Pokání
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/587/bmid_pokani-VHJ-587.jpg
4
1230
238
Je to svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každý okamžikem do útoku? Ian McEwan tuto myšlenku dovedl k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba pomoci. S fantastickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla po zbytek života činit pokání. V roce 2007 byl dle knihy natočen film Pokání.... celý text
Přidat komentář
Velký a romantický, čtenářsky atraktivní příběh - osudová láska, tragédie, vina a válka.
Úvodní část, kdy se v rámci jednoho obyčejného letního dne velmi pozvolna schyluje k různými náznaky avizované tragédii, mne svou formou vyprávění strhla jako už dlouho nic... Několik všedních, ale pro další běh klíčových událostí toho dne, jimž každá z těch několika postav vtiskává svou pozměněnou perspektivu i interpretaci. Lyricko-popisné pasáže střípkovitě vykreslující psychiku postav, jejich pocity i motivaci. Důmyslně budovaná atmosféra sílícího dusna vnějšího i vnitřního, plného emocionálního napětí mezi postavami, až k dramatickému vrcholu, kdy se cesty všech násilně oddělují.
V následujících, dějově bohatších částech příběh pokračuje dále, oddělení dovršuje válečná doba, a jak to všechno vlastně dopadlo se, jak se zdá, rozhodl autor ponechat zase na čtenářově interpretaci. Pro mne velký zážitek a podnět k seznámení se s dalšími díly Iana McEwana.
Psáno velmi poetickým jazykem, trochu jsem přeskakovala, ale příběh se mi dost líbil, i když to bylo hodně smutné.
Kdysi jsem viděla film, ale uvědomila jsem si to, až když jsem začala číst. Naštěstí jsem si moc nepamatovala, jen pár scén.
Úžasný, vytříbený jazyk, překvapivě k obsahu i dost vtipný, zejména v první pomalé části, odehrávající se v jednom jediném líném letním dni na rodinném sídle. Druhá, válečná část je neobyčejně působivá, ty obrázky smrti, bolesti a zmaru jen tak člověk z hlavy nedostane.
Překvapivý konec, který celé vyznění knihy obrací, resp. posouvá jinam. Pokání ano, ale úplně jinak, než jsem si představovala...
A výtečný překlad.
Nudila jsem se úplně celou dobu. Ani konec nebyl zajímavý. JEdiná trochu světlá chvilka byla, když byla popisována Brionina učednická léta, o tom jak ji trápili. Jinak nic.
Přišlo mi komické, že když se Briony prosadit svá díla v časopisech vytkli jí přesně to, co bych vytkla celé knize. Roztahanost, příliš mnoho popisů, žádná zápletka.
Skvělý román, který vás vtáhne a nepustí až do konce. Ty výlečné paáže mě pravda bavily trochu míň, ale stále mě ještě bavily. :-) Jedna z nejlepších knih McEwana - četla jsem od něj téměř vše, ale tohle je prostě výjimečná věc (navíc velmi dobře zfimovaná). :-)
příběh křivého obvinění, které zničilo osud jednotlivce/rodin, umocněný bezprávím spáchaným na lidstvu v bojích i zázemí za světové války
Po dlouhé době knížka, která mě dokázala naprosto pohltit. Vzhledem k tomu, že jsem dřív znala film a tudíž jsem věděla jak se děj bude ubírat dál, myslela jsem při četbě na jediné, a to aby to tentokrát dopadlo odlišně. Představa pár slov které dokážou zničit život tolika lidem je děsivá...
Prvně jsem viděla film, který do slova miluji. Knížka se mi dostala do rukou náhodou, když jsem byla v knihovně. Ani jsem neotálela a vypůjčila jsem si ji. Upřímně pro mě bylo asi prvních 70 stránek utrpení. Nebavilo mě to, málem jsem knihu odložila. Ale kolem té sté stránky kniha začala mít mírné grády. Asi poprvé musím uznat, že film se mi líbil daleko více než kniha. i přes to všechno však nelituji těch pět dní, které jsem nad knížkou strávila :)
Ikdyž se mi líbí příběh a zápletka, tak kniha sama o sobě není moc čtivá. Četla jsem ji asi měsíc stylem "teď si přečtu pár stránek", ale nikdy mě to nevtáhlo do děje.
Je mi jasné, že se svým názorem a hodnocením budu vybočovat od zbytku oslavných chórů na tuhle knihu... ale pro mě to vážně takové terno nebylo. Film je má srdcovka a myslím, že v tomhle případě jde o vzácnou výjimku, kdy bylo filmové zpracování schopné mnohem lépe vyjádřit zamýšlenou pointu a hlavní myšlenku díla. Bohužel knize se to tak dobře nepodařilo. První polovina je navíc hodně lyrická a obsahuje neskutečné množství metafor, přirovnání, myšlenek... což mi obvykle nevadí, ale tady se to vleklo a složité slovní obraty zmáhaly. Na druhou stranu tu bylo právě krásně vidět, jak může být jedna událost viděná z mnoha pohledů a jak málo stačí k jejímu nepochopení. Dějověji bohatší druhá polovina je o poznání čtivější a záživnější, ale i tak výsledná myšlenka pokání vyzněla tak nějak do prázdna. Věřila jsem všem (Cecilii a Robbiemu jejich lásku, Lole a Marshlovi jejich pokrytectví, dvojčatům jejich úzkost)... ale u Briony jsem jejímu sebeobviňování a snaze o vykoupení uvěřit nedokázala. Film mě zkrátka (možná i díky skvělému obsazení) strhl emočně mnohem víc. I tak ale kniha rozhodně stojí za přečtení.
Horko, dusno jednoho léta roku 1935. Příběh pomalinku graduje do "večerních událostí". Následují desítky stránek příběhu, který smrdí happy-endem, ale pak dojde k nečekanému zvratu a všechno je jinak. U mě nejlepší autorova kniha.
Je to mé první setkání s Mc Ewanem.Kladu si otázku zda jsou jeho ostatní knihy stejně dobré nebo ještě lepší než tato.protože jestli ne,tak do nich nejdu,Pokání je pro mne jeden z literárních zážitků mého života,je v něm přesně nadávkováno vše:vášeň,láska, zrada,osudovost i ironie života,podáno precizním literárním stylem,vybroušené jako klenot.Ale také jsem pro to musel vyzrát,poprvé jsem si to půjčil před 10 lety a po pár stránkách odložil.A teď nechápu jak jsem to vůbec mohl udělat.
Fantastický román!! K přečtení jsem se odhodlala až po shlédnutí filmu, který patří mezi mé oblíbené, a musím říct, že jsem opravdu nadšená. Mé vysoké očekávání bylo neuvěřitelně překonáno a knihu všem vřele DOPORUČUJI.
Pokání rozhodně není bezchybné, ale pro mě je to jedna z knih, která mě opravdu dostala. Škála emocí, které se u mě během čtení střídaly - naštvání, pohrdání, radost, soucit, smutek - byla to opravdu neuvěřitelná jízda, kterou nám McEwan naservíroval.
Krásně vykreslený vývoj postav a jejich chování, smutný milostný příběh a to všechno na pozadí strašlivé války.
Rozhodně se mi tahle kniha dostala pod kůži.
Naprosto úchvatných prvních sto stran knihy! Autor se soustřeďuje na popis hlavních postav, jejich myšlenkových pochodů a dává nám nahlédnout snad skoro do všech zákoutí jejich mysli, aby jsme pochopili odkud a kam jdou a jaké jsou jejich motivy. Z první části knihy jsem unesen. Kdyby po sto stranách kniha skončila, deset z deseti a potlesk. Kniha ovšem pokračuje. Autor se přestane soustřeďovat na popis duševních pochodů a začne líčit děj a okolí. Změní styl psaní a bohužel zbývající část knihy až na pár malých částí je pro mě utrpení a velké zklamání. Možná se někdy vrátím k přečtení těch prvních sto stran. Takže první část 5* a zbytek 2*. PS divím se, že mnozí zde to vidí opačně. První část je psychologická povídka a zbytek je velmi prostě líčený příběh zasazený do historického pozadí, které onen příběh často i upozaďuje.
Musela jsem přetrpět prvních asi sto stran, aby potom přišla odměna formou druhé poloviny knihy. Trochu náročněji napsáno, ale jazyk je krásný a hlavní pointa hodna zamyšlení. Krásná kniha.
Není to špatná kniha. Ale je psána jakoby s odstupem, který zřejmě někomu vyhovoval (dle komentářů), mně však opravdu ne. Asi stejný odstup jsem si totiž ke knize vytvořila od prvních stránek i já a zůstalo to tak až do konce. Nevím, možná že byl problém i někde jinde, každopádně bohužel musím říct, že jsem málokdy pronikla k onomu hlubšímu pochopení postav, které vás zasadí přímo do centra dění a mění vás tu na Briony, tu na Robbieho či Cecilii a tak ve vás budí silně prožívaný soucit. Jedinou asi opravdu silnou emocí u mě byla v první části knihy snad přímo nenávist vůči Briony, když jsem si po každé druhé větě říkala "Káča jedna pitomá". Tenhle silný pocit ale časem vyprchal a žádný další ho už nenahradil. A tak jsem knihu dočetla vcelku se zájmem, ale bez onoho pocitu, že ve mně něčím pohnula natolik, aby měla šanci, že neskončí v dalších měsících a letech (polo)zapomenuta...
Štítky knihy
Anglie druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno anglická literatura
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Kniha Pokání je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 1 676x |
| Čtenářské výzvě | 213x |
| Doporučených | 181x |
| Knihotéce | 509x |
| Chystám se číst | 833x |
| Chci si koupit | 138x |
| dalších seznamech | 22x |
Moje první setkání s Ian McEwanem. Kniha je opravdu velký čtenářský zážitek. Když jsem dočetla, byla jsem plná emocí.
Konec jsem si musela přečíst několikrát po sobě, než jsem ho plně pochopila. Tato kniha si zaslouší být čtena pomalu a v klidu, vychutnávat si jazyk a styl.
Ani nevím proč, ale příběh mě odrovnal. Neustále se vracím a přemýšlím o něm.
Je to geniální dílo.