Prašina
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369662/bmid_prasina-vBL-369662.jpg
4
1178
330
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při něm musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny.... celý text
Přidat komentář
Hodně drsná únikovka - na to, že se na obalu knihy píše "pro čtenáře od 9 let" :) Samotný nápad Prašiny je originální, ačkoli inspiraci Foglarem nelze nevidět - přinejmenším v atmosféře čtvrti. Zatímco však Foglar psal v poklidném duchu, budujíc napětí mezi znepřátelenými stranami i kamarády a dodával příběhu hloubku pozvolným odhalováním tajemství s občasným a o to působivějším momentem překvapení, v Prašině jede nepřetržitá akce prakticky od začátku. Hrdinové jsou neustále na útěku, vystaveni nesčetným atakám ze strany ozbrojených dospělých záporáků. Asi se musí jednat o mariňáky a ne o běžné městské třináctileté děti, jinak si nedovedu vysvětlit, že se tak rychle vzpamatují z toho, že vidí člověka umřít, pak během necelých dvou dnů utrží mnohačetná zranění a stejně zvládnou zachránit svět. Napsáno je to ale opravdu dobře, líbí se mi použitý barvitý jazyk a je tam prakticky vše - tajemství, zrada, napětí i cit.
Dvě mrtvoly v dětské knížce v přímém přenosu. Knížka prakticky kromě nějakého pobíhání dětí nemá vlastně žádný děj. Nejlepší na všem jsou ilustrace.
Výborná knížka, četli jsme ji společně se synem a už se těšíme na pokračování. Opravdu hodně napínavá, taková moderní foglarovka.
Novodobá "foglarovka". Napínavý dobrodružný příběh z alternativní Prahy, kde tříčlenná parta řeší záhadu Prašiny - pražské části. Kniha je samozřejmě mířena mladším čtenářům a proto je potřeba ke knize takto přistupovat. Čtenář je pak odměněn napínavým čtením, s pomalu odhalujícími se tajemstvími. Děj pěkně utíká, příběh je uzavřen, ale samozřejmě dává prostor pro další rozvíjení a tak určitě budu pokračovat druhým dílem.
Kdyby mě tak nezaujalo nadšení Martina Veselovského z téhle knihy v rozhovoru s autorem pro DVTV, asi bych se do čtení sama nedostala. Ale ten rozhovor mě natolik zaujal, že jsem se hodně snažila, aby se mi Prašina dostala do rukou co nejdřív. Navíc byla výhoda, že v té době už vyšla celá trilogie, takže jsem se mohla pustit s radostí do čtení bez zbytečných prodlev.
Je to skvělé!!!! Jako opravdu. Četla jsem to jedním dechem a svět Prašiny který jsem každou stránkou objevovala mě dokonale pohltil. Jediné co mě mrzí je, že mi při čtení nebylo třeba 12 nebo 13, to by byla teprve jízda. Ale i tak to doporučuju, protože věřím, že nadšení budou děti i dospělí.
(SPOILER)
!!! SPOILERY!!!
KLADY
- Samotný nápad Prašiny. (Jen z anotace si nejde udělat obrázek o tom, o čem kniha vlastně je. Sice se dozvíme, že autor do Prahy zasadil tajuplnou čtvrť, kde nefunguje elektřina atd., ale atmosféru to zdaleka nevystihuje.) Její charakteristiky skutečně evokují Stínadla, paralel by se dalo najít docela dost.
- Ani v nejmenším jsem nepochybovala o tom, jestli v Praze tato městská část existuje, a v během samotného čtení se vůbec nezamýšlela se nad důsledky její existence v reálném světě. (Nebylo by takové místo atraktivním cílem zahraničních turistů? Jak by to tam bylo se samosprávou? Jak to prašinské děti měly s plněním školní docházky? Co jesle, MŠ, sociální služby apod.? Copak prašinská knihovna nebyla v asociaci knihoven, že budova mohla chátrat a knihy plesnivět?) Kdyby autor pojetí městské čtvrti více a lépe uchopil, věřím, že by samotná Prašina se svými křivolakými uličkami, plynovými lampami, temnými zákoutími a zchátralými domy obývanými nepřátelsky se tvářícími postavami, mohla být samostatnou postavou v knize. Ač je její atmosféra vystižena dobře, autor dle mého názoru plně nevyužil potencionálu Prašiny a ta tak slouží především jako kulisy, v němž se příběh odehrává. Uznávám však, že kulisy velice zajímavé. Prašina jako městská čtvrť mě bavila hodně, zcela staromilsky se mi líbila myšlenka, že u nás ještě někde existuje takovéhle záhadné stínadelské místo. Komu z nás není líto, že se do skutečných Stínadel již nepodívá? Kdežto do Prašiny bychom si zajít mohli…
- Existence Prašiny ve mně vyvolávala i otázky zcela jiné, zejména poté, co se začala zvětšovat: Poradili bychom si v dlouho trvající nejistotě? Spoléhali bychom na pomoc zvenku a Jednotný integrovaný záchranný systém nebo bychom se o sebe dokázali postarat sami? Kdo z nás má doma jiné než ústřední topení, vlastní zdroje pitné vody, možnosti zpracování odpadu, ale i možnost dlouhodobě uchovávat potraviny podléhající zkáze a možnost jejich tepelné úpravy jinak než na elektrickém sporáku? Škoda, že toto vše Matocha pouze naznačuje (zvuk, který Jindra zaslechl, a který byl zřejmě výstřelem z pistole), ale tak jako na jiných místech dále v knize neřeší.
- Zajímavá postava Hanuše Nápravníka. (Paralela s Janem Tleskačem?)
- Poměrně věrné vylíčení reality, kdy děti zásadně při souboji s dospělými dostanou na zadek, nejde o žádné superhrdiny.
- Větší zapojení dívčího elementu a náznak milostné linky.
Myslím, že Prašina dobře splnila účel knihy pro děti a mládež, protože to bylo napínavé, akční, dospívající se může s postavami identifikovat. Sama se pohybuji v sociální bublině, kde se hodně čte, ale z vyprávění jiných, kteří třeba vyučují češtinu na základní škole, vím, že to jinde tak žhavé není. Pokud Prašina naláká dětské čtenáře ke čtení, jedině dobře, domnívám se (možná naivně), že četba kultivuje. Velkou výhodu oproti Foglarovi má Matocha v tom, že je současný, píše současným jazykem, o současných dětech, v knihách se objevují současné motivy. A na rozdíl od dospělého, čtenář dětský nebude tolik nad knihou hloubat, řešit délku vět nebo kulhající dialogy. Pokud navíc někdo začne přemýšlet nad tím, co napadlo i mne, tedy jak bychom obstáli, kdyby najednou nefungovala elektřina, zda bychom si dokázali poradit jen vlastními silami a prostředky, tak je to pro Matochu rozhodně další plus. V dnešní době je otázka (ne)vyčerpatelných zdrojů více než aktuální.
(SPOILER)
U Prašiny jsem měla velký problém naformulovat svoje dojmy, a proto se ke komentáři dostávám až nyní. Úvodem se musím přiznat, že když jsem se do knihy začetla, měla jsem problém ji odložit a napnutá jak kšandy četla až do konce, což mne v prvotní euforii vedlo k dost vysokému hodnocení. S odstupem se mi to ale trochu rozleželo a začala jsem být mnohem kritičtější.
!!! SPOILERY !!!
ZÁPORY
- Žádné pozvolné budování napětí, ale rovnou skok rovnýma nohama do děje a do akce, což umocňuje použití krátkých vět.
- Nechce se mi věřit, že Jindra by se tak rychle otřepal ze smrti člověka, které byl svědkem, a podobných rozporů jsem viděla víc. Kniha skutečně může působit jako počítačová hra. Hrdinové se nacházejí v neznámém a tajemném prostředí, postupně se dozvídají jen to nejnutnější, aby mohli podniknout další krok, jejich úkol je časově omezený a z mnoha život ohrožujících situací se musí zachránit jen svým důvtipem či za pomoci předmětů dostupných v nejbližším okolí. (Nutno ale podotknout, že v nejednom případě působí i vliv nevyzpytatelné náhody.)
- Poměrně jednoduchá charakteristika postav (Jindra je vlastně jen pasivně vláčen okolnostmi) a nelogičnosti v jejich chování (děti nechají kamaráda napospas osudu s tím, že se jistě dostal domů, namísto toho, aby zmáčkli dědu, vrhají se do akce s minimem informací, ačkoli mají v patách pronásledovatele, hulákají na sebe jako na lesy apod.)
- Nemám problém číst knihy, ve kterých jsou hrdiny pouze děti, a dospělí tvoří pouze figurky nutné k popostrkování hlavních aktérů. Může mě to při čtení iritovat, ale k žánru to patří. Při čtení Prašiny mne to až tolik nerušilo, spíše mě mrzelo, že autor věnoval vcelku velkou pozornost záporným dospělákům, aniž by ale do děje vložil alespoň jednu ryze kladnou dospělou postavu.
- Na to, že je knížka hodně vychvalovaná, pro mne obsahuje hodně nedotažeností, což by asi u takto vychvalovaného titulu být nemělo. (Myslím, že by většinu dokázal vychytat šikovný betačtenář.)
Škoda, že Matocha některé věci nerozvedl mnohem víc, po dočtení zůstalo ještě dost otázek nezodpovězeno. Kdo využívá žluté cesty Prašinou a co znamená značení pomocí strašáků na střechách? Kdo byla ta pomatená stařenka s mateřským znaménkem? Má něco společného s Nápravníkem? Podaří se urovnat vztahy se zrádcem Tondou? (To mně vlastně ani tolik nezajímá stejně jako celý Tonda…) A co se s Prašinou bude dít dál poté, co stroj přestal fungovat? (To se, předpokládám, čtenář dozví v pokračování.)
Po dočtení se nemohu vyhnout nutkavé otázce, proč se Prašina rozšiřovala? Pokud po zastavení stroje zcela zmizela, neměla by se spolu se selháváním stroje spíše zmenšovat??!
Foglara jsem nečetla, takže nemůžu knihy porovnávat... ale na druhou stranu, kolik dnešních dětí Foglara čte? Proč bychom se nemohli odpoutat od staré dobré klasiky a ocenit nové knihy. Děti z mého okolí Prašinu milují a tato série je pravděpodobně nejpůjčovanější sérií v naší knihovně. Postavy i příběh velmi dobré, skvělá atmosféra plná tajemna. Těším se, až se v pořadníku na další díly dostane i na mě :)
(SPOILER) Kniha mě nijak nenadchla, i když byla pěkná. Romantika tam byla nacpaná moc na sílu a vůbec se mi tam nehodila.
Himbajs! Pro mě až trochu moc internetově okatá variace na Foglara. Mobily, notebooky a další vymoženosti moderní doby mne trvale vytrhovaly z jinak docela super stínadelské (pardon prašinské) atmosféry, ale nejsem holt cílová skupina dětí 21. století. Oceňuji snahu o vědecké vysvětlení fenoménu zvláštní městské čtvrti v podobě nefungující elektřiny. Kdo ví, asi se to současným dětem bude číst líp než Rychlé šípy, ale já zůstávám sedět se Širokem ve stínu stromu Ginko, ozdoben žlutým špendlíkem. 70%!
Syn dostal první díl v podobě audio knihy k Vánocům. Po 10 minutách jsem věděla, že si knihu chci přečíst. Ihned po svátcích jsem běžela do knihkupectví a pořídila celou trilogii. První kniha přečtena za jediný den, nebylo možno se odtrhnout. Skvělý příběh.
I když nejsem cílovka, příběh jsem hltala. Bylo to napínavé, dobrodružné a zápletka opravdu povedená. Je to příběh hlavně pro děti a jako takový si zaslouží plný počet hvězdiček.
Jako věrný fanoušek 'foglarovek' to pro mě byla povinná četba, byť už dávno nejsem cílová věková skupina. Atmosféra a děj knížky se originálu snaží velmi přiblížit, což mě musím říct vůbec neodradilo, spíše naopak. Je to napínavé, mladicky nevinné a bojácné. Díky za tu vzpomínku.
Příběh se mi líbil, i když nebyl primárně pro mou věkovou skupinu. Poslouchala jsem jako audio a určitě si poslechnu i další díly.
Kniha,která se mi do rukou dostala díky mé kolegyni a hlavně spolučtenařce.A musím říci,že se mi četla velmi dobře.Celkově mi to připomnělo éru Foglarovek.Sice kniha spíše pro dětského čtenáře,ale i dospělé potěší.
Nové, neotřelé téma (aspoň pro ty, kdo neholdovali Foglarovkám:) ). V kontrastu k zahraniční young adult literatuře je tohle mnohem blíž realitě, pokud jde o budování vztahů mezi náctiletými. Milé, jemné, se smyslem pro detail. A samozřejmě současně také drsné, strašidelné jako kdysi Stínadla, plné tajemna a pozapomenutých příběhů.
Pěkná knížka pro děti, která neurazí ani dospěláka. Takový moderní Stínadla.
Chvíli je to Šifra mistra Leonarda, chvíli jsem ve foglarovce a chvíli jsem v limbu. Zajímavé, dobrodružné, pro mě uspávající.
Děti Prašinu milují a to je nejdůležitější!
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství pro děti od 9 let parta dětí pro chlapce Cena Jiřího Ortena – nominace
Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Kniha Prašina je v
| Právě čtených | 39x |
| Přečtených | 1 651x |
| Čtenářské výzvě | 314x |
| Doporučených | 129x |
| Knihotéce | 285x |
| Chystám se číst | 435x |
| Chci si koupit | 122x |
| dalších seznamech | 19x |
Velice zábavné čtení nejen pro děti i mládež, ale v podobě kvalitně zpracované audioknihy i pro řidiče náklaďáku, pomalu se prodírajícího zablácenými horskými stezkami nehostinného Tajmyru.