Odloučeni zjara
Mary Westmacott (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414630/bmid_odlouceni-zjara-ztr-414630.png
4
141
141
Pod pseudonymem Mary Westmacott série
< 3. díl >
Pozoruhodný psychologický román královny detektivek z roku 1944, příběh o ochotě pohlédnout na sebe sama, přiznat si životní chyby a vykročit ze svého stínu. Joan Scudamoreová se vrací z Iráku do Británie. V Bagdádu se postarala o nemocnou dceru a nyní míří zpět za manželem. Na cestování je zvyklá, ne však na dlouhé, nedobrovolné odloučení ode všech, které miluje. Její vlak zůstane nečekaně odstaven a Joan musí strávit nějakou dobu v malé ubytovně daleko od vší civilizace. Izolace a nečinnost ji přinutí k rekapitulaci svého dosavadního života. Čím hlouběji se noří do analýzy vztahů s manželem, dětmi, přáteli, do hodnocení všech činů i omylů, jichž se vůči nim dopustila, tím bolestnější obraz jí samé před ní vystupuje. A tím naléhavěji se vynořuje i otázka: co s tímto poznáním udělat?... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Absent in the Spring , 1944
více info...
Přidat komentář
Moc pěkná knížka. V první třetině jsem nevěděla, jestli jí chci vůbec dočíst, jestli mi nehrozí smrt nudou. Ale čím hlouběji se hlavní hrdinka nořila do vlastního nitra a odhalovala svůj životní příběh, tím víc zajímavé to bylo. A závěr? Ke konci jsem tušila, že to tak dopadne a stejně mě to zklamalo. Nikdo není dokonalý. Doporučuji přečíst :-)
Knížka se mi moc líbila, dokonce možná víc než některé Christiiny detektivky.
Kniha s jedním z nejkrásnějších názvů, které jsem kdy četla (v češtině tak krásně poetickým, v angličtině tak odporně jednoduchým). Hlavní hrdinka mi stále přípomínala mix paní Bennetové a paní Dallowayové:) Psáno typickým stylem Agathy Christie (ta se v tom prostě nezapře:)
Tahle knížka mě fakt dostala. Dovedu si představit, že to takhle dost často funguje v "normálním životě". Občas si na ten stísněný pocit z knížky vzpomenu i teď, po pár letech, to se mi moc často nestává.
Začátek nijak zajímavý, ale s narůstajícím napětím, se kniha stává lepší a víc pochopitelnou. Člověk se pak začíná vžívat do všech situací a přemýšlí, jak by se zachoval na onom místě. U mně je asi problém takový, že spíš souhlasím s manželem hlavní postavy, než s hlavní postavou :D Ale celkový dojem z knihy je velmi uspokojivý :)
Štítky knihy
psychologické romány autobiografické prvky
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
V období, co jsem tuto knihu četla, jsem měla nekontrolovatelné záchvaty pláče. Myslím, že je hodně silná. Dost mě překvapilo, že lidé takhle stejně přemýšleli i tenkrát, měla jsem pocit, že nějaké sebestudium, sebezdokonalování a šťourání se ve svém nitru je výsada posledních let. Takže mi docela zásadně změnila pohled na svět. Doporučuji číst jen v případě, že je člověk připraven se v sobě pošťourat. Těžko říct, jestli není lepší žít v nevědomosti...