Pomaľované vtáča

09.04.2017

Tohle byla skutečně síla, už dlouho mě nic takhle nevzalo. Spíše než autobiografický román jde o plnokrevný horror; putování židovského chlapce válečným Polskem či Ukrajinou připomíná cestu peklem plným krvežíznivých skřetů. Jedna šokující a brutální scéna střídá druhou bez jakékoliv pauzy na vydechnutí, a ani konec není zrovna šťastný.
Není to kniha pro každého, je to opravdu hodně brutální. Ale pokud si troufnete, nebudete litovat.

20.03.2017

nooo, jednoznacne najsilnejsia kniha aku som citala... Je sialene emotivna a barbarska... Musim povedat ze aj napriek tomu je to dobre citanie...

23.01.2017

Co k tomuhle říci? Možná, že se tyhle věci děly, nebo spíš - určitě se děly. Ale ten popis jejich mi zavání bulvární snahou šokovat, zaujmout za každou cenu. Jedna z knih, u níž jsem se trochu styděl za to, že mne bavila...
Na podobné téma je natočen skvělý film Moje válka - z něj taky vyplývá, že největším nepřítelem nebyli náckové, od nichž se to čekalo, ale Polákům sami Poláci (nepochybně platí i o jiných národech) - udávání, krádeže, loupeže ve jménu vlastního prospěchu...

30.10.2016

Je mi fuk (jedno), zda je kniha autobiografická či fikce, lidé byli a jsou schopní hrozných zvěrstev páchaných na sobě navzájem. Autor se jen nebál hrůzy popsat v jejich surovosti. A člověk se při čtení často zamýšlel nad tou hroznou válečnou dobou, nejistou, zoufalou... Kolik způsobila škody, zmařila životů...

13.10.2016

Přečteno jedním dechem. Brutální, smutné, hrozné a neuvěřitelné. Člověk je horší a brutálnější než zvíře. Pokud je tohle autobiografie (což si nemyslím ), tak lituji autora.

25.08.2016

Knihu člověk přečte a určitě dočte. Je to vyprávění, bez přímých řečí, o dětsví jednoho ubožáka. Člověk by řekl, že po takových prožitých hrůzách se musí člověk a zvlášť dítě zbláznit. Je to svědectví toho, jak lidé umí být krutí a odporní. Na konci autor píše o nepochopení po vydání této knihy. Přijde mi, že lidstvo je nepoučitelné a z hrůz asi nikdy nevyjde. V dnešní době je možná nějaké takové nabarvené ptáče někde na Blízkém východě nebo na cestě v lodi přes Středozemní moře nebo na jiném místě této planety......

26.07.2016

Tato kniha mi nijak nesedla. Ne pro krutost, ne pro popisování sexuálních praktik. Cítím ji jako neupřímnou, jako kalkul.

02.07.2016

"Obrátil ptáka na záda a nabarvil mu křídla, hlavu a hruď v celé škále duhových odstínů, až byl strakatější a svítivější než kytice lučních kvítí. (...) Když se nad našimi hlavami slétlo dostatečné množství ptáků, dal mi Lech znamení, abych vězně vypustil. Vzlétl nahoru a šťastně a svobodně se vznášel ve vzduchu jako malá, duhová skvrna na pozadí mraků. Pak se střemhlav vrhl do středu čekajícího hnědého hejna. Ptáci byli chvíli zmatení. Nabarvené ptáče létalo z jednoho konce hejna na druhý a marně se snažilo přesvědčit svoje soukmenovce o tom, že je jedním z nich. Ti však byli omámeni jeho zářivými barvami a poletovali zcela nepřesvědčení kolem něho. Nabarvený pták byl čím dál tím víc vytlačován z hejna, do kterého se horlivě snažil zařadit. Brzy na to jsme viděli, jak se jeden pták po druhém odděluje od hejna a divoce ho napadá. Po krátké chvíli ztratil mnohobarevný tvar a padl k zemi. Když jsme nabarveného ptáčka konečně našli, byl již obyčejně mrtvý. "

Tuto knihu přečtete do konce nebo v polovině skončíte. Dočetla jsem do poloviny, tam jsem se rozhodovala , zda pokračovat? Byla to síla. In natura popisované zvěrstva na lidech. Dočetla jsem, velice silný zážitek. Pan režisér Marhoul chce tuto knížečku zfilmovat. Jako jediný na světě dostal autorská práva. Jsem zvědava, jak nafilmuje scény , které jsem označila in natura.
Mimochodem, spisovatel Kosinski je autorem knihy byl jsem přitom, která byla zfilmována a vynikající herec P. Sellers ztvárnil hlavní postavu.

09.05.2016

Velice silná a kontroverzní kniha, která patří k těm nejtemnějším a nejbezvýchodnějším, jaké jsem kdy četl. Nedělám si iluze o lidském pokolení a naprosto věřím tomu, že za války se dějí věci, které je lepší nevědět, přesto mi dost vadilo, že v knize není jediná sympatická a řekněme jakž takž morální postava, čímž si autor ubírá na autenticitě, protože z logiky věci není možné, aby alespoň jeden obyvatel vesnice nebyl v rámci možností normální. Je možná škoda i to, že kniha vlastně postrádá souvislý děj, ale je spíše sledem víceméně krutých epizod, které odhalují něco z podstaty člověka. Po přečtení knihy jsem ale pochopil, proč někteří uznávali sovětskou armádu jako spasitele a podlehli kouzlu komunismu a vlastně mi i došlo, že mohli být lidé (mimo nacistů), kteří holocaust tiše schvalovali. K nejsilnějším momentům určitě patří šílený farmář, který vydloubne oči čeledínovi a především zběsilá jízda Kamyků vesnicí, která je brutální, strašná a děsivá. Pokud by třeba jen polovina z toho všeho byla pravda, můžeme se všichni stydět, jaké lidské pokolení vlastně je. Vynikající kniha, kterou už ale nechci hned tak číst znovu, protože je hodně intenzivní. 80% PS: Jsem upřímně zvědav, jak ji Marhoul zfilmuje, aniž by neubral nic z jejího "kouzla" a zároveň ji zpřístupnil širšímu publiku. Nemyslím si, že je to úplně možné.

07.04.2016

Uf, tak tohle nebylo lehké čtení... Ta spojistost malého chlapce s ptáčetem, které je šikanováno ostatními, byla velice mrazivá. Asi nejvíc na mě zapůsobila scéna s žárlivým manželem a pomstě na mladém klukovi a pak ta scéna s kalmyky...

29.03.2016

Na této knize, příběhu mne nakonec mnohem více než tolik diskutována brutalita oslovila, dojala a uchvátila naopak silná touha hlavního hrdiny po životě, hledání (a nenacházení) "návodu na lepší zivot", zklamání z každého již téměř objeveného takového návodu: v přírodní pohanské mytologii, či spíš pověrách, Bohu, zlu, komunismu. To vše by nemělo tu sílu nebýt vsazené do něčeho tak křehkého, ale silného, v touze po pochopení věcí kolem sebe nezdolného, jako je dětská duše. Právě tím ve mě tento román zanechal takový dojem, jako málokterá kniha.

Snad jedinou věci, která mně v knize moc nesedla, je doslov, který vzhledem k výše uvedenému, na mé dojmy z "Ptáčete" působí spíš rušivě - aniž bych chtěl autorovi jakkoliv ubírat "nárok" na to připojit i tuto smutnou souvislost Nabarveného ptáčete.

I přesto, že vím, jak silně a srdce se dotýkajícím způsobem umí čeští filmaři zpracovat ne nepodobná témata (Habermannuv mlýn, Lidice, Želary), myslím, že Václav Marhoul má před sebou asi největší výzvu své kariéry.

05.01.2016

Surové,drzé, sprosté, ale skvěle napsané

15.12.2015

Knihu těžko lze považovat za autobiografickou - ty nadsazené historky jsou často až příliš nerealistické.
Zajímavý je duševní "vývoj" hlavní postavy, kdy je nejprve silně ovlivněn pověrami vesničanů, poté do jeho života vstoupí Bůh a ten je následně vypuzen Stalinovým komunismem. Ovšem jediné, co chlapec vlastně chce, je, aby se mu dařilo lépe. Proto se nebojí vyzkoušet všechny možné způsoby, jak se zbavit utrpení: zkouší to nejen s pomocí Boha, ale později i s pomocí zlých sil.
Dále mne zaujalo, jak krutost vesničanů a partyzánů (pomiňme nyní Kalmuky...), tedy klukových sounárodovců, kontrastuje s relativní laskavostí Němců, kteří ho v jednom momentě nechají utéct, posléze jej svěří do péče kněze - jsou tedy vykresleny jako poněkud lidštější bytosti.
Kluk se také vyvíjí a zlepšuje ve své protřelosti a vynalézavosti (srv. se samotným Kosinskim), kdy je schopen přežít v zimě venku, dále zavede chlapíka do bunkru s krysami, přivede do vesnice zraněného koně, ukradne pasáčkům "kometu", vyhodí do povětří stodolu... - a jeho největším snem je vlastně stát se vynálezcem a vynalézt způsob, jak změnit barvu kůže.
NEJVÝRAZNĚJŠÍ SCÉNA: mlynář vydloubne oči čeledínovi, čímž spustí klukovy nesmírně zábavné fantazie o těch očích
NEJTRAGIČTĚJŠÍ POSTAVA: Stupid Ludmila
NEJKOMIČTĚJŠÍ SCÉNA: kluk odplouvá na vzduchovém měchýři po řece
NEJZAMINDRÁKOVANĚJŠÍ POSTAVA: Garbos
NEJNADRŽENĚJŠÍ POSTAVA: Ewka
NEJZMANIPULOVANĚJŠÍ POSTAVA: Gavrila

Klukovu touhu po nekonečném dobrodružství vystihuje nejlépe tento citát: "I was somehow disappointed; the war seemed to be over."

Čteno v originále.

20.11.2015

Jak tohle Marhoul zfilmuje, aby to bylo věrné a přitom nevyvolávalo zhnusení, jsem vážně zvědav. I když i z drsného jádra se dá vykřesat poetika, porozumění, snad i šibeniční humor (třeba mně líčení o »kometě« - nepostradatelné pomůcce každého tuláka - pobavilo). Chápu, že si desperát Kosinski s takovouto dětsky přímočarou obžalobou venkovského »našince« naběhl, a nejenom u toho »našince«... 35/15

08.06.2015

knihu som dočítala pred niekoľkými dnami a naviem začať čítať ďalšiu. stále ju neviem dostať z hlavy. Tiaž mi chýbali nejaké dialogy, priama reč, ale potom som si zvykla. Kniha je dobre napísaná, číta sa rýchlo, ked teda neberiem do uvahy brutálne scény. Odporučam nečítať pri jedle. Niekolkokrát som si hovorila že ju odložím a nebudem čítať ale stále som verila v šťastný koniec. neviem ale či tam nejakývšťastný koniec vôbec bol...

Skvěla kniha i po letech se mi točí v hlavě

09.05.2015

Jedno obrovské sklamanie. A to som sa celkom tešila, pretože námet knižky podľa anotácií vyzeral výborne. Samozrejme netvrdím, že vraždy, znásilnenia, incesty, zoofílie a podobné zverstvá, prípadne deviácie (fuj, nechcem na to ani spomínať) neexistovali a neexistujú, či už počas vojny, alebo mimo nej. Aby však bola knižka vystavaná len na nich? (Ja som v nej totiž nič zmysluplné nenašla, len samé nechutnosti.) Čo to preboha malo byť, príručka pre úchylov?!?!?
Len nech sa ešte niekedy stretnem s názorom, že napríklad G.R.R. Martin je odklonený nejakým ´pofidérnym´ smerom, dotyčnému razantne vysvetlím a názorne ukážem, čo je nechutné a sprosté.
Pozn.: Jedna hviezdička je u mňa odpad, ešte nikdy som neudelila len jednu a dúfam, že už nikdy nebudem musieť. Ak ste pri zmysloch, nečítajte to.

07.05.2015

Rozumím tomu, že kniha byla či stále je vnímána jako kontroverzní; pro vlastní četbu jsem ovšem nepotřebovala a vlastně ani nechtěla uvažovat o tom, co je autobiografie a co je "jen" fikce. Způsob, jakým Kosinski vypráví o zle, špíně a lidské nízkosti, vypovídá - podle mého - o nezpochybnitelných literárních kvalitách textu, na který nelze lehce zapomenout. Hodný pozornosti je také doslov, po jehož přečtení stále nevím, kolik z toho všeho lze autorovi skutečně uvěřit. Lze vůbec říct o knize tohoto typu, že je skvělá? Hle - i takový je člověk. Když si ho nebarvíme narůžovo.