Posel
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/319500/mid_posel-X1r-319500.jpg
4
1456
344
Představte si, že vám jednoho dne začnou do dopisní schránky chodit hrací karty se zašifrovanými úkoly - máte vstoupit do života úplně cizím lidem a najít způsob, jak jim pomoci v jejich nelehkém osudu. Nevíte, kdo vám karty posílá ani proč si vybral zrovna vás. Jasné je jenom to, že ví o každém vašem kroku a nenechá vás na pokoji, dokud sám nebude chtít přestat. Má vás zkrátka v hrsti. Přesně v této situaci se ocitá Ed Kennedy, devatenáctiletý taxikář, který až doposud dělil svůj čas mezi kamarády Marva, Ritchieho a Audrey (do které je beznadějně zamilovaný), věrného psa Portýra, hraní karet a svou práci, a má pocit, že se už na nic dalšího nezmůže. Ed na svých záchranných misích schytá spoustu bizarních výprasků, ale s každým úkolem roste jeho schopnost poradit si se vším sám a také vědomí, co musí udělat, aby jeho život za něco stál. Vyprávění vás upoutá situačním humorem a trefnými komentáři dospívajícího hrdiny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Argo
Originální název:
I am the Messenger , 2002
více info...
Přidat komentář
Pokud máte zájem o kýčovitý americký film s opravdu hlubokým morálním ponaučením, které do vás autor hustí všech 354 stran, s opravdu nevěrohodnými dialogy (aka týpek se baví s člověkem, na kterého zrovna narazil na ulici, jako kdyby ho znal přinejmenším od dětství), spoustou frází a citátů, které se do textu nehodí, protože je jinak psán jakýmsi rádoby drsným nespisovným stylem... No. prostě Zusak mě irituje na nejvyšší míru. Čau.
Tuto knihu jsem pořídila jako další dílo autora, od kterého mě tak moc nadchla Zlodějka knih. Začátek s touto knihou byl trochu krušný, protože mám obrovský problém číst nespisovné pasáže v knihách. Stačí mi i když tak mluví nějaká postava a tyto výrazy jsou jen v dialogu. Ale tady to bylo všude! Ovšem netrvalo dlouho a zvykla jsem si. Vlastně to k té postavě tak nějak patřilo. Kde by totiž "jen Ed" přišel k dokonale vytříbenému knižnímu jazyku? Styl řeči kluka ulice mu sedl skvěle. Ale teď k ději. Napínavý, chtěla jsem vědět, co bude dál, kdo karty posílá, co za tím bude. Tak nějak jsem tušila, jakým směrem se kniha ubírá, ale na kráse jí to rozhodně neubralo. Líbilo se mi asi hlavně to, že ne všechny mise měly hrdinský podtext. Že někdy stačí jen prázdná krabice nebo milé slovo. Kniha mě opravdu donutila přemýšlet o smyslu mého života, jestli je lepší než Edův, i když nebydlím v takové díře a můj pes nesmrdí jako zdechlina. Kolikrát by to chtělo se zastavit, poslouchat a dívat se. A pak pomoci lidem, nějakou maličkostí, tak jako Ed. Konec knihy byl velký happy end, ae upřímně, jsem sentimentální a dobré konce mám v knihách nejraději, když jich je v životě tak málo. Oceňuji autorovu schopnost vypsat různé lidské starosti, chování, myšlenky...každý z lidí, které Ed potkal, byl úplně jiný. Každý s jinými problémy a jiným přístupem. Kniha mě také donutila se zamyslet, zda vím o svým přátelích opravdu tolik, abych jim byla schopná pomoct, kdybych dostala kartu s jejich jménem. A aby té chvály nebylo málo, moc se mi líbilo, jak se postupně zvyšovala obtížnost, s jakou měl Ed zjistit, kde je potřeba pomoci. Prostě skvělá kniha, kterou na potkání doporučuji.
Dávám 100 %. Styl autora je jiný, než jsem byla doposud zvyklá číst a velmi mi sedí. Příběh je napínavý, úplně jsem se vžila do kůže hlavního hrdiny. Velmi čtivé, těžko odložit. Jednoznačně doporučuji.
Četla jsem ji jedním dechem a bylo mi fakt líto, že končí. Nerada bych srovnávala se Zlodějkou knih od stejného autora, ta je pro mě stále top top, ale tahle je neméně zdařilá, ikdyž z úplně jiného soudku.
Posel je ideální pro všechny čtenáře, kteří se potřebují zamyslet nad životem.
Skutečně pozoruhodná kniha, jejíž příběh mě místy upřímně dojímal. Poselství pro nás pro všechny. Velká pocta patří i překladatelce.
Opět jedna z knih, kde mě děj chytil a nepustil, tudíž jsem měl dočteno za den.
Od srdcového esa jsem byl v napětí, že to skončí nějakym průserem, naštěstí se tak nestalo. Aspoň někdy je happyend třeba a tady jsem z něj měl dobrej pocit.
Styl psaní. Tady nemam co vytknout, podle mě se k tomu výborně hodí.
Zlodějku knih jsem četla dvakrát. Poprvé jsem z ní byla nadšená, podruhé po letech už tolik ne, ale nikdy by mě nenapadlo, že nějaká knížka od tohoto autora bude stejně dobrá, ne-li dokonce o něco lepší. Posel bylo skvělé čtení!!Mělo to nápad, šťávu, bylo to neotřelé, napínavé, humorné. Markus Zusak to prostě umí
Odpusťte mi srovnání s Fredrikem Backmanem - v dobrém, samozřejmě. Já trochu vidím, jak to dělají, na co přesně v mé duši hrají, ale na druhou stranu - jak dovedně to umějí, jak mě zaujmou, okouzlí, dojmou a na chvíli mi dají zažít pocit, že ne všechno, ale mnoho věcí na světě je dobrých... A tahle knížka mě nejen ohromně bavila, ale vzbudila ve mně i touhu být ve správný čas na správném místě a pomoci; jen je to bez těch karet trošičku těžší.
krásná hra slov se mi na té knize líbila asi nejvíc.
i ten nejobycejnejsi clovek neni zbytecny, kdyz pomaha druhym.
Zajímavá zkušenost. Po Zlodějce knih jsem čekala něco jiného, ale brzy jsem se od těchto předsudků odpoutala a užívala jsem si příběh takový, jaký byl. Některé části byly skvělé, napínavé a téměř se zatajeným dechem jsem čekala na závěr příběhu, který však "wau pocit" tak úplně nepřinesl. Přesto ve mně z této knížky cosi uvízlo :-)
Jako konzumentský čtenář a hrdá matka na rodičovské jsem se nevyhnula hned od začátku tristnímu srovnání Posla a Zlodějky knih, ačkoliv - to je přece jasný!!! - tahle dvě díla stavět vedle sebe nejde.
Ale měla jsem problém.
Zatnula jsem zuby. Koncese. Nějak to šlo. Čtivá kniha je, o tom žádná, ale nějak mě nenakopla a neusadila mě do mého čtecího křesla.
Závěr byl příjemně mile filozofický a udělal mi radost. :-)
Sice mě varovali, že je to blbost, ale já jsem ráda, že jsem mohla být součástí všech poseltví.
Vřele doporučuji
Ďalšia vydarená kniha od autora. Číta sa ľahko, je napínavá a zaujímavá. Na mňa zapôsobila, a hneď po prečítaní som mala chuť niekomu pomôcť :) Podľa mňa by sa oplatilo aj filmové spracovanie.
Kniha vypráví velmi čtivě. Oceňuji originální a velmi zajímavé téma, které nutí k zamyšlení. Přesto ve mně nezanechala velkou odezvu (jako například u Zlodějky knih, se kterou jsem i spala) a kniha se občas táhla. Přesto všechno si myslím, že ztráta času to nebyla a ke knížce se ještě v budoucnu vrátím.
Kniha se mi četla velice dobře. Šla bych víc do hloubky u hlavních postav - Edovo kamarádů, alespoň Audrey bych dala větší prostor. Závěr mi taky přišel trošku ochuzený, strašně rychle vyřešená zápletka. Celkově ale super námět, nespisovný jazyk mi nevadil, naopak to dotváří charakter hlavního hrdiny.
Kniha se mi celkově líbila. Zajímavý námět knihy.
Z knihy jsem si jako čtenář odnesl to, že bychom si měli vzájemně pomáhat, ať už se jedná o naše nejbližší okolí, anebo o kamarády, přátele apod. Neměli bychom být lhostejní, pasivní, a pokud můžeme pomoci v rámci našich možností, je fajn to udělat. Můžeme např. někomu poradit, říci člověku otevřeně, jak to vidíme my, samozřejmě je důležité, abychom nikoho neurazili. I maličkost a správné nasměrování ("nakopnutí") může člověku hodně pomoc a dotyčný člověk nám bude vděčný.
Styl psaní u této knihy je obdobný jako u knih, které jsem četl v minulosti. V knize se vyskytuje humor, lidskost, myšlenky, občas padne nějaký vulgarismus. Neoslovil mne třeba fotbalový zápas, ale to je můj problém, poněvadž mne fotbal nebaví. :)
Skvělé, úžasné, parádní.
Moc se mi líbí, jak si autor hraje se slovy.
Chvilku mi trvalo zvyknout si na styl psaní (nespisovné vyjadřování), ale jsem ráda, že jsem vydržela. Moc se mi líbí poselství této knihy. To, že se člověk nikdy nesmí spokojit, chtít více a že stačí ke štěstí mnohdy velmi málo... Stačí zmrzlina nebo písnička na verandě...
Pro mne velké obrovské plus. Určitě jsem nečetla naposledy.
Štítky knihy
přátelství humor australská literatura karty anonymní dopisy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2019 | Clayův most |
| 2015 | Smečka rváčů |
Opravdu nechápu, proč jsem čtení této knihy tak dlouho odkládala. Nebylo se totiž čeho bát. Posla by si měl přečíst každý, vyslechnout si, co se nám autor snaží sdělit a zamyslet se nad tím. Vřele doporučuji.