Osvětimská ukolébavka
Mario Escobar
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410706/bmid_osvetimska-ukolebavka-oWW-410706.jpg
4
832
240
Jednoho všedního rána roku 1943 chystala Helene Hannemannová svých pět dětí do školy, když do jejího bytu vstoupili němečtí policisté. Heleniny nejhorší obavy se naplnily: na přísný rozkaz SS měla být vzata do vazby celá její rodina – děti i manžel, všichni romského původu. Přestože Helene byla Němka a rozkaz se na ni nevztahoval, odmítla rodinu opustit. Po strašlivé cestě dorazili do Osvětimi, kde byli vrženi do zmatků táborového života. Manžel Johann byl od rodiny oddělen, Helene se však vší mocí snažila chránit děti své i ty, které měla kolem sebe. Když věznitelé zjistili, že Helene je nejen Němka, ale také školená zdravotní sestra, přinutili ji sloužit v táborové nemocnici, kterou řídil nechvalně známý doktor Mengele. Přestože ji podmínky v Osvětimi ničily psychicky i fyzicky, udělala všechno, co bylo v jejich silách, aby všem dětem kolem sebe pomohla mít se alespoň trošku lépe.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
CPress
Originální název:
Canción de cuna en Auschwitz , 2016
více info...
Přidat komentář
Opravdu zajímavý a smutný příběh ženy, pro níž byla mateřská láska nade vše, by si zasloužil lepší zpracování. Už samotný prolog, kdy si Mengele letící přes Atlantik v roce 1956 krátí let četbou deníku osvětimské vězenkyně, mi přijde dost nevěrohodný. Vadily mi i používané obraty (chyba autora či překladatele?) - např. pochybuji, že by v Osvětimi měli koupelny. Byly to umývárny. Nebo že by se vězni mezi sebou bavili, že se nechtějí nechat vyeliminovat. Autor si toho také dost vybájil (např. scéna s narozeninovou oslavou hrdinčiných dvojčat - upečou čokoládový dort a každý, kdo přijde, dostane kousek (cca sto lidí). Také se jí v táboře podaří nalézt balónky na výzdobu. Další těžko uvěřitelný moment je, když hrdinka vyhledá Mengeleho na fotbalovém zápasu a sprdne ho za to, co udělal dětem ze školy.
Vadily mi i patetické fráze, kterými se text jen hemží.
Už nikdy nebude ze všech pórů jejich těl prýštit radost.
Jaro snad vyrve strádající obyvatele Osvětimi z temného chřtánu smrti.
Jak jsem si přečetla v medailonku autora, věnuje se jako historik hlavně církevním dějinám a inkvizici. Jako romanopisec u mě pohořel.
Příběh Helene je obdivuhodný, musela být velmi silnou ženou. Ale bohužel celkové zpracování knihy mi přijde ploché a vůbec mě nezasáhlo tak, jak bych očekávala. Některé věci mi tam přišly přitažené za vlasy - např. opakovaná Helenina vzpoura proti Mengelemu bez potrestání.
Musím říct, že ze začátku jsem si říkala, že je toto další kniha o Osvětimi. Přestože mám toto téma "ráda", bála jsem se, aby to nebyla kniha, která mi bude splývat. A ono ne. Je to něco jiného - pohled ženy Němky, která se dostala do cikánského tábora, protože odmítla opustit svou rodinu. Nejsem matka, ale myslím, že tohle by udělala každá žena. DOufala jsem v trochu jiný konec a neubránila jsem se slzám i husí kůži. Mengele byl zrůda, stejně jako všichni Nacisté a je neskutečné, že se toto opravdu dělo.. ani ne před sto lety. Je nutné tyto knihy psát a uvědomovat si, co se dělo. Proto jsem ráda, že takové knihy vychází a doufám, že lidé je budou brát vážně, protože to není scifi, to je nedávná realita...
Jediné, za co ubírám body je to, že mi přišlo zvláštní, že by se Helene Mengelovi tak často vzbouřila a nic by se jí ani jejím dětem nestalo.. Ale je možné, že díky svémz původu se to opravdu stalo.
Plus pro mě byl rozhodně počet stran a dynamika, která se nesla celou knihu. Za mě velké plus. Nádherně čtivé, moc doporučuju všem!
Velmi smutný a srdce drásající příběh, který se bohužel mezi elektrickými ploty odehrával na každém kroku.
Nepřestane mě zarážet krutost která se v nacistických vyhlazovacích táborech odehrávala. Čiré zlo a temnota 20 století....
Kniha se četla jedním dechem a s nejednou slzou. Příběh Helene a jejích dětí mě úplně pohltil. Přes to že se nejedná o klasickou autobiografii tak postava Helene je psána podle skutečného příběhu. A na konci knihy nám autor v Historickém upřesnění vysvětluje některé skutečnosti které v příběhu upravil. Jako třeba návštěvu Himmlera která se ve skutečnosti konala o rok dříve.
Za mě doporučuji.
Myslím,že nemá cenu psát o tom,že Mengele byl monstrum a nacisté zrůdy,na tom se všichni jistě shodneme,takže se soustředím pouze na knihu samotnou.
Za prvé: Nevím jak moc autor studoval historické prameny,ale myslím si,že když píši knihu o skutečné postavě ve skutečné reálné minulosti,měl bych se držet co nejvíc historie samotné.Mluvím teď o návštěvě Himmlera,který navštívil tábor naposledy v roce 1942 a tudíž nemohl do příběhu zasáhnout.To samé platí o vzpouře v roce 1944, která sice proběhla,ale zdaleka nebyla tak násilná a odbojná jak se píše v knize.To jsou ale věci, které si dohledáte díky googlu za 5 minut,takže to jde na vrub autorovi.
Za druhé: Nevím,odkud spisovatel čerpal,ale představa že by se Helene dvakrát postavila Mengelemu a přežila to,je naprosto zcestná,v Osvětimi se umíralo za mnohem menší prohřešky.
Za třetí:I když se autor jistě snažil Helene glorifikovat (a ona si to jistě zaslouží),styl psaní tomu, bohužel, ubírá na váze.Celý příběh jen tak klouže po povrchu, vyvolává ve mně dojem,že to je kniha spíchnutá horkou jehlou.Rozsahem se dá asi těžko mluvit o románu-240 stran a to ještě mezi kapitolami prázdné listy.A co je to,prosím, za slovo "odpadek"!??
Shrnutí: Ano, je třeba o tomto období psát a nezapomínat na lidské životy,jenž v těchto táborech vyhasly..ale ne takhle,ne tímto stylem..takhle ty oběti podle mého názoru jenom dehonestujeme..Raději si přečtu něco,co napsal přeživší,než takovouto knihu.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah, je opravdu velmi čtivá a ačkoliv nemám děti a nedokážu si představit, co matky v Osvětimi musely zažívat, nejednou mi ukápla slza. Člověka děj naprosto vtáhne. Doporučuji všem, za mě 5/5!
Kniha byla velmi čtivá. Zhltla jsem jí za dva dny.
Ale konec mě překvapil.
Myslela jsem, že Helena přežila a proto může vyprávět svůj příběh.
To jediné ubralo dojem na autetičnosti příběhu.
Jinak moc krásně napsané
Byla to statečná žena, zůstala s dětmi do úplného konce.
Kniha ve mně zanechala velmi hluboké dojmy.
Byla to hrozná doba a lidi by neměli zapomenout.
Napsat o této knize, že byla hezká, to prostě člověk nemůže....
Ale že byla čtivě a velmi dobře napsaná, to ano. To už se dá....
Tento druh literatury, by měl být bez vyjímky zahrnut do povinné školní četby. Aby současná i budoucí generace dětí věděla, a tato hrůzná minulost nebyla nikdy zapomenuta.....
Osvětimská ukolébavka vydává svědectví, o jedné z nejhorších kapitol lidských dějin. O době, kdy byla potlačena lidská důstojnost a práva. Kdy lidský život, pozbyl své hodnoty. Vydává svědectví, jedné obyčejné ženy. Matky pěti dětí, která pro jejich přežití udělá i nemožné, a dobrovolně je následuje do samého středu nacistického pekla.
Byl to velmi silný, a emotivní příběh. Přestože nebyly jeho stránky zahlceny podrobným popisem různých zvěrstev a hrůz. Možná o to víc, jsem to vnímala. A cítila tu tíhu a bolest u srdce....
I já jsem matka. I já mám pět dětí... A stránku za stránkou jsem prožívala s Helen tu hrůzu, a její strach o děti. Cítila jsem s ní to, co by žádná matka cítit neměla, a nikdy nic takového by neměla prožít. A ten konec, tak ten mě rozplakal. Doufala jsem, že bude přece jen jiný. Ale bohužel, tentokrát se nejednalo o autobiografii...
Knihu určitě doporučuji.
Podle mě příběh neuvěřitelně odvážné ženy. Nejsem matka, a takový jaký strach o své děti musela Helene prožívat, si nedokážu představit. Některé stránky jsem četla a ani jsem nedýchala. Celou dobu jsem doufala ve šťastný konec. Bohužel, příběh je podle skutečné události, kdy málokterý konec v této době končil dobře. Kniha je jinak velmi čtivá a doporučuji její přečtení.
Krasny a smutny pribeh o zene, ktera do uplneho konce neztratila odvahu skrz sve deti. Miluju takove knihy kdy udalosti z koncentracnich taboru vyplouvaji na povrch. Doporucu vsem precist!
Tyto pribehy jsou desive ale na pameti musime mit, ze bohuzel pravdive a ze se takove utrpeni doopravdy udalo. Tato kniha byla hezky napsana, hvezdu ubiram za casto se opakovatelne vety.
Krásně napsaný příběh o hrozné době. Čtivé,bez popisování brutalit, o matce, která neopustila svou rodinu,své děti.Konec mě dostal. Stojí za přečtení.
Musím teda říct že tato kniha mě teda dostala.... Pěkně se čte a konec mě dostal, slza i byla..
Na jednu stranu si říkám, že knih s tématikou holokaustu je v poslední době hodně, ale na druhou stranu není takových knih nikdy dost. Četla jsem knihy pro mne zajímavější, ale i horší, ale při čtení všech mne cosi svírá a jsem ráda, že žiji v jiné době. Pro mne velká úcta, obdiv a taky soucit s těmi, kteří v této kruté době žili a nakonec i velký dík těm, kteří přežili a podali o této době svědectví a vzpomínku na ty, kteří to štěstí neměli.
Přiznám se, že nebýt téma holocaustu ve čtenářské výzvě, tuhle knihu ani žádnou jí podobnou bych nečetla. Jako mámě čtyř dětí se mi místy svíralo srdce, místy jsem plakala a hlavně mi celou dobu běželo hlavou, jak je tohle vůbec možné. Tolik odporné krutosti :( Knihu jsem přečetla opravdu jedním dechem během jednoho dne, hlavně snad proto, že jsem se chtěla dočkat konce války nebo nějakého vysvobození společně s hrdiny příběhu. Pro mě je tohle příliš silné čtení, ale za čtivost a zpracování bez zbytečných krvelačných brutalit hodnotím 5*
znám "poutavější " příběhy, ze kterých Vás mrazí a je Vám špatně, znám příběhy, které jsou napsané něžně, ale i tenhle patří k těm, u kterých si říkáte, co to bylo za, omluvám se za výraz, za hovado, za bestii a nechápete, proč to někdo dělal? myslím, že právě tohle by se mělo předávat dál, i když už je málo těch, kteří si pamatují a mladší jim nevěří, i tak, přece to nedopustíme znovu...
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura Romové, cikáni Josef Mengele mateřská láska pokusy na lidech holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2019 |  Osvětimská ukolébavka |
| 2020 |  Děti s hvězdou |
| 2013 | Papež František: Muž modlitby |
| 2022 | Spomeň si na mňa |
Místo, kde Bůh zavřel oči. Osvětim, Březinka, rok 1943-1944. Příběh Helene Hannemannové a její rodiny, která byla odvlečena do jednoho z nejkrutějších míst na Zemi té doby. Nepochopitelné a brutální ze všech úhlů pohledu. Boj o přežití matky a jejích pěti dětí. Matky, Němky, která ač nemusela, dobrovolně své děti následovala tam, odkud nebyla cesta zpět. Pohled a pocity Helene, která jako matka dvojčat žila v neustálé hrůze, kdy si Mengele vybere právě její děti k nesmyslným a brutálně prováděným pokusům a které drtivá většina z nich neměla šanci přežít. Za zmínku určitě stojí i popsané vztahy mezi vězni. Bylo by naivní si myslet, že vždy drželi při sobě a pomáhali si navzájem. Boj o přežití, kdy dospělí byli schopni okrádat děti o poslední sousto jídla či chatrné svršky. I v barákách smrti platila neúprosná vězeňská hierarchie. Jedinou kapitolu bych vynechala a to, kdy prchající Mengele vyjadřuje své myšlenky, jakýsi obdiv nad odvahou Helene, kdy pročítá její deník. Doporučuji všem, kterým “tohle” číst nevadí.