Počkej na moře
Veronika Opatřilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503836/bmid_pockej-na-more-sfI-503836.png
4
290
290
Milostný gay příběh z Anglie 60. let pojednávající o křehkosti lidských vztahů, o životních volbách a odvaze jít si za svým. O okamžicích, které by mohly trvat věčnost. O tom, že chceme někam patřit, a o tom, jak poznáme, že jsme nepřiplavali na špatný břeh, kde nás čeká jen konec. Mladý univerzitní student z Göteborgu přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie, aby tam strávil semestr studiem angličtiny. Na první pohled se ničím neliší od desítky výměnných studentů ze Švédska, kteří se v 60. letech 20. století jezdí do Anglie učit cizí jazyk. Brzy po příjezdu potkává staršího muže, profesora literatury a neúspěšného spisovatele. Poznává v něm stejné tajemství, jaké se sám pokouší skrývat, a mezi oběma muži propukne vášnivá milostná aféra, která má navzdory uvolněné atmosféře a proměnlivé době šedesátých let stále nedozírné následky pro jejich životy. Počkej na moře je komorním příběhem o přitažlivosti a oddanosti, zkoumající hloubku lidské duše na pozadí bouřlivých šedesátých let v Anglii.... celý text
Přidat komentář
Chvíli mně trvalo, než jsem se do knihy začetla a naladila se na její vlnovou frekvenci. Je to hodně melancholické, pocitové, až tolik se tam toho vlastně neděje. A přesto, jakmile jsem se naladila na tu správnou vlnu, jsem tu knihu nedokázala odložit a jen se smutkem jsem ji přečtenou odkládala. Hlavní hrdina mně byl velmi sympatický a jeho poslední týdny v Anglii zase velmi sugestivně popsané. Kdo zažil vztah v zahraničí, pochopí.
Na tuto knihu mne nalákaly nejen kladné ohlasy čtenářů, ale také zajímavá anotace. A výsledkem byl nakonec silný čtenářský zážitek, za který jsem moc ráda.
Nevím, do jaké míry to bylo autorčiným záměrem, ale už od začátku na mne z knihy padala určitá melancholie a takové podprahové tušení, že náš čeká čtení, které s blížícím se koncem bude čím dál náročnější. A ono se to tak nějak potvrdilo. Čím víc se blížíte konci, tak nějak tušíte, kam to asi směřuje. A pořád doufáte, že se to změní, zasáhne vyšší moc, něco se stane a postavy se rozhodnou jinak... Ale mně ten melancholický podtón v tomto případě velmi vyhovoval.
Zaznamenala jsem určité srovnání této knihy s titulem Můj policista od Bethan Roberts. Chápu, odkud se tohle srovnání bere, ale za sebe musím říct, že Počkej na moře podle mne Mého policistu s přehledem válcuje a značně převyšuje. Nejen tím, že mi Počkej na moře přijde obsahově propracovanější, ale také jazykově zajímavější, květnatější. A také plné zajímavých myšlenek s přesahem, ne jen příběh obohacený o zobrazení určité doby a společenských poměrů.
Tato kniha mi nabídla řadu podnětů k zamyšlení. Autorka tu skrze své postavy klade otázky, kam patříme, jaký je náš příběh, co od života čekáme. Podtrhávala jsem a lepíkovala jsem si docela dost a mám nad čím přemýšlet. (Jo, jsem jeden z těch barbarů, co si tužkou podtrhává v knihách... ale ty knihy jsou pro mne pak prostě osobnější, no...).
Nakonec ale nedávám plný počet hvězd. Na konci knihy jsem měla pocit, jako by mi při čtení trochu docházel dech a pozornost. Ale je dost dobře možné, že si za to mohu trochu sama, resp. moje myšlenkové rozpoložení, do kterého jsem se dostala (aneb když jsou životní události divočejší, než by člověk chtěl..). Každopádně 4 hvězdy jsou maximálně na místě a za sebe mohu jednoznačně doporučit, pokud je tohle něco, co by vás lákalo k přečtení.
Tohle není kniha pro mě. Dost jsem se při čtení natrápila. Příliš poetické, snové. Autorka má ale na psaní talent a své čtenáře si to jistě najde.
Když jsem poprvé zahlédla tuto knihu, hned jsem si řekla, že ji musím mít. Krásná obálka s jistě zajímavým příběhem. A měla jsem pravdu. Moc krásná a úplně jiná kniha, která vás donutí nalistovat na začátek a číst znovu. Autorka je můj nový objev.
O knize se hodně mluvilo, ale až teď jsem se k ní dostal a nelituji.
Je totiž dobře napsaná, autorka vypráví klidným tempem příběh, který pojednává o závažných tématech.
Autorce se povedlo vytvořit postavy z masa a kostí a vyvolat ve čtenáři celou škálu emocí. Věřil jsem jí každé slovo.
Milostný príbeh z Anglicka zo 60.rokov 20.storočia. O autorke Veronike Opatřilovej som čítala na českých bookstagramoch samé ódy a konečne som sa ku knihe dostala v rámci výpožičky elektronickej verzie z knižnice. A musím s ostatnými súhlasiť!
Krásne zvolený jazyk, lahodné plynutie slov zaručili zážitok akoby kniha plynula sama od seba. Dej sa odohráva medzi mladým študentom z Göteborgu, ktorý je práve na študijnom pobyte na ostrove Wight (UK). Tam sa spoznáva s profesorom, s ktorým sa začína odvíjať ich vzájomný vzťah-nevzťah. Toto spojenie používam zámerne, pretože snáď aj vy máte tú nádhernú skúsenosť, keď vás niekto zaujme, vy okolo neho krúžite, sledujete z diaľky a to, či sa na vás ten niekto usmeje, ovplyvní celú náladu vášho dňa. To vzájomné oťukávanie, sledovanie, snaha zapadnúť do života druhého. To fantazírovanie, čo sa dialo v minulom živote vašej milovanej osoby. Tie neustále pochybnosti o tom druhom, či takisto cíti k vám to, čo vy k nemu. A ak máte skúsenosť s láskou zakázanou tak sa v tomto príbehu nájdete ešte viac. Kniha je zároveň napísaná zaujímavým spôsobom, kde vnímate stanovisko len jednej z hlavných postáv, a tým pádom pohnútky tej druhej hlavnej postavy zostávajú skryté a vy si ich len môžete domýšľať. Mená hlavných postáv naschvál nespomínam, pretože vysvetľujú úvod a koniec knihy, ktorého interpretáciu necháva autorka na samotného čitateľa. Krásny, univerzálny milostný príbeh. Vzhľadom na to, že je kniha komorná, tak vám možno bude občas pripadať trošku viac úmornou v tej druhej polovici knihy, akoby to nikam nesmerovalo alebo sa trošku točila v kruhu alebo, ešte lepšie povedané, akoby jej dochádzala energia. Ale uvidíte sami, ak knihe Počkej na moře dáte šancu! Odporúčam!
Kniha o lásce mladého muže ke svému učiteli. Autorka velmi dobře zachytila pocity zamilovaného člověka, co cítí, jak přemýšlí, jak má v hlavě zmatek a všemu přisuzuje nějaký význam. Náladu dokreslují i popisy přírody. Trochu jsem se bála, že to bude na mě až moc lyrické, ale řekla bych, že to bylo akorát :)
Kniha se četla lehce, přestože byla použita i druhá osoba jednotného čísla. Trochu jsme s holkama bojovaly ve společném čtení s koncem, protože není úplně jednoznačný, ale nakonec jsme s pomocí Google map vyhodnotily závěr snad dobře :D
Nemám moc ráda moderní české spisovatelky, ale tahle kniha je klenot. Příběh je překrásný. Obě postavy jsem si zamilovala a měla jsem chuť i v jedné scéně s nimi tančit. Kniha mě pohladila po duši a jen tak na ní nezapomenu a určitě se k ní vrátím. Vřele doporučuji.
Na to, jak me kniha zaujala svym tematem (a vlastne i prostredim - miluju more!), se mi cetla hrozne spatne. Byla sice napsana hezkym jazykem s krasnymi popisy prostredi, dej se ale neuveritelne vlekl a celou dobu jsem se do cteni musela nutit.
Porad jsem cekala az se neco zajimaveho stane, navnadena kapitolami pred prologem, ale nestalo se vlastne vubec nic. Aspon tedy nic, co se nedalo predem ocekavat.
Postavy mi vubec neprirostly k srdci, nepripadaly mi totiz dostatecne plasticke a prisly mi prilis prvoplanove. Taky mi vadilo, ze napr. fyzicky popis hlavniho hrdiny se dozvidame az na poslednich strankach (po tom, co jsme si ho treba celou knihu predstavovali uplne jinak), jmena hlavnich protagonistu jsou nejasna - a to jen proto, abychom az do konce nevdeli o kom jsme cetli na zacatku, coz mi ale ve finale bylo nakonec jedno.
Nevyhovovala mi ani du-forma. Vycty v podobe miniseznamu podle meho knihu shazovaly na uroven young adult.
Preklady basni az na konci, bez nejakeho odkazu na ne, to mi taky prislo ponekud nestastne.
Jdu zase jednou proti proudu, ale kniha mi neprisla nicim vyjimecna.
Pomalá, lyrická kniha.
Plná náznaků, mnohovrstevnatosti, nedorecenosti, nejistoty.
Milostny příběh kladouci dulezite otazky bez klise, zkratek a lehkych jednoznacnych odpovedi.
Kazda veta, kazde slovo ma svoje presne misto.
Jednoduchá otázka odkrývá nevídané hlubiny, které nelze beze zbytku prozkoumat a naplnit.
(SPOILER) Tohle je klenot. Od prvních stránek jsem byl naprosto unesen. Veronika Opatřilová vytvořila knihu světového formátu, se kterou jsem se dlouho nesetkal. Hluboké myšlenky, nádherný popis přírody, já nemám slov. Hned jsem se musel vrátit po dočtení na začátek, doma jsme probírali různé a možné verze konce, protože autorka nás nechala trochu tápat. Mám chuť si knihu přečíst okamžitě znovu, tak hlubokou stopu ve mě zanechala. Obě postavy jsem si zamiloval, každých pár stránek jsem měl jednu radši více a jednu méně, pořád se to střídalo, každých pár stránek mě jedna postava štvala trochu víc a pak se to zase otočilo. Konec přišel jak blesk z čistého nebe, když jsem si říkal, že mi zbývá pár stránek a najednou tam byly překlady básní a já zůstal v šoku. Autorka vytvořila i playlist na spotify k tomuto dílu a to mě ještě více přeneslo do dané doby. Děkuju za tento zážitek!
Tak toto mě vůbec nebavilo a musela jsem si knížku dávkovat po částech, kdy jsem jí chtěla několikrát odložit. Nevyhovovala mi poetická forma příběhu, ale ani jakým stylem je knížka napsaná.
(SPOILER)
Za mě absolutni TOP.
Reaguji na nektere komentare - obe jmena zminena jsou, a konec dle meho neni otevreny. Zkratka na obraze IOW, nejsou iniciály cloveka, jak se domniva Ida. Je to Isle of Wight (anglicky ostrov).
(SPOILER)
4,5*
Těžko se mi hledají slova, která by dokázala popsat, jakou bouři emocí ve mě kniha vyvolala.
Vztek, že museli své city skrývat, že by je měli obhajovat, že to bylo "nenormální", že to takhle nemělo být. Proč? Proč by to tak mělo fungovat. Jako vím, že to byla šedesátá léta a lidi prostě byli předpojatí a plní předsudků (což jsou mnozí i teď), ale prostě ne, tohle nedokážu pochopit. Prostě, když někoho miluješ, tak máš přece právo být s ním a tečka.
Opovržení, že lidi mají potřebu mluvit někomu jinému do života.
Radost, že nakonec našli odvahu spolu přece jen být, i když to nebylo takové jak si představovali.
Smutek, že to nakonec dopadlo tak jak jsem od začátku předpokládala, že to dopadne.
Naději, když jsem si zpětně poslechla začátek knihy, kdy mi došlo, že to možná dopadlo přece jen o něco lépe.
Rozmrzení za otevřený konec, který ale vzápětí nahradila maličká radost, díky níž jsem si mohla říct, že to vlastně skončilo přesně tak jak jsem chtěla.
A nakonec hluboký, teskný smutek, který ani pořádně nedokážu vysvětlit, který mi vehnal slzy do očí a nutil mě přemýšlet o tom, že život prostě nehraje fér.
Ano, vadilo mi jak se v určitých chvílích choval vypravěč (nedostaneme tady ani jména obou hrdinů, ačkoliv vlastně jednoho ano) - student - ale i jak se choval učitel. Že spolu nedokázali mluvit. Že došlo k rozhodnutím, které nemělo být nutné učinit. Že před sebou měli tajemství. Že si tak úplně nevěřili. Že student často překrucoval, co mu vlastně učitel říká a zbytečně dramatizoval. Ale chápu, že není lehké se skrývat, že to vnitřně nakonec člověka začne nahlodávat, že začne chtít něco jiného. Lepšího. A učiní rozhodnutí, kterého později možná bude litovat. Nebo možná taky ne.
Je toho spoustu řečeno mezi řádky. V knize je hodně bolesti, ale i lásky, touhy a radosti. A možná, že nakonec má i šťastný konec.
Knihu jsem začala číst a během jednoho letu jsem ji za pár hodin přečetla, jak jsem se nemohla odtrhnout.
Nádherne napsaná kniha. Plná spalující touhy, chvílemi až bláznovstvím po touze k druhému člověku, všudypřítomné zoufalství a vývoj hlavního hrdiny a jeho pocitu. Moc se mi líbily básničky v knize a odkazy na jiné umělce.
Těším se na další knihy od autorky.
Té knize by šlo pár věcí vytknout, ale musím říct, že jako celek působila velmi autenticky, poeticky, krásně, na čtení jsem se v druhé půlce už i těšil (v té první jsem si zvykal na to, že děj a jeho dávkování je fakt velmi pomalé).
Ve výsledku proto knihu hodnotím velmi pozitivně :) bavily mě literární a hudební odkazy, jazyk i melancholie toho všeho. Moc hezká, taková poctivá knížka.
Co musím na knížce vyzdvihnout, tak tu nádhernou obálku a jakousi poetičnost celého příběhu, krásně vystřiženou atmosféru. Ale bohužel mě osobně nevyhovovalo takové to nekonečné babrání se v pořád stejných pocitech a docela málo děje, pořád mi přišlo, že se příběh nikam neposouvá a vlastně se nic zajímavého neděje.
Není to úplně oddychová kniha na dovolenou, člověk se tak ponoří do pocitů hlavní postavy, že někdy doslova vnímá její zoufalství nebo vztek. Autorka odvedla velmi dobrou práci, chvílemi jsem si připadala, jako bych v té Anglii skutečně byla. Trochu mě zklamal otevřený konec, ale k tomu, jak je celá kniha napsána, se vlastně hodí.
,,Co jiného je život, než série okamžiků, které znamenají věčnost ?''
Počkej na moře je literární skvost. Četla jsem ji pomalu. Vychutnávala si každou větu. Každé slovo. Nádhera.
Štítky knihy
Anglie milostné romány česká literatura 60. léta 20. století učitel a žák gayové LGBT, queer, LGBT+ ostrov Wight
Počkej na moře
Knihu jsem přečetla, plynula dobře, ale na konci se vlastně sama sebe ptám: proč byla napsaná? K čemu? Nenacházím odpověď - taková nemastná, neslaná.