Počkej na moře
Veronika Opatřilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503836/bmid_pockej-na-more-sfI-503836.png
4
273
273
Milostný gay příběh z Anglie 60. let pojednávající o křehkosti lidských vztahů, o životních volbách a odvaze jít si za svým. O okamžicích, které by mohly trvat věčnost. O tom, že chceme někam patřit, a o tom, jak poznáme, že jsme nepřiplavali na špatný břeh, kde nás čeká jen konec. Mladý univerzitní student z Göteborgu přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie, aby tam strávil semestr studiem angličtiny. Na první pohled se ničím neliší od desítky výměnných studentů ze Švédska, kteří se v 60. letech 20. století jezdí do Anglie učit cizí jazyk. Brzy po příjezdu potkává staršího muže, profesora literatury a neúspěšného spisovatele. Poznává v něm stejné tajemství, jaké se sám pokouší skrývat, a mezi oběma muži propukne vášnivá milostná aféra, která má navzdory uvolněné atmosféře a proměnlivé době šedesátých let stále nedozírné následky pro jejich životy. Počkej na moře je komorním příběhem o přitažlivosti a oddanosti, zkoumající hloubku lidské duše na pozadí bouřlivých šedesátých let v Anglii.... celý text
Přidat komentář
... krásný, hezky napsaný příběh o vztahu dvou mužů, studenta a profesora literatury. Našla jsem ho náhodou, chvíli pochybovala, ale nakonec s chutí a očekáváním, jak to dopadne, dočteno
"Těžké je bát se, nevědět jak dál,
těžké volání hlubin odolat,
a přece dál sedět a jen se třást -
těžké chtít zůstat a pád dolů si přát."
Karin Boye: "Jistě že to bolí"
Na začátku byla Anglie a ostrov Wight. Na začátku byl jeden profesor literatury a jeho student ze Švédska, který přijel na tento ostrov studovat angličtinu. "Á, další milostný příběh dvou mužů!" povzdechnete si možná. "Takových tu teď je!" Ale tento je jaksi jiný...
Odehrává se v rozmezí let 1967-1969, a přestože byla homosexualita jako trestný čin v Anglii a Walesu oficiálně zrušena v r. 1967, společnost těmto lidem rozhodně nakloněna nebyla. Světem sice hýbe vlna hippies, na dveře klepe sexuální revoluce, ale je to pomalé, postupné a zatím je svobodnější smýšlení vidět jen ve velkých městech jako Londýn či Brighton. Právě do Brightonu spolu jedou zakusit trochu té uvolněné atmosféry, můžou jít do klubu, kde se schází podobní lidé, kde můžou být konečně sami sebou, beze strachu. Nálada těchto let je tu skvěle vykreslena i velkolepou událostí v podobě hudebního festivalu Isle of Wight v roce 1968, který byl nazýván evropským Woodstockem a kam přijela toho léta taková zvučná jména jako The Who nebo The Turtles.
A nesmím zapomenout ani na třetího důležitého protagonistu příběhu - a tím je moře! Moře totiž hraje v životě našeho milého studenta zásadní roli. Ať už je vidět okýnky karavanu v Luccombe, kam jezdí spolu tajně na víkendy nebo bouří za prosklenými zdmi luxusního domu na pláži v Shanklinu. Moře je tu všudypřítomné a nakonec sehraje i velkou roli v důležitém rozhodnutí, které nakonec musí oba mladí lidé na sebe vzít....
"Já chtěl do Anglie. Vždycky jsem chtěl do Anglie. Možná za to mohli Beatles. A jejich upnuté kalhoty."
Knihu doporučuji! Pro její velký příběh, pro atmosféru, kterou dýchá a verše, které ji doprovází.
Musím se přiznat, že ke knize jsem zpočátku přistupoval dost obezřetně, protože moc nerozumím, proč české autorky v poslední době tak rády píší příběhy gay mužů (!) z Anglie (!!) 60. let (!!!). Nicméně Počkej na moře si mě nakonec získalo svým poetickým popisem zamilovanosti, životem na pobřeží a dobovými drobnostmi včetně hudby (já šedesátkovou hudbu miluju). Pokud jste připraveni na něco pomalejšího, citlivějšího a hrozně důvěrnýho (je to psané v du formě, jako by to hlavní hrdina vyprávěl své lásce), tak šup, ponořte se do ní!
Autorka píše trochu jiným stylem. Nazvěme jej třeba "vzletný". Není to styl pro každého a oplývá celou škálou filozofických úvah, ačkoliv je psán současným jazykem. Možná by přesnější označení bylo pop-art, pokud je něco takového v literatuře možné.
Příběh mě docela bavil, ale jak už to tak je, když máte bohatý vnitřní život, realita byla o dost prostší myšlenkám hlavního hrdiny. Konec - vzhledem k začátku, měl spíš překvapit a to se vlastně povedlo. Kdo za kým nakonec dolejzal, he?
Při čtení téhle knížky jsem: pila černý čaj s mlékem, pouštěla si hudbu ze šedesátých let, plakala, hodnotila svoje vztahy. Veronice se podařilo napsat takovou tu knihu, která se dostane mnohým na seznam deseti nejoblíbenějších knih. A je úplně jedno, s kým ti lidé spí...
Díky téhle knize jsem pár dní žila na ostrově Wight. Život to nebyl lehký. Kromě vlastních myšlenek, pocitů a důsledků rozhodnutí mě bičovalo také surové počasí. Atmosféra přímořského letoviska mimo sezónu je něco, co mám ráda a tady se mi toho dostávalo vrchovatě. Umocňuje to pocit, že něco zábavného a hezkého končí, že nastává období, které je třeba vydržet a že se vše za pár měsíců zase rozsvítí.
Poznáváme v dva muže. Jeden je student, který přijíždí na ostrov Wight, který se nalézá u Anglie. Přijíždí ze Švédska učit se cizí jazyky a poznávat jinou kulturu. To, že je gay však nikdo neví. Ani nesmí. Pohybujeme se v 60. letech 20. století a homosexualita byla něco zvráceného, trestného a lidé se museli potýkat s nepochopením předsudky a odmítáním.
Ve škole potkává svého profesora, který je jen o deset let starší a Larse okamžitě pozná, že jeho profesor je taky gay. A taky svoji orientaci samozřejmě skrývá. Ale z pohybů, vyjadřování emocí a celkově vystupováním si je jistý, že narazil na člověka, který je stejný jako on. Svého profesora zbožňuje a rád by se mu přeci jen víc vetřel do života.... představuje si, jak spolu sedí před domem, popíjejí čaj, vypráví si literární poznatky...jak spolu jezdí na dovolené a tráví čas předčítáním knih, rozjímáním nad životem. Jak spolu prostě žijí...
A ono se mu vše splní. Ano, on a profesor se postupně sbližují a propukne mezi nimi vášnivý milostný vztah, který však nesmí nikdo z okolí poznat. Navíc desetiletý věkový rozdíl začíná být chvílemi znát. Stejně jako jiné zkušenosti a představy o životě. Oba dva se neskutečně plácají ve svých myšlenkách, touhách a životních krocích. Larse by dýchal za svého profesora a začíná to být chvílemi až toxické...
Máte obavy z popisů sexu dvou gayů? Nemějte? V knize nenajdete ani jeden. A přesto cítíte tu lásku mezi dvěma muži ze stránek úplně tryskat. Vše je napsané tak poeticky, melancholicky. Cítíte tu bolest v nitru, tu nejistotu, strach a na druhé straně naději. Zakončení knihy mě nepřekvapilo, očekávala jsem podobný konec a někdo si na něj stěžoval. Já jsem za něj však ráda.
Příběh je vyprávěn z pohledu studenta, který celou dobu v knize ke svému profesorovi promlouvá a kniha je tak, nebo aspoň mně přišla, jeho osobní zpovědí.
Autorka je Češka a já smekám. Opravdu smekám nad tím, jak naprosto dokonalou knihu napsala. Ta slovní zásoba je neskutečná. Věřila jsem jí každé písmenko, slovo, větu a celkově mě příběh vtáhl od první stránky. Je to dechberoucí příběh dvou lidí, kteří se milovali v době, kdy byla homosexualita zvrácená a zakázaná. A ona ji dokázala vylíčit neskutečně skvěle a přesvědčivě. Navíc je proložena názvy skladeb, které si u toho můžete pouštět a dotvořit si tak skvělou melancholickou atmosféru.
Úvodní 4 kapitoly knihy byly perfektní a snad na každé straně jsem si podtrhla nějakou myšlenku. Následný Prolog mě mírně zaskočil a já chvíli přemýšlela, jestli náhodou nemám v knize nějakou chybu.
Milostný příběh studenta a jeho profesora mě z počátku bavil. Nicméně jsem pořád čekala na tu úroveň, kterou autorka ukázala v první části knihy. Po čase mi také přišlo, že se příběh točí v začarovaném kruhu, že se to děsně táhne a je to pořád to samé dokola.
Tip na závěr: Pokud dáte knize šanci, doporučuji vrátit se po přečtení poslední stránky k prvním 4 kapitolám. Zapůsobí na vás zase v trochu jiném kontextu.
Hodnocení: 50 %
Moc povedené. Něžné. Rezonovalo to se mnou. Je to vyspělé a přemýšlivé a jako moře. Obálka k tomu krásně sedí a uvozuje příběh, díky ní víme, jaký druh vyprávění nás čeká. Přemýšlivý, poetický a filozofický s velkou dávkou lásky i bolesti.
Nebylo to špatné, ale úplně mě to nenadchlo. Líbilo se mi místo a doba, do které je děj románu zasazený. Ale ani jedna z hlavních postav mě nijak nezaujala a nepřirostla k srdci, a nebýt toho, že jejich vztah byl "ozvláštněn" tou tehdy nebezpečnou téměř zakázaností, nebylo by na jejich příběhu vlastně nic moc zajímavého. Ale tohle poselství - všichni jsme stejní - vlastně má něco do sebe...
wau, wau, wau!!!
První LGBT román, který si může přečíst opravdu každý a dostane se od současné reality do kouzelných 60. let, kde si hlavní hrdinové užívají svobody, randění v rámci telefonování si z telefonních budek, dopisováním atd., atd... Upřímně jsem k současný LQBT literatuře, z dnešní doby, hodně skeptický, tudíž tyhle body už nabraly plusový body!
Románek mezi studentem a učitelem, který je krásně vylíčen a psaný tak kouzelnými slovy, že to doslova žerete a nemůžete se od knihy odtrhnout! Nechápu jak se tohle autorce povedlo.. vylíčit takhle, docela obsáhlý román.
Kniha je opravdu jiná. Jiný styl psaní, neznáme jména hlavních hrdinů... Ten děj má prostě jedinečné kouzlo. Stejně tajemný jako je vztah mezi dvěma hlavními hrdiny. :)
(SPOILER)
Kniha určitě stojí za přečtení. Pokud máte rádi poetický jazyk, budete nadšení, pokud ne (jako já) budete trpět a bojovat s nutkáním knihu odložit a nedočíšt. Ale něco vás bude nutit to neudělat a dočíst, protože to za to tak nějak stojí.
Příběh sám o sobě není zase až tak originální - zakázaná láska mezi učitelem a žákem - něco navíc mu dodává fakt že se jedná o dva muže. A to v 60. letech 20. století.
Larse jsem nejdřív chápala, jeho zoufalství, pocity, kdy někoho tak moc chcete, ale máte pocit, že jste to jen vy, kdo se snaží, kdo čeká až si na něj ten druhý udělá čas. Bohužel se z něj postupem času stala neskutečná "drama queen" zralá na zabití... Cokoliv David udělal nebo řekl, si on ve své hlavě upravil k obrazu svému. Přišlo mi, že je vlastně hrozně zmatenej a neví, co chce. Chce jet domů, nebo zůstat? Chce Davida, nebo poznat i jiné muže...?
David: "...ne, tohle není ani trochu to, co říkám! Ty mě neposloucháš. Něco řeknu a ty slyšíš něco úplně jiného, vykládáš si moje slova po svém... Já vůbec nevím, jak s tebou mluvit..." Sám nevěděl, co vlastně chce
Z konce jsem zmatená. Vzhledem k začátku knihy, kde se dočítáme, že David žije na jednom ze švédských ostrovů, má tam dům a píše, to vypadá jako varianta možné budoucnosti č.1, o které Lars při návratu domů přemýšlel, o něm samotném tam ale nepadne ani slovo... Nesnáším otevřené konce!!! :D
Kdyby mě "neděsily" pasáže podobné této: "myslím tak trochu na všechno a na nic konkrétního. Myslím spíš na okamžiky než na skutečné chvíle. Spíše na pohledy než na rozhovory, spíše na začátek než na konec, anebo na ten dlouhý prostor někde uprostřed... Stát se může cokoliv. Nemusí se stát nic...", klidně bych si knihu přečetla ještě jednou. Některé z Larsových myšlenek a pocitů mi totiž (i když mi lezl na nervy) mluvily z duše.
Silně jsem si ten příběh s hlavním hrdinou prožil. Jazyk i forma suverénní, emoce předané perfektně. Jen něco málo mi tam chybí k tomu, aby to byla velká literatura. Snad odpoutat se od neustálého zaujetí subjektivitou a rozhlížet se šířeji? Taky by možná prospělo zarámování románu dovyprávěním prologu, který knihu zahajuje. Ale i přesto skvělý román, obdivuji autorčin přehled v anglických a skandinávských reáliích, látka je vynikající. Mohl by z toho být pěkný film.
Tohle že napsala češka? Neskutečné! Neskutečně dokonalé! Taková slovní zásoba! A tempo evokuje moře, je nekonečné. Výborně vykreslená hlavní postava a její myšlenkové pochody. Čtení jsem si moc užila. Až na ten konec! To bych se vztekla :-)
Jsem unešen z vyjadřovacách schopností, jak autorka dokáže vycítit a slovně popsat jemné nuance cítění a pocitů. Četlo se to opět skvěle. Nejsou tam hluchá místa. Vše organicky spěje k závěru, jednomu z mnoha možností, tak jako to je v životě samém, kdy je taky více možností.
Inu, na knihu jsem se těšila, všude samá chvála a jak já se natrápila... Nejvíc se mi líbil začátek než jsme zabrousili do minulosti. Do hlavního "hrdiny" jsem se vůbec nedokázala vcítit, i když je kniha psaná moc hezky. Ale ten konec, ten mě hodně rozesmutnil. Mám ráda LGBTQ literaturu, ale evidentně tu současnou.
Nejprve bych chtěla vyzdvihnout zajímavou formu, jíž byla sepsána tato kniha. Autorka má vytříbený styl a bohatou slovní zásobu. Příběh byl rovněž interesantní, i když místy, na mne, bylo té vztahovky až příliš.
Postavy a jejich charaktery byly vcelku dobře vykresleny (především pak ten Larsův). Děj postupoval pomalejším tempem, bez větších cliffhangerů. Koneckonců, i jména ústřední dvojice odhalíte až v samotném závěru knihy.
Velkým zklamáním byl pro mne konec, který nechal čtenáře na pochybách, jak to vlastně všechno dopadlo. Vyberte si ze tří možností (je třeba rady diváků, nebo přítele na telefonu :-D ). Ani začátek, jenž byl situován do přítomnosti příliš neobjasnil a člověk se tak musí ptát, kam to sakra všechno vyústilo. Já rozhodně nepatřím mezi fanoušky otevřených konců a v hledání tzv. easter eggs jsem se taky nikdy moc nevyžívala.
Knihu doporučuji čtenářům, kteří mají rádi příběhy založené především na vztahové lince a těm, co vyhledávají spíše poetický styl psaní bez explicitních či vulgárních scén. Za ten konec ale snižují hodnocení, to je ale pouze můj subjektivní pocit. Na českou autorku se ale stále jedná o opravdu dobrý počin.
Knihu jsem četla na dovolené v Senegalu za zvuku Atlantiku, což mi dokreslovalo atmosféru celého příběhu. Kdybych nevěděla, že ho napsala česká autorka, nepoznala bych to. Líbí se mi poetický styl vyprávění, formulace myšlenek i krásné popisy krajiny a moře. Hlavní hrdina je moje krevní skupina a ve skutečném světě by zajisté byl mým skvělým přítelem. Profesor byl občas na palici, ale chápu, když přijde láska vlny se bouří a skály trhají. Hodně věcí zůstalo nedořešených, což na jednu stranu dává prostor na vlastní interpretaci toho, jak to s nimi nakonec dopadne. Na druhou stranu mě to štve. Což je také důvod proč nedávám plný počet. Knihu si určitě přečtu vícekrát. Teď, když mám potřebné informace, můžu objevit detaily, které mi při prvním čtení unikly.
Přidávám se k hlasům, které volají po tom, jak nečesky, ba přímo světově próza působí! Autorčin osobitý styl mě vtáhl a pouštěl jen opatrně. Milostný příběh zakázané lásky doprovázela originální práce s poetickým jazykem.
"Jestli hledáš ten okamžik, co znamená věčnost, tak jsi vedle. Žádný takový neexistuje. Proč neprožít nedokonalý život místo jednoho dokonalého okamžiku, na který pak můžeš celý život jen vzpomínat, ale nic víc doopravdy nemít?"
Krása v každém smyslu, opravdu.
Kdybych mohla, dám 10/5*. Dočetla jsem a ihned se vracím na začátek a čtu znovu. Taková ta kniha je. Love story, ukazuje lásku nadějnou, smutnou, naivní, bázlivou i odvážnou. Že nevíme jméno hlavního hrdiny, vypravěče, jsem si dobrých dvě stě stran ani nevšimla, jste stále ve víru emocí, stále prožíváte Larsovy nejistoty a strachy z odmítnutí, opuštění a hned vzápětí euforii z Davidovy pozornosti a blízkosti. Kdo to kdy neprožil, nemůže pochopit, jak moc může být láska všeobjímající.
Štítky knihy
Anglie milostné romány česká literatura 60. léta 20. století učitel a žák gayové LGBT, queer, LGBT+ ostrov Wight
Počkej na moře
Tahle kniha má už teď jisté místo v mém výběru z nejlepšího letošního čtení. Tedy, já obecně moc romány, kde je tak moc v centru téma lásky, vlastně moc nečtu, ale Veronika Opatřilová si mě tímhle příběhem dokázala získat raz dva. A vlastně je úplně jedno, že je to o vztahu dvou chlapů, protože je to prostě o lásce, a to je něco velkého a mocného vždy, na podstatě těch, jichž se zmocní, vůbec nesejde.
Ale v jednom přece jen hraje roli, že jde o stejnopohlavní pár zasazení do doby 60. let, kdy nastavení společnosti bylo o dost jinačí. Relikty nepochopení samozřejmě přetrvávají do dneška, ale tabuizace a stigmatizace už se hroutí, pomalu, ale jistě. O trochu komplikovanější se to může jevit, že si do oka padli student (ze Švédska) a profesor (anglické literatury), jenže i to se prostě stává a tipla bych si, že mnoho z vás si stejně jako já vybaví ve svém okolí případ, kdy se do sebe student*ka a profesor*ka zamilovali
Ale zpět ke knize. Vztah oněch dvou protagonistů občas působil jako hra na kočku a myš, a když autorka z pozice mladšího ze zamilované dvojice popisuje pocity vůči svému milovanému, dokázala jsem se do něj naprosto vcítit a prožívala jsem to s ním. Oproti tomu profesor vlastně po celý román působí, jako by byl po jeho boku, ale zároveň stále mimo dosah.
Tohle jsem si fakt užívala a pravidelně jsem si na čtení nacházela čas i přes dovolenou ve Skotsku, ačkoli většinou u mě na cestách knihy bývají až daleko na xté koleji. Tady jsem se pravidelně vracela na jih Británie, abych se dozvěděla zase o kus více. A samozřejmě jsem si dohledala ostrov Wight (i švédský Tynningö) a na oba bych se jednou taky ráda koukla. Tak už to bývá: když čtu skvělou knihu, mívám chuť se vydat na místa, kudy (na papíře) chodili její hrdinové.