Osvětimská ukolébavka
Mario Escobar
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410706/bmid_osvetimska-ukolebavka-oWW-410706.jpg
4
832
240
Jednoho všedního rána roku 1943 chystala Helene Hannemannová svých pět dětí do školy, když do jejího bytu vstoupili němečtí policisté. Heleniny nejhorší obavy se naplnily: na přísný rozkaz SS měla být vzata do vazby celá její rodina – děti i manžel, všichni romského původu. Přestože Helene byla Němka a rozkaz se na ni nevztahoval, odmítla rodinu opustit. Po strašlivé cestě dorazili do Osvětimi, kde byli vrženi do zmatků táborového života. Manžel Johann byl od rodiny oddělen, Helene se však vší mocí snažila chránit děti své i ty, které měla kolem sebe. Když věznitelé zjistili, že Helene je nejen Němka, ale také školená zdravotní sestra, přinutili ji sloužit v táborové nemocnici, kterou řídil nechvalně známý doktor Mengele. Přestože ji podmínky v Osvětimi ničily psychicky i fyzicky, udělala všechno, co bylo v jejich silách, aby všem dětem kolem sebe pomohla mít se alespoň trošku lépe.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
CPress
Originální název:
Canción de cuna en Auschwitz , 2016
více info...
Přidat komentář
Smutný a silný příběh o ženě, která za nic za světě neopustím svou rodinu, i když to pro ni znamená odjet s nimi do Osvětimi. Četla se jedním dechem a konec byl velmi dojemný.
Silný příběh, především o mateřské lásce a sebeobětování se pro rodinu. Zároveň však o síle jedné "obyčejné" ženy a o tom, co je schopna dokázat, i pokud je vystavena extrémním podmínkám. Doporučuju.
SPOILER (NA SPOILER UPOZORŇUJE AKTIVNÍ MODERÁTOR)
„Logiku Osvětimi nebylo možné srovnat s ničím, co ovládalo svět za ostnatými dráty pod napětím.“ (s. 49)
Příběh je především o mateřství. „…být matkou je mnohem víc než jen vychovávat děti. Být matkou znamená prolnout svou duši s krásnými, nevinnými tvářemi dětí tak, až se navždy spojí.“ (s. 35)
Příběh o mateřství, které prochází zkouškou nacistického šílenství. „Všichni souhlasili s tím fanatickým šílenstvím a dělali ze světa hladové, válčící peklo.“ (s. 33)
Vypravěčka Helene (Němka provdaná za Roma) zachycuje zatčení, cestu vlakem a první dny v Osvětimi. „Ve vagonu jsme neměli světlo, nikdo jej však nepotřeboval; strach a smutek ve tvářích cestujících si mohl snadno představit.“ (s. 27)
Helene přirovnává vztah s hudebně nadaným manželem Johannem k báji o Orfeovi a Euridice.
Smrt v Osvětimi hrozí každou minutu, hodinu, autor nepopisuje naturalisticky nacistická zvěrstva, stačí náznak jako v případě Anny a jejího vnuka, aby si čtenář udělal představu. „Smrt vypadala jako dar z nebes, věděla jsem však, že můj čas ještě nenastal. Byla jsem cosi jako stará loď v bouři a mé děti mi sloužily jako kotva, jež mě poutá k životu.“ (s. 115)
Ve druhé polovině knihy Helene díky zdravotnické praxi získává místo ve školce, kterou nechal zřídit dr. Mengele. Zatímco čtenář asi pochopí, k čemu měla školka sloužit, Helene naivně věří, že vykonává dobro… Postupně Mengeleho prokoukne. „Připomínal mi Wildeův Obraz Doriana Graye. Hrdina románu prodal svou duši ďáblu výměnou za věčné mládí a krásu, ale přestože zvnějšku zůstal půvabný, uvnitř postupně upadal, což bylo znát na portréru, který schovával ve svém pokoji. Na obrazu se nakonec objevila zrůda.“ (s. 176)
Vztah Mengeleho a Helene působí sice nevěrohodně, je těžké si představit, že by Helene získávala nějaké ústupky za svou statečnost, ale stejně tuto dějovou linku přebíjí Smrt. „Smrt se nezastaví, aby rozlišovala mezi vinnými a nevinnými.“ (s. 188)
Hezká je grafická úprava knížky – ostnatý drát ohraničuje spodní okraj a každou z kapitol uvozuje kontura houslí.
Prolog a epilog, v němž vystupuje Mengele, mi přišel nadbytečný. Naopak v historickém poučení mi chyběly odkazy na konkrétní osoby.
„Abychom se dozvěděli, co je opravdu důležité, musíme někdy ztratit vše. Když nás osud oloupí o to, bez čeho jsme si neuměli život představit, a postaví nás nahé před realitu, objeví se význam všeho, co bylo dříve neviditelné.“ (s. 172)
silný příběh ženy matky, který mě velice zasáhl, jsem sama maminkou a nedokážu si představit že bych měla své dítě opustit, hrdinka je opravdu silná a vyjímečná žena, s každou další knihou s touto tematikou si říkám, že už další nezvládnu číst, ale myslím že by lidé měli vědět o minulosti co se stalo a co se třeba nedejbože může někdy ještě stát, čeho všeho jsou lidé schoponí ať už v dobrém či zlém
Knížka se mi líbila, byla zajímavá i smutná. Možná jsem nepozorná čtenářka, ale nějak jsem nepochopila jak se autor dostal k tomuto příběhu.
Asi každá matka by udělala to samé jako Helene, že by následovala své děti třeba i do pekla (kterým Osvětim bezpochyby byla). Bylo zajímavé, že Helene měla od Mengeleho tu výsadu, že mohla vést v Osvětimi školku. Byla statečná, když se dokázala postavit proti Mengelemu a snažila se vybojovat pro všechny děti lepší podmínky a více jídla. Možná, že si tím spíš ublížila a upozornila na své děti... kdoví, ale asi by to dopadlo stejně.
Nedá se dát jinak, než pět hvězdiček. Příběh mě pohltil o to víc, že byl dle skutečné události. I když knihu s touží tématikou nečtu poprvé, nikdy mě nepřestane udivovat, kolik zla bylo na lidech spácháno, kolik bolestí a utrpení lidé museli zažívat. Kdy touha přežít byla jedinou jejich starostí. V těchto chvílích si člověk vždy uvědomí, jak se mu žije a jaké malichernosti denně řeší. Otevře lednici a v ní je jídlo, otočí kohoutkem a teče voda. Ty nelidské podmínky museli být prostě příšerné. Ale jako matka velmi dobře chápu sebeobětování Helene kvůli dětem. Nejednala bych jinak.
"Abychom se dozvěděli, co je opravdu důležité, musíme někdy ztratit vše. Když nás osud oloupí o to, bez čeho jsme si neuměli život představit, a postaví nás nahé před realitu, objeví se význam všeho, co bylo dříve neviditelné."
Kniha se čte rychle, děj plyne a je jistě zajímavé dozvědět se o příběhu této statečné ženy. Jen mi chvílemi některé situace přišly nereálné a dost pochybuji, že by Mengele této ženě dával taková privilegia. Četla jsem hodně knih s válečnou tématikou a tato mi, vzhledem ke zmíněným neuvěřitelným pasážím, přišla nejslabší, bohužel.
Tato kniha mne hodně lákala, a tak jsem se rozhodl, že si knihu přečtu. Jedná se o román podle skutečného příběhu, který se odehrává během 2. světové války v koncentračním táboře Auschwitz II - Birkenau (Březinka). Kniha se mi líbila a knihu hodnotím na 100 %. Myslím si, že tato kniha stojí za přečtení a mě určitě rozšířila obzory.
Hlavní postavou je Helene, která se provdala za manžela romského původu a má s ním 5 dětí. Všichni se ocitají v koncentračním táboře. Helene byla hodně odvážná a dokázala se obětovat. Na počátku a na konci knihy čtenáři pochopí, v čem její oběť spočívala. Když jsem o knize vyprávěl mamce, tak postoj Helene pochopila a já také. Myslím si, že mnoho žen by se zachovalo asi stejně, pokud by se ocitly v její kůži.. Pro mnoho žen byla oporou. Někdy jsem měl obavy, jestli nezachází příliš daleko, když mluvila s Dr. Mengelem o různých záležitostech. Z mého pohledu to bylo odvážné a hodně riskovala..
Kniha je také pěkně zpracovaná. Má velmi pěknou obálku. V knize se vyskytují také kapitoly HISTORICKÉ UPŘESNĚNÍ, CHRONOLOGIE CIKÁNSKÉHO TÁBORA V OSVĚTIMI, SLOVNÍK.. Zajímavá a podnětná byla také kapitola OTÁZKY K DISKUZI. Po přečtení knihy se čtenář může nad některými otázkami zamyslet a zodpovědět si je.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Když na člověka dolehne realita, je někdy lepší se jí bránit sněním.
Abychom se dozvěděli, co je opravdu důležité, musíme někdy ztratit vše. Když nás osud oloupí o to, bez čeho jsme si neuměli život představit, a postaví nás nahé před realitu, objeví se význam všeho, co bylo dříve neviditelné.
Když se člověk setká s někým, koho miluje, jako by začal uvnitř hořet. Jeho část, která byla zničená a opuštěná, se znovu připojí a bolest a trápení zmizí jako duchové.
Jsem matka, Herr Doktor. Všichni vedete své války za velké ideály, bráníte své fanatické pojetí svobody, vlasti a rasy, ale matky mají jenom jedinou vlast, jeden ideál, jednu rasu. Svou rodinu.
Tématicky zajímavá kniha, má "podprahově" velmi smutné ladění, asi tak věrně popisuje charakter hlavní hrdinky. Pět bodů nedávám jen proto, že jsem měl dojem, že mi v tom příběhu něco chybí, jako by chyběly nějaký kapitoly - autor k tomu prostě asi neměl dostatek zdrojů. Taky styl vyprávění by mohl být živější, ne tolik dokumentaristický.
Pokud se vám nelíbila kniha Tatér z Osvětimi, kvůli tomu, že tam Osvětim byla popisována jako letní tábor, tak od Osvětimské ukolébavky také nečekejte zázraky.
Jen pro představu: Cikáni byly hned po Židech pro Němce odpad-nenáviděný rasový nepřítel č. 2. Tudíž německá žena, která si vzala cikána "už nebyla Němka". Nemyslím si tedy, že by s ní Mengele mluvil a choval se k ní tak jako je v knize popisováno.
Cikánský tábor v Osvětimi měl 32 dřevěných baráku, každý pro cca 300-400 lidí, ve skutečnosti se jich v jednom tísnilo 1000-1200. Jedinou výhodu, kterou oproti Židům měli, bylo to, že nebyli zařazováni do pracovních komand a rodiny mohly žít pospolu...
To jsem jaksi z knihy necítila - naopak jsem se dočetla, že děti měly narozeninovou oslavu s čokoládovým dortem, o Vánocích měly vánoční besídku apod. Ředitelka školky a školy (hlavní hrdinka) musela matky prosit aby své děti nachystaly a oblékly (jako kdyby bylo do čeho) a pustily je do školy.
Příběh Helene rozhodně stojí za vyprávění, a i když lze ocenit autorovu snahu o vysvětlení historických faktů (na konci knihy), tak nelze ocenit jeho styl psaní. Já čtu knihy o holocaustu spousty let, přečetla jsem jich desítky... Tomuto autorovi jsem ale (poměrně často) nevěřila, že vypráví příběh z Osvětimi... Příběh se čte sice rychle, je ale takový... plochý, byť smutný.
Co dokáže láska k rodině a na co všechno nestačí.. Helene ale nebyla jedinou matkou, která se "vzdala" života, aby mohla být se svými dětmi. Kniha se mi líbila, je hezky zpracovaná - popisuje události mírně, přitom nic netají. ALE moc mi nesedělo vypravování v 1. osobě. Oceňuji uvedení reálií na konci románu, nicméně mi v hlavě vrtá otázka - jak se autor k příběhu dostal? Kdo je onen Miguel P. Carbonella? Jak on o příběhu Helene věděl? Nebo jak to dopadlo s Johannesem?
Nemam k tomu co dodat.. Spis me na konci zarazilo, ze doktor opravdu cekal, ze Helene opusti deti?
Příběh byl pěkně a čtivě napsaný. Na to na jakém místě se odehrával byl podle mě popsaný něžněji než ostatní, žádné hrůzy tam vysloveně nebyly. Já jsem byla s knihou spokojená.
Nádherný a velice emotivní příběh, který musí zasáhnout opravdu každého. Nabízí nám možnost nezapomenout na hrůzy minulosti. Poukazuje na sílu lásky a přátelství, která dokáže kvést i na místech, kde bychom to nečekali.
Pokud vás zaujala knížka Tatér z Osvětimi, je právě tohle kniha, do které by jste se měli rozhodně pustit, slibuji, že zklamaní nebudete. Více v recenzi ;)
Jelikož ráda čtu knihy podle skutečné události a zároveň o 2.sv. válce, tohle byla jasná volba k přečtení.
Setkáváme se tady s rómskou rodinou, kterou jednoho dne odvedou do Osvětimi. Maminka a manželka Helen H. nemusí je Němka s árijskými znaky, nenechá však odejít rodinu bez ní. Příběh o velké odvaze ženy, která za svou rodinu i dýchala. Dobitčí vlak tuto rodinu zavede do tábora, cikánskému tábora v Osvětim Březinka...
Kniha je napsaná jednodušším stylem. Příběh to byl velmi silný. Jelikož mám na toto téma hodně načteno, tak musím uznat, že tahle patří k těm slabším. Ne co se příběhu týče, ale autorova stylu psaní. Tohle bych možná volila pro mladší čtenáře nebo pro ty co s tímto tématem začínají.
Další kniha z židovské tématika, která mě naprosto dostala ... se smutným koncem ...
Depresivní, ale krásný příběh...ukázka toho, jakou sílu má mateřská láska. Nemyslím si ale, že tato kniha je vhodná pro všechny, koneckonců téma typu Mengele, děti v Osvětimi atd. asi ne všichni zkousnou...konec příběhu mě dostal.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura Romové, cikáni Josef Mengele mateřská láska pokusy na lidech holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2019 |  Osvětimská ukolébavka |
| 2020 |  Děti s hvězdou |
| 2013 | Papež František: Muž modlitby |
| 2022 | Spomeň si na mňa |
Vynikající kniha o statečné, silné a odhodlané ženě, která neváhala zůstat se svou rodinou a postavit se tváří v tvář osvětimskému peklu. Je dobře, že knihy o hrdinech, jakým byla Helene Hannemannová, stále vycházejí a jejich ohromující příběhy si můžeme číst.