Muž v hnedom obleku
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273765/muz-v-hnedom-obleku-7op-273765.jpg
4
302
302
Plukovník Race série
1. díl >
Mladá, krásna a naivne romantická Anne Beddingfeldová prichádza po smrti svojho otca do Londýna, kde hľadá dobrodružstvo. V Londýne sa predsa dejú veľké veci a vytúžené dobrodružstvo na seba nenechá dlho čakať. Postretne ju priamo na stanici podzemnej železnice, kde sa Anne stane svedkom zvláštnej nehody, keď na smrť vydesený muž zomrie na koľajisku. Scotland Yard prípad uzavrie ako nešťastnú nehodu, avšak Anne, ktorá si v hlave neustále prehráva jeho čudnú smrť, tomu neverí. Kto bol vlastne ten človek v hnedom obleku, ktorý prehliadol mŕtveho? A čo znamená odkaz, ktorý ten falošný doktor v náhlivosti vytratil z vrecka: 17.1.22 Kilmorden Castle? Čoskoro vyjde najavo, že nehoda súvisí s objavením uškrtenej ženy vo vidieckom sídle sira Eustacea Pedlera. Zdá sa, že rezervovaný elegán plukovník Race pátra po tej istej záhade ako Anne a ich cesty sa majú onedlho skrížiť...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , Liber Novus (Srbsko)Originální název:
The Man In the Brown Suit , 1924
více info...
Přidat komentář
Kniha má nápaditou zápletku i rozuzlení. Různých náhod a "zvláštních pocitů" bylo až příliš, ale budiž... Poslední stránky už mi připadaly hodně nepravděpodobné. Přesto se mi knížka líbila pro svůj vtip, zajímavé prostředí (loď, Afrika) a zajímavé postavy.
Velice se mi líbí nápad prokládat vyprávění hlavní hrdinky deníkovými zápisky jiného účastníka týchž událostí. Umožňuje to další pohled na děj.
Vůbec se mi ale nedařilo sžít se s hlavní hrdinkou a v mích očích to hodně knihu srazilo. Za mě byla Anna naivní slečinka z maloměsta, která si myslí, že snědla všechnu moudrost světa a je nesmrtelná. Přitom se chová často dětinsky až hloupě. Vím, že Hercule Poirot by také nevyhrál cenu sympaťáka roku :-), ale jeho arogance a sebestřednost se pojí s geniálním mozkem, elegancí, vtipem a charismatem. Proto ho milujeme.
Není to klasická detektivka mé milé autorky - tedy v jejím stylu. Knížka byla napsána na počátku její tvorby, v té době asi přemýšlela, jakým směrem se vydá - hledala typ knížek, který se u čtenářů nejvíce uchytí. Ještě, že se uchytil Hercule Poirot, slečna Marplová a Pentlička. Špionážní romány autorce nesedly, a jsem tomu rád!
Oproti dílům s Poirotem, kterého vnímám jako dokonalost samu, nemá hlavní hrdinka této knihy co nabídnout - je nesympatická, otravná a občas hloupá. Bohužel musím hodnotit jen jako průměr.
Velice zajímavý příběh se zajímavými osobami nejvíc se mi líbila část na lodi. Ale autorka má lepší knihy. :)
Naprosto báječný příběh, který překvapí a potěší. Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale pak mě kniha pohltila.
Kdo má rád knihy této spisovatelky, nebude zklamán. Konec na mě byl hodně dlouhý, člověk se i ztrácel, ale prima jsem se bavila.
Tak zde jsem na rozpacích, zdali knihu vnímám, jako perfektní a nápadité dílo (úvod mnohé naznačoval), neb se jedná o trochu nekriticky přechytračelou hlavní hrdinku se spoustou šťastných náhod a vposled bryskních dedukcí…
Když se ale nad knihou přestanu takhle zpětně zamýšlet, vybavuji si, že se četla velmi příjemně…
Titul od oceňované autorky. Opravdu dlouho mi trvalo než jsem se do knihy začetla, občas jsem měla problém se soustředit, musela jsem si znovu pročítat předchozí stránky, abych se zorientovala. Nakonec jsem se začetla a byl to velmi zajímavý příběh.
Jeden z nejslabších autorčiných příběhů, ale považoval jsem za dobré si ho přečíst už jen kvůli přehledu o autorčině tvorbě. Z úcty k autorce hodnotím třemi hvězdami, ale přiznávám se, že v tomto případě nejsem asi objektivní.
Je to viac dobrodružné ako detektívne a trochu som sa v tom strácal, aj keď Agathu ja môžem na všetky spôsoby. Čítanie mi komplikoval aj starobylý český preklad :-)
Celkově čtvrtá Agátina kniha (z roku 1924), první ze série " Plukovník Race".
Špionážka postavená na bídné, hodně naivní a notně překombinované zápletce ze šestákových románů, říznutá cestopisnou črtou a milostnou romancí, která jakoby vypadla z edice Večerů pod lampou, naštěstí okořeněná vtipem a zabydlená vcelku zajímavými figurkami.
Je zajímavé, že úplně první Agátin literární pokus, román "Záhada na zámku Styles", byl hned v samém začátku její kariéry (díky postavě Hercula Poirota) zásahem do černého, ale autorka tehdy zřejmě ještě nepostřehla zlatou žílu, na kterou vytvořením malého Belgičana s vejčitou hlavou narazila a v jakési tápající snaze najít svoji parketu přicházela ve svých začátcích s novými a novými ústředními hrdiny (Tommy a Pentlička, plukovník Race, policista Battle) – a dlužno dodat, že ve všech zmíněných případech šlo vždy o úkroky zpět.
Ale ještě pár slov k "Muži v hnědém obleku".
Nebýt všudypřítomného humoru, jednalo by se o čistý škvár – takhle, díky vtipu, ironii a nadsázce lze na knihu přece jenom nahlížet shovívavěji a uchránit ji tak před nemilosrdným hozením přes palubu. Nicméně i tak se mi nepodařilo rozklíčovat, zda šlo o klasickou detektivku, která se zvrhla, nebo o crazy komedii – anebo o PARODII na crazy komedii. Z pohledu pozdější autorčiny tvorby jednoznačně slepá cesta (byť se Agáta k plukovníkovi Raceovi později ještě vrátila – ale už v poněkud jiném formátu).
Špionážní román s nádechem romantiky, která mi k Agathě moc nesedí, ale proč jednou za čas nevybočit ze zajetých kolejí. Příběh se čte lehce, linka na lodi a v Africe je osvěžující.
Právě jsem ji dočetla - v době koronakarantény za jediný den a velmi mile mě překvapila. Není tam Poirot ani Marplová a kniha je plná zvratů. Doporučuji.
I když jsem detektivním příběhům a thrillerům propadla už před několika lety, tíhla jsem spíše k autorům jako je Jo Nesbø a Lars Kepler. Agatha Christie mě upřímně nikdy nelákala. Měla jsem ji spojenou pouze s Herculem Poirotem a i když je považována za klasiku, vůbec se mi do čtení jejích knih nechtělo. Ovšem v této době, kdy máme co nejvíce času trávit doma, zatímco svět bojuje s virem, jsem se rozhodla si rozšířit obzory a pár knih jsem si od Agathy pořídila.
Muž v hnědém obleku je úplně první kniha, kterou jsem od ní četla a vzhledem k tomu, že jsem neměla žádná vysoká očekávání, mě mile překvapila. Děj se neodehrává pouze v Anglii, ale na palubě lodi, která pluje do Jižní Afriky a potom v Africe samotné, což dělá knihu mnohem zajímavější. Hlavní hrdinka je dosti sympatická, toužící po dobrodružství, které se jí nakonec vyplní. Abych pravdu řekla, milostný příběh mě zde taky překvapil - i když, od ženské hrdinky se to asi tak nějak očekává.
Celkový dojem z knihy jsem již zmínila - je milá. S hrdinkou jsem soucítila nejvíce při milostných aférách, avšak to pravé napětí, které od detektivky očekývám se moc nedělo. Žádná vražedná scéna nebyla popsána, pouze zmínky o nalezených mrtvolách. To ovšem není chyba autorky, ale nejspíš jen mé osobní preference nebo spíše tínutí k žánru thrillerovému.
Knize i tak dávám 5 hvězdiček, je to hezké oddechové čtení pro nenáročné čtenáře.
Podobný styl, jako u Tajemného protivníka, akorát mnohem rozpracovanější a dalo by se říct pompéznější. U Christieové bych raději viděl trošku klasičtější styl, který člověk více očekává. Něco jako bravurní Vraždu na golfovém hřišti.
Ale co už. Záčínám si na to pomalu zvykat. Lidé mají neuvěřitelně děravé kapsy, pravidelně se navzájem potkávají ve velkých městech a navzájem se do sebe šíleně zamilovávají po jediném pohledu a všichni mají jakýsi šestý smysl pro předpovídání nebezpečí.
A co tak knihu odlišuje od žánrově podobného, ale rozhodně horšího Tajemného protivníka? Jde o zajímavé prostředí, které svým výletem do jižní Afriky vybíhá ze zajetého prostředí západní Evropy a skvělý příběh. Pro ujasnění, zápletka je špatná a primitivní. Jak tedy může být děj skvělý?
Jde o řešení zápletky, které je napínavé a dramatické. Moji podezřelí se střídají jak na běžícím páse. A závěrečné rozřešení je jednoduše úžasné. Zde paní Christieová plně ukazuje svou největší přednost, kdy je schopna naprosto nepředvídatelných překvapení. Už navždy si budu pamatovat, jak mi spadla brada po odhalení antagonisty. Úžasný a neopakovatelný pocit.
Škoda jen tolika náhod a nepravděpodobností. Přesto jde ale o knihu, jež stojí za přečtení.
Najprv som bola trochu zmatena a nevedela som sa do toho dostat. Bolo to take "nechristiovske". Ale postupne ako som sa cez to luskala, som bola stale vtahovana viac a viac. Anne mi uz neprisla taka naivna a hlupo romanticka, prave naopak, sklanam pomyselny klobuk pred jej chladnym usudkom....respektive sklanam klobuk pred majstrovstvom Agathy Christie :)
Štítky knihy
detektivní a krimi romány anglická literatura jižní Afrika
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Sice to není klasická Agatha, ale je to skvělé čtení :-)