Pěna dní
Boris Vian
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39175/bmid_pena-dni-Lvk-39175.jpeg
4
1348
206
Nevšední příběh s řadou vtipných až pitoreskních peripetií, kořeněný oslňující autorovou fantazií a odlehčený od začátku do konce svérázným humorem od lehké ironie po sžíravý sarkasmus, vyniká originalitou jazyka, který nesnáší otřelost, nudu a faleš.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1994 , Mladá frontaOriginální název:
L'Écume des jours , 1947
více info...
Přidat komentář
Zpočátku mi kniha připadala zvláštní. Prostředí se měnilo dle finanční a zdravotni situace hrdinů. Zkrátka snový svět. A v tomto světě se zrodila láska - silná, čistá, nezištná. Tento úžasný milostný román ukazuje, co vše je hlavní hrdina ochoten pro svou milovanou obětovat...
Prolebedila jsem se celou knihou, užívala jsem si každou stránku a bavila se tím malujícím jazykem od začátku až po spokojenou kočku...
Taky to děláte? Aby nedošlo k omylu. Myslím tím, že pokud je v knize nějaké pro nás podivné jméno či příjmení, tak si ho přizpůsobím. Například norské příjmení Steensen předělám na Stín či Sen nebo v této knize dámě Chloé říkám Oléé. Ta má v pravé plíci leknín (jak jistě tušíte o botaniku zde zřejmě nepůjde). V knize jsou dále, mimo jiných, i profesor Mišmaš a ošetřovatelka Mrška. Zde ale úpravy netřeba. Možná vás v tuto chvíli napadlo upravit příjmení pana spisovatele předponou, což by ovšem bylo hrubé a neuctivé. Na druhou stranu je ale docela možné, že by se nad tím pan Vjan (tak se to čte) ani nepozastavil. Byl to totiž poněkud nekomformní pán. Působil například v kolegiu patafyziky. Samozřejmě to nemá nic společného s nepadnoucí obuví. Šlo o vědu, zabývající se imaginárními řešeními, to je věcmi nadřazenými metafyzice. Pokud už teď máte v mozku krapet mišmaš, tak je správný čas se začíst.
Úžasný je hned úvod knihy, ve kterém je popisováno stolování k večeři. Pokud jste ale četli knihu Samomluvy Miroslava Macka, tak máte náskok a není třeba se ničeho obávat. Jen je třeba si zvyknout na pár drobností – třeba, že ubrus musí barvou ladit s kobercem a tak. Popojedem.
Na rovinu a bez obalu přiznávám, že toto dílko rozhodně není žádná Babička od Barbory Novotné, a že bez marihuany, toluenu, lysohlávek nebo alespoň velkého panáka whisky v sobě, v sobě (no fajn) musíte hodně potlačit ratio. Jinak určitě doporučuji!
Nebudu tvrdit, že jsem vše pochopila - těžko se orientuji ve vlastních snech a podvědomí, natož v podvědomí někoho jiného. Nechala jsem se ale autorem oslovit a vést, vnímala spíše pocity než fakta - to fungovalo. Vynořily se mi v paměti Buñuelovy filmy, jistě tou společnou surreálností a převrácením obvyklých životních hodnot - to, co má být krása či zábava, způsobí smrt, to, co má být intelektuální umění, je hnusné, ale zároveň zbožňované, opět až k smrti,...
Už jsem někdy napsala, že realismus nevyhledávám, že ho žiji, takže v knihách hledám něco jiného. Tady se mi toho dostalo dost, ale na mě to už bylo trochu moc ulítlé, za hranicí uchopitelnosti.
Žaludek, hlava a srdéčko - to mě při čtení bolelo přesně v tomto pořadí. Přesto výborný zážitek. Pokud autor bral při psaní nějaké léky, tak je nechci zažít, ale ráda si přečtu další jeho knihu. :-) Jistě psal lépe, než v knize uctívaný Partre.
Před fantasií tohot autora nezbývá než smeknout. Rozehrává celou plejádu barevných pocitů a pomalu vtahuje do světa, který funguje podle jeho vlastních pravidel.
Překrásně abstraktní dílo, které si budu nejspíš muset přečíst ještě několikrát, abych ho dokázala plně pochopit a docenit. Jazykové obraty i obrazy v knize jsou nesmírně po duši hladící a po mainstreamové literatuře, je Pěna dní přesně tím, co jsem si potřebovala "přečíst" (poslouchala jsem jako audio fenomenálně namluvené Ladislavem Mrkničkou). Doporučuji všem milovníkům magického realismu a surrealistických příběhů.
Tahle knížka je vlastně takové malé akvárium, do kterého Boris Vian uzavřel úplně jiný svět. Je v něm chvílemi veselo, ale taky hodně smutno, hodně to v něm bublá a všude je spousta květin a knížek a tónů hopsatrotu. Je krásné se do něj na chvíli ponořit.
Možná kdybych četla tuto knihu v dřívějším věku, bavilo by mě to víc... Jazykově skvostná kniha, ale musela jsem se pekelně soustředit, abych se neztratila v dějové lince. Krásně bláznivé, ale už má radši jiný styl knih.
Včera v podvečer jsem začala číst s tím, že tuhle knihu budu mít na víkend do tramvaje na cestu do práce a o pauze k obědu. Ale dnes ráno jsem ji dočetla. Nešlo přestat. Bylo to úžasné! Nic podobného jsem ještě nikdy nečetla. Trochu mi to připomínalo magický realismus a knihu Magický průvodce městem pod pahorkem. Chci ještě ♡
(SPOILER) Možná spoiler: V tomto románu zjistíte, jak moc dokáže všechno krásné, radostné a šťastné prudce vystoupat. A pak na vrcholu největšího štěstí, když hlavnímu hrdinovi nic už nechybí, jeho křivka štěstí pomalu útrpně začne klesat až na dno a ještě hlouběji a ještě závratněji.
Odnáším si následující:
Lekníny nosí smrt
Všechno je živé, ale něco má přeci jen šanci být živější
Světlo lze přenášet a kouskovat
Zabít lidskou bytost vyžaduje podstatně menší úsilí, než se zbavit květiny...
a...
všechny kočky jsou vypočítavé.
Štítky knihy
láska zfilmováno surrealismus francouzská literatura smrtelné choroby rozhlasové zpracování absurdno
Autorovy další knížky
| 1994 |  Pěna dní |
| 2005 |  Naplivu na vaše hroby |
| 2009 | Srdcerváč |
| 1994 | Podzim v Pekingu |
| 2000 | Červená tráva |
Kniha Pěna dní je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 1 968x |
| Čtenářské výzvě | 171x |
| Doporučených | 166x |
| Knihotéce | 398x |
| Chystám se číst | 766x |
| Chci si koupit | 126x |
| dalších seznamech | 18x |
Ach, ty lekníny!