Poslední slovo
Ludvík Vaculík
Druhé vydání knihy fejetonů, které už od dob samizdatu vycházejí každé úterý v Lidových novinách. Kniha vyšla poprvé v roce 2002 a je dávno beznadějně vyprodaná. Před nedávnem vyšlo její pokračování, fejetony z let 2002?2008 s názvem Dřevěná mysl. "S citlivostí, jíž bývá obdařena jen mimořádná osobnost, stručně, vtipně a zajímavě Vaculík ve svých fejetonech nachází a pojmenovává příčiny chorob, jež rozežírají tělo i duši naší společnosti, brilantním literárním stylem, který u nás od dob K. Čapka nemá obdoby, vede zápas o normálního člověka a jeho důstojný, smysluplný život," napsal kdysi výstižně Ivan Klíma a platí to dodnes. Čteme-li Vaculíkovy fejetony zpětně v celku, zjistíme, že jsou nejen stále živé, třebaže se týkají věcí již minulých, ale zřetelněji také pocítíme především onu pro Vaculíka příslovečnou nekonvenčnost, originalitu myšlení.... celý text
Přidat komentář
S panem Vaculíkem jsem se moc nepotkala, když odhlédnu od toho, že s mnoha jeho názory prostě nesouhlasím, tak ani jako literárním dílem tím nejsem nadšená.
Obávám se, že to byla první a poslední kniha, kterou jsem od něj četla. Prostě POSLEDNÍ SLOVO.
Nejsem zrovna ročník, který by pamatoval události, kterých se fejetony v této knize týkají. Myslím si však, že mě kniha velmi obohatila a jsem ráda, že jsem jí vzala do ruky.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Český snář |
| 1968 | Sekyra |
| 2004 | Morčata |
| 1995 | Jak se dělá chlapec |
| 1990 | Jaro je tady |
Kniha Poslední slovo je v
| Přečtených | 11x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 1x |
Za mě Vaculík jako člověk velké NE:)