Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3645/bmid_pan-much-IAp-3645.png
4
2850
451
Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , MaťaOriginální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
S oč větším očekáváním jsem se do knihy začetla, s o to větším zklamáním jsem se jí pak prokousávala. Ač jsem se v průběhu četby snažila "nahecovat" pochvalnými komentáři, kniha pro mě nepřestala být nudná, nepřirozená, těžko uvěřitelná. Ani k jedné z postav jsem nepřilnula, do jednoho bych je nazvala bandou dementů. Já fakt nevím, jak bychom se všichni v podobné situaci chovali a jestli (a jaké) by mezi námi byly rozdíly, ale něco ve mně křičí, že takhle by to nebylo. Těžko říct, jestli je to jenom zbožné přání...
Matně si vzpomínaje, jak jsem před lety tuto knihu četl zejména jako podobenství o tom, že děti nejsou samy schopny bez vedení dospělých žít podle rozumných pravidel, jsem byl připraven hodnotit třemi, maximálně čtyřmi hvězdičkami.
Ale nakonec se mé chápání tohoto románu vylouplo jinak. Začal jsem ho vnímat jako souboj dvou principů zosobněných v ústředních postavách knihy. Ralph (ne dokonalý, vždyť i on se rád přiživí na všeobecné nechuti vůči Čuňasovi) se svou lasturou je zosobněním rozumu, vytváření a vyžadování pravidel a podpory vcelku svobodné diskuse. Jack naopak zosobňuje živočišnost a divošství, vytváří chaos bez respektu k druhým, který překonává svým nevybíravým osobním diktátem. Zprvu to vypadá, že nemá mezi chlapci šanci. Jenže pak, když se objeví obluda, se vše změní. Iracionální strach před neznámem mu napomáhá. A nezastaví to ani Simon, který odhalí reálnou podobu obludy. Skryté pudy jsou uvolněny, civilizační záklopky padly, začíná nadvláda zla. Tohle čtení je dnes tak aktuální, že si kniha zaslouží mé maximální hodnocení.
Je až děsivé, co dřímá někde dole zřejmě v každém z nás. Záleží jenom na osobnosti a charakteru člověka, jak moc to vyplave na povrch, bez regulace prostředí. Ale i v tak zvané civilizované společnosti občas bezohlední, bezskrupulózní a manipulativní jedinci získají moc, která poté šíří strach a přináší zlo celému lidstvu.
Zpočátku mi v knize trochu vadily verbální dětské projevy, ale to byl zřejmě autorův úmysl - zdůraznit tím, že sledujeme skupinu dětí!!!
Uvěřitelný příběh o tom, že tlupa vždycky musí mít vůdce. I kdyby to bylo jen pár dětí na opuštěném ostrově. Máme to každý v sobě už od dětství. Někdo hlouběji než ten druhý, ale je to tam. Je jedno co je správné a rozumné, hlavní je to, co chceme, teď a tady. Neohlížet se za sebe ani do svého nitra. Děsí nás neznámé věci, to čemu nerozumíme a nebo to čemu nevěříme. Kdyby hlavní postavy byly mladé dívky či ženy, dopadne to úplně stejně. Nedělejte si iluze. Jsme lidé, jedno jestli muži nebo ženy. Všichni se můžeme stát Páni Much, stačí jen vhodná příležitost.
Výborný a propracovaný příběh demonstrovaný na pubescentních dětech. Ukázka jak tenká může být linie mezi demokratickým "obvyklým" chováním a mezi atavistickým návratem k divošským předkům. Včetně modelu davu, skrývání se za masku a tzv. hromandou zodpověnost. Kniha mě prostě bavila.
Opravdu mne tato kniha neuchvátila,přišlo mi to zdlouhavé a nudné....Není to můj oblíbený styl psaní
Být na pustém ostrově sama, zešílela bych. Být tam se skupinou lidí, zešílela bych taky. Dokonce si myslím, že kdyby se jednalo o dospělé a ne o děti, bylo by to hodně podobné. V tak extrémní situaci je zřejmě snadné brzy zapomenout na to, co je důležité. Skvěle popsáno, že strach dokáže s lidmi hrozné věci a lidský mozek si ledacos zdůvodní, aby unikl výčitkám svědomí ... Velmi výstižná kniha, kterou jsem četla už několikrát a určitě se k ní zase vrátím.
Umím si představit, že i dítě dokáže zabít, nešťastnou náhodou, v sebeobraně. Nebo když strach a panika ovládne dav (Simon). Ale aby štvali a chtěli zabít svého druha jen proto, že ho prostě nemají rádi, přestože jim nemůže jakkoliv ublížit a jeho jediným proviněním je to, že existuje?! Polámané myšlení by si důvod našlo a racionalizovalo si ho, ale nechce se mi věřit, že tohle je pud, že tohle má každý v sobě. Nechce se mi tomu věřit a přitom mám obavy, že to je pravda...
Na tuhle knihu jsem se chystala hodně dlouho a ke čtení jsem se odhodlala až v rámci čtenářské výzvy. Námět je velmi zajímavý, zpracování za ním ale pokulhává.
Nic to ale nemění na tom, že z příběhu mě mrazí, zvlášť když si člověk uvědomí věk hlavních hrdinů...
Knížka (alespoň mě) nutí k zamyšlení o civilizaci a vývoji společnosti a také o tom, kam jsme to dopracovali, když některým čtenářům zabití a vražda několika dětí nepřipadají až tak kruté čtení, jak předpokládali...
Úžasná kniha, alespoň pro mne. Každý čtenář může knihu pochopit tak trochu po svém. Pro mne je to varování o tom, jak může válka dělat z lidí divochy i když se jí přímo neúčastní. Jak touha po moci dokáže zatemnit hlavu. A také o tom, jak mnozí lidé, kterým se nabídne něco líbivého, dokáží zahodit vlastní úsudek a jdou jako stádo za svým vůdcem.
Když jsem někomu řekla, že aktuálně čtu Pána Much, většinou následovalo úžaslé "to je ale prý dost krutý". Kruté to asi bylo v době vydání knihy, ale v současném měřítku toho, co je a co není drsné, je to takový čajíček. Jen pár mrtvol :D každopádně nejde o počet mrtvol, ale o to, co tomu předcházelo a jak snadno se z pár vychovaných britských žáků stane masa zvířat. Zajímavý příběh se spoustou alegorií. Co beru jako mínus, tak fakt, že pro toto vydání byl použit překlad z 60. let minulého století, který ani není moc dobrý. Chvílemi jsem tedy měla pocit, že čtu staré známé foglarovky a Hochy od bobří řeky :) Mně to ani moc nevadí, ale obávám se, že dnešní generaci by to mohlo odradit (ale chápu, tu by možná odradilo, že stříká málo krve...) :D
Podle hodnocení jsem čekala, že to bude lepší. Nápad skvělý, zpracování bohužel horší. Možná je to kvůli rozsahu, který nedal šanci na nějaké hlubší popsání myšlenek či děje. Není to špatné, ale spadá to do kategorie "nenadchne, neurazí". Nevím, zda se ke knize někdy v budoucnu vrátím.
U této knihy jsem čekala hodně temné početní, ale tohle všechno předčilo...Mám o málo mladší syny než jsou nejmladší mrňouskové v knize a celou dobu četby jsem trpěla představou, jak by se asi oni prali se svými strachy na pustém ostrově... No, brr... Hlavní postavy jsou ztělesněním různých typů lidí Ralph, vmanévrovaný do role vůdce, se snaží zastoupit aspoň trochu dospělé a postarat se o ostatní. Čuňas, velmi chytrý a vnímavý, jen kvůli brýlím a astmatu ho nikdo není ochoten poslechnout, navíc se není schopen zapojit do jakéhokoliv rozumné činnosti. Jack, který nesnese prohru a projev jiného názoru a Simon, snažící se pomáhat Ralphovi a leccos mu dochází, ale není to schopen říci přede všemi, proto je všem pro smích. Konec je až příliš idilický, ale nechtěl -li autor nechat Ralpha zemřít, asi to nemohlo dopadnout jinak. Super kniha - doporučuji.
Tahle kniha předčila má veškerá očekávání! Nejprve jsem si myslela, že to bude něco na způsob Dva roky prázdnin od Julese Verna, ale omyl, ani náhodou to není to samé! Hlavní postavy, Ralph, Čuňas, Simon a Jack, ke každé jsem si vytvořila vztah a názor. Ralph jako rozhodný a odvážný kluk, bohužel nedokázal ovlivnit ostatní jako Jack, který je vyloženě krutý a diktátorský. Čuňas, chudák s astmatem, poněkud tlustý, ale velice moudrý, si díky svému vzhledu nezískal moc přízně a zamlklý, ale hloubavý Simon (který si mě opravdu získal) taktéž. Celá kniha má obrovskou hloubku, kterou když pochopíme, nebudeme moct uvěřit, že někdo něco takového dokázal napsat. Pan Golding si rozhodně zaslouží uznání za tohle veledílo, které by si měl přečíst každý. Doporučuji!
Uf, uf... hooodně těžké čtení a ještě těžší rozhodování, zda knihu odložit nedočtenou. Nebýt čtenářské výzvy, nedočtu. V doslovu je Golding přirovnáván ke Kafkovi nebo Proustovi a to opravdu sedí.
Knihu jsem si vybrala stejně jako předchozí komentující do knižní výzvy, ale popravdě jsem od ní čekala víc, takže zklamání. Poslední asi tři nebo čtyři desítky stran jsou velmi sugestivní a temné, věrohodně je popsané stádní chování zfanatizovaných hrdinů... Ovšem předtím mi připadalo, že jde děj od ničeho k ničemu, situace a dialogy se neustále opakují a morální či psychologický přerod chlapců (za zřejmě poměrně krátkou dobu na ostrově) se mi zdál dost málo uvěřitelný. S autorovým stylem jsem se úplně nesžila, nejvíc mi vadilo, jak děj skáče od jedné postavy k druhé v rámci jedné kapitoly, aniž by to bylo nějak graficky odděleno, což zhoršuje orientaci v textu.
Knihu jsem si vybrala pouze na základě toho,že obsahuje téma ze čtenářské výzvy,jako kniha odehrávají se na ostrově...nevěděla jsem co mám čekat,ale tohle byla pecka...šokující pecka...doporučuji a od autora si ještě určitě něco přetu!
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Jako alegorie funguje Pán much výborně, zlo je vždycky o krok napřed, protože se zbytečně nezdržuje přemýšlením a mravní demokracie mu zkrátka nemůže stačit. Samotná scéna s Pánem much je děsivá a vynikající.
Psychologicky je to slabší, záporné postavy jsou schematické (včetně klišé rezavých vlasů), o jejich motivech se čtenář nic nedozví, alespoň mně přijde charakterizace "byl od přírody tajnůstkářský", ergo měl sklony ke zlu, neuspokojivá. Jackovy motivy také nebyly podrobnější, než "protože chtěl ovládat lidi". Ale proč chtěl? Kladné postavy jsou mnohem propracovanější. Možná proto, že dobro má za úkol udržovat paměť lidstva, zatímco zlo je divoké a neuchopitelné?