Poštovní úřad
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1781/bmid_postovni-urad-4A8-1781.png
4
1027
114
Henry Chinaski série
1. díl >
Poštovní úřad je první román amerického spisovatele Charlese Bukowského vydaný v roce 1971. Bukowski pracoval dlouhou dobu na poště a na sklonku podzimu 1969 byl vedením upozorněn, že bude propuštěn kvůli častým absencím. Ačkoli sám tvrdil, že odešel dobrovolně, aby se mohl věnovat psaní, poštovní záznamy vypovídají něco jiného. Poštovní úřad je prošpikován spoustou dialogů – po vzoru Fanteho a Hemingwaye. Konkrétně od Johna Fanteho převzal nápad rozdělit román do velmi krátkých kapitol. I když celek nemusí působit soudržným dojmem, způsob, jakým je popsáno nezáživné rutinní zaměstnání, kterým si projde zřejmě každý, je velmi přesvědčivý. Navíc jsou eskapády Henryho Chinaskiho – hlavní postavy příběhu - podtrhnuty sardonickým humorem, což románu dodává potřebné odlehčení a udržuje čtenáře v tempu. Nechybí ani postelové téma, u Zápisků starého prasáka se Bukowski naučil, že sex u čtenářů boduje.... celý text
Přidat komentář
Svižně napsaná kniha sestávající z životních příběhů chlapa, co se s tím nemazlil. Poutavé popisy prostých krás života. Trefně také ukazuje snahu společnosti svázat člověka pomocí zaměstnání. V mnoha ohledech jsem hlavního hrdinu chápal. I když člověka práce baví, vždy je dobré mít možnost otočit se na patě a hrdě odkráčet nejbližšími dveřmi.
Čítalo sa to samo. Aj banálne situácie sú podané nezameniteľným Bukowského humorom a štýlom, ktorý skrátka baví za každých okolností.
Chápu, že někdo nad Bukowskiho tvorbou mávne rukou s tím, že děj nemá zásadní zvraty ani pojednání. O tom však Bukowski je. O životě a strastech chudého člověka, který se ke všemu vždy nevinně nachomýtne, pokrčí rameny a jde si otevřít další pivo. Za mě paráda.
Můj první Bukowski a velmi příjemné překvapení. Jak podotkla Ali88 - čtivé, ze života a do MHD ideální. Zvlášť pokud vám přes rameno občas někdo nakoukne a přečte si tu správnou větu. Výraz takového člověka - k nezaplacení ;)
Pro mě první seznámení s Bukowskim a jelikož jsem to měla jako četbu do MHD, tak mi moc vyhovovalo členění textu. Bylo to čtivé, ze života a občas dost vtipné! :) Takže spokojenost po všech stránkách :)
První půlka, kde Buk popisuje roznášení letáků atd. je výborná. Pak to začalo trošku slábnout. I tak je to ale super čtivá záležitost na odreagování.
Poštovní úřad je ukázka nejenom života kde se převážně pije, vsází a užívá ale i debilních vedoucí, které snad každý z nás někdy v práci zažil.
Přiznávám se, bavilo mě to zvláště proto, že tuto knihu jsem celou přečetl ve své pracovní době. Ne, že bych měl takovou práci, kde není co dělat, práce bylo všude okolo mě plno. Nedělám sice na poště, ale ono existuje určitá skupina zaměstnání, ve kterých pracuje většina z nás, a svou povahou jsou víceméně shodná. A ani to púlstoletí času na tom nic nezměnilo. Proto varuji všechny z vás, co mají svúj život nalajnovaný pro prúchod strukturami společnosti až k ředitelování zeměkoule, laxnost této literatury by mohla trvale poškodit vaše ambice i životní hodnoty.
Výborná čtivá a vtipná kniha. Popis práce na poště prokládaný chlastáním, šukáním, sázením na koníčky. Tyto témata se u Bukowského opakují. Fascinuje mě zvláštní odstup autora od ostatních osob. Jakoby se ho nic nedotklo a skutečně ho nezasáhne ani rozvod, smrt bývalé přítelkyně.
''Byla to jedna z nejlepších šukaček, co jsem kdy zažil. Se šploucháním vody v pozadí, za zvuků zvedajícího se a klesajícího přílivu. Potom jsem se s ní odvalil. ,,Ježíšikriste!'' vydechl jsem. ,,Ježíšikriste!'' Ani nevím čím to, že se do do toho vždycky nasere Ježíš.''
Ke knize jsem přišel víceméně náhodou a to po zhlédnutí filmové verze jednoho z Bukowského zbylých próz. Náhodně jsem tedy zvolil Poštovní úřad a rozhodně to byl vynikající tah. Vskutku jedinečná věc. Extrémně čtivá a dost brutální (či by se hodilo napsat brutálně vtipná?) záležitost. Jak já bych si přál mít tu odvahu/povahu a mít celej svět tak hluboko v zádi. Věřím, že rozhodně ne všichni se s hlavním (anti?)hrdinou ztotožní, já jsem ale jeho styl žral. No zrovna ne nutně bych ale musel bejt alkáč. Určitě si najdu čas na další knihu od tohoto člověka.
Bukowského som začal čítať niekedy na strednej škole. Pokračoval som keď som školu skončil a hladal si prácu a čítal som ho aj vtedy keď som sa zamestnal. A môžem povedať že ma dosť jeho knihy vtedy ovplivnili. :) Potom som mal dlhšiu pauzu a čítal som iních autorov a teraz po rokoch som sa k nemu vrátil a znova si prečítal Poštovní úrad. Treba hneď povedať že Bukowski nieje autor pre každého!!!! Nie každý si jeho knihy dokáže vychutnať keď žije "americký sen". Ako tu už písali mnohí, človek musí mať niečo za sebou, poznať život z odvrátenej strany, teda niečo odžité, niečo samozrejme aj odpité, niečo odpracocané v mizerne platených zamestnaniach, nejaké potrhlé ženské pomilované a je aj jasné že ranná "kocovina" mu nesmie byť cudzia:). Ano, Bukowski a teda jeho alter ego Chinaski nazýva veci správnymi názvami a popri tom drie na pošte, chlastá, miluje sa so ženami, kašle na šéfov, nadáva, chodí na dostihy a všetko to je opísané tak skvelo a vtipne že sa niekedy rehocete ako "šílenec". Kniha je občas aj smutná ale väčšinou Chinaski hláškuje a zažíva také absurdné príhody že človeku až ostáva rozum stáť. Aj keď kniha má svoje roky je až k neuvereniu aká je aktuálna aj teraz. A český jazyk dodáva celému tomu parádnu šťavu. Som spokojný že knihu som si znovu prečítal a užil som si ju viac ako vtedy keď som ju čítal ako študent.
Česť Buhowskému!!!
Já mám mnoho známých, kteří pracují na poště, takže mi tato knížka je velice blízká. Je vtipná, stručná, jednoduchá. Nic extra náročného, pobaví a to je hlavní, proč číst Bukowského, hlavně pro zábavu! :)
Žádný hlubokomyslný řeči od toho nečekejte. Bukowski píše tak, jak svět vidí. Nic víc, nic míň. Je to pro mě jedna z mála knih, která popisuje život alkoholika a člověka kterej svou práci takřka nenávidí, naprosto s geniálním humorem.
1) Četl jsem Bukowského a proto jsem šel k poště.
2) Nejznámější pošťáci na světě jsou Petr Bezruč a Charles Bukowski.
3) Koně moc nemusím, ale četl jsem Bukowského a tak jsem šel jednou s přítelkyní na dostihy do Světlé Hory na Bruntálsku, pil přitom pivo a měl vsazeno na první a druhé místo. Bylo to skvělé.
4) A toho Bukowského už si přečtěte sakra sami.
Kdysi na gymplu, když jsme probírali Beat generation, tak padlo i jméno Bukowski. Nic jsme od něho (bohužel? bohudík?...) nečetli, ale ty "řízné" názvy jeho knih mi v paměti zůstaly s tím, že se k tomu musím někdy dostat... "Sputnici"-Beatnici jsou prostě moje krevní skupina!
První setkání s Hankem bylo na Poštovním úřadě, kde pod jhem otrokáře Jonstona, kde dělal jako obyčejný pošťák v záskoku. Zrovna se vrátil z pochůzky po všech možných čertech, o xy minut později oproti rozvrhu, Jonstone ho pucoval a už už se chystal dát tomu chudákovi další zápis... Buk je v klidu, neboť svět patří těm, kteří... Však víte. :-)
A jaké bylo první setkání?
Takové, že od té doby je každičký pošťák jen suchý břídil! Kdo bude teď roznášet poštu, vloupávat se do umývárny u kostela, očumovat místní paničky a odhánět "mlsná" psiska? Nikdo, nejlepší časy americké pošty už jsou dávno v tahu...
Bukowski je svůj, má vlastní svět a pohled na něj. Miluje ženský, divoký pitky a SVOBODU. A to samozřejmě spoustu lidí irituje, nezapadá do omezené a detailně nalajnované společnosti. Přesně to se mi na něm líbí - je svůj a takový i zůstane, přestože se na něho valí problémy ze všech stran. Nechce žít spořádaně. Je sprostý, neurvalý, hrubý a řekne přesně to, co si zrovna myslí bez ohledu na autority. Možná se někdo cítí pohoršeně, ale prostě to k patří k němu i době v které žil.
"Měli bychom si oba najít práci," řekla Joyce, "abychom jim dokázali, že ti nejde o peníze. Dokážeme jim, že jsme soběstační."
"Miláčku, to je jak na základce. Žebrat o práci umí každej blbec, chytrák si to zařídí bez práce. Jinak se tomu říká "příživnictví". Chci být profesionální příživník."
Jedna z prvních knížek, které jsem od Buka četl. A na to, že je to jeho první román, překvapil svou čtivostí. I když, to u něj není nic neobvyklého, neboť Charles se čte skvěle.
Člověka by mohlo napadnout, že dozvídat se o starostech v práci (na poště) může být nuda, Buk však dokázal čtenáře vtáhnout do děje takovým způsobem, že na vlastní kůži cítil a prožíval to, co právě on tehdy. A když se do toho přidá ještě spousta chlastu a nějaká ta ženská, nemůže vyjít nic jiného než zasloužených pět hvězd... :)
Klasický Bukowski - ženy, chlast a koníčky, tentokrát opepřeno službou vlasti v uniformě poštovního úředníka, který v pracovní době naráží na... no ano, na ženy, alkohol a dostihy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Co máme dělat my ubozí lůzři, bez vzdělání, bez známostí, bez zastání, bez vyhlídek do budoucnosti? Každej si o nás otře špinavý ruce, děláme nejhorší hoknu a pro šéfy jsme míň než kus hovna u silnice. Jenom bezejmenný ksichty, který je třeba pořádně vyždímat než odpadnou. Když umíráme můžeme bejt vděčný, když nám daji deku.
Jo, máme moc pohnout světem a žít podle svýho, jak nám věčně říkají, ale nejni na to čas a pak ani chuť...padáme na hubu, udržujeme zdání, že žijeme...
Chinaski tohle vnímal a zažil a našel únikovou cestu - v chlastu, děvkách a psaní, dostizích. No nějaký způsob úniku to rozhodně byl. Rozhodně aspoň pro něho. Někdo je hippie, někdo Chinaski. Někdo zpívá mantry, někdo sází na hajtry.
My čteme ty jeho knihy, a tím vlastně taky unikáme...aspoň na chvíli... díky Hanku, ty misogynskej debile, seš jeden z nás...