Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3645/bmid_pan-much-IAp-3645.png
4
2850
2850
Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , MaťaOriginální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
Nepochopil jsem obludu. Nabízí se otázka: Pokud civilizovaného člověku umístíte mimo civilizaci, zůstane civilizovaným?
Super knížka, která s lehkostí dětských her popisuje zlo skryté v lidské duši. Vše se odehrává na idylickém pustém ostrově a vše děsivé působí naivně nevinně.
Výjimečná kniha, kde při přílišné orientaci na děj a stoupající napětí je možné přehlédnout symboliku a význam postav, míst i jednotlivých symbolů. Pán much bývá poněkud mylně doporučován jako kniha pro děti a mládež, k čemuž svádí „osazenstvo“ ostrova.
Nicméně děti v příběhu nejsou proto, aby byla tato prazvláštní „robinsonáda“ čtivější pro mládež, ale aby autor díky „nasazení“ nevinných dětí a jejich jednání zdůraznit hrůzy, kterých jsme schopni. A ještě více zaútočil na naše přebujelé ego.
Díky tomu se není možné dále vymlouvat na již dávno zkažené dospělé, kteří jednají na základě předchozích špatných zkušeností a jsou jen černými ovcemi v bílém stádu. Zlo se objevuje v nás a z nás čerpá svou sílu - z našich činů a rozhodnutí. Hranice mezi lidskostí a nelidskostí, mezi demokracií a tyranií, mezi logickým uvažováním a úpadkem ducha, mezi civilizací a barbarstvím je nesmírně tenká a lze ji velmi lehce překročit. I když úpadek začíná nevinně, pomalu se přidávají další a zlo se stává přijatelnějším pro širší okruh lidí, kteří se postupně přidávají. Kruh se uzavírá. Zlo se stává normou ve světě. Dobro bude poraženo, zadupáno a zavražděno.
Jak tenký je závoj civilizace? Je člověk ve své podstatě dobrý? Je civilizace to, co způsobuje zkaženost světa? Otázky, které rozdělují. Golding ve svém příběhu ukazuje, že závoj civilizace tenký je a navíc nijak pevně nedrží. Jak si stojí Goldingova vize v dnešním světě? Od napsání románu uplynulo již několik desetiletí, byl napsán v době, kdy ještě velká část obyvatel západu věřila ve vlastní civilizovanost, je zřejmé, že kniha ve své době musela způsobit poprask. Od té doby se mnohé změnilo, nicméně zdá se, že víra v to, že člověk je v zásadě dobrý a, že civilizace je to co kazí duši člověka a vyvolává všemožné násilí, není ten správný. Naopak, zdá se, že až vláda zákona, rozuměj násilí, je to co drží člověka na uzdě a snižuje míru násilností. Je to možná smutné, určitě totalitní, ale je to zřejmě tak.
Stojí kniha i dnes za přečtení? Domnívám se, že ano. Možná vám, stejně jako mě, nikdo z protagonistů nepřiroste k srdci – nejvíce se snaží Ralph, Čuňas a Simon – dělají základní chyby, Ralph se nechová jako vůdce a každí kdo má základní zkušenost s vedením lidí to hned vidí. Jediný Čuňas představuje racionální pohled. Dokonce jsem při přemýšlení o textu dával Ralphovi, samozřejmě zcela neoprávněně, vinu za eskalaci situace. Jenže, tak jednoduché to není, v nedokonalosti protagonistů je právě kouzlo, jsou to všechno děti, maximálně 12 let.
Čímž v žádném případě netvrdím, že dospělí by podobný zážitek zvládli lépe. Historie nás přesvědčuje o opaku. Největší masakry v dějinách samozřejmě nespáchali děti. Stres, strach a pud sebezáchovy zábrany uvolní velice rychle. Je na nás co dovolíme, je na nás jak se zachováme. Rád bych dodal „bez ohledu na okolnosti“ nicméně, právě okolnosti často rozhodují bez nás. Kniha, byť fikce, si zaslouží být čtena jako varování, jako připomínka mnoha masakrů v minulosti.
Jediná kniha kterou jsem přečetl z povinné četby k maturitě - v době, kdy jsem nečetl. To už něco znamená.
Jedno z nejzdařilejších podobenství o charakterové (či možná spíše pudové) podstatě člověka. Povinná četba pro všechny, co jsou toho názoru, že je člověk pán tvorstva.
Zajímavé téma, které na dobu svého vzniku bylo dobře pojaté. Popis skupinové dynamiky je velmi jasně vidět - až jsem si chvílemi vzpomínala na Zimbardův vězeňský experiment... stačí se schovat za pomalovaný obličej a mít pocit, že někdo schvaluje mé jednání a člověk je schopen téměř všeho. Myslím, že v dnešní době stále aktuální k zamyšlení - jak málo stačí k tomu, abychom začali perzekuovat lidi, jen proto, že jsou jiní nebo proto, že ostatní to mají za "normu"...
Co se týče literárního zpracování - tam za mě trochu pokulhává. Některé dialogy byly slabší, opakovaly se a celkové vykreslení postav bylo mělké... ocenila bych jít víc do hloubky. Celkově 3,5*
Prostě Rychlé šípy na ostrově. Nakonec se jim to teda trochu vymkne, ale happy end nechybí. Slabé tři hvězdy.
Poutavé, to se musí uznat. Kniha se mi četla moc dobře. Chápu ale, proč někomu přijde nestravitelná. Některé situace byly celkem zvláštní, i vzhledem k tomu, že aktéři byly děti, a snad všechny postavy kromě Ralpha mě v průběhu knihy štvaly.. i když Ralph vlastně občas taky..
Pokud se v krizových situacích chovají "zvířecky" dospělí, proč očekávat, že by děti měly být jiné. Každý člověk je jiný a na stresovou situaci reaguje jinak. Problém je v tom, když se poměrně slušní lidé dají strhnout davem. Vůdci, kteří touží po moci, penězích , pomstě nebo v tomto případě po krvi, jsou vždy nebezpeční. Beletristicky popsané to, co se píše v mnoha sociologických knížkách o skupinové dynamice. Tak drsný konec jsem ale přece jen nečekala.
Dostal jsem letos k vánocům od syna a tak jsem to musel přečíst. Bohužel se potvrdilo přesně to, co jsem očekával. V mém věku a po všech životních zkušenostech můžu jen potvrdit to, co se autor pokoušel zřejmě sdělit. Myslím tím lidskou podstatu. Tu zvířecí.
Styl, jakým je kniha napsaná, mě ale opravdu lezl na nervy. Nemůžu se zbavit dojmu, že se většina postav chovala jako hlupáci bez mozku. Lastura, Obluda, Náčelník a Čuňas - to je asi tak všechno, co mi zůstalo v hlavě. Možná, že s odstupem času budu hodnotit pozitivněji, těsně po přečtení dávám 1.
K tomuhle dílu jsem se dostala díky čtenářské výzvě a jsem ráda, že jsem si rozšířila obzor o jednu klasiku.
Bavilo mě to, šokovalo mě to.
Autor velice důsledně popsal, jak dokážou být děti kruté (nejen děti).
Jak se lidé dokáží chovat jak stádo tupých ovcí (a to opravdu nechci urážet žádné ovce). Lidský úpadek popsaný na 267 stránkách.
Myšlenka dobrá, bohužel to zpracování.....
Spousta dialogů, které si jsou navíc velmi podobné ( spor o lasturu). Vůbec mi nepřišlo, že by chlapci byli že začátku nějak moc civilizovaní, ihned ze sebe odhodili veškeré oblečení, mrňouskové se rozprchli do lesa a chovali se, jakoby se nic nestalo.
Žádný postupný vývoj postav, spíš mi přišlo, že si vzali nějakou halucinogenní rostlinku....
A ten závěr? To jako vážně?
Kniha mě velice zklamala i když mi došlo, co za pomoci těch příšerných souvětí chtěl autor říci. Kniha se mi četla velmi těžko a nemám v úmyslu se k ni v dohledné době vůbec vracet. Navíc mi vrtá hlavou, jak něco takové může být součástí povinné četby pro děti na prvním stupni. Vždyť i já jsem z té knihy měla husí kůži.
Jedna z mych nejoblibenejsich knih. Priznavam, dnes uz je trochu prezita a neaktualni.
Goldingova metafora na spolecnost, jeji vrstvy a zpusob jak se lide ve spolecnosti meni v zavislosti na tom, kde na jejim zebricku se usadi, se ale nemeni a (bohuzel) bude aktualni vzdy.
Skvele temne a kriticke nahlednuti do lidske duse
Zajímavý (byť ne originální) námět. Chápu, co chtěl autori říci a souhlasím s ním. Celkové podání mi však nepřišlo nejlepší, nějak jsem do knihy pořádně nepronikl. Ačkoli vývoj v poslední části mě velmi upoutal a dočetl jsem jedním dechem, celkový dojem z formy není valný, ač obsahu dávám 5 hvězd.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Zajímavý nápad i pointa, jen to zpracování mi vůbec nesedlo. Nedokázala jsem se začíst, ačkoliv se autor snažil o nastínění atmosféry a popis ostrova, psychologickým pohledem na hlavní hrdiny se takřka nezabýval. Navíc otravné dialogy chlapců, v nichž se v podstatě po celou dobu kromě toho, kdo bude udržovat oheň a zda-li Obluda skutečně existuje, nic jiného neřeší, jsou to jediné, co si pod pojmem "Pán much" vybavím. (A to jsem knihu dočetla před několika hodinami).