Pomaľované vtáča
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112525/bmid_pomalovane-vtaca-CaN-112525.jpg
4
1490
419
V jeseni roku 1939 rodičia v nemenovanej krajine v stredovýchodnej Európe pošlú svojho šesťročného syna na vidiek, aby ho uchránili pred hrôzami vojny. Ďaleko od civilizácie sa nevinné chlapča postupne stretáva s nepochopiteľnou zaostalosťou, poverčivosťou, zlobou, najobludnejšími formami násilia a prejavmi sexuálnych úchyliek. Nevinný naivný chlapec uvažuje, kde sa berie násilie, načo je dobré a ako sa mu vyhnúť. Odpovede a ochranu nachádza postupne v primitívnych kultoch, u Boha, Diabla, v nacizme aj komunizme, až napokon stratí nielen všetky ideály, ale aj nevinnosť. K tomu všetkému ho ženie najsilnejšia ľudská túžba – prežiť. Na pozadí mimoriadne naturalistického diela (nedávajte ho čítať deťom) sa odohráva silný príbeh o vplyve ľudských pudov, nenávisti, zlobe, hlúposti a túžby po pomste. Jeden z najkontroverznejších románov dvadsiateho storočia, preložený do vyše tridsiatky jazykov, sa takmer po polstoročí od prvého vydania dočkal aj slovenského prekladu. Čitateľ sa môže presvedčiť, že jeho odkaz je napriek drsnej forme predovšetkým humanistický.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
Painted Bird , 1965
více info...
Přidat komentář
Jak se asi cítí takové "nabarvené ptáče", kde se ho ostatní z hejna snaží vyštvat jen pro jinou barvu? Téma opět nebezpečně aktuální. Bohužel.
Odhalení lidské malosti a špíny jak jen to jde a jak to jen čtenář unese. Knihu jsem nedokázala přečíst na jeden zátah, ale ani úplně odložit. Každopádně zkušenost nepřenosná.
Když jsem ji koupila, myslela jsem si, že je to další autobiografický román pro mládež o dospívání za války. Ah. Co jiného jsem si po té anotaci mohla také myslet? Ne, že bych četby a koupě litovala. Ale na nakladatelství Argo jsem byla naštvaná. Co kdybych to četla už ve 13? Brr.
Podle doslovu se zdá, že inspirací pro knihu byly nejen vlastní zkušenosti, ale i zkušenosti známých, rodičů autora, nebo příběhy přeživších, co se objevily v novinách. Některé se staly, některé se upravily, některé se podle klíče, který zapadal do reálných případů, domyslely fantazií... Zlí kritici tvrdí, že i jiné knihy a že se jedná hodně o plagiát. Podle wikipedie i doslovu autor s touto knihou zažil drobné peklo a údery ze všech stran. Nakladatel po něm chtěl, aby byla kniha vedena jako autobiografie (logicky se jich tehdy asi psalo hodně a pocit skutečného příběhu prodával). Poláci si brali jeho příběh osobně. Američané v něm viděli komunistickou propagandu. Východní slované útok na jejich život a tradice.
Chápu to. Při čtení mě napadalo to samé. Člověk sáhne po knize, aby dostal notnou dávku nenávisti k nacistům a dostane se mu notná dávka nenávisti k vesničanům. Jenže co vedlo trýznitele k jejich činům?
Pro mě je tato kniha encyklopedií lidského zla na úrovni jednotlivce na pozadí zla světových rozměrů. Záznam toho, jak válka moderního typu ovlivňuje psychiku všech, kdo jsou poblíž a v neustálém tlaku. Kde jedna neúroda znamená nejen hlad, ale také trest, který už nikdy nevymažete z paměti.
Tíživou atmosférou mi to připomnělo dva filmy. Das Weiße Band a Die Blechtrommel. Je to samozřejmě jen pocit. Že mi to připomnělo zrovna filmy je asi logické, protože kniha je dost grafická. Jazyk zhuštěný, tempo rychlé. Popisy někdy otravné, i když se s nimi autor vypořádal třeba jen na 3-4 odstavce... ale i tak, meh. Popisy různých postupů a léčebných návodů jsem si ovšem velmi užila.
Nakonec je mi jedno, jak to bylo s tím autorstvím. Sama za sebe kniha své místo má. Copak vám prarodiče neříkali, kolik zla během dětství i života zažili? A nepokračovalo to i po válce? A umíte si představit, jaké je to prožívat pubertu a první její změny daleko od rodičů, sami, v nepřátelském prostředí?
Bylo to tak strašné, že jsem nemohla dočíst, přesto, že to bylo čtivě napsáno a dle skutečnosti - což jinak přímo preferuji.
Tak tato kniha byla velmi silná káva. Násilné,morbidní a přesto hodně čtivé. To, že je to napsané podle skutečnosti ,dodává knize ještě větší rozměr.Dlouho mi tato kniha zůstane v hlavě.
Vše již je napsáno v předchozích komentářích....Úchylné, neuvěřitelné a přitom velmi čtivé.
Čtivé a strašné. Připomíná to film Idi i smatri. Filmové zpracování vidět nechci. Ani kvůli sobě, ani kvůli Marhoulovi.
Opravdu dobré knihy – pokud tedy nejsou neškodně laskavě všeobjímající –, které nutí člověka přemýšlet a vyjasňovat si své myšlenky a postoje, takové knihy mívají obvykle rozptyl od odpadu až po pětky, od adorace po úplné odmítnutí. A to Nabarvené ptáče splňuje. Jinak vůbec nic proti Marhoulovi, naopak, ale stejně se bojím, aby ta látka nebyla nad jeho síly.
Kniha se četla dobře, jestli se o takové knize dá něco takového napsat. Ale...jak se píše níže. Přijde mi to vše jako kalkul. Kniha mi přišla jako americký film. Kde hlavní hrdina dostává hodiny a hodiny do těla a druhý den se opět zvedne a nic mu není a jakmile on dá jednu ránu, tak nepřítel padá a nemá šanci se zvednou a přežít. Různé, hrůzné sexuální praktiky popisované v knize mi ani nějak nevadily, vždyť kolik je lidí tolik je chutí, ale celkový pojem knihy a kapitol je takový zvláštní. Jen krutost a krutost. Nic jiného. Nemohu říci, co se tam dělo, nezažil jsem to, Ale lépe popsané pocity a hrůzy z války, s mnohem větším dopadem má Remarque...Pro mě osobně zklamání, čekal jsem něco více uvěřitelného, ale v knihovně na budoucí čtení nechávám, třeba k tomu dospěji...
Na tuto knihu se nedá jen tak zapomenout. Hlavně proto, jak nabarveně a bez ohledu na nebohého čtenáře útočí všemi přímočarými prostředky tak, aby se jednotlivé scény nadobro zaryly do mozku - to kdyby se náhodou čtenář rozhodl ke knížce už nikdy nevrátit. A věřím, že mnoho lidí to tak má. Název odkazuje na metaforu, která mi přišla naprosto geniální a přitom tak tíživá. Vývoj hlavního hrdiny byl pro mě velice překvapivý a nikterak radostný. Není to jednoduché čtení, možná spoustu čtenářů svým stylem odradí už od začátku, nebo v určitých pasážích (krutý osud Blbé Ludmily), ale troufám si napsat, že by Nabarvené ptáče mělo být zařazeno do povinné školní četby. Brutální, nadčasové, skvěle napsané jedinečné dílo.
Nejbrutálnějšī kniha, jakou znám. Četla jsem ji při pauzách v pråci, doma bych to asi nedala. Kniha není autobiografií, je spíš příběhem vyprávěný člověkem, který zlo, brutalitu, běsy v lidech vnímal mnohem více a jinak. Na světě se děje tolik zvráceností.....příběh je přesto čtivý a nutí čtenáře přemýšlet nad lidmi, kteří nemají slitování, nad strachem, touhou po lepším bytí. Jedno vím jistě, pokud Marhoul skutečně udělá film, já se na něj nikdy nebudu moc podívat, podruhé to už v hlavě mít nechci.
Velmi brutální, morbidní a depresivní. Je hrůzné pomyšlení, že by toto měla být autobiografie a těžko se mi tomu věří. V knize nebyla snad jediná světlá chvilka a to mě opravdu obírá o víru v lidskost. Chtěla jsem si přečíst něco bezvýchodně deprimujícího a tohle ze mě opravdu vysálo všechno světlo. Dočetla jsem díky své morbidní zvědavosti. Rozhodně to není čtení pro slabší povahy.
Velmi, velmi zvláštní kniha, které se příliš nepodobá ničemu, co jsem zatím četl. Dlouho jsem si zvykal na ten ultranaturalistický popis násilí a párkrát jsem i uvažoval o tom, že bych knihu nedočtenou odložil. Ono to totiž opravdu vypadalo, že kromě přehlídky široké skály projevů zvrácenosti (zejména sadismus, ale také pedofilie, zoofilie a všelijaké další brutálnosti, které ani neumím pojmenovat) Kosinského román nic dalšího nenabídne - bezejmenná hlavní postava vždy zažije něco otřesného, pak uteče někam jinam, tam zažije ještě něco horšího a tak se to pořád opakuje - a zdálo se mi, že je toho až moc.
Po dočtení knihy a s krátkým odstupem (píšu tento komentář cca týden po dočtení) ale stále víc nabývám dojmu, že kniha měla smysl tak jak je napsána. Že bylo potřeba to napsat takhle brutálně.
Zaujalo mě pár věcí, třeba že polští venkované věděli, kam jezdí vlaky plné Židů a jejich osud jim přáli. A hlavně, že necitelnost a krutost vycházela z polských vesničanů a vliv války a strach z potrestání od německých vojáků nebyl hlavní motivací všudypřítomné krutosti. To je možná hlavní poselství románu (alespoň jak já to chápu): zlo je v nás přítomné, nezačalo s Hitlerem a s Hitlerem neodešlo.
Myslím, že už Nabarvené ptáče znovu číst nebudu a asi bych docela váhal, jestli ho někomu doporučit. Ale jsem rád, že jsem knihu přečetl. Je to podobné jako návštěva Osvětimi - nechce se vám tam, ale víte, že je potřeba to vidět.
Pokud máte rádi BDSM fantazírování, budete spokojeni, pokud ne, tak radši jděte jinam. Kniha asi nemá žádný hlubší přesah, minimálně já ho tam nenašla; pokud bylo cílem zobrazit zlo a krutost, to se povedlo, ale jaksi mi tam chybí nějaký závěr, po kterém by mi bylo jasné, proč jsem to vlastně četla.
Obdivuhodná zpověď, až neuvěřitelné čtení o chlapci, který měl takový pud sebezáchovy a touhy přežít všechnu tu bestialitu, krutost, ohavnost a zlo, která ho obklopovala každý den. Kniha se dobře četla a nedá se na ní zapomenout.
Přečetla jsem dost otřesných knih: očitá svědectví z koncentračních táborů, gulagů, věznic, týraných dětí..Tuhle knihu jsem ale vzdala v polovině. Je to nekonečný sled brutálních scén. Nepochybuji o tom, že se děla a dějí různá zvěrstva a to co autor popisuje se klidně mohlo stát, ale podle všeho kniha není autobiografie, takže mě ani moc nemrzí, že jsem nedočetla.
Jsem z té knihy trochu rozpačitá. Hodně jsem o ní slyšela, komentáře ji vychvalují a moje očekávání byla velká. Čekala jsem ale něco trochu jiného. Tohle je sled drsných a brutálních scén a nepochybuji, že se takové strašné věci ve východním Polsku nebo na Ukrajině opravdu děly. Zřetězení všech do jediného osudu, kdy jedna přebíjí druhou, v mých očích ubíralo knížce na působnosti, což je škoda. Přitom je to hrozně silné. O takových věcech se má psát, má se připomínat, čeho všeho jsou lidé schopni. Dovedu si i představit kontroverzi, kterou kniha vzbudila - hlavně tam, kde se příběh odehrává, je myslím dodnes tabu mluvit o tom, že místní nenáviděli Židy. Zrovna tyhle scény byly v knize velmi uvěřitelné.
Po dočtení mě napadlo, jaké asi byly osudy všech těch válečných sirotků, kteří dětství prožili bojem o život, v neustálém strachu, tváří v tvář násilí a nenávisti.
Celkový dojem z knihy srovnal závěr a doslov. Doporučuji tedy přečíst až do úplného konce.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Kniha Pomaľované vtáča je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 2 187x |
| Čtenářské výzvě | 353x |
| Doporučených | 128x |
| Knihotéce | 512x |
| Chystám se číst | 810x |
| Chci si koupit | 140x |
| dalších seznamech | 19x |
Ke knížce jsem přišel náhodou díky informaci o natáčení filmu Václavem Marhoulem. Určitě stojí za přečtení, ale je to pouze pro otrlé povahy. Tolik hrůzy a násilí se v jedné útlé knize jen tak nevidí. Nejhorší na tom je, že nejspíš to tak bylo a když člověk vidí co se děje ve světě, tak nejspíš to tak bude i nadále.