Parfum: Príbeh vraha
Patrick Süskind
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30560/bmid_parfum-pribeh-vraha-K3V-30560.jpg
4
1323
1323
Keď počujeme názov mesta Paríž, azda sa nám trochu zakrúti hlava: z krásy, zo všemožných vôní, ktoré toto mesto šarmu a elegancie ponúka. Iste bol taký aj v 18. storočí, no v Süskindovej knihe ho pozorujeme z opačnej strany. Pach stoky a plesnivých rýb v stánku, kde predáva žena, ktorá prechádza životom akoby bez závanu lásky, bez akéhokoľvek prísľubu radosti či šťastia. A práve jej sa narodí neduživý chlapec, ktorý nemá nijakú šancu na prežitie a čaká naňho osud zapáchajúcich rýb...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1987 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Das Parfum: Die Geschichte eines Mörders , 1985
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivě a pěkne napsaná kniha se zajímavým a zvráceným příběhem. Uchvátila mě již od první stránky. Kniha donutí člověka se velmi zamyslet nad čichovým vnímáním a prožitkem, což je dost zvláštní, protože málokdo o tom do takové hloubky dumá. Při popisu "krásných" vůní jsem měla velké nutkání jít někam do drogerie, očichat všechny parfémy a nějaký si koupit. Přišla bych si jako velký odborník! Určitě chci vidět i filmové zpracování! (A jakožto člověka studujícího chemii mě zaujaly i popisy jednotlivých fází přípravy parfému jako macerace, destilace atd. Palec nahoru!)
Kniha plná pachů, smradů, vůní – o vnímání světa prostřednictvím čichu, o zredukování smyslů na jeden jediný. V něčem mi byl tenhle příběh blízký, sama jsem se přesvědčila, že pachový vjem je tak silný, že ho člověk pozná a identifikuje, na rozdíl od jiných smyslových vjemů, i po mnoha letech. A i když přímo nepozná, určitá vůně mu evokuje konkrétní vzpomínku. Příklad? Kdy jsem naposledy byla na chmelnici? Přesto stačí rozemnout v dlani šišku chmele – a jsem zase o několik desetiletí zpátky, u chmelového kombajnu jako studentka gymplu a vidím vše tak, jak tam tehdy bylo, do nejmenších podrobností. Paměť na vůni trvá neuvěřitelně dlouho… Jako dítě jsem čichala k novým knížkám, každá voněla jinak a skoro si myslím, že kdybych dnes ty tiskařské pachy ucítila, snad bych si i vzpomněla i na konkrétní knížku.
Nicméně příběh Grenouilla je děsivý, je to příběh člověka bez pachu a bez citu, spíš stroje, než živoucí bytosti. Postupně nás autor s určitým odstupem a ironií provází tímhle absurdním příběhem, který končí záměrně jako groteska, kdy se s překvapením koukáme na marné, pošetilé a bezesmyslné počínání lidiček dole na zemi. A marnost, kterou Grenouille v závěru cítí, jako by se přenesla i na čtenáře…
Kdysi jsem viděla film a až pak zjistila, že je to podle knihy a jak byla možnost, okamžitě si ji donesla z knihovny. Vážně povedené, trochu bizarní, ale originální. Chvílemi to upadalo, ale hned zase nabralo jistý švih. Příběh mě dokonale pohltil.
Je zajímavé jak nás provází fantazie při čtení knihy a poté vidíte film. Dle mého jsem se poprvé ztotožnila s filmem, jen ve filmu to bylo ušlechtilejší než v mých představách u knihy.
Nejdříve jsem viděla film a o pár let později se dostala ke knize. A bohužel, film, který jsem hodnotila jako velmi dobrý se po přečtení knihy dostal nad průměr. S knihou se vůbec nemůže srovnávat. Nejen prostředí popisující výrobu vůní, ale hlavně ten charakter a chování postav dělá příběh tím, čím je. Opis smradlavého města je dost drsný, rozbourává představy o tehdejší "čistotě"
Zajímavý příběh, krásné nahlédnutí do výroby parfémů a trochu i do myšlení jednoho magora. Co mě ovšem rozladilo (a kvůli čemu ubírám hvězdičku z hodnocení), je konec. Sice zapadá do kontextu knihy, ale jinak je pěkně ujetý.
Nemám slov,kniha je určitě lepší než film.
Má úžasné zpracování,člověk vidí příběh zcela jasně před sebou během četby .
Kniha má rozhodně zajímavý námět a způsoby popisů člověka vtáhnou a dokonale si je představí, od pachu trhu s rybami, až po vůně při výrobě parfémů. Ale trošku mi vadila samotná hlavní postava. Filmový Grenouille se mi zamlouval víc. Víc jsem ho dokázala chápat a sympatizovat s ním. Ale rozhodně se knize nedá upřít charakter a skvěle popsané situace a hlavně smysly. I když konec mě osobně spíš rozčaroval a moc se nelíbil.
Ze začátku strašná nuda. Knížku jsem odložila na půl roku a před dvěma dny jsem se k ní vrátila. A najednou mě neuvěřitelně zaujala, děj se přestal odehrávat v Paříži a dal příběhu nový rozměr.
"S Pánem Bohem neměl ani ten nejpatrnější záměr. Nekál se a nečekal na nějaké vyšší vniknutí. Uchýlil se do osamělosti jen pro své vlastní jedinečné potěšení, jen proto, aby byl blízko sobě samému. Koupal se ve své vlastní, už ničím nerozptylované jsoucnosti a shledával, že je to nádherné. Ležel ve sklaní hrobce jako mrtvola, sotva ještě dýchal, sotva že mu ještě tlouklo srdce - a přece žil tak intenzívně a prostopášně, jako nikdy nežil žádný bonviván tam venku ve světě."
Skvělá pasáž. Od opuštění Paříže mi přišlo, že knížka dostala jiný nádech.
A to ukončení. Přečtěte si. Už jen kvůli jednomu z nejlepších závěrů, co možná i byl kdy napsán.
Autor dokáže čtenáře dokonale vtáhnout do děje a doslova jej omámit atmosférou doby. Popisné pasáže zde rozhodně plní důležitou funkci, autor bravurně pracuje s jazykem, dokáže dokonale zachytit prostředí Paříže 18. století i výrobní postupy starých parfumérů. Co se týče psychologické kresby hlavního antihrdiny, zdá se být o poznání méně sdílný, plošší, povrchnější. Autor konstatuje, že hlavní postava je zrůda a hotovo. Když se ale začteme mezi řádky, nalézáme vůči Grenouillovi ne snad sympatie, ale jakési pochopení či účast. Jeho pokřivený charakter a emocionální plochost se zdají být přirozeným důsledkem prostředí, ve kterém vyrůstal. Lze se divit, že Grenouille neprojevuje vůči nikomu lásku, soucit a empatii, když se mu podobných projevů citu a náklonnosti nikdy od nikoho nedostávalo? Za sebe mohu říct, že jsem se od románu nedokázala odtrhnout od první do poslední stránky. Ten příběh vás čapne a nepustí. I těm, které by snad některé popisnější pasáže příliš unavovaly, vřele doporučuji vytrvat a dočíst do konce. Myslím tím do ÚPLNÉHO konce. Ono se totiž chviličku zdá, že příběh se již uzavřel a posledních pár stránek už je jen jakýmsi epilogem, ale kdepak... Docela nakonec přijde ještě něco... překvapivého, šokujícího, zvráceného...
Kniha lepší než film? Uspěchaný konec? Trošku mylná tvrzení.
Süskind skvěle popisuje vůně, pachy a Paříž v 18.století naturalisticky, bez příměsí, prostě upřímně, což mnohdy zvedne žaludek a popravdě - než žít v takové době uprostřed nesnesitelně smrduté stoky nazývající se Paříž, tak raději skočit rovnou z Pont au Change.
Ovšem knížečka, ačkoli má pouhých 200 stran, je silně obsáhlá a překvapivě silně filozoficky zaměřená, ať už naráží na tehdejší filozofy Russeaua atd. či popisuje myšlenkové pochody Jean-Baptisty, které se stávaly prazvláštní, pokroucenou a velice osobitou filozofií.
Jednání Jean-Baptisty je ve filmu naprosto zřejmé. Chudák toužící po lásce - milovat a být milován. Jednoduchý vztah typický pro jakoukoli dobu, postavu, knihu nebo film. Ale když zjistil, že to jeho parfém nedokáže, zvolil nenávist, jenže s tou taky nepochodil. Na rozdíl od knihy mu film přiřkl trošku víc lidskosti, takže nakonec nebyl tak veskrze emocionálně mrtvý, jako v knize. Ale co čekat od člověka vychovaného emocionálně mrtvou patronkou? Jen další emocionálně vyprahlé, tupé a naprosto nepoužitelné stvoření pro normální sociální život. Pouhý důkaz toho, že prostředí kolem nás formuje našeho ducha.
Ovšem zařazení knihy je dosti mimo. Parfém není horor o člověku zlem skrz naskrz prolezlým, ale o chudinkovi, který si zaslouží leda naši lítost, možná pár zvednutých žaludků nad jeho poustevničením. Parfém má totiž chybu jako Čachtická paní. Evokuje vraždy, hnus, lidskou zrůdnost v nejsyrovějším podání, takže očekávání je - vraždy a krev od prvopočátku. Když však za 150 stran dojde k pouhopouhé, jediné vraždě, a to v podstatě jen "omylem" a z jistého "nedorozumění", pak je asi něco trošku špatně. Přímé řeči poskromnu, takže uchvátaný konec? Ale kdeže, milí čtenáři, Jean-Baptis Grenouille poznal správný okamžik a věděl, kdy je čas sbalit kramle a odejít ze scény.
Úžasná kniha, s filmem se to nedá srovnat. V knize jsem pochopila jednání hlavní postavy a hlavně její smýšlení. Bohužel byl konec uspěchaný.
Námet aj spracovanie bolo veľmi originálne, urobiť z toho detektívku bol tiež dobrý nápad. Možno to je aj nejaká alegória, žiaľ v tomto smere som pointu neobjavil. Ale to, ako to celé skončilo... no pripomenulo mi to pomaly, do stratena vyprchávajúci parfum.
Znovu se mi potvrdilo, že pokud se dívám na film, nemám již číst knihu (nebo naopak)....z jednoho nebo druhého jsem pak zklamán. Film se drží věrně knižní předlohy, jejíž předností je barvitý jazyk, z něhož jako by všechny ty vůně čtenář přímo vnímal okolo sebe. Nevidět film, dal bych lepší hodnocení.
Přestože jsem příběh znala (z rozhlasu, nějaké literární diskuze nebo co já už vím), četla jsem s potěšením a nadšením od začátku do konce.
Kniha se dá brát jako krimi, historický nebo psychologický román. Hlavně je to ale hodně dobrý, kvalitní text napsaný s obratností i humorem. Kniha je přímo prodchnutá úchylností hlavní postavy, ale i atmosférou doby a míst, kterými vrah prochází. Historické a technologické reálie nezahlcují a nenudí ani tehdy, když jde o delší popisné pasáže.
Svůj podíl na čtivosti má nepochybně i velmi dobrý překlad, výstižné výrazy způsobují, že se člověk často musí zasmát i v nejvypjatějších momentech.
Jedinou výhradu bych měla, jak zde už někdo zmínil, ke konci se vše jaksi zrychlí a závěr působí poněkud překotně. Je to ale oproti všem přednostem jen drobný nedostatek, hodnotím tedy plným počtem.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno 18. století Francie německá literatura Paříž sérioví vrazi vůně World Fantasy Award (cena) parfémy
(8/10) Už jen začátek, popisující doby, kdy se na čistotu a hygienu příliš nedbalo a narození hlavní postavy nevyvolává příliš příjemné pocity. Tahle kniha je zkrátka zvláštní a ještě se zvláštnějším koncem. Je zajímavé se zamyslet nad tím, zda pachy a vůně skutečně mohou takto ovlivňovat lidské smýšlení. V knize to možná bylo až přehnané, ovšem jsem stejně rád, že jsem se k ní dostal.