozvleklosti a těžko uvěřitelným vztahům v ústředním milostném trojúhelníku. Určitě si s Irvingem dáme další schůzku, v tomto případě to vidím kousek od lehkého nadprůměru - 70 %

03.05.2018

Film jsem neviděl. Prvních 70% knihy bylo napsaných mistrovsky, jenže pak... SPOILER: Jakmile se však někde kolem dvou třetin knihy začal Homer s Candy skrývat před Wallym, měl jsem pocit nudně nastavované kaše. Momenty nečekaného, přitom brutálního zlomu v ději, kdy např. Homerovi odplavila pěstouny rozbouřená řeka a tím mu odplaval pro sirotka klíčový sen o rodině, fungovaly skvěle na začátku, ale časem jejich intenzita a smysluplnost klesala. Finální samoúčelná zápletka černocha zneužívající vlastní dceru je toho příkladem: Přijede banda nových postav v závěru knihy, které čtenář nezná, natropí na 150 stranách bordel a pak zase zmizne bez zásadního dopadu na hlavní děj. Krásných 400 stran je tak otráveno zbytkem knihy, kde vyčerpaný autor začal ztrácet konzistenci, hlavní postavy přestal charakterově vyvíjet a začal s těmito vycpávkami. U postavy Larche byl pokles intenzity popisu zcela OK a docela mě sedl vzhledem k jeho stárnutí, jenže s jeho odchodem do ústraní jej dějově nikdo nenahradil. Je to přece Homer, druhá nejdůležitější postava knihy, jehož myšlenkové pochody měly být v závěru rozvedeny mnohem lépe. Chvíli se i zdálo, že se hlavní pozornost přesouvá na Angela, jakožto plod lásky hlavního hrdiny, ale i to vyšumělo. Autor to všechno prostě "narychlovku" nějak utnul instantním happy-endem a nic, tolik důležitého pro celkové vyznění knihy se nedozvíme. Trápilo Homera odloučení od své skutečné a tolik vytoužené rodiny, pro kterou neváhal zradit jediného kamaráda? Nedozvíme se, co Candy, Angela a Homera finálně přimělo se navzájem opustit, nedozvíme se jak to ukutáleli s Wallym. Jaký přínos měla pro Angela jeho zkušenost s mladou krásnou černoškou, která se dějově v zápětí vypařila jako pára nad hrncem? WTF? Prostě náhlý dějový skok, odbočka s úchylným negrem a nic! Samoúčelně otevřené konce jsou u mě důkazem nedostatku invence a smrdí to donekonečna prodlužovanou telenovelou. Jakoby Irvinga přešla chuť, nebo mu došly tripy. Vzhledem k tomu, jak autor v té lepší části knihy pitval do detailu naprosto nepodstatné záležitosti, je finále knihy o ničem a celkem mě teď sere, že jsem se s tím tak dlouho páral a četl to díky doporučení jen ve svém nejlepším rozpoložení. Za tu dobu jsem mohl přelouskat 2x tolik stran užitečnějších knih, které čekají na seznamu. Pokud je tohle Irvingův nejlepší kousek, jsem rád, že jsem se k němu nemusel prokousávat zbytkem jeho díla a s autorem jsem skončil. Na tohle nemám čas.

27.04.2018

Pravidla moštárny jsem už docela dávno viděla, pak jsem se dostala konečně i k Irvingovu psanému dílu, nadšeně jsem zhltla Svět podle Garpa, a vrhla jsem se na Pravidla. Nedokážu říct o knize nic špatného, je nádherná a krutá, stejně jako život jak ho vidí Irving. Bohužel jsem ale celou knížku četla déle než čtvrt roku, kdy jsem ji postupně odkládala a zase se k ní vracela. V kuse jsem se dočetla asi do první poloviny, ale půlka druhá už mi "šla" výrazně hůř. Nedokážu říct, čím to bylo způsobeno, ale malinko mě to obtěžovalo. Každopádně dnes jsem ji definitivně dočetla, pocit který z ní ve mně zůstal je krásný, a možná se k osudům Homera Wellse ještě v budoucnu vrátím. 4,5*

23.03.2018

Nádherná kniha, ten kdo viděl film a líbil se mu tak by měl sáhnout po této knize. Knihou bude okouzlen, film je jen její slabý odvar, jsou v ní dopodrobna popsány osudy jednotlivých postav a to velmi barvitě se spoustou prostoru který jim nemohl být ve filmu poskytnut. Patří mezi knihy ke kterým se určitě a rád vrátím.