Poštovní úřad
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1781/bmid_postovni-urad-4A8-1781.png
4
1027
114
Henry Chinaski série
1. díl >
Poštovní úřad je první román amerického spisovatele Charlese Bukowského vydaný v roce 1971. Bukowski pracoval dlouhou dobu na poště a na sklonku podzimu 1969 byl vedením upozorněn, že bude propuštěn kvůli častým absencím. Ačkoli sám tvrdil, že odešel dobrovolně, aby se mohl věnovat psaní, poštovní záznamy vypovídají něco jiného. Poštovní úřad je prošpikován spoustou dialogů – po vzoru Fanteho a Hemingwaye. Konkrétně od Johna Fanteho převzal nápad rozdělit román do velmi krátkých kapitol. I když celek nemusí působit soudržným dojmem, způsob, jakým je popsáno nezáživné rutinní zaměstnání, kterým si projde zřejmě každý, je velmi přesvědčivý. Navíc jsou eskapády Henryho Chinaskiho – hlavní postavy příběhu - podtrhnuty sardonickým humorem, což románu dodává potřebné odlehčení a udržuje čtenáře v tempu. Nechybí ani postelové téma, u Zápisků starého prasáka se Bukowski naučil, že sex u čtenářů boduje.... celý text
Přidat komentář
Čte se jedním dechem, ale to je tak vše. Jinak nic moc. V době dospívání mi to připadalo super, nyní vulgární nuda.
Typický Bukowski, kniha vlastne neponúka žiadny dej, ale aj napriek tomu ju prečítate celú. Úprimné, trošku vulgárne a tak bezprostredné, že neprestávam žasnúť nad Bukowského talentom v žiadnom jeho diele.
Mé první setkání s Bukowskim. Příběhy kocovinou zmoženého pošťáka, který po nočních tazích plných alkoholu a sexu musí vstávat do práce a ve třiceti šesti stupňových vedrech roznášet dopisy, mě dostaly. Nechybí vtipné události a děj rychle utíká. Určitě se ještě k autorovi vrátím, doporučuji!
Skvělý román z poštovního prostředí, každý chlap se v tom najde. S obdivem, jak dobře Bukowski umí navodit tu atmosféru, jako bychom tam byli, sympatie i antipatie s hlavním hrdinou jsou u něj klasikou. Ideální volba pro lidi, kteří Bukowskiho začínají číst "jen kvůli jménu".
Divím se že Charlese čtou i ženy.
Tento román je divoký, oplzlý; sprostý a alkoholem nasáklý, jako snad každá kniha tohoto dekadentního génia.
hodnotit to nechci, chápu, že je to čistá realita, ale číst další knihu od tohoto pána už taky nebudu...na mě, ženu každým coulem, je to silný kafe...takhle se asi baví jenom chlapi a já u toho nemusím být
Starej dobrej...:-) nic dalšího k tomu ani nemůžu připsat...kniha na jeden zátah
Starý dobrý Charles, prostě to přežil a tak to napsal. Lidi, stejně mu tu bezstarostnost jak vše zvládá závidíme a chceme být nad věcí jako on. Prostě paráda. Charles bude věčný. Ti co na něj plivaj mu stejně závidí že dokázal žít ne přežít.
Překvapilo mě takové množství kladných hodnocení. No, holt to není můj šálek čaje.
Asi ten nekrystaličtější Bukowski, stejně jako Hrabalova Příliš hlučná samota, nedokáže tohle dílo být chápáno jen samo o sobě, ale v kontextu celé autorovy tvorby. S Bukem si musíte projít sbírkami a sbírkami povídek, abyste v pozdější fázi ocenili něco, jako je tohle.
(8.1.2017)
(...) - níže můj první komentář z roku 2011, když jsem knihu četl poprvé, někdy mezi lety 2009-2010
"Ráno bylo ráno a já byl stále na živu.
Mohl bych napsat román, napadlo mě.
A tak jsem ho napsal."
To byla parádní tečka, Hanku. Úderná a ostrá. Pamatuju si, jak jsem se usmál. Aneb jak se Buk prožil do věku starého pardála a podal o tom zprávu. Bukovo úřadování na poště trvalo jedenáct let, takže očekávejte anarchii mezi obálkami - vévodící scéna, kdy Bukovi chytne od doutníčku koš plný dopisů, což způsobí revoluci.
(...) druhý komentář, březen 2014
Mizerná práce je taková, kde se ocitne individuál, co potřebuje peníze, ale není za ně ochotný se posrat z nadřízených (pro ně jste jen dobytek). A zaměstnanec jako byl Buk je takový černý býk. Dost jsem poslední dobou přemýšlel o Bukovi a pravdě, jak byla jeho problémem, démonem, i silnou stránkou. Taky o tom, jak jsem dřív psal - že je všude zbytečně moc slov - tady není žádný tuk, nic nadbytečně, je to čistý a přesný. Začínám tuhle knihu vážně doceňovat, protože jsem ji chytil ve správném období (respektive si ji znovu přečetl, protože Argo udělalo konečně dotisk, 11. kniha v edici po 9 letech, ale i tak, díky - je to navíc jediná kniha, kterou jsem přečetl jako ebook) a taky je to taková Bukova nejčistší věc, něco ve stylu těžkýho diktátu (je to tak, jak to je) a de facto jde o jedinou věc, která se vůbec netočí kolem něj jako básníka nebo spisovatele, což je příjemná změna, ale i unikum. Nemá ani smysl tu zase dokolečka psát, lidi, když se vám to tak nelíbí, nebo vám to připadá tak špatný - tak to nečtěte. Vážně mě fascinuje přístup, zejména ženské obce, která si přečte něco od Buka, zkritizuje to... ale jejich podvědomí se to vlastně líbí a tak stejně jdou a koupí si další knihu, aby ji zase mohly zkritizovat a udržet pro své vědomí čistý obraz konzervativní dámy tím, jak to tomu natřou tady na databázi.
Střípky:
"Někdo se mi snažil nahnat strach. Nuda. Seděl jsem na zadním sedadle a liliput si myslel, že jsem zlatokop, co se proprcal k milionům. Nevěděl, že je to všechno jenom náhoda a já jsem bejvalej pošťák, co má v kapse pětasedmdesát centů."
"Potom jsem se z ní odvalil.
"Ježišikriste!" vydechl jsem "Ježišikriste!"
Ani nevím, čím to, že se do toho vždycky nasere Ježíš."
"Popadl jsem ty modrý šaty a natrhl jí je až k pasu. neměla podprsenku. Ta mrcha ji nepotřebovala."
"Bylo mi blbý ji nafackovat, když má šediny, tak jsem se odebral do koupelny a dal napouštět vanu."
"Víte, jaká je norma na přepravku?"
"To nevím."
"Jak dlouho už tady pracujete?"
"Jedenáct let."
"Vy jste tady jedenáct let a neznáte normu?"
"Přesně tak."
"Holt, jak se říká, do práce se chodit musí. A tak každej bral, co bylo. Moudrost otroků."
"Jednoho večera jsem si dokonce přiložil k hrdlu řeznický nůž, ale pak jsem si řek - hoď se do klidu, chlape, co když bude malá chtít do zoo."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
stejně jako u nás Hrabala, nemusím ani Bukowskeho. Dostala jsem se k němu hlavně proto, jak si ho pochvalovali starší spolužáci, ale k srdci mi nepřirostl. Možná je to tím jazykem, možná všudypřítomným alkoholem, životním smutkem hraničícím s depresí nebo neotesaností hlavního hrdiny...možná jsem byla moc mladá, když jsem od něj četla pár knih, možná se k němu ještě zkusím vrátit teď, když už mám střední školu daleko za sebou.