Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3645/bmid_pan-much-IAp-3645.png
4
2850
2850
Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , MaťaOriginální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
Děj se tak nějak dal předvídat, ale ani to neubíralo na síle příběhu. Docela by mě zajímalo, jestli by to tak probíhalo i ve skutečnosti, ale věřím, že by to tak být mohlo. Z příběhu mě mrazilo a člověka to dovede k úvahám, co se opravdu ukrývá v dětech a čeho jsou schopné.
skvěle popsaná psychologie postav, vždy jsem si dokázala do puntíku představit, jak se Ti hoši tvářili, co si mysleli. Dobře se mi to četlo. Možná ten závěr mohl být jiný, na druhou stranu to úplně vystihlo nesmyslnou podstatu chování kluků.
Čtení o tom, že demokracie a humanismus jsou dosti křehké a při životě uměle udržované záležitosti. Je-li všeho kolem dostatek, mohou fungovat. Je-li o základní komodity nouze, dostane se na povrch naše povaha z říše zvířat. Zavládne právo silnějšího a zájem většiny.
Což by samo o sobě bylo na zajímavou diskusi na téma: "Jsme-li skutečně stvořeni k obrazu Božímu, proč jsou lidé takové potvory?"
Civilizační slupka je neuvěřitelně křehká a bortí se, jakmile není nikdo, kdo by chování lidí usměrňoval. Společenská smlouva, jak jí definoval Rousseau, má velmi omezenou platnost a není tak daleko od toho, aby i navýsost civilizovaní lidé spadli zpět do stadia homo homini lupus. Golding tenhle ústup od morálky a úpadek hodnot popsal dokonale.
Čtenářská výzva 2018 - kniha, která byla zmíněna v jiné knize.
Začátek jsem se musela hodně nutit, pak přechod kdy to docela šlo a od 68% to stálo za to :) (čteno na čtečce)
Styl, kterým byla kniha psaná, mě nebavil. Nemohla jsem se pořádně začíst, dost jsem se ztrácela v textu, který byl plný frází a slov, které se dnes už nepoužívají. Taky mi vadilo, že jsem z knihy nepochopila, o jak dlouhý časový úsek se jednalo. V době, kdy kniha vyšla, byla jistě přelomová a přínosná, ale v dnešní době si myslím, že jsou i jiné knihy, které stojí za přečtení víc, než tato.
No... Musím říct, že kniha má velmi zajímavou myšlenku, a už jenom kvůli tomu je třeba jí dočíst do konce, i když vás neuchvátí hned od začátku, stejně jako mě. V poslední části knihy se dostaví drama a stává se tak zajímavější. Pro mě osobně, je to dílo, které mi předalo tu ústřední myšlenku, ale prokousávala jsem se jim opravdu hodně dlouho...
Již několik let jsem měla tuto knihu v hledáčku a čekala na tu chvilku, kdy přijde vhod a já si ji konečně přečtu. Výzva 2018 vyloženě po ní volala a tak jsem se zakousla a četla, v půlce jsem to chtěla vzdát, ale ten bod na konci mě přesvědčil, že to dám. Pro mě to teda titul není, nemám potřebu se k němu vracet. Chápu co chtěla autor říct, ale tak nějak mi chyběl Start a Cíl.
Kdykoliv čtu něco takového (čtěte jako psychologický román), vždy mě to naprosto dostane. Proto předem upozorňuji, že nehodnotím formu, ale obsah. Tady svůj skromný komentář radši ohraničím, kdo jen kouká po kladných/záporných komentářích dál nečtěte.
!SPOILER! : Vlastně jsem se tu chtěla rozepsat hlavně o jedné kapitole, kterou jsem četla pořád dokola a dokola, dokud mi nezačala dávat smysl. Proč? Byla jsem v absolutním šoku, nevěřila bych, že nějaký autor překoná znechucení, které se mě zmocňovalo při čtení antiutopistického románu 1984. (Což není myšleno zle, koneckonců čtu, protože to ve mně vyvolává nějaké pocity - ať už pozitivní či negativní.) Simonova smrt pro mě byla naprosto úděsný zážitek. Až do konce jsem se vžila do jeho role a o to to bylo horší. Tak mladý chlapec - jistě se musel tak moc bát - a chtěl jim jen říct, na co přišel - a oni ho nazvali obludou jako jakéhosi obětního beránka a zabili.
Páni... Nevím, co napsat. Zpočátku - přesně, jak je v doslovu, vše vypadá jako parádní robinsoniáda, kluci na opuštěném ostrově se snaží přežít. A pak je z toho skoro horror ve smyslu, jak lidé dokáží zdivočet bez civilizace. Doufám, že to není spoiler :-) Co určitě spoiler je, že se mi nelíbila část, kde "lovci" zabili prasnici, která zrovna měla prasátka. To je dost neetické, ne, zvláště, když měli na výběr z celého stáda!
Vyborna kniha. Zacina to jako detske dobrodruzstvi a pres stupnujici se drama se to presouva k thrilleru. Posledni stranky jsem cetl se zatajenym dechem. Autor nemilosrdne odhaluje odvracenou stranu cloveka, kterou ma kazdy z nas, ale nechce si to priznat. Detskymi hrdiny je to akorat umocneno.
Příběh vypráví o postupném úpadku dětské důstojnosti a lidskosti, když jsou jako trosečníci zanecháni sami na pustém ostrově.
Děti si sami mezi sebou vytvoří určitou hierarchii nezbytnou pro fungování lidského společenství. Už na samém počátku jejich spolupráce ale začínají problémy. První, který jsem zpozoroval, je nestálost dětí v práci. Podle mě to hezky ukazuje, že děti nejsou schopni neustále vidět před sebou motivaci (v tomto případě záchrana a přežití), která by jim dala vytrvalost ke konání vlastního i obecného blaha. Jejich pozornost se místo toho stočí k zábavě a rozptýlení. Toto je zárodek k jejich postupnému zapomínání na to co je důležité, a k soustředění se na věci na "zvířecí" úrovni.
Následujícím nedostatkem dětí je pak jejich následování myšlenky: nechť zvítězí ten (ti) nejsilnější. Tím se ze začátku řídil jen Jack. Pak ale došlo k ním iniciovaném zformování uskupení Lovců a začínalo pohrdání demokratickým zvolením Ralpha jako náčelníka. To vedlo k nežádoucím následkům - k vraždě, k naprostému úpadku racionálního myšlení 90% dětí a dá se říct, že až k navození bezhlavého následování jednoho vůdce.
V knize jsem se nejvíce soustředil na psychologii jednotlivých postav. Došel jsem při tom například k závěru, že myšlenkové pochody Ralpha občas neodpovídají úrovni 12letého dítěte.
Kniha se mi zdála občas zdlouhavá, ale rozhodně stojí za přečtení. Je důležité si uvědomit jak málo občas stačí, aby člověk odhodil svůj intelekt a osobnost a držel se jen svých "zvířecích" pudů.
Zlo v nás. Zlo ve všech kolem nás. Co jej spustí? Zdržují a zadržují nás jen konvence a policejní stanice na rohu ulice? Standfordský vězeňský experiment dává Goldingovi za pravdu... I rok 1933 v Německu. Stačilo by jen pár dní...
Je to docela psycho... Příjde mi, že je to psané takovým ne moc poutavým způsobem. Nakonec jsem ji dočetla, ale dalo mi to zabrat.
Tři hvězdy za tu hlavní myšlenku knihy, jinak to pro mě bylo napsáno velmi nudným stylem, který mi vůbec nesedl a s předvídatelným koncem.
Z nevinného dobrodružství na ostrově se stává krvavá honba na nepřítele.
Líbila se mi celková myšlenka díla a postava Simona, na druhou stranu se mi téměř celou knihu zdálo, že se děj vleče.
Mistrovský vhled do našich dětských duší. Dlouho jsem tu knihu ignoroval v mé knihovničce. Když jsem ji po letech vzal a začal číst, vrátila mi to pořádným kopancem přímo do... Ale nelituji, stálo to za to. Pan Golding je Pan Spisovatel. Valná většina mých ostatních knih může jenom zahanbeně odpochodovat do antikvariátu, pokud je tam vůbec budou chtít.
Četla jsem to asi příliš brzo po Tunelu do nebes od Heinleina. Vedle tohoto veledíla mi Pán much připadá jako chudý příbuzný, i když byl vydán o rok dřív než Tunel do nebes a jako prvotina autora to je dost dobré. Nevím, jestli Heinlein jen nerozpracoval britskou látku do sci-fi podoby. A nebo byla doba zrovna nakloněna tomuto tématu...? Každopádně doporučuji přečíst spíš Tunel do nebes, kde je robinsonáda propracovanější a napínavější.
K Pánu much:
Zpočátku mě to moc nebavilo, pak už trochu víc, ale největší problém jsem měla s postavami, protože kromě Jacka a Čuňase se mi všichni pletli dohromady, dokonce třeba Ralph a Roger mi splývali (pro můj -asi trochu dyslektický mozek- jsou to prostě nějaká jména začínající na R, která mají 5 písmen), podobně dva, co začínali oba na S. V mé představivosti jsem viděla pouze shluk dětí a nedokázala je moc od sebe rozlišit.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Wauu, knížka byla skvěle napsaná. Kluci, kteří ztroskotají na ostrově a snaží se jednat jako dospělí... a ta symbolika... na jedné straně dobro a logické uvažování a na straně druhé zlo, nenávist a zabíjení...
Myslela jsem si, že ho taky zabijou a lovci tak navždy zůstanou na ostrově... ale spíš jsem jim přála, že už je konečně najdou..no dopadlo to tak, jak to dopadlo.