Nabarvené ptáče

kniha od:


KoupitKoupit eknihuAudiokniha

Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Přestože samotné dílo od svého vydání v roce 1965 způsobovalo a stále způsobuje silné kontroverze, dostalo se mu světového ohlasu i mnoha prestižních literárních cen. Režisér Václav Marhoul věnoval od roku 2008 veškeré své úsilí k přípravě filmu. Klíčový impuls, motivaci do další práce a potvrzení kvality scénáře přineslo v květnu 2013 udělení Zvláštního uznání poroty v rámci vyhlášení vítězů scenáristické ceny ScripTeast / Ceny Krzysztofa Kieślowského na festivalu v Cannes. Nadčasové poselství o osamělém putování a útrapách malého židovského chlapce za druhé světové války nabývá dnes na ještě větší aktuálnosti. Nedávné události v Evropě – migrační krize, šíření xenofobních předsudků a nenávisti bez znalosti faktů – ještě umocnily naléhavost jeho sdělení. „Román Nabarvené ptáče mě svého času, stejně jako miliony čtenářů po celém světě, zasáhl natolik, že jsem se v polovině roku 2008, po dokončení celovečerního filmu Tobruk, rozhodl vyvinout veškeré své úsilí a um na to, abych získal filmová práva právě k tomuto dílu. To se nakonec podařilo,“ zavzpomínal na začátek náročného projektu Václav Marhoul...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416256/nabarvene-ptace-NGv-416256.jpg 41225
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Argo
Orig. název

The Painted Bird, 1965

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (373)

Kniha Nabarvené ptáče

Přidat komentář
pavla9091
13. února

Drsná kniha, vidět film musí být ještě horší.

SSTknihy
29. ledna

Pro pochopení této knihy je důležité vědět, že se opravdu nejedná o autobiografii. Líčené hrůzy jsou spíš jistým podobenstvím, umocněnou obžalobou primitivismu, brutality, tmářství a nevědomosti, která místo snahy o pochopení raději v sebeobraně hodí kamenem. Hlavní hrdina na své pouti tráví spoustu času lyrickými popisy přírody, opojení přírodou se mísí s pověrami a bájemi, líčenými až s básnickou poetikou. Proti tomu stojí záměrně chladné, až odtažité popisy násilí, brutality a obscénností, připomínající zpověď pacienta, který chce svou noční můru popsat věcně, bez emocí a následně na ni rychle zapomenout. Překvapivě tu chybí jakákoliv citová angažovanost, odraz prožitku, rozumové či citové zhodnocení. Jednotlivé scény, řazené bez větší provázanosti připomínají záblesky vzpomínek smíšené s cizím vyprávěním a encyklopedickými poznatky. Závěr sám přináší překvapivé zjištění – místo soucitu přichází zmatení, skepse a smutek.


Bebe2004
19. ledna

Tak to bylo něco. Naprosto chápu protichůdné názory všech lidí. Musím pochválit styl psaní, moc dobře se to četlo. K postavám jsem si hlubší vztah nevytvořila, koneckonců k tomu ani nebylo moc prostoru. Dějově to bylo něco, co jsem ještě nečetla. Bylo to drsné a kruté a musela jsem si dávat přestávky. Ale toužila jsem vědět, co bude dál. Se spoustou názorů jsem se neztotožnila, ale ráda jsem si je vyslechla. Celkově tedy knihu hodnotím pozitivně.

Pavlaj
19. ledna

Za plusy považuji: Krásné popisy přírody, alegorii nabarveného ptáčete, vylíčení zaostalosti a tmářství na venkově polsko – ruského pomezí. Prvních sto stran mě docela zaujalo. Mínusy: Po několika kapitolách začne vzorec „útěk-bití-útočiště-bití-tragédie“ unavovat a přes veškerou invenci ve vymýšlení krutostí i nudit. Druhých sto stran jsem se nemohla dočkat, až bude konec.
Není mi jasné, proč vznikla legenda o autobiografičnosti knihy. Jak si někdo mohl myslet, že tohle je skutečný příběh malého kluka? Z přesnosti vzpomínek i poměrně složitého filosofování je jasné, že jde o fabulaci. Ta obrovská kumulace tragédií (z nichž jedna každá se zcela jistě mohla stát nebo stala, jen ne zároveň jednomu člověku v jednom životě) mě spíš vede k domněnce, že bylo psané na efekt. Podle toho, co autor píše v doslovu, ho k psaní přiměla snaha podat svědectví o hrůzách války. Jenže jak už tu psali mnozí, méně bývá více, a třeba Želary – Jozova Hanule jsou pro mě výpovědí mnohem silnější. Autor každopádně prokázal dobrý odhad v tom, na co mohli v době vrcholné studené války Američané slyšet.

lacinq
10. ledna

Mnoho povyku pro nic.

Mi--LADA
09. ledna

Tohle se dá číst jedině s velkými přestávkami, nejlépe v kombinaci s nějakou optimističtější četbou. Celé jsem to nedala, moc brutální, prostě mi to nešlo.

misa.krcalova
05. ledna

Námět sám o sobě nebyl špatný, na tohle téma jsem přečetla už dost knih. Ale Nabarvené ptáče bylo už i na mě moc.. Z téhle knihy mám pocit, že je to z většiny jenom výčet těch nejhorších věcí, co se člověku mohlo v tomto období stát a to vše je naloženo na jednoho malého kluka. Místy je kniha až odporná a nechutná, autor se v tom zřejmě vyžíval.. Líbilo se mi přirovnání k ptáčkovi s nabarvenými křídly, ale to je tak všechno. Napadá mě srovnání s Tarantinem, který také dost přehání. Uvažuju, jestli budu mít odvahu podívat se na film.

Lorca
02.12.2020

Tato kniha si zasluhuje pozornost, ale řekl bych že spíše z jiných důvodů než z jakých se jí většinou pozornosti dostává. Nemyslím si, že je to kniha o krutosti, utrpení nebo o válce. A po přečtení doslovu si ani nemyslím, že je kdovíjak autobiografická. Upřímně nechápu debaty, které se vedou o drastických popisech v ní obsažených, protože mi nijak zásadní nepřipadají. Asi velká část lidí s věkem naneštěstí ztratila schopnost dívat se na svět očima dítěte a nechat se fascinovat všudypřítomnou magii složitého světa kolem nás.

1 ...