Osm hor
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349488/bmid_osm-hor-ihJ-349488.jpg
4
622
160
Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou – pro protagonisty románu Osm hor platí tohle tvrzení beze zbytku. V horách se do sebe zamilovali rodiče Pietra, jednoho ze dvou hlavních mužských hrdinů, v horách se Pietro seznámí s Brunem, svým nejlepším kamarádem. Výšlapy do hor se stanou výchovnou metodou Pietrova otce, samotářského chemika střádajícího v šedi Milána svůj vztek na celý svět i svůj stesk po horských vrcholech. Také Pietrův i Brunův dospělý život bude pevně svázán s horami…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
Le otto montagne , 2016
více info...
Přidat komentář
Jako obvykle - čím větší je kniha bestseller, tím míň se mi líbí. Osm hor je román - tedy údajně, ale je napsaný jako ryze autobiografický příběh. Jednotlivé části nedrží tak úplně pohromadě, je to jakoby nepromyšlené a chybí tomu vypravěčský um. Což by se rodinné kronice dalo odpustit, románu už ne. Navíc nevíte, co je smyšlené a co ne, protože autobiografické věci tam bezesporu jsou, takže to pak zase vypadá jako skutečnost, která byla autorovi málo skutečná, proto ji vylepšil a zdramatizoval. Celé je to takové sentimentální, uměle lyrizované a plné klišé, nechybí obvyklá postava tichého vnímavého chlapce, který přemoudřele komentuje svět kolem, ani postava laskavé maminky, prostě tak jak to bývá. Jazyk nešetří příšernostmi typu "myšlenka na další den vytvářela cosi jako usebrání" či "sledoval jsem podivný rozpor mezi zoufalstvím lidských věcí a rozpukem jara". Jestli si v podobných textech libujete, jděte do toho. Na mě to celé působilo neupřímně a hlavně mě to dost nudilo. Atmosféra, postavy ani příroda mě nevtáhla, snad jen ke konci to bylo lepší. Celosvětový úspěch knihy je mi záhadou - ledaže se její kouzlo ztratilo v překladu, protože doslov překladatelky působí jak školometský rozbor díla snaživé studentky bohemistiky. Na jednom místě píše autor trefně o "poetických a duchovních banalitách", které píší lidé do sešitu na vrcholu hory. Omlouvá je namáhavým výstupem, který právě absolvovali. Jeho však neomlouvá nic.
Kniha zapůjčená, kterou jsem chtěla i zakoupit. Velmi krásně napsaný i detailně propracovaný příběh hlavně v autorovo popisech, který ocení každý čtenář. Příběh plný přátelství, pocitech a vzpomínkách, o životě který svedl z cesty i zároveň zpět navrátil na cestu. Příběh, kde se nachází hlavním tématem příroda a láska k horám spojená se silným příběhem obyčejných lidí a jejich životech. Čtivé a poutavé pro všechny různé čtenáře. Ač mě téma sedlo, knihu si ale kupovat nebudu
Osm hor je kniha, která mě chytla za srdce. Poetické vyprávění Pietra o hledání svého místa v životě. Jeho místo je úzce spjato s horami a s kamarádem Brunem, který v horách vyrůstá, žije a nakonec i zemře. Milovníkům hor by tato kniha neměla chybět v knihovně. Nádherné popisy přírody, mnohdy drsného života uprostřed ní, avšak života, který dává smysl. Silný příběh dvou kamarádů, kteří se vzájemně doplňují, jeden druhého znají natolik, ze mnohdy nemusí ani používat slov, aby pochopili toho druhého... Krásný začátek letošní čtenářské sezóny. Jak bych si přála mít tolik odvahy zabali svůj pohodlný městský život a vydat se napospas přírodním živlům pod vrcholky Alp.
Kniha mě nalákala slibným příběhem lidí žijících v horách, lidí, kteří milují jejich krásu, strohost, čistotu a osamělost. První polovina knihy mě bavila víc, v půlce mě příběh trochu nudil, ale závěr příběh opět vylepšil.
Knihu pochopí ti, co milují hory, kteří se do nich rádi vrací, kteří přemýšlí o tom, že by se v nich usadili, kteří jimi žijí. Autor krásně vykresluje ryzí přátelství, které nepotřebuje zbytečná slova a okázalá gesta, trvá navždy, je čisté a opravdové jako hory. A vůbec nezáleží na tom, že se dva přátelé roky nevidí. Je to příběh o hledání sebe sama, o smyslu života, o přátelství, životě v samotě. Vyprávění je stručné, bez zbytečných frází a zdlouhavých popisů čehokoliv. Knihu doporučuji především milovníkům hor.
Na malém prostoru velice pěkně zkonstruovaná kniha. Výborně napsané, slova zapadají do prostředí, které je komorní a přitom zvláštně otevřené. Zaujímají přesně ten daný okrsek který mají. Psané srdcem a psané s citem.
Hodně dobře napsaný příběh; zaujaly mě detaily, které ho dělaly opravdovým a surovým. Věřila jsem a věřím, že autor v horách prožil své - něco prostě nejde jen vyčíst a vymyslet ve vytopeném bytě s plnou lednicí, něco se musí poctivě "vychodit" a prožít a Cognettiho knížka je naštěstí tento případ.
Princip "osmi hor" je pro mě osobně poučný.
Paolo Cognetti napsal skromný román o milovaných horách, o chlapeckém přátelství, o rozpačitém vztahu k otci, o neviditelných poutech, o zasunutých vzpomínkách, o společné osamělosti, o životních prohrách i výhrách. A napsal to moc nádherně.
Rád v horách běhám, jako Pietrův otec. Rád po jejich hřebenech i kráčím pomalu a celou tu krásu na sebe nechávám působit delší dobu, ať už sám či v doprovodu dalších, jako Pietro. A láká mě i život v nich, jako Bruna, byť v duchu vím, že si jej idealizuji a spíše než horalem jsem turistou z města. Dva kamarádi, jejich rodiny a v hlavní roli hory, na které budete mít chuť během četby vyrazit! Aniž by to autor v textu přeháněl s emocemi, vytvořil silný emocionální příběh zachycující lidský život od dětství až po dospělost, proměnu času v přírodě, vztah otce a syna. Nádhera.
Sympatická, neokázalá, důvěrně působící kniha, psaná skromným strohým přesným a poctivým stylem, která mě zcela přenesla na italské horské pěšiny a suťoviska. Dotýká se přirozeným, až meditativním, způsobem věcí, které zažívá, potkává a promýšlí asi každý. Je to opak "akční" knihy, která může některým "akčním" lidem, které lze také v horách potkat, spíše vadit.
Paolo Cognetti dokázal na malém prostoru vytvořit krásnou horskou atmosféru i tísnivou atmosféru lidské psychiky. Je to dílko, na které si velmi často a rád vzpomenu.
Ačkoliv jsem člověkem, který vyhledává společnosti lidí, knihy jako Osm hor dokáží pěkně nahradit klid a samotu, neboť autorovy popisy čtenáře dokáží přesunout přesně do místa dění.
Už jen zatopit v kamnech a dát si grappu.
Naprosto souhlasí m s pinussiv. Příběh je napsaný tak krásnou formou, slova se ladně skládaly do vět a oči po nich pluly. Kniha se čte skoro sama. A jako bonus krásná a hluboká sonda do duší lidí, milujících hory.
Osm hor je knížka, která na mě silně zapůsobila. Pietro a Bruno se setkávají v horách, jejichž magie ovlivňuje životy lidí, kteří jsou zde mlčenliví a zdají se na rvní pohled nepřístupní, uzavření do sebe, ale v jejich nitru se skrývají touhy, úzkost, nezměrná láska, v neposlední řadě odhodlání a oddanost. Vztah mezi synem a otcem, přátelství, které pomůže odkrýt nikdy nevyslovená tajemství rodinných vztahů. To všechno spolu s jazykovou a stylistickou formou, která čtenáři přináší opravdový hluboký zážitek.
V knížce je to, co mám ráda: horské pláně a vrcholy, stromy, mraky... k tomu dva přátelé od dětských let, které hory a příroda spojí na celý život. Příběh o cestě z města a cestě k sobě i k druhým. Byly tam krásné okamžiky a popisy, poetické, melancholické i realistické, třeba stavba horského obydlí nebo chvíle vzájemného porozumění, rozdílný vztah k rodičům. A přesto mi čtení nezpůsobilo to úchvatné potěšení z četby, jaké jsem očekávala. Něco mi tam chybělo, ale kvůli námětu a způsobu zpracování, stejně doporučuji k přečtení. (Třeba jsem nebyla úplně soustředěná já.)
Strohost a osamělost hor, vynořující se vzpomínky a naproti tomu kouzlo čistototy a ryzosti - to vše propletené předivem silných citů k otci a ke kamarádu Brunovi. To je kniha Paola Cognettiho. Hledání určité ukotvenosti a středu. Těkání po osmi horách. Krásné čtení, které nadchne milovníky bílé zimy, introverty a hloubavce. Doporučuji.
Napsáno málo, řečeno mnoho. Jednoduchý příběh o zdolávání vrcholů a propastí hor i života vypravěče a jeho blízkých, kteří často v příběhu vystupují jako ústřední postavy a pak mizí jako léto na horách, nechává čtenáři volnost ve vnímání a přijetí trochu nesourodého vyprávění "chlapíka, co leze na hory a je rád sám". Chvíli mi trvalo, než jsem v příběhu nalezla patřičnou hloubku - každý musí dodat svou dávku osobního zdolávání hor, ať už to jsou pro jedince nedůležité vzdálené Himaláje nebo světový kopec za humny.
"... v jistých životech jsou hory, kam se není možné vrátit."
Kvalitní psaní. Ze začátku se mi to líbilo moc, mám rád hory, tak příběh lidí, kteří propadli horám si mě získal, ale příběh to je příliš jednoduchý a nic moc se tam neděje, takže cca v půlce už jsem nadšení ztratil a dokončil to spíše ze setrvačnosti, protože to nebylo zas tak dlouhé.
Úchvatné vyprávění, které není zdaleka jen o horách a lásce k nim. Je to příběh o silném přátelství, o tom, že to co prožijeme, nám nikdo nevezme, a co naopak nestihneme, už nemusíme mít šanci dohnat. Knihu doporučuji každému, kdo miluje přírodu a má v sobě kousek robinsonovské duše.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno příroda italská literatura rodina Itálie psychologické romány hory a pohoří samota otcové a synové
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Kniha Osm hor je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 795x |
| Čtenářské výzvě | 132x |
| Doporučených | 62x |
| Knihotéce | 208x |
| Chystám se číst | 440x |
| Chci si koupit | 111x |
| dalších seznamech | 7x |
Smutná. Nejde o příběh, ale spíše o vzpomínání-většinou na hory a na kamaráda Bruna. Zpočátku mne kniha bavila-hlavně to, jak se poznali atd., ale... Později mi připadalo, že je to stále o tomtéž. Miluji hory a chápu, že je někdo může milovat nebo nenávidět. Konec jsem nečekala... Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale stačilo pouze půjčit z knihovny...